FRANZ BOUZEK
Školní zpráva
Tento žák byl prohlášen zralým pro postup do hlavní školy.
Ogfolderhaid : ein Böhmerwalddorf : entsteht und vergeht : die bewegte Geschichte auf dem Gebiet der früheren Pfarrgemeinde Ogfolderhaid (2011), s. 122
V originále úředního tiskopisu už z časů nacistické "třetí říše" zní ten text v titulku: "Schulnachricht" a pod řádkou s konstatováním "Diese(r) Schüler wird zum Aufsteigen in die Hauptschule für reif erklärt." Vidíme podpis Franz Bouzek a označení jeho hodnosti "Leiter der Schule". Ještě pár let předtím "za první republiky", ze které připadly roku 1938 pohraniční oblasti Čech a Moravy byla Bouzekova funkce nazývána "Direktor" či "Oberlehrer" a "Hauptschule" byla školou měšťanskou. Posledním řídícím učitelem německé obecné školy ve dnes zaniklé vsi Jablonec (Ogfolderhaid), za války na území tzv. "Reichsgau Oberdonau", byl Franz Bouzek každém případě až do roku 1945. Jeho životní příběh stojí za zachycení, byť se nám nedochovala jablonecká německá školní kronika, kterou jistě svědomitě vedl. I za její absence, resp. za absence kronik jiných škol, na nichž působil a v nichž by mohl zanechat stopu, lze leccos vyčíst z jiných dokumentů. Narodil se v Hodňově (Honetschlag) dne 2. září roku 1886 a ještě téhož dne mu v hodňovském kostele Nejsvětější Trojice farář Johann Steinko (má na webových stranách Kohoutího kříže i své samostatné zastoupení) svátost křtu. Novorozencův otec a jmenovec Franz Bouzek, syn rolníka Josefa Bouzka v Kozlovicích (Kozlowitz) čp. 18 (to stavení už tam nenacházíme) v tehdejším okrese Přeštice (Přeštitz), dnes Plzeň-jih., a Marie, roz. Horákové z Jarova (rovněž dnešní okr. Plzeň-jih), byl podruhem na stavení čp. 14 v Hodňově (dodnes ho tam najdeme), chlapcova matka Maria byla pak dcerou Laurenze Hartla, majitele domu čp. 115 v Horní Plané (Oberplan), který tam poblíž rodného domu Stifterova (Adalbert Stifter je ovšem i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) už nestojí, a jeho ženy Marie, roz. Winklbauerové z Horní Plané čp. 70 (dům takto číselně označený v tamní Dobrovodské ulici až dosud stojí). Na záznamu hodňovské křestní matriky figurují i data pozdějších sňatků Franze Bouzeka "mladšího". K tomu prvnímu došlo dne 11. července roku 1922 v Horní Plané s Annou Amalií, roz. Houškovou (dcerou hornoplánského učitele Stanislava Houšky původem z Českých Budějovic, kde byl jeho otec Antonín Houška řezníkem, matka Barbora, roz. Bezděková, pocházela z Lišova), a Amalie Rosiny, dcery majitele domu ve Vídni-Altmannsdorfu čp. 31 Franze Bezděky a jeho ženy Amalie, roz. Krehonové z Blížkovic (Lispitz) čp. 59 v okr. Moravské Budějovice (Mährisch Budwítz). Anna Bouzková zemřela však podle českokrumlovské úmrtní matriky ve 33 letech věku 17. ledna 1926 na zápal slepého střeva v tamní nemocnici, pochována byla ovšem podle českého matričního záznamu v Jablonci, kde už tehdy učiteloval její muž, psaný v matrice stejně jako Jablonec toliko česky František Bouzek. Ten se podruhé oženil v Hořicích na Šumavě (Höritz) 27. července ještě tohož letopočtu 1926 s Pauline Ullmannovou (*1. dubna 1894 v Hořicích na Šumavě čp. 19), dcerou tamního mistra tesařského Franze Ullmanna (jeho otec Johann Ullmann byl povoláním rovněž tesař, matka Franziska, roz. Hossingerová, pocházela rovněž z Hořic na Šumavě) a Barbory, dcery panského hajného v Plané (bez udání domovního čísla, zřejmě však šlo o Planou u Mariánských Lázní na panství rodu Nosticů) Václava (v matrice Wenzel) Rybáka (v matrice i s tou čárkou nad "a") a Marie, roz. Kordové z Borovna (Borowno), tehdejší okr. Blovice (Blowitz), dnes okr. Plzeň-jih. Německý učitelský ústav absolvoval Franz Bouzek v roce 1907 a podle zprávy listu "Budweiser Zeitung" z 18. března 1910 byl do Šenavy (dnes Pěkná) tři roky nato ustanoven už jako řídící učitel. V Jablonci byl v téže funkci vlastně až do konce druhé světové války, jeho případ ovšem nabral ve třicátých letech ostře politický ráz. Stačí citovat z českého překladu textu Erwina Franze na webových stranách Kohoutího kříže:
Dne 24. července roku 1935 napsal tehdejší jablonecký starosta pražským zemským úřadům v přísně důvěrném listě, že dva státní úředníci (označuje je jménem) provozují prý "hitlerismus" toho nejhoršího druhu. Ten jeden je považován za největšího štváče lidu v celém okolí, ten druhý už s dětmi ve škole pěstuje politiku "státu nepřátelskou". On pak jako starosta prosí, aby byli oba přeloženi někam na jiné místo, poněvaž by měl rád ty pobuřovače s krku. S lidmi u nás, píše se ve starostově zprávě dál, by dávno šlo všechno jinak, kdyby nebylo těch dvou. Ti rozumnější tady, uvádí starosta následně, už vrtí hlavami a diví se, že si státní úřady mohou něco takového vůbec dovolit. "Ich," končí starosta své psaní, "halte mit der Henleinpartei nicht mit, sondern als Vorsteher der Gemeinde bin ich staatstreu, da bin ich denen ein Dorn im Auge (tj. 'Já s Henleinovou partají nedržím a jako představený obce jsem věrný státu, takže vím, že jsem jim trnem v oku.' - pozn. překl.)." Starostův dopis se neobešel bez následků. Policie byla aktivní a spustila v Jablonci vyšetřování protistátních piklů. V obsáhlé relaci z 22. srpna 1935 podává četnická stanice č. 29 v Jablonci pražskému zemskému velitelství detailní popis průběhu politických shromáždění a agitační práce jednotlivých osob. Tak se tu můžeme dočíst, že předseda Henleinovy strany např. se dne 8. června na adresu starosty vyjádřil o jeho nespolehlivosti a o tom, že už se postará, aby bylo obecní zastupitelstvo v Jablonci rozpuštěno a byl zvolen starosta, který má být řádným přívržencem Henleinovy strany. V policejní zprávě je dále uvedeno, že všichni informátoří měli prosit o to, aby nebyli označeni jménem, poněvadž se obávají možné pomsty. V další policejní relaci ze dne 27. února roku 1936 je řeč o chování učitelského personálu a o "štváčům" proti státu.
Není pochyby, že jedním ze zmíněných štváčů a pobuřovačů byl "náš" Franz Bouzek. Samozřejmě po dvojím "vítězství" Henleinovy strany (rozuměj ve volbách 1935, kdy byla nejsilnější v republice, a pak ovšem v pohnutém roce 1938) se mu jevil vývoj jasně směřovat v její prospěch. Rodina řídícího učitele měla tři syny: Antona, Ernsta a Helmuta. Anton se narodil 27. března 1924 v rakouském Kirchschlagu u Lince, kde 3. října 2006 i skonal, dva zbylí už v Jablonci (u Helmuta dokonce víme přesné "tamní" datum, tj. 9. ledna 1929). Ernst podle výroční zprávy německé státní reálky v Českých Budějovicích byl ve školním roce 1933/1934 žákem její čtvrté třídy, Anton ve školním roce 1937/1938 kupodivu žákem její třídy třetí. Z toho by ovšem vyplývalo, že byl mladší nežli Ernst, což je v rozporu s jinými svědectvími. Podzim roku 1938 ovšem mnohé změnil, natož následná válka a její konec. Doma měl Franz Bouzek už z první světové války revolver, a poněvadž po skončení války Němci žádné zbraně mít nesměli, rozhodl se Ernst (starší bratr Toni /Anton/ byl podle svědectví pamětníků už v Rakousku a mladšímu Helmutovi bylo necelých 16 let) revolveru se zbavit a někde ho zakopat. Byl ovšem možná už při přenášení zbraně přistižen a Čechy (vojáky nebo nově přišlými osídlenci) zastřelen. Nato byl za vojenského dohledu pochován jabloneckým farářem Franzem Urbanem (ten je rovněž i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) za přítomnosti rodičů na místním hřbitově, dnes k nepoznání zarostlým, byť občas posečeným. Lidé z obce měli zakázáno přijít a hrob hlídala armáda. Farář měl dokonce zapovězeno uvést úmrtí do knihy zemřelých, kde se jméno Ernst Bouzek nevyskytuje. Po tomto neblahém incidentu, který jako by navazoval na historické události nejen v obci z let 1935-1945, Ernstova pozůstalá rodina uprchla ke staršímu synovi do Rakouska a později do Německa. To všechno vyplývá ze svědectví rodáků, dnes už ve věku značně pokročilém. O to více je třeba si cenit každého detailu v kusém životopise muže jménem Franz Bouzek. Podle záznamů mnichovského arcibiskupského matričního úřadu zemřel v bavorské obci Grasbrunn 14. září 1974. Do hrobu na tamním hřbitově ho v roce 1986 následovala manželka Pauline.
- - - - -
* Hodňov / České Budějovice / Pěkná / Jablonec / † † † Grasbrunn (BY)
