HANS BINDER
Vzpomínky na dětská léta ve Starém Špičáku
Narodil jsem se dne 2. ledna roku 1931 "tief drin im Böhmerwald" (tj. doslova "tam hluboko v Šumavě" podle názvu šumavské "hymny" Andrease Hartauera /v české verzi "Na krásné Šumavě"/, i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) ve Starém Špičáku (Altspitzenberg) čp. 13 (Hounsfeichtl).
Tam u nás doma bývalo zvykem, že porodní bába (v mém případě to byla paní Maria Quitoschingerová z Jablonce /Ogfolderhaid/ čp. 22) nesla novorozené dítě osobně do kostela ke křtu. Jak se vyprávělo, bylo tenkrát tolik sněhu, že náš soused, po chalupě řečený "Hirthannes", který byl i mým kmotrem (hlavní kmotr, latinsky zvaný "levans", měl držet dítě při křtu - pozn. překl.), šel vepředu, aby cestu vyšlapal a já se mohl ve zdraví dostat do jabloneckého kostela (byl zasvěcen Nalezení Svatého kříže - pozn. překl.) a pan farář Urban (je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - mě tam mohl pokřtít. Pan farář Franz Urban musel v Jablonci působit hodně dlouho předtím, poněvadž je jako křtící kněz podepsán už v roce 1909 na křestním listu mého otce.
Měl jsem velice krásné dětství. Kamarádkou mých dětských her byla Hirthannesových Mirzl (Marie). Naše stavení byla navzájem vzdálena jedno od druhého jen 150 metrů. Neminul den, abychom nebyli spolu. Často jsem také v zimě přihlížel tomu, jak její otec robil dřevěné šindele.
Později přibyli k mému blízkému okruhu ještě sestřenice Paula a bratranec Erwin.
Hirthannesovi měli na zahradě velké třešně a my se do korun těch stromů učili za sladkými plody obratně šplhat. V zimě jsme hodně lyžovali v dřevácích, napevno na "prkýnka" přibitých. Podomácku pletené vlněné ponožky byly ovšem často sněhem promočené skrz naskrz (v originále "oft patschnass" - pozn. překl.) a já z toho míval mnohdy bolení v krku. Když v únoru a v březnu starý sníh zledovatěl a na to připadlo pár centimetrů nového, jelo se na prkýnkách (v originále "mit den Brett'n" - pozn. překl.) zvlášť pěkně od Bergklementových (takto řečené stavení čp. 15 ve Starém Špičáku - pozn. překl.) až na naší domácí louku.
V září roku 1937 nadešel pak můj první školní den. Do Jablonce nám měla cesta trvat skoro hodinu.
V záhlaví mého prvního vysvědčení stálo ještě "Československá republika".
Mými učitelkami v Jablonci byly paní Spitzelová, paní Pöschiková, paní Burgermeisterová a Kathi Riedlová.
V roce 1942 jsem přišel na měšťanku v Horní Plané (v originále "in die Bürgerschule nach Oberplan", za nacizmu zněl ovšem její úřední název "Hauptschule" - pozn. překl.).
V létě jsme jezdili do školy na kole. Moje kolo bylo smontováno ze dvou strýcových jízdních kol, bicyklů, které sloužily v první světové válce. Po kamenitých cestách byla jízda svízelná. Dvakrát denně 18 kilometrů, chatrné pneumatiky byly často obkládány manžetami a duše jsme nejednou záplatovali gumovými náplastmi. Domácí úkoly jsem většinou zvládal večer při nařízeném zatemnění oken ve svitu petrolejky.
V zimě jsme mívali v Horní Plané místo na výdej stravy (v originále "Kostplatz" - pozn. překl.), v sobotu o polednách jsme často po poslední školní hodině putovali přes lesy domů a v sobotu odpoledne zase nazpátek do Horní Plané.
Ogfolderhaid : ein Böhmerwalddorf : entsteht und vergeht : die bewegte Geschichte auf dem Gebiet der früheren Pfarrgemeinde Ogfolderhaid (2011), s. 54
Podle diplomové práce Terezie Herbstové "Vývoj osídlení ve zvolených lokalitách v příhraničním regionu" (předložila ji v roce 2020 na Zemědělské fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích) první zmínka o osadě Starý Špičák, rozeseté kdysi i s Novým Špičákem (Neuspitzenberg) před svým i jeho zánikem po svazích Liščí Louky (Fuchswiese), pochází z roku 1720, spadá tudíž vznikem do schwarzenberské kolonizační vlny. Ležela 11 kilometrů na západ od Chvalšin (Kalsching), a její starší jméno znělo Steinkollern (česky by se řeklo "kamenní uhlíři"). Po odsunu zůstala obec prázdná a zanikla činností VVP Boletice. Při severním okraji někdejšího katastru stojí zpustlá kaplička zvaná Michal a asi 4 kilometry severozápadně odsud začíná lesní úzkokolejka, pro svoz polomového dřeva do Arnoštova (Ernstbrunn) a Spálence (Brenntenberg). Stojí snad za zmínku, že zatímco v Binderově nekrologu je "po rodné chalupě" správně označen jako "Hounsfeichtl", v připomínkách jeho narozenin 2. ledna bývávalo za jeho jménem označení "Stanzl", odkazující ke stavení čp. 16 v Novém Špičáku, kde podle archu sčítání lidu z roku 1921 bydlel ovdovělý děd Johann Binder "starší" (*1. května 1870 v Novém Špičáku čp. 16), sezdaný 10. listopadu 1908 v Ondřejově (Andreasberg) s Karoline Rauscherovou (*12. listopadu 1881 v Ondřejově), s osiřelými dětmi Emmou (*1906), Karlem (*1909), Marií (*1910). Franzem (*1911) a Josefem (*1916), jakož i s "Cousin", tj. sestřenicí Annou Binderovou (*1902). Sám Hans Binder v německém originále svého vzpomínkového textu situuje své narození jasně na stavení čp. 13 (Hounsfeichtl) ve Starém Špičáku. V patnácti letech byl roku 1946 vyhnán z domova násilným "odsunem". Jeho novým domovem se stal švábský městys Pöttmes, kde se vyučil tesařině. V roce 1953 se vydal na motorce do Mnichova, aby si tam našel zaměstnání, v němž pak setrval až do důchodu. Svou budoucí manželku Fany poznal při jedné taneční zábavě, roku 1954 se vzali a po svatbě se oba přestěhovali do Mnichova, kde se jim narodili i jejich dva synové. S městysem Pöttmes však nikdy neztratil kontakt už proto, že tam bydlela se svou rodinou jeho sestra Maria (provd. Veitová, *28. listopadu 1938). On a sestra si v Pöttmes zbudovali dvojdomek, k němuž sám nakreslil plány. Po odchodu na penzi se tam s Fany z Mnichova přestěhoval. Fany zemřela v roce 2019. Poslední svá léta strávil Hans (Johann) Binder v domově seniorů v Pöttmes, svůj domek se zahradou však vídal i nadále. Po krátké nemoci zemřel podle nekrologu v krajanském časopise na lůžku nemocnice ve městě Aichach 12. září 2021. "Herr lass in Ruhen und Frieden", tj. "Pane, zůstav ho v pokoji a míru" zní poslední věta jeho nekrologu. V pokoji a míru zarůstají travou a křovinami i rodná místa na svazích Liščí louky, širokého sedla mezi Knížecím stolcem (1238 m) a Lysou (1228 m).
- - - - -
* Starý Špičák / Nový Špičák / Jablonec / Horní Planá / † Aichach (BY) / † † Pöttmes (BY)
