logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOSEF BAŽANT

K časopisu "Waldbrunnen"

Horní Planá (v originále "Oberplan" - pozn. překl.), 23. června 1922

Okresní politické správě v Č. Krumlově (v originále "An die Politische Bezirksverwaltung in B.-Krumau" - pozn. překl.)!

Od 3. července vydává pan Karl Franz Leppa, adresou České Budějovice, Otakarova ulice čp. 1 (v originále "Budweis, Ottokargasse 1", K.F. Leppa má i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) z pověření spolku "Heimdall - Bund für der Böhmerwald" (k původu jména "Heimdall" viz Wikipedia - pozn. překl.) měsíčník "Der Waldbrunnen" (tj. česky "Lesní pramen" - pozn. překl.), jehož odpovědným redaktorem (v originále "verantwortlicher Schriftleiter - pozn. překl.) bude Adolf Webinger, odborný učitel v Horní Plané (i on je samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.).
Administrace (v originále "Aufgabeort" - pozn. překl.) sídlí v hornoplánském hostinci "Zur Moldau", dveře č. 9.
"Der Waldbrunnen" vychází 3. každého měsíce. Vydávání domovského listu je předvídáno ve 2. bodě spolkového zákona.
Úkolem a účelem časopisu je:
1. především zpřístupňovat širokým lidovým vrstvám v populární formě dobrou četbu (v originále "guten Lesestoff in volkstumlicher Form" - pozn. překl.).
2. pěstění národoveckého německého světonázoru na árijském podkladě (v originále doslova "Pflege deutschvölkischer Weltanschauung auf arischer Grundlage." - pozn. překl.).
3. niterná obnova našeho národního života prosazováním zdravějších společenských forem, bojem proti alkoholu a tabáku, podporou všech opravdových vzdělávacích snah.


Horní Planá, 15. prosince 1923

Okresní politické správě v Č. Krumlově!

Od prosincového sešitu nebude už "Der Waldbrunnen" tištěno v prachatické firmě Eduard Tilp (Leop. Scheba), nýbrž u Karla Pickerta v Litoměřicích (v originále obě místní jména německy, tj. "in Prachatitz" a "in Leitmeritz" - pozn. překl.)! List nyní vychází pravidelně 24. každého měsíce. 4. (prosincový sešit) vyjde 24. tm. (reálně vyšlo od srpna 1923 do srpna 1924 12 čísel časopisu, tj. 4 čísla v roce 1923 a 8 čísel v roce 1924, od října 1924 do prosince 1925 pak dalších 12 čísel, z toho 3 dvojčísla (od 8. /srpnového/ čísla 1925 je ovšem Bažant uveden jen jako nakladatel a vydavatel se sídlem v "Gossengrün /bei Eger/", kde se v prosinci 1924 oženil /předtím uváděl ještě jako redaktor za své místo pobytu "Leitmeritz" a jako odpovědný redaktor je uveden W.J. Schramm, bytem "Prachatitz", což byl ještě za druhé světové války prachatický tiskař - celek má Jihočeská vědecká knihovna ve svém časopiseckém fondu - pozn. překl.).

Josef Bažant.

P.S. Podání, psaná podle všeho obě touže rukou, se liší tištěným záhlavím. To první zní:

"Heimdall"
(Bund f. d. Böhmerwald)
Oberplan.

To druhé pak:

"Der Waldbrunnen"
(Monatschrift)
Verwaltung in Oberplan.

Dva předchozí dopisy (mám je v kopii z fondu Okresní úřad /karton 81/, uloženého ve Státním okresním archivu Český Krumlov díky vzácnému knihovnickému kolegovi Jindřichu Špinarovi), věnované celkem krátkodeché šumavské existenci jednoho časopisu, spjatého se jmény Leppy a Webingera (Leppa dokonce k poslednímu ze tří ročníků periodika dodal přílohu "Der Waldgänger", názvem se opětně odvolávající na Adalberta Stiftera, ovšemže také samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže, věnovanou přímo "šumavským rolníkům" /"Böhmerwaldbauern"/) jsou podepsány zapomenutým jménem Josef Bažant. Okresní politická správa i s odvoláním na Státní zastupitelství v Českých Budějovicích neshledala na pěstování "německého lidového", jak byl v českém úředním dokumentu přeložen přívlastek "deutschvölkisch", vlastně nic, co by kromě osoby redaktorovy ohledně jeho právní "bezúhonnosti" bránilo existenci "spolkového" časopisu. Co do "árijského podkladu" lze dodat, že i Masaryk (na něhož zřejmě v podání míří "boj proti alkoholu a tabáku" i "podpora vzdělávacích snah") se v Hovorech s TGM kdysi svěřil Karlu Čapkovi že "sama matka mě udržovala v krevní pověře", rozuměj v pověře, že Židům je potřebí árijské krve a ještě před proslulou hilsneriádou kdesi napsal, že "Židé musejí si dát líbit jistá zákonná nařízení, přiměřená jejich plemenným vlastnostem a zvykům. Je to požadavek spravedlivé sebeobrany árijského plemene" (viz k tomu blíže text Michala Frankla a Miloslava Szabó - pozn. překl.). Dnes běhá mráz po zádech už jen z pomyšlení, jak republika vlastně ještě na základě c.k. tiskového zákona udržovala práva spolků, které pak nacismus zrušil bez výjimky levou rukou. Nevíme, co se s Josefem Bažantem, pokud se dožil, dělo za Hitlerových časů. Dá se jen najít docela obsáhlý křestní záznam novohradské matriky o chlapci, jemuž bylo 3 dny po narození, k němuž došlo 20. února 1898, přiřčeno jméno Josef Johann Bažant. Jeho otec Karl Franz Bažant, narozený 10. července 1868 v Nových Hradech čp. 33 (což je zdejší hrad), syn buquoyského hraběcího stavebního inženýra Johanna Bažanta a Marie, roz. Pokorný (tak je příjmením psána i s tou čárkou v matrice) z Dobré Vody u Českých Budějovic (Gutwasser), byl úředníkem hraběcí buquoyské lesní správy bytem v čp. 176 (dům v blízkosti hradu je dnes památkově chráněn), matka Hedwig, roz. Enslinová (*16. října 1872 v Hrudkově /Ruckendorf/), byla dcerou nadlesního kláštera Vyšší Brod Josefa Enslina, bytem ve Vyšším Brodě čp. 123 (zřejmě v klášterním areálu) a jeho ženy Leopoldine, roz. Wazkaržové (ve vyšebrodské oddací matrice psáno Wackaržové) z rakouského Haslachu čp. 16. Ze záznamu vysvítá, že Josefův otec Karl byl bratrem Eduarda Bažanta (i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže), který byl tudíž Josefovým strýcem. Pozdější přípisy nás informují o Josefově přestoupení z římskokatolické církve k protestantismu (považovanému za německou národní konfesi) roku 1923 ještě v Horní Plané (bydlil tenkrát v blízké Přední Štiftě (německy Vorderstift, dnes Bližší Lhota) a rok nato o jeho návratu do lůna "církve pravé", asi i s ohledem na nastávající svatbu 27. prosince 1924 v krušnohorské obci Gossengrün (dnes Krajková) blízko Falknova (německy Falkenau, dnes Sokolov) s Marií Annou Loquaiovou (v tamní římskokatolické matrice ovšem záznam o této svatbě není, svědčí o ní ale přípis v novohradské křestní matrice a oznámení v časopise Waldheimat). To je ovšem od prosince 1925, kdy vyšlo i poslední číslo časopisu "Der Waldbrunnen", kde už není ani jeho odpovědným redaktorem, také poslední datum, které je nám o Josefu Bažantovi a jeho "Waldbrunnen" vůbec známo. Ohlásil pro pokračování svého literárního časopisu nový název "Winkelried" (odvolávající se na švýcarský boj za svobodu/!/) a odešel později z Gossengrün do Štýrského Hradce (Graz), kde se s jeho jménem setkáváme i za druhé světové války a po ní. Od 6. čísla 2. ročníku o něm jako novém odpovědném redaktorovi po Adolfu Webingerovi podání českokrumlovské okresní politické správy Presidiu zemské správy politické v Praze a Státnímu zastupitelství v Českých Budějovicích, kam všude bylo nutno jeho nástup hlásit, uvádí, že dotyčný je "bytem v Předním Štiftu /!/" /osada mimochodem tehdy náležela k Perneku, kde se úřad s českým úředním názvem nemusel tolik potýkat/. Adalbert Stifter, jehož se bohužel často dovolávalo velmi neprávem i jeho potomstvo, by asi mnoha věcem v novém "národním" státě, který se obával více starého Rakouska než rodícího se nacismu, přestával rozumět.

- - - - -
* Nové Hrady / Horní Planá / Bližší Lhota, Horní Planá / Český Krumlov

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Záznam o jeho narození v novohradské křestní matrice
Záznam vyšebrodské oddací matriky o svatbě jeho rodičů
Rodný dům čp. 176 v Nových HradechRodný dům čp. 176 v Nových Hradech

zobrazit všechny přílohy

TOPlist