HERMINE BAUERNSACHSOVÁ
Čas pečení chleba
Den pečení (v originále "Backtag" - pozn. překl.). Je slyšet zaklepání na dveře naší komůrky na spaní - trojí, ale silné. Byla to vrchní děvečka (v originále "Obermagd" - pozn. překl.), měla nás probudit k dělání chleba. Vzhůru z postele. Fanni kňourá - musím s ní zatřást. Venku je tma. Svým dechem se pokouším k pohledu navenek vykouzlit alespoň malý otvor v mrazivých květech, co pokrývají celičké okno. Měsíc stojí na jasném nebi a dá zářit sněhu v křišťálovém třpytu (v originále "in einem kristallenen Licht" - pozn. překl.). Mléko zamrzá - rychle na sebe hodit šaty a dolů k peci. Hněteme chlebové těsto - sevřít prsty, zatlačit zápěstím, povytáhnout - a zas a pořád znova. Bolí to, ale je den pečení. Ještě tak půl hodiny. Tak, hotovo - selka Weberová (v originále "die Weberbäuerin" - pozn. překl.) formuje bochníky a pokládá je na ošatky ke kynutí (v originále "in die Schanzen zum Gehen" - pozn. překl.). Zkouší ještě, zda má vyhřátá pec tu správnou teplotu.
Teď musíme ke kravám, uklidit stáj a nasypat krmení. Pomalu se rozednívá (v originále "es wird schon langsam Tag" - pozn. překl.). Lisa dostává krmení jako poslední. Zabučením poděkuje (v originále "mit einem 'Muuuh' sagt sie Danke" - pozn. překl.). Pak se usadíme ve velké světnici všichni pěkně pohromadě - selka, sedlák, děvečky i pacholci, všechna čeleď - ke společné snídani. Nejprve ovšem modlitba nad stolem (v originále "Tischgebet" - pozn. překl.). Teprve když se sedlák zakousne do jídla jako první, smíme si nabídnout i my (v originále "dürfen auch wir zulangen" - pozn. překl.). A když sedlák jako první odloží na stůl svůj jídelní příbor (v originále "sein Besteck" - pozn. překl.), znamená to i pro nás konec (v originále "auch für uns Schluss" - pozn. překl.) celé snídaně. Pracovní den pokračuje.
Je už pozdě večer, když se vracíme do naší komůrky na spaní. Je v ní pěkná zima (v originále "es ist bitterkalt" - pozn. překl.). Okno zase zaplnily mrazivé květy. Hupneme do svých postelí a co to? Je v nich už předem nádherně teplo. To dobrotivá selka Weberová položila čerstvě upečený, ještě teplý chleba na malou chvíli nám pod peřinu. Pěkně unaveným, nosy plné chlebové vůně a každá v nohách i teplo pece z čerstvých bochníků, nám dává spokojeně usnout.
Glaube und Heimat, 2010, č. 2, s. 67-68
Hoam!, 2010, č. 2, s. 59
Ten pozoruhodný text své maminky poslala do redakce hned dvou krajanských časopisů, kde v jednom z nich se objevil i s podobenkou autorky, paní Gerda Haucková. Podle nekrologu, pod nímž jsou podepsány děti Hermine Bauernsachsové se svými rodinami, přišla zesnulá matka, babička a prababička na svět jako Hermine Pöschlová dne 2. července roku 1921 v zaniklé dnes zcela Dolní Borkové (Mayerbach), zatopené vodou Lipenského přehradního jezera. Stavení čp. 6 tam obývali v témže roce Josef Pöschl a jeho žena Josefa, roz. Kallischko. Herminin otec se narodil v rovněž zaniklé vsi Jestřábí (Habichau), což je dnes rekreační oblast na území vsi Bližná (německy kdysi "Eggetschlag"), součásti obce Černá v Pošumaví (německy kdysi "Schwarzbach") dne 10. března 1891 (křtil ho tehdy Adalbert /Vojtěch/ Ptáčník, i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže) jako syn Wenzela Pöschla, mlatce (Drescher) v Habichau čp. 17 (jeho otec Mathias Pöschl byl bednářem /Binder/ v Pestřici /Stögenwald/, matka Maria, roz.Watzlová, pocházela z Račína /Ratschin/, v obou případech jde o zaniklé obce), a Anny, dcery horníka Ludwiga Wurma z Horní Plané (Oberplan) a Marie, roz. Bláhové (v matrice Blaha) z Vitějovic (v matrice Witějitz), okresní hejtmanství Prachatice. Podle přípisu v křestní matrice Herminin otec, který se po smrti své první ženy oženil 10. května roku 1937 v Černé v Pošumaví podruhé s Aloisií Watzlovou, zemřel těsně po skončení druhé světové války 16. července 1946 a ušel tak "odsunu". Herminina matka Josefa, roz. Kallischko, se narodila 31. května 1892 v Dolní Borkové čp. 6 a zemřela v Jestřábí čp. 17 dne 31. března roku 1935 na vysychání míchy (Rückenmarkschwindsucht), takže se Hermine musela o své mladší sourozence (byla třetí nejstarší z celkem osmi Pöschlových dětí) starat už od svých dvanácti let, tedy už dva roky před matčinou předčasnou smrtí (zemřela před svými třiačtyřicetinami v manželově rodišti). Otec jako horník v grafitových dolech v Hůrce (Stuben) bydlel s rodinou v "hornickém domě" (Berghaus) v Habichau, kam se z Dolní Borkové přestěhovali. Hermine byla už před matčinou smrtí zaměstnána u sedláka jako děvečka k dětem (Kindermadl). V letech 1938-1939 byla pak mladší a pak vrchní děvečkou (německy "Kleinmagd und Großmagd) u rodiny Wagnerovy v Hodňově (Honetschlag), později u Scheiterbauerů v Černé v Pošumaví, u Weberů ve dnes zcela zaniklé Maňávce (Böhmisch Haidl) a u Schimaniů v Hodňově (jména jejích zaměstnavatelů mohou být ta "po chalupě", v každém případě se textová ukázka týká Maňávky, kde se na čp. 7 /sedlák Johann Wagner/ skutečně říkalo "u Weberů). V roce 1941 se provdala za Franze Bayera z Nových Chalup (Neuhäuser) u Nové Pece (Neuofen) a narodila se jim dcera Hanni. Manželství ovšem netrvalo dlouho - manžel padl ve válce stejně jako oba Herminini bratři Sepp a Luis. Roku 1942 se ovdovělá Hermine s malou dcerkou odstěhovala zpátky do Habichau, aby se starala vedle svého děcka i o nemocného otce, který, jak už zmíněno, zemřel krátce před vysídlením. Hermine, její dcerka Hanni, sestry Anna, Marie, Fanni a švagr Rudi byli převezeni do sběrného lágru v Českém Krumlově a odtud byli transportem "odsunu" vysídleni do vsi Bindlach u Bayreuthu, odkud mířila jejich cesta do Beikheimu, zemský okres Kronach v bavorských Horních Frankách, kde našli nový domov v místě i okolí i se sestrami, ze kterých Paula už před vyhnáním odešla do Rakouska, kde po válce i zůstala. V Beikheimu poznala Hermine i svého druhého mužr Heinricha Bauernsachse a v roce 1949 se vzali. Narodily se jim ještě dvě děti, syn Dietmar a dcera Gerda. Dům byl pro mladou rodinu a manželovy rodiče příliš těsný a tak ho mladí vlastními silami rozšířili, aby v něm mohli prožít několik desítek krásných let. Roku 1995 Hermine podruhé ovdověla a žila pak ještě 10 let v beikheimském domě u syna Dietmara a jeho rodiny. Zdraví přestávalo sloužit, a poněvadž byla Hermine nakonec odkázána na péči blízkých, přestěhovala se k nejmladší dceři do města Rödental v severním Bavorsku, kde mohla prožít svá poslední tři léta. Počátkem září roku 2008 ji postihl záchvat mrtvice, ze kterého se už nevzpamatovala a po týdnu 13. září ve věku 77 let pokojně skonala. Život té dobrotivé ženy ryzího srdce byl naplněn od raného mládí tvrdou prací a službou druhým. Sama chtěla vždy zůstat jaksi v pozadí. Kéž je jí dopřán pokoj věčný, o kterém zejména v posledních letech často snila. Už v tom sotva uvěřitelném snu nás pozemšťanů o štěstí tváří v tvář tolikerým zkázám je jistě kus věčnosti.
- - - - -
* Dolní Borková / Jestřábí, Černá v Pošumaví / Hodňov / Maňávksa / Nové Chalupy, Nová Pec / † † † Rödental (BY)
