MARIA BRUNNEROVÁ
O naší paní učitelce
Byla jsem v letech 1941-1942 v Zátoni (v originále "in Ottau", tehdy v "říšském" záboru - pozn. překl.) žákyní 3. a 4. třídy. Naší paní učitelkou byla Auguste Weißová. Vyznačovala se přísností, ale chovala se k nám jako naše maminka. Blízko školy se nacházel malý potok (pokud jde opravdu jen o potok, ústící pod školou do Vltavy, jde o Práčovský potok /německé místní jméno Práčova znělo Potzen/ - pozn. překl.), který míval v březnu hodně vody. Během polední přestávky jsme si my děti hrály při potoce na honěnou. Já přitom uklouzla a spadla rovnou do potoka. Paní učitelka to viděla. Hned mi přinesla ručník a suché šaty na převlečení. Odvedla mě ve škole do separátní místnosti a řekla mi, že se musím celá svléct, jinak že jistě onemocním. Osušila mě ručníkem a oblekla do suchého. Ve třídě mě usadila hned u kamen a rozvěsila při nich moje mokré šaty k uschnutí. Byla jsem osvobozena od vyučování a moje šaty mi už suché pak i pomohla obléci.
Hoam!, 2024, č. 1, s. 37-38
Paní učitelka Auguste Weißová, dívčím příjmením Tobischová, se narodila v Českém Krumlově (německy Böhmisch Krumau, za nacizmu Krummau an der Moldau) na Latráně čp, 45 dne 20. listopadu roku 1914, tedy už za první světové války, zdejšímu městskému důchodnímu (städtischer Rentverwalter) Antonu Eduardu Tobischovi (*8. června 1882 v severočeské Bílině (Bilin) jako syn mlynáře v Bílině čp. 70 Eduarda Tobische a jeho ženy Barbary, roz. Klabanové z Horních Stakor (Ober Stakor), dnešní části města Kosmonosy) a jeho choti Marii Aloisii (25. září 1881 v Českém Krumlově, Latrán čp. 45), dceři českokrumlovského obchodníka Gottfrieda Kobingera a jeho ženy Sofie, roz. Langové z Českého Krumlova, Horní ulice (Obere Gasse) čp. 9. Rodiče se brali v Českém Krumlově 15. února roku 1914. Poté, co Auguste absolvovala německý učitelský ústav v Českých Budějovicích (Budweis), nastoupila v roce 1935 své první učitelské místo ve Frývaldově (Freiwaldau) v Jeseníkách (dnes se i někdejší Frývaldov jmenuje Jeseník). V letech 1938-1943 byla pak ustavena jako pedagogická síla na německou obecnou školu v Zátoni, která se jako Ottau stala součástí pomnichovského "říšského" záboru. Podle přípisu v českokrumlovské křestní matrice uzavřela 28. prosince roku 1940 ve zdejším klášterním kostele ("in der Klosterkirche") a také na stavovském úřadě sňatek s Aloisem Weißem (*13. června 1912 v Zátoňských Dvorech /Ebenau/ čp. 1 jako syn tamního rolníka Johanna Weiße /*3. března 1870 v Zátoňských Dvorech čp. 1/ a Marie, roz. Neubauerové /*18. července 1875 ve dnes téměř zaniklé vsi Dubová, německy Stubau). Augustě a Aloisovi se 10. července 1941 narodily v "Krummau an der Moldau" syn Hans-Peter Helmut a 4. června 1943 v protektorátních Budějovicích dcera Waltraud Maria. Na "majetkovém výkazu" (Vermögensaufstellung) Gustavy (počeštěná podoba Augusty) Weißové ze 4. dubna 1946 před "odsunem" čteme v učitelském bytě rodiny "beim Alten Wirt" v Zátoňských Dvorech zapsán i 1 klavír, 1 housle s pouzdrem, 1 rozhlasový přijímač, 1 fotoaparát a 1 sáňky. Po vyhnání byla Auguste činná v letech 1965-1976 v bádensko-württemberské obci Weißbach blízko města Forchtenberg (to je rodné město hrdinky protinacistického odboje Sophie Schollové), kde Auguste Weißová 11. dubna 1996 skonala. Na stránkách krajanského časopisu "Hoam", odkud pochází i naše textová ukázka, lze najít i její parte. Ta, jejíž vzpomínka na pád do Práčovského potoka je přeložena v naší textové ukázce, se 25. dubna 2024 dožila ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko požehnaných 93 let (lze nezávazně uvažovat o tom, zda by se "neodsunutá" mohla v někdejším sovětském satelitu dočkat podobného "curriculum vitae") poté, co dlouho uváděla coby svou adresu úsměvnou pro nás ulici "Bachweg", tj. "cesta při potoce". Maria Brunnerová přišla na svět ve stavení čp. 11 v Jistebníku (Stömnitz), tj. ve vsi, která je dnes pouhou částí obce Rožmitál na Šumavě, zmíněného už dubnového data roku 1931. Z nekrologu jejího otce Johanna Brunnera v červencovém čísle krajanského časopisu "Glaube und Heimat" z roku 1999 se dovídáme, že skonal v noci z 9. na 10. březen téhož letopočtu v Lauffen ob Rotteil (dnes jen část bádensko-württemberské obce Deißlingen), kde byl i pochován po rekviem v kostele sv. Jiří. Narodil se dne 1. února roku 1902 spolu se sestrou Veronikou jako dvojče v rodině Johanna a Kathariny Brunnerových (ti měli spolu celkem pět dětí) na stavení čp. 11, řečeném "Fraunz-Hof" či kratčeji "Fraunzn", v Jistebníku (Stömnitz). Rodiče se brali 19. června 1894. I jeho otec (*14. května 1861), rolník na témže stavení (hospodařil tam s Annou /*24- května 1867/, dcerou Johanna Hansla, chalupníka /i v matrice "Chalupper"/ v zaniklém dnes Černíkově /Groß-Uretschlag/ čp. 19 a Barbary, roz. Krammerové z rovněž zaniklého Okolí /Oggold/), stejně jako děd z otcovy strany, hospodařící tamtéž se svou ženou Theresií, roz. Wagnerovou z už zmíněné vsi Dubová, byli jeho jmenovci. Dne 16. listopadu 1926 se Johann Brunner, takto "nejmladší" z těch tří, ve dnes zcela zaniklých Kapličkách (Kapellen) oženil s Katharinou Leitgöbovou ze zaniklých Krásných Polí (Schönfelden), Mariinou matkou. Už v letech 1922-1926 postavil Johann jako budoucí ženich "Oaschicht-Hof", řečený "Reitbaun" u Bühlerova mlýna v Jistebníku, který otec koupil v roce 1908. Manželé Johann a Katharina měli spolu dohromady sedm dětí (čtyři syny a tři dcery), přičemž první a poslední z chlapců zemřeli ještě v kojeneckém věku. Během druhé světové války byl otec opožděně povolán k wehrmachtu až roku 1943, nejstarší syn Franz musel rok nato nastoupit k vojenskému výcviku v Horní Plané (Oberplan) a ve svých 15 letech byl nasazen do bojů v Karpatech a v Maďarsku. Matka musela se čtyřmi malými dětmi zastat veškerou práci v rolnickém hospodářství. Otec i syn se v roce 1945 vrátili ve zdraví domů, stali se však rok nato obětí tzv. "odsunu". Rodina se ocitla ve vsi Michelbach an der Lücke v zemském okrese Crailsheim (v roce 1973 zrušen). Ve vesnickém pivovaře s velkým hospodářstvím dostali k ubytování dvě místnosti bez kuchyně přímo pod střechou nad koňskou stájí, kde otec pracoval jako pacholek u koní. Matka s už zmíněným nejstarším synem se v únoru 1947 vydali na cestu domů do Jistebníku, na mostě v Zátoni byli ovšem zatčeni a vrátili se do Německa až v létě následujícího roku 1948. Museli během doby svého zadržení mlátit cepy obilí na opuštěných usedlostech. V roce 1952 přesídlil otec do zemského okresu Böblingen a pracoval až do svých 80 let jako podnikový zahradník u firmy Roto-Frank v Leinfelden u Stuttgartu. Spolu se svou ženou koupil v roce 1961 starý dům ve vsi Plattenhardt (součást města Filderstadt ve středu spolkové země Bádensko-Württembersko), kde roku 1980 jeho žena a Mariina matka ve věku 77 let skonala. Také nejstarší syn Franz zemřel už ve svých 65 letech v roce 1992. Nejstarší dcera Anna vycestovala roku 1962 do Kanady. Jejím mužem se tam stal Maďar János Anderko, který do Kanady uprchl po v roce 1956 potlačeném maďarském povstání. János zemřel po dlouhé těžké nemoci roku 1976. Také Richard Demuth, manžel třetí z Brunnerových dcer Kathariny, zemřel už v roce 1996 na infarkt. Od roku 1991 bydlel Johann Brunner u syna Eduarda (ten se ve svých 61 letech stal roku 1998 rodáckým zpravodajem pro Zátoň v krajanském časopisu "Glaube und Heimat" a konal tu čestnou neplacenou funkci až do roku 2005). Skonal v požehnaném věku 97 let.
- - - - -
* Jistebník / Zátoň
