JOHANN BÖHM
K dějinám učitelského vzdělání v jižních Čechách
Tato práce (má rozsah více než 150 stran, tj. slušné brožury, a citován je tu v českém překladu jen její úvod - pozn. překl.) sestává ze tří částí. První z nich přináší co možno nejkratší přehled dějin školství naší užší otčiny (v originále "Überblick der Geschichte des Schulwesens unseres engeren Vaterlandes" - pozn. překl.) a při této příležitosti také 3 důležité školní dokumenty listinné povahy (v originále "Schulurkunden" - pozn. překl.) z jižních Čech. Nato je v krátkosti vzpomenuto dvou mužů (jde o Johanna Ignaze von Felbigera /1724-1788/ a o Ferdinanda Kindermanna von Schulstein, i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), kteří se zejména zasloužili o to, aby bylo uvedeno v život dílo Marie Terezie (v originále "Maria Theresia" - pozn. překl.), tvůrkyně rakouské obecné školy, a kteří nesmějí chybět jako zakladatelé učitelského vzdělání v Rakousku nikde tam, kde je o něčem podobném řeč. Druhá část zahrnuje látku k dějinám obecné školy a s ní spojené preparandy (tj. učitelské přípravky - pozn. překl.) v Českém Krumlově (v originále "in Krummau" - pozn. překl.), jedné z nejstarších a nejvýznačnějších institucí toho druhu v celých Čechách a předchůdkyně učitelského ústavu v Českých Budějovicích (v originále "in Budweis" - pozn. překl.). Třetí část se zabývá historií posledně zmíněného ústavu a přináší o něm tolik informací, kolik jich lze podle míry daných poměrů a okolností zveřejnit.
Kéž by to, co se zde podává, bylo jako příspěvek k dějinám domácího školství souhlasně přijato zejména oněmi početnými pedagogickými pracovníky (v originále "von jenen zahlreichen Schulmännern" - pozn. překl.), kteří byli na budějovickém učitelském ústavu, jenž může v roce 1919 oslavit už stoleté jubileum své existence, vzděláni k tomu, být dobrými křesťany, opravdovými patrioty a charakterově pevnými, svým povinnostem oddanými učiteli a vychovateli lidu!
Bericht der k.k. deutschen Lehrerbildungs-Anstalt - Herausgegeben am Schlusse des Schuljahres 1906-1907, s. (3)
Narodil se dne 10. února roku 1847 v krušnohorské osadě Ursprung (přezvané po roce 1945 a odchodu svých německy mluvících obyvatel českým místním jménem Počátky, odkazujícím na skutečnost, že tu pramení hned několik potoků), spadající dnes pod správní obec Kraslice, německy Graslitz, kde byl v kostele Božího Těla (jinak i Nejsvětějšího Těla Kristova) novorozenec téhož 10. února 1847 i pokřtěn jmény Johann Anton. Byl nemanželským synem Theresie Hoyerové (někde psané v příjmení i s měkkým "i") z Počátek čp. 58 (dům s tím číslem tam přestavěný dosud stojí), nemanželské dcery hostinské (v matrice je povoláním označena jako "Herbergerin") ze zdejšího čp. 48 (dům s později uděleným novým čp. 20 tu už nenajdeme), která teprve svatbou v Kraslicích 11. května 1851 s mlynářským tovaryšem Karlem Böhmem chlapce legitimizovala a mohlo se mu dostat příjmení mužova. Karl Böhm, jemuž bylo při svatbě 42 let, se narodil ve dnes zcela zaniklé osadě Javořina (tehdy ovšem německy zvané Ahornwald v tehdejším soudním okrese Nejdek /Neudeck/, dnes okres Sokolov) jako nemanželský syn Marie Böhmové, obchodníkovy dcery z Javořiny čp. 31. Mladý Johann Böhm absolvoval v letech 1861-1866 reálku a učitelský ústav v Chebu (Eger). Učitelskou dráhu začal od 1. října 1866 jako podučitel v Kraslicích, od března 1867 do září 1870 působil v Tierbachu (od roku 1947 Suchá podle německé varianty místního jména, která zněla Dürrbach, tj. "Suchý Potok"), další tři roky v Lokti (Elbogen), poté necelý rok v obci Gossengrün (od roku 1947 Krajková) a v letech 1873-1876 v Horním Slavkově (Schlaggenwald). Následně se stal cvičným učitelem na učitelském ústavu v Trutnově (Trautenau) a okresním školním inspektorem pro okresy Trutnov, Broumov (Braunau) a Nové Město nad Metují (Neustadt an der Mettau). O prázdninách podnikal cesty po světě, ať už to byly Itálie, Dánsko, Skandinávie, Egypt, Palestina, Francie, Španělsko a Portugalsko, Rusko a samozřejmě Německo a samotné Rakousko-Uhersko. Byl iniciátorem založení rakouského sdružení pro Krkonoše (Österreichischer Riesengebirgsverein), jehož časopis "Das Riesengebirge in Wort und Bild" po 11 let vedl a naplňoval mnoha svými příspěvky. Psal i do časopisů "Bote für Schule und Haus", "Der Österreichische Schulbote", "Jugend Lust und Lehre", "Erzgebirgs-Zeitung","Lehrmittel-Sammler" aj.. Cenou byla odměněna jeho práce "Rübezahl in der Deutschen Mythe". Jeho manželka Josefa (*1867), s níž měl syny Johanna (*1888), Adolfa (*1890), Karla (*1892) a dceru Mariannu (*1897), která v roce 1944 vystoupila v Praze z katolické církve, byla dcerou Adalberta Klingera, "potulného umělce" ("herumreisender Künstler"), jak se uvádí v křestní matrice právě při českobudějovickém narození vnučky (tam najdeme i přípis o jejím rozchodu s církví), v Žinkovech, okr. Přeštice, a Marie, roz. Chládkové z Heřmanova Městce. Dekretem z 19. července 1893 byl Johann Böhm jmenován coby "Hauptlehrer" do učitelského ústavu v Českých Budějovicích, kde se věnoval mj. i předmětům kreslení a krasopis. Byl činný i na českobudějovickém německém gymnáziu, dívčí pokračovací škole (Mädchenfortbidungsschule) a v obchodním pokračovacím kursu pro dívky (Kaufmännischer Fortbildungskurs für Mädchen) a při týdenním penzu 28 vyučovacích hodin byl i členem c.k. zkušební komise pro obecné a měštanské školy nepřetržitě už od roku 1886. Jeho služební léta překročila počet 40. Po svém odchodu do penze v roce 1908 přesídlil z Českých Budějovic do Prahy a na pražském Smíchově i skonal 12. února roku 1929. O učitelském vzdělání na jihu Čech leccos vím už proto, že jsem v roce 1959, kdy by českobudějovickému německému učitelskému ústavu bylo rovných 140 let, začal studovat na tzv. Pedagogickém institutu, založeném tu v jihočeské metropoli přímo "podle sovětského vzoru". Dobrými křesťany jsme se tedy stát navzdory rodičovským kořenům (já a moje žena jsme byli ještě za války, tj. v Protektorátu Čechy a Morava, pokřtěni) rozhodně neměli.
- - - - -
* Počátky, Kraslice / České Budějovice / Český Krumlov / † † † Praha
