HARALD BÄUMLER
Česko-bavorské příbuznosti slov
Při poznávání české řeči jsem si velmi rychle povšiml, že je v češtině bezpočet výrazů - zvláště v hovorovém jazyce a zde opět především na místech, která byla osídlena odedávna původním českým obyvatelstvem, ale i na celém zbývajícím území - která jsou užívána jako přejatá slova z němčiny, avšak obzvláště mnoho speciálně z bavorštiny, přičemž vedle těch prvních, i tyto další se částečně ujaly ve spisovné češtině, všechny se ovšem samozřejmě více či méně přizpůsobily české výslovnosti, české skladbě a celkovému vnímání slova (postupem času). Tyto jsou pak mnohokrát těžce rozpoznatelná jako původní cizí slova. Na druhé straně jsem však poznal, že i naopak v bavorských slovech se zjevně objevuje český původ, který právě tak není jako takový na první pohled rozpoznatelný. Těmto "pobavorštělým čechizmům" nebo "favorizovaným bohemizmům" bych se chtěl v tomto malém průzkumu věnovat.
Přičemž bych chtěl výslovně poukázat na to, že jako jazykovědný laik nemohu vyloučitchyby nebo omyly.
Tento malý spis chce spíše ukázat, že po mnoho staletí trvající dobré sousedství lidí nejen na hranici dvou evropských zemí, nýbrž i dvou indoevropských rodin, znamená výměnu kultury a tím i výměnu řeči, že se nadto v této blízkosti rozvíjejí kulturní (a tím i jazykové) osobitosti pro obě strany charakteristické.
Nyní bych chtěl tedy představit jednotlivé výrazy, které se vyskytují v hornofalcké bavorštině a můžeme se s nimi setkat, které jsou užívané a mají slovanský původ. Zejména se soustřeďuji na ta slova, která jsou známá ve střední Horní Falci a v okolí Ambergu. Je možné předpokládat skutečnost (kterou jsem dosud příliš neprozkoumával), že na územích blízko bavorsko-českých hranic, především na Štiftsku (/německy Stiftland/ díky dlouhému a úzkému propojení s Chebskem /německy Egerland/, ačkoliv zde se dříve česky převážně nemluvilo, ovšem toto území patřilo de facto od 13. století a následně od roku 1322 k českému království a je zde třeba přiznat větší vliv české řeči), bylo přejato podstatně více slovanských slov do místní hornofalčtiny, než objevíme v západnější a jihozápadní Horní Falci.
Už díky geografickému sousedství s Čechami a tím i k češtině docházelo přes staletí k mnohostrannému kulturnímu a hospodářskému dialogu uprostřed Evropy a je tedy nasnadě, že se tím rozvíjely i jazykové vztahy. Toto všechno chtěly ve 20. století dva režimy pohrdající člověkem, režimy pokřivené, nemilosrdně potlačit a znemožnit, režimy, které se svou veškerou silou snažily lidi od sebe odcizit.
V Horní Falci sídlili už před mnoha lety Slované, což se odráží i v mnoha místních jménech slovanského původu (například Döllnitz, Wittschau, Perschen, Pfreimd, Zirkendorf a mnoho dalších), přičemž někteří učenci se dohadují, zda tato sem přešla z dnešních Čech, nebo odněkud odjinud.
Je nutno podotknout, že si můj malý přehled nikterak neklade nárok na úplnost a správnost, ačkoli jsem se snažil za pomoci vydaných lexikonů sledovat původ jednotlivých slov co možná nejpřesněji, jakkoli v nich je možné je možné se dočíst o bavorsko-slovanských příbuznostech většinou pouze v případě jednoznačného a zřejmého původu, a to v příslušných poznámkách; některé známé a v hornofacké bavorštině běžné výrazy nejsou částečně ani v odborných lexikonech vysvětleny nebo jejich původ není popsán nebo dokonce nejsou uvedeny vůbec. Mou snahou je sesbírat taková slova, u kterých tušíme původ z češtiny, tyto pak rozebrat a předložit je k odborné diskusi. I jako jazykovědný laik jsem si v obou řečech, v bavorštině i v češtině, které ovšem přesto v rámci indoevropské jazykové rodiny patří do dvou různých skupin, čeština ke slovanské a bavorská k té germánské, všiml zřejmých podobností, které je možno najít ve stejných nebo podobně znějících souhláskách (nikoli samohláskách) některých, především hornofalcko-bavorských slov, které v této formě jak ve spisovné němčině, tak v jiných germánských jazycích, částečně ani v běžné bavorštině nelze nalézt, zato velmi hojně v češtině a v jiných slovanských jazycích. V mé skromné sbírce jsem rovněž zachytil některá zajímavá slova indoevropského původu (která se lehce dají objevit v různých indoevropských jazycích, především mezi číslovkami a zájmeny, u forem slovesa "být", stejně tak u mnoha jednotlivých dalších, především základních slov daného jazyka), jako například německé "Garten", bavorské "Gortn", západohornofalcko-bavorské "Gatn", české "zahrada" (hlásky "g" a "h" si jsou podobné a zároveň zaměnitelné), latinské "hortus", nebo jsou původem z latiny, jako "Fatschn", české "fáč", která pocházejí z latinského "fascia". Ke "Garten", "zahrada" je dobré zmínit, že původně byla míněna oplocená, "chráněná", kultivovaná plocha, která je typická pro selskou zahradu, oplocenou proti hospodářskému a divokému zvířectvu. Český výraz "zahrada" je také tohoto významu, ovšem mnohem intenzívněji, protože souvisí se slovem "hrad".
V rakouské němčině existuje, odůvodněno neustálým, po staletí trvajícím úzkým politickým propojením s Čechami a s Moravou a z něho vyplývajícím těsným lidským propojením v každé rovině, mnohem více slovansko-českých přejatých slov (především ve vídeňském dialektu).
Ve štýrském a korutanském dialektu se zachovalo mnoho rozmanitých pojmů ze slovinštiny, sousední jihoslovanské řeči.
Je třeba také uvést, že v češtině se vyskytuje přibližně tisíc přejatých slov, v některých uveřejněných publikacích se uvádí i více, z němčiny, saštiny (naopak v Sasku se setkáváme se slovy odvozenými ze slovanských řečí, polštiny a srbštiny), avšak speciálně z bavorštiny (především u odborných výrazů v řemeslech), jejichž většina přišla přes rakouskou bavorštinu. Najdeme zvláště jak v chodském, tak v šumavském dialektu slova, která byla převzata z bavorského příhraničí. Zde zmíním pouze některé příklady českých výrazů, které byly přijaty z bavorštiny: mírnix-tírnix, furt, haksna, fusekla, šnuptychl, 3prušle, špendlík,šperhák, špachtla, špajz, štafle, štamprle, štangle, štok, štráf, štrajk, štras, štupovat, štrúdl, štrejchnout, štych, šůs, šutr, šuspajtl, strožok, štulpna, buřt (vuřt), cejcha, šenkýř, hadr, piřt, verpánek, kšeft, šproch, švindl, švunk a mnoho, mnoho dalších.
Prozkoumání a rozsáhlejší přehled těchto hovorově českých z bavorštiny odvozených slov, by se týkalo dalšího zajímavého spisu.
Slova a jejich příbuznosti:
I. Identifikovaná přejatá slova hornofalcké bavorštiny ze slovanských řečí
pomalu - bomalla
Buchta - Buchtl
důlek - Dellackn
údolí - Dol
drobek - Drewer
toulavá - Dulewa
hranice - Granitz
koláč - Golatschn
okurka - Gurkn
husa - Husserl
lívanec - Liwanzl
chalupa - Kaluppn
chomout - Kammat
křen - Kree, Kren
kloub - Kloab, Kloib
pavlač - Pawalatschn
povidla - Powidl
robota, robot - Robatter, Robaterer, Roboter
smetana, motýl - Schmaderer
smotat - schmadern
stehlík - Stieglitz
bába - Wawa, Wawl
višeň - Weixl
čížek - Zeiser
II. Domnělá přejatá slova hornofalcké bavorštiny ze slovanských řečí
bacat - batschn, boutzn
packa - Boutscherl
pleš - Blaschn
mačkat - datschn
měkký - Mootsch
dudlík - Dutzl
hranatý - grante, grantig
kuckat - kuzn
kožka - Kozn
hladký - lettn
luh - Lou
muknout - muckn
muchlat - mulfern
lekat - o leck!
červ - Strawanzn, Scharwanzn
tlapa, ťapkat - Tappn
dráždit - tratzn
cucat - zuzln
III. Slovanská slova, zejména česká a hornofalcko-bavorská, která mají společný původ a na základě společného vývoje spolu souvisejí
a) Slova ze společného kořene
plachta - Blachtn
pusa, pusinka - Bussl, Busserl
táta - Dadda
pěna - Faam
borovice - Fehra
zahrada - Gatn, Gortn
kňučet, kňourat - gnauzn
koza - Goars
kebulka - Kepfl
poslucht, slyšet - lusn
říci, říkat - rüichln
šilhat - schüigln
stodola - Stodl
b) Společná přejatá slova z jiných řečí
drak - Drach
fáč - Fatschn
laka - Lackn
opice - Ouff
pašovat - paschn
rybíz- Riwiserl
celer - Sallerer
švestka - Zwetschkn
IV. Nejasné původy, přesto předpokládané souvislosti
týkat se - ditschn
vdolek - Dolkn
kochat se - Gochert
klepat - klepán
mouka - Maunkln
šoupat - schopen
P.S. Pro nedostatek místa neuvádíme obsáhlé často výklady, kterými předchozí dvojice slov autor knihy "Böhmisch-Bairische Wortverwandschaften - Česko-bavorské příbuznosti slov"(2008) doprovází.
Mříž
V roce 2006 mě požádal Günter Iberl, předseda spolku na podporu poutě ke svatému Vintíři na Dobré Vodě u Hartmanic, Mons. Karlheinz Frühmorgen a nístní farář Vavřinec Skýpala, zda bych mohl navrhnout a vytvořit vstupní mříž pro zmíněný poutní kostel. Byla to zakázka, která mne zpočátku moc nelákala, protože se především jedná o účelový element, užitečnou věc, která by se dala prostě nějak vyrobit, navíc jde o mříž, která sice přístup umožní, avšak má vlastně vstupu bránit, předmět, který lidi odděluje od místa, které smějí pozorovat jen skrz tyče klece, avšak jeho plný dojem nemohou vstupem pocítit. Vnější ohrazení (Zwinger) v podobě železné mříže by mělo - i po pádu železné opony - lidi od setkání s posvátným místem oddělit proto, aby ho snad nepoškodili.
Günter Iberl vyložil svůj úmysl biskupovi pasovské diecéze Wilhelmu Schramlovi následujícími řádky: "Aufgrund der Diebstahlgefahr ist das Gotteshaus außerhalb der Gottesdienste geschlossen und kann nur mit einem Führer des gegenüberliegenden Dr.-Simon-Adler-Museums betreten werden, für eine Kirche nicht gerade ein idealer Zustand. Aus diesem Grund wollen wir nun im hinteren Bereich der Kirche ein Gitter errichten, um die Kirche tagsüber offen halten zu können. Eine künstlerische Gestaltung erscheint sinnvoll, wenn man sich die neue Ausstattung der Kirche (Glasretabel und gläserner Kreuzweg) vor Augen hält. Außerdem sollen die Besucher durch ein würdiges Entrée ins Heiligtum geführt werden... (tj. "Chrám je z důvodu nebezpečí krádeže mimo bohoslužeb uzavřen a návštěva je možná pouze s průvodcem z protilehlého muzea Dr. Šimona Adlera. Pro kostel to nejsou zrovna ideální poměry. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli v zadní části kostela zbudovat mříž, aby kostel mohl být otevřený přes den. Vzhledem k novému zařízení kostela (skleněné oltářní retábulum a skleněná křížová cesta) se zdá i pro mříž umělecké ztvárnění smysluplným. Kromě toho by měli návštěvníci do svatyně vstupovat důstojným vchodem...") Po dobromyslné a trpělivé přesvědčovací práci na začátku jmenovanou trojicí jsem viděl skutečně upřímnou potřebu vybudovat takovou "ohradu" ("Pferch"), protože to jejjediná alternativa namísto uzavření či úplného zabarikádování dveřmi a závorou, zámkem a zákazem. Tak jsem začal s návrhem. Myšlenka byla vzít mříži, pokud možno, význam dělení, ohraničení zneviditelnit, rozdělení učinit neznatelným, štěpení nepatrným, což začíná tvarem půdorysu, který od vnější zdi s portálem obkresluje od zdi ke zdi téměř dvě třetiny elipsy, která se roztahuje do prostoru.
"Ikonografický" program mříže zobrazuje ve středu kříž, který glóbus, vesmír, nekonečno (jako plná, litá a průzračná skleněná koule s jasnými modrými víry a bublinkami) pevně objímá, neúprosně - železně - obkličuje, opatrovně obkružuje, těsně obepíná, který rozevírá ruce a šíří se do všech čtyř směrů a přes vnitřní kruh dokola vyzařuje; nahoře je tato scenérie uzavřena dvojitým obloukem (jako protějšek k triumfálnímu oblouku mezi presbytářem a kostelní lodí, ale také jako samostatný a symbolický element, odvolávající se na svatou Boží smlouvu, na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi) a dole s protisměrným jednoduchým "zákrutem", aby mohly oba elementy - chápané jinak - tvarovat rej paprsků, upnuty mezi průsečíky dvou kruhů, otevřeny, obroubeny vertikálně vzrůstajícími, částečně "rozpálenými" tyčemi ("prutovou konstrukcí" /"Stabwerk"/).
Ze středu - od kříže - všechno vyzařuje, poté se vše zřítí zpět, nechá vše vzplanout, vznítit. Čtyři hořící tělesa, zářící kopí vrážejí do vnitřního kruhu, florálně a něžně, dmouce se a plápolajíce, zároveň ohrazeny a zároveň katapultujíce poselství kříže ven - sajíce na nejskrytější sféře, na kruhu apoštolského poslání - jakožto evangelium ve čtverém tvaru po proudech a cestách větrné růžice a zároveň zpět po přímo-zakřivené dráze, na sférické ploše v prostoru, v časově lomeném prostoru, reflektujíce ke středu, zpětně lomeny k dokonalosti skleněného nitra, uchyceny v Božím vesmíru - v Boží kráse, v Boží vůli, v Boží dlani.
Překonání a perspektivy, které oddělující spojují - Nové nahlédnutí a průhledy do poutního kostela sv. Vintíře na Dobré Vodě u Sušice na Šumavě (2012), s. 15-22
P.P.S. V obou předchozích ukázkách z autorových publikací nejde o můj překlad, nýbrž o paralelní český text (navíc v prvém z případů psaný ve třetím textovém sloupci sice rovněž stejně česky, ale kyrilicí /!/ prý proto, že duchu češtiny lépe odpovídá /!/), který ponechávám eze změny (kromě oprav výslovných chyb) a který vypovídá doslova totéž, co vedle otištěná německá verze, ale tváří se jako dílo téhož autora, zvládajícího oba jazyky (to, že není lingvista, jeho úvahy spíše obohacuje). Přesto lze s jistotou tvrdit, že velký vliv na podobu "verze" české měla autorova žena Marie, Češka rodem. Napadlo mě jaksi mimochodem, že kdyby Němci uměli opravdu česky, přišel bych o práci.
Tou druhou z obou textových ukázek je část publikace, kterou Harald Bäumler osobně zaslal do fondu Jihočeské vědecké knihovny a zásilku doprovodil podepsaným lístkem. Vzhledem k tomu, že jde o mladého muže téměř na den stejně starého jako je syn překladatele textů Kohoutího kříže, má překladatel zvláštní důvod přát jeho zařazení mezi jejich "šumavské" autory. Takže: narodil se v hornofalckém Ambergu 16. října roku 1975. Po maturitě na amberském Gymnáziu Řehoře Mendela (Gregor-Mendel-Gymnasium) v roce 1995 začal studovat na univerzitě v Řezně (Regensburg) obor katolická teologie (zejména na druhé z textových ukázek je to dostatečně patrné). V letech 1997-2001 studoval i obory filosofie a dějiny umění. Roku 2001 započal se studii výtvarného umění a estetické výchovy s vedlejším oborem katolická teologie. Jeho magisterská práce se zabývá architektonickým návrhem kostelního náměstí v Hahnbachu (městys má skutečně ve svém "mluvícím" znaku kohouta /Hahn/ a potok (Bach/) spolu se sochařským a plastickým vypracováním a koncepcí kašny. Od roku 1999 se věnuje volné umělecké práci, zejména v oboru plastiky. V roce 2009 daroval i zásluhou své české manželky arboretu zoologické zahrady v Plzni bez nároku na odměnu dvoumetrovou sochu mravence obří velikosti a v bojové pozici navíc, aby v lidech vzbuzovala "respekt před fascinujícím světem, který běžný člověk nevidí a nevnímá".
- - - - -
* Amberg (BY) / Dobrá Voda u Hartmanic
