JOHANN BERTLWIESER
Na uvítanou v obnoveném kostele ve Svatém Tomáši
Naplňuje mne radostí a uspokojením, když vidím po letech usilovné práce zazářit tento kostel v novém lesku.
Po vysvěcení panem biskupem Dr. Antonínem Liškou může nyní sloužit poutním a upomínkovým účelům.
Chtěl bych poděkovat všem dobrovolným pomocníkům, kteří svým činným podílem při patnácti pracovních nasazeních přispěli k znovuvybudování bývalého našeho mateřského kostela (farní kostel sv. Václava byl ovšem ve zcela dnes zaniklém Rychnůvku /Deutsch Reichenau bei Friedberg, po připojení k "Říši" 1938-1945 Deutsch Reichenau bei Haslach/, kam Svatý Tomáš farností připadal - pozn. překl.). Ti, kdo z časových či zdravotních důvodů nemohli osobně přiložit ruku k dílu, podpořili toto úsilí mnohými malými i velkými peněžními dary. Všem platí srdečné Zaplať Bůh!
Budiž tu vysloven dík také všem českým a rakouským ůředním místům, která vydala četná povolení potřebná k uskutečnění této příhraniční akce.
Po počátečních průtazích vydalo pražské ministerstvo vnitra po naší osobní návštěvě roku 1992 povolení (v originále "gab grünes Licht", tj. doslova "dalo zelenou" - pozn. překl.) přímému průjezdu přes Sankt Oswald (rakouská obec sousedící s někdejším Rychnůvkem - pozn. překl.) do Svatého Tomáše.
Neměla by zůstat opomenuta dobrá součinnost s hornorakouskou sbírkovou akcí pod vedením Dr. Klause Zerbse (jednatel Spolku pro obnovu kláštera Vyšší Brod - pozn. překl.) z Obchodní komory v Linci (Handelskammer Linz).
Srdečný dík náleží panu faráři Michalu Tkáčovi (zemřel 15. srpna 2008 ve věku 77 let v českokrumlovské nemocnici, viz parte - pozn. překl.) z Frymburka (Friedberg), který měl s renovací spoustu práce a starostí. Jeho sestra Jaroslava a také rodina Klementova (Vladimír Klement /1929-2006/ byl frymburským učitelem a obecním knihovníkem - pozn. překl.) ho přitom účinně podporovaly.
Obzvláštní zásluhy o obnovu kostela ve Svatém Tomáši má zejména v prvních letech stavební iniciativy předčasně zesnulý Ing. Karel Groulík z Českých Budějovic (je i samostaně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže a zemřel 9. září roku 1995 na embolii týden poté, co byl nešťastně sražen na ulici cyklistou - pozn. překl.). On byl tím mužem (v originále "der Mann der ersten Stunde" -pozn. překl.), který bez byrokracie zařídil na samém počátku potřebné stavební náležitosti (v originále "die Bausubstanz" - pozn. překl.). Ve svém synu Filipovi zanechal dobrého nástupce.
Kéž je tento den novým začátkem ve spolužití obou národů a bývalých obyvatel.
Přeji všem účastníkům krásný a obohacující zážitek při vysvěcení kostela (v originále "eine schöne und erlebnisreiche Kirchweih" - pozn. překl.)
St. Thoma im Böhmerwald - Kirchweihe 1997, nestr.
Německý titulek toho textu zní vlastně "Grußwort des 1. Vorsitzenden", tj. "Uvítací slovo 1. předsedy". Autor je myslil opravdu "smrtelně" vážně. Když totiž Johann Bertlwieser, narozený 12. července roku 1935 v Reiterschlagu na stavení čp. 7 (říkalo se tam "Tobiasn", tj. u "Tobiasů" a Johannova sestra Resi /Theresia/ je matkou Franze a Fritze Bertlwieserových, autorů knihy Verlorene Böhmerwald-Heimat /1995/), 31. srpna 1998 v městě Miltenberg v bavorských Dolních Frankách zemřel, byly brzy nato 4. září téhož roku převezeny jeho ostatky do kostela ve Svatém Tomáši, kde po smuteční mši svaté spočinuly v šumavské zemi. Jeho tři synové a bratr vynesli nejprve rakev z kostela na hřbitov (vlevo při zdi na severní straně). Po výkropu a modlitbě nad hrobem následovaly sedm projevů na rozloučenou, prostřídávaných muzikanty z Haslachu. Dr. Zerbs poznamenal mj.: Své dílo dokončil, nyní se ukládá vedle něho k věčnému odpočinku. Nikdo nedokáže změřit, co ten člověk dokázal. Jeho idealismus mu dal sílu dokončit dílo. Bůh, náš Pán, kéž ho odmění pokojem věčným. Jeho paní Rosalinde a sedmi jeho dětem se 14 vnoučaty platí naše soustrast, končí nekrolog v krajanském měsíčníku Hoam!. Připomeňme ještě, že kostel ve Svatém Tomáši, zasvěcený Tělu Páně (Corpus Christi), mylně označovaný za kostel sv. Tomáše podle obrazu tohoto světce, který na stěně jeho interiéru visíval a jemuž byla jako cíli poutí připisována zázračná uzdravující moc, byl založen roku 1348 Petrem z Rožmberka jako gotická stavba na místě starší románské kaple, zbudované tu snad Vítkem z Krumlova už někdy před rokem 1252, kdy je o něm prvá zmínka. V roce 1786 byl v rámci josefínských reforem uzavřen (už tehdy se prý ztratil zázračný obraz) a znovu vysvěcen až 1874. Poutní tradice sem byla však obnovena už roku 1856 a dva roky nato došlo k prvé novější renovaci. V letech po druhé světové válce a odsunu místních obyvatel byl kostel používán jako stáj a seník nových "budovatelů" pohraničí. Dnes je horským poutním místem, známým všem návštěvníkům Lipenska. Johanna Bertlwiesera připomíná pamětní deska na západní vnější straně kostelní stavby, především zde však leží v zemi jeho tělo.
- - - - -
* Pasečná / † Miltenberg (BY) / † † Svatý Tomáš
