FRITZ BERTLWIESER
O nás autorech
Franz Bertlwieser, narozený 30. března roku 1958 v Märzingu čp. 10, místní části obce Berg u Rohrbachu v Horním Mühlviertelu, je synem Johanna Bertlwiesera (řečeného "po chalupě" Springer-Hansl a žijícího v letech 1912-1992) ze vsi Reiterschlag (dnes Pasečná - pozn. překl.) čp. 26 a Theresie, roz. Bertlwieserové ("po chalupě" Tobiasn-Resi, narozené 3. května roku 1923) ze vsi Reiterschlag čp. 7. Vychodil obecnou a měšťanskou školu v Rohrbachu, učil se obchodníkem v Linci se závěrečným vysvědčením z roku 1978. Následovala základní vojenská služba, od roku 1980 věcným zpracovatelem provozních karet (Betriebskartensachbearbeiter) při Okresní rolnické komoře (Bezirksbauernkammer) v Rohrbachu. Je sběratelem (sbírka čítá kolem tisíce položek) a také interpretem starých lidových písní a balad ze Šumavy a Horního Mühlviertelu. Má v tom směru za sebou četná vystoupení v ORF (tj. rakouský rozhlas a televize - pozn. překl.), rozhlasové nahrávky a spolupráce při prezentaci lidové hudby v Rakousku i v zahraničí. Na těchto aktivitách se podílí i jeho žena Waltraud, roz. Kernová z rakouského Aigenu, s níž se oženil v roce 1987. Dva roky po svatbě se jim narodila dcera Juliane. Bydlí v Aigenu, Kapellenweg čp. 5. Intenzívně se zabývá i genealogií a vlastivědou, od roku 1993 je správcem Deutsch-Reichenauer Heimatstube v Sankt Oswald u Haslachu.
Jeho starší bratr Fritz Bertlwieser se narodil 16. prosince 1952 v Haselbachu čp. 5, místní části obce Kollerschlag (při samé hornorakouské hranici s Bavorskem - pozn. překl.). Od podzimu roku 1954 bydlil s rodiči v Märzingu čp. 10, V letech 1963-1971 navštěvoval reálné gymnázium (Bundesrealgymnasium) v Rohrbachu, kde roku 1971 i maturoval. Následně se stal novicem v klášteře Schlägl a v letech 1972-1978 studoval filosofii a teologii (samostatný obor náboženská pedagogika) na univerzitě v Innsbrucku, kde v roce 1978 získal titul magistra teologie. Následoval krátký studijní pobyt na filosofické fakultě v bavorském Mnichově (München) a základní vojenská služba v Tyrolích. Od podzimu dodnes (rozuměj k roku 1995 - pozn. překl.) působí jako středoškolský profesor na Obchodní akademii a Vyšší odborné škole pro hospodářská povolání v Rohrbachu (Handelsakademie und Höhere Fachschule für wirtschaftliche Berufe in Rohrbach), krátkodobě vyučoval i na "hlavní" škole v Ulrichsbergu, v zemědělském odborném učilišti ve Schläglu a na pokračovací škole (Berufsschule) v Rohrbachu.
Od roku 1979 absolvoval jako externista další studijní obory: v letech 1979-1982 vystudoval geografii a ekonomiku na univerzitě v Innsbrucku (zkouška učitelské způsobilosti 1982, následně doktorandské studium s disertací "Agrarstrukturwandel im Oberen Mühlviertel" /tj. "Změny agrární struktury v Horním Mühlviertelu" - pozn. překl./ a promoce /1988-1989/ s vyznamenáním na titul doktor přírodních věd, navíc vědecká cena Hampelovy nadace /Johann-Hampel-Stiftung/ při Rakouské zeměpisné společnosti /Österreichische Geographische Gesellschaft/); v letech 1991-1993 absolvoval ještě studia anglistiky a amerikanistiky na salcburské Univerzitě Parise Lodrona (Paris-Lodron-Universität Salzburg má jméno podle Parise hraběte von Lodrona /1586-1653/, salcburského arcibiskupa za třicetileté války a zakladatele zdejší univerzity v roce 1623 - pozn. překl.). Publikoval práce k agrární a zeměpisné, ekonomické, sociologické a teologické tématice. Mezi jeho záliby patří tanec, sport (lyžování, lehká atletika), příroda, filatelie, hra na kytaru. Od roku 1987 žije v Haslachu, Bründlberg 5, roku 1990 se oženil s Ingrid Pfarrwallerovou z Kollerschlagu, které tu vyslovuje obzvláštní dík za ohleduplnost, s níž mi vychází vstříc při mých časově náročných aktivitách.
Text, na němž má podle poslední věty alespoň výrazný podíl právě Fritz Bertlwieser, tvoří závěr více než třistastránkové knihy velkého formátu s bohatým obrazovým doprovodem, nesoucí název Verlorene Böhmerwald-Heimat a podnázev Heimatbuch der Pfarre Deutsch-Reichenau bei Friedberg, Gemeinde Reiterschlag - von der Blüte bis zur Zerstörung. V roce 1995 vyšla nákladem obou bratří a jejich manželek hned ve dvou po sobě následujících vydáních. Je věnována "velké rodině obyvatel Německého Rychnova /u Frymburka/, zejména však našim milovaným rodičům z vděčnosti za to, že nás vychovali v prostém šumavském způsobu života a probudili v nás zájem o domov". Jakési motto knihy tvoří báseň Hanse Watzlika Můj lid (v originále Mein Volk), přednesená poprvé při setkání vyhnaných německých Šumavanů na Třístoličníku dne 31. července roku 1949. Poněvadž o autorech víme dost - snad jen třeba dodat, že za svou disertaci pod názvem "Böhmerwald-Grenzlandpfarre Deutsch-Reichenau bei Friedberg, von den Anfängen während der Rodungskolonisation bis zur praktischen Auslöschung im 20. Jahrhundert" (tj. "Šumavská příhraniční farnost Německý Rychnov u Frymburka od kolonizačních počátků až k praktické likvidaci ve 20. století") získal Dr. Fritz Bertlwieser, jinak i předseda okresního sdružení hornorakouských sociálně demokratických učitelů (SLOÖ) Rohrbach/Haslach, roku 2010 už druhý doktorát - ocitujeme ještě dodatkem úvodní pasáž z předmluvy k jejich společné knize.
Právě před padesáti lety...
Právě před padesáti lety (psáno v roce 1995 - pozn. překl.) skončila strašlivá světová válka a s ní i nacistické panství (v originále "sowie die Nazi-Herrschaft" - pozn. překl.). Svět si mohl vydechnout. Tu radost však brzy zkalila nová hrůzovláda, kterou nyní vítězní Češi praktikovali na nás Šumavanech, na nás někdejších Starorakušanech (v originále "über uns Böhmerwäldler, die wir einst Altösterreicher waren" - pozn. překl.). Tato tyranie vyvrcholila brutálním vyhnáním v roce 1946 a totálním zničením našich vsí a usedlostí.
Každým rokem se tenčí počet do všech stran světa rozesetých obyvatel někdejší farnosti Německý Rychnov. Navždy tak od nás odcházejí lidé, kteří byli ještě svědky toho, jak náš domov kdysi kvetl a co z něho bylo učiněno. Jsou to lidé, jimž trpkým osudem vyhnání bylo odňato vše: dům, majetek, pozemky, sousedé, přátelé, domov.
Jen jedno se jim nedalo vzít: vzpomínka. Teskně krásná vzpomínka na všechno dobro s domovem neodmyslitelně spjaté, ale také bolestná vzpomínka na všechno utrpení spojené s násilným odchodem odtud.
Tato kniha chce právě pomoci těm vyhnaným uchovat bdělou jejich vzpomínku na domov a opatrovat ji jako vzácný poklad. Snad bude pro mnohé i příspěvkem k tomu, aby znovuobjevili kus vlastní minulosti.
V mladé generaci by mohla tato kniha probudit a podpořit zájem o rodičovský domov. Měla by poskytnout ucelený pohled na zeměpisné, historické a hospodářské souvislosti sudetoněmeckých, resp. šumavsko-německých území (v originále "sudetendeutschen /= böhmerwald-deutschen/ Gebiete" - pozn. překl.) a napomoci označit poctivým zpracováním minulosti bezpráví jeho pravým jménem.
Takové zvládnutí minulosti nemá ovšem nic společného s pomstou a odplatou.
"Jako beránek, jehož vedou k porážce či umlčí před stříží", tak prožili naši krajané hořkost vyhnání a ponížení bezmocni a odevzdáni Bohu a svému osudu. Za pomoci skutečně hluboké náboženské víry se Šumavané nastálo zřekli (lidsky oprávněného) aktu pomsty a prokázali svou velkomyslnost. Vůdčí heslo zpracování námi utrpěného bezpráví by tedy mělo i pro budoucnost znít: nemstít se, ale nezapomínat.
- - - - -
* Haselbach, Kollerschlag (A) / Rohrbach (A) / Schlägl (A) / Pasečná / Rychnůvek / Svatý Tomáš
