logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

MATTHIAS BRÄUER

Pověst o zázračné sošce Panny Marie Bolestné v Hostouni

Anton Schuster, hejtman ve Svatém Kříži (německy "Heiligenkreuz", dnes je ves Újezd Svatého Kříže jen součástí města Bělá nad Radbuzou pozn. překl.), uvedl do své kaple pomocí jisté fundace bratrstvo Bolestné Matky Boží a nechal pro ni zhotovit dřevěnou sochu sochařem Ablacherem, pocházejícím z Chotěšova (Chotischau) a dal ji vyzdobit malířem z Bečova nad Teplou (v německém originále "von einem Petschauer Maler staffieren lassen"). Podle fundace se denně u této sochy modlil růženec a byla zpívána litanie, prosebná modlitba k Matce boží. Jednoho dne přichází hejtman ze Svatého kříže se sochařem do Bělé nad Radbuzou (Weissensulz), dává si svým bývalým učitelem Joh. Mayerem otevřít kapli a říká sochaři ukazuje na sochu: "Ablachere, nechtěl bys pro večerní služby boží, nešpory, zhotovit sochu větší než je tato? Tato je mi příliš malá a pak se mi zdá jakoby v obličeji Marie byla bolest nedostatečně vyjádřena. Přeji si, aby Maria svůj pohled směřovala bud' k nebesům nebo hleděla na bezduché tělo svého syna". Učitel vysvětloval: Myslím, že pohled matky je správný: nedívá se totiž ani vzhůru k nebi, ani na vykupitele, nýbrž na lidi, jakoby se jich chtěla zeptat: "Vy všichni, kteří se na mne díváte, řeknete, zda je vůbec možná bolest tak velká jako ta moje?" Přesto byla objednána socha nová, a to za 12 fl. (tj. zlatých - pozn. překl) s podmínkou, že sochař starou sochu, se zúčtováním 6 fl. co dřív stála, vezme zpět. Ablacher nato odešel cestou přes Hostouň (Hostau) a zamířil tu do hospody jistého Christopha Warthy (Lederschristl). Tomuto nabídl sochu ke koupi: "Lederchristl, Vy máte půdu a statek a tak byste mohl nechat při Vašich polích vystavět kapli a do ní postavit mou sochu!" Christoph Wartha koupil tuto sochu za 4 fl., nechal ji z Bělé dovézt a dočasně ji uschoval ve svém domě. Po určité době nechal na cestě k Mutěnínu (Muttersdorf) u svého pole vystavět kapli a do ní umístit sochu. Christoph se odebral 11. února 1674 se svými dvěma syny Johannem Adamem a Georgem a učedníkem Christopherem Schmidem do Mutěnína, aby nakoupili kůže. Na zpáteční cestě náhle onemocněl mladší syn Georg, a to na místě, kde ještě stojí tato kaple. Domů ho museli nést. Byl uložen do postele a třikrát zvolal: "Otče, mně je špatně", potom zemřel. Wartha později na místě, kde jeho syn náhle onemocněl, nechal postavit boží muka z kamene a na nich připevnit na plechu namalovaný obraz Bolestné Matky Boží. Protože byla boží muka větrem již častěji poškozena nechal konečně roku 1698 na jejich místě vystavět kapli a do ní umístit sochu Panny Marie právě z Bělé nad Radbuzou. Tato socha pak byla uctívána jako zázračná a přenesena ve slavnostním procesí v roce 1729 do děkanského chrámu v Hostouni. Podle zápisů nacházejících se v hostouňském děkanství se uvádí přinejmenším 200 případů, kdy nemocní a chorobní lidé jako slepci, chromí, hluší nebo postižení padoucnicí, zdaleka i zblízka, nalezli u Bolestné Matky Boží útočiště, nechali se sem přinést či přivézt a uzdravili se. Na místě, kde při krádeži hostií v Bernarticích (Bernartitz) byly hostie zahrabané znovu v Hostouni nalezeny, byl k uctění svatého božího těla vystavěn kostel. Arcibiskupská konzistoř v Praze se dověděla o mnohých činech milosti a dobrotivosti a povolila na základě prosby hostouňského duchovního pastýře Petra Aulika a rady města přenesení sochy, která byla rodinou Christopha Warthy kostelu věnována, ze zmíněné kaple do kostela města Hostouně. Toto přenesení se událo v roce 1729 slavnostním způsobem. Hrabě Norbert Trauttmansdorff sám připravoval tuto slavnost a pozval všechny úředníky a poddané. Z vděčnosti za uzdravení svého syna se hrabě sám zúčastnil procesí. Nanejvýš velké množství lidu, městská rada Hostouně, veškeré cechy a spolky šly se svými prapory pod vedením faráře z města k památné kapli. Po ukončení modliteb byla socha za slavnostního vyzvánění přenesena do kostela sv. Jakuba, kde byla umístěna na pravém postranním oltáři k veřejnému uctívání.

Pověst o zázračné sošce Bolestné Matky Boží je podle webové stránky Heimatstadt Hostau, odkud přejímáme český překlad německého originálu, převzata z jinak nedostupné brožury "Das Gnadenbild der Schmerzhaften Mutter Gottes in Hostau", za jejíhož autora je tu označen M. Breuer. Poněvadž záznamy o Bräuerově působení v Hostouni včetně jeho životopisu pocházejí od P. Petera Steinbacha, který je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže, přejímáme tento opis "Breuerova" textu jako téměř nepochybnou stopu po něm. Digitálně dostupné č. 58 časopisu "Hostauer Rundbrief" z roku 2007 ostatně uvádí věc na pravou míru s připojenou ještě větou německého originálu, že za zničujícího požáru 19. srpna 1877, jemuž padl děkanský chrám sv. Jakuba staršího v Hostouni za oběť, byla zázračná soška zachráněna. Zde je příjmení Bräuer uvedeno ve správné podobě a je připojen jako v hostouňské farní kronice i autorův životopis. Zde jeho česká verze z dvojjazyčné publikace Stefana Stipplera (i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže) "Hostau - Die Geschichte einer Pfarrei in Böhmen / Hostouň - Dějiny jedné farnosti v Čechách" (2008), s. 124, doplněná o údaje z křestní a úmrtní matriky. Matthias (v křestní matrice "Mathias") Bräuer se narodil v Radošovicích (Roschowitz) čp. 18 (to stavení na tamní návsi dosud nacházíme), farnost Strýčice (Stritschitz), dne 3. února roku 1817. Křtil ho ještě téhož data ve strýčickém kostele sv. Petra a Pavla tamní farář Hermann Weis. Chlapcův otec Martin Bräuer (*7. listopadu 1787 ve Vlhlavech čp. 14, †25. prosince 1847 na Boží hod vánoční) byl synem Franze Bräuera (v křestním záznamu píše farář Jan Korbiš otcovo příjmení "Präyer") z Vlhlav (v matrice "Wihlaw") a Maryany, roz. Pánkové z Vadkova (v oddací matrice farnosti Němčice u záznamu z 6. března 1810 /datum není uvedeno ve strýčickém rodovém katastru!/) o svatbě rodičů se píše "z Watkowa"), novorozencova matka Elisabeth (*31. října 1776 ve Strýčicích. †4. prosince 1842), dcera Franze Reidingera ze Strýčic čp. 4 a Sofie, roz. Eiblové z Dobčic (Dobschitz), si brala otce jako o 9 let starší vdova, kterou byla nejprve po Adalbertu Stropekovi a pak po Mathiasi Wölflovi. Vedle Mathiase měli spolu syna Josepha (*1812, † krátce po porodu), dceru Katharinu (*1813, † rovněž krátce po porodu), další syn Bartholomäus (*1814) zemřel neuvedeno kdy ve vojenském špitálu v Jindřichově Hradci (Neuhaus), nejmladší dcera (*1820) se provdala za Adalberta Reidingera z Radošovic. Matthias Bräuer podle zmíněné hostouňské farní kroniky, vydané roku 2008 knižně, studoval na gymnáziu v Českých Budějovicích, kde byl 25. července 1842 ještě k radosti matčině i otcově vysvěcen na kněze. Roku 1842 přichází na 15 let do horšovotýnské duchovní správy a působí tam nejprve jako kaplan, posléze jako farář v Mělnici (Melmitz) a ve Štítarech (Schüttarschen). Dne 13. září 1874 nastupuje Bräuer do úřadu děkana v Hostouni. Od roku 1875 je i sekretářem hostouňského vikariátu. V roce 1881 je jmenován čestným občanem Hostouně, zejména v uznání jeho zásluh o obnovu zdejšího kostela po ničivém požáru ze srpna roku 1877. Ke dni 12. března 1885 se stává arciděkanem v Horšovském Týně (Bischofteinitz), kde ve funkci setrvává až do svého penzionování v roce 1891 a kde také umírá na stařecký marasmus v 82 letech dne 24. července roku 1899 a je tu i pochován. Kdopak o něm v rodných Radošovicích co ví?

- - - - -
* Radošovice / České Budějovice / Mělnice / Štítary / Hostouň / † † † Horšovský Týn

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Záznam němčické oddací matriky o první svatbě otcově
Záznam o jeho narození ve strýčické křestní matrice
Rodný dům čp. 18 v Radošovicích
Boční oltář se sochou Panny Marie Bolestné v hostouňském kostela sv. JakubaBoční oltář se sochou Panny Marie Bolestné v hostouňském kostela sv. Jakuba

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist