GEORG VON BUQUOY

Hymne an den März 1848

Tag' und Nächt' bringst Du in Gleichheit;
Auch uns, diesmal, bracht'st Du die Gleichheit;
Der Knospe vorbereitest Du die Freiheit,
Auch uns bringst Du für Red' und Schrift die Freiheit;
Bald scheinet uns nach Nacht und Nebel Frühlingslicht,
Nun auch der Böhmen Genius - die Schale bricht.
Fürst Mitternacht hat ausregiert,
Jung Feuer nun wird angeschürt;
Blast ohne Furcht nun wacker in die Kohlen,
Wer dies Euch wehrt, den soll der Teufel holen.

Hymnus na březen 1848

Dny a noci v rovnost uvádíš;
i nám nyní rovnost přinášíš;
poupě chystáš vykvést pro svobodu,
také slovu, písmu neseš svobodu;
brzy jaro břeskne po nocích a mlhách všech,
v něm pak rozpukne se z pout génius Čech.
Kníže Mitternacht je vlády zbaven,
mladý oheň rozdmýchán je v plamen;
foukejte v uhlíky bez váhání,
ať vezme čert toho, kdo Vám brání.

Deutsche Kulturlandschaft an Moldau und Maltsch(1986), s. 69

P.S. Jak uvádí Margarete von Buquoy ve své studii, v němž cituje tuto, jak píše, "ne právě dobrou, ale příznačnou" báseň předkovu, uveřejnil ji autor v pražském německém listu Bohemia a i v pokusu o její překlad ponechávám ovšem jméno "Mitternacht" (tj. "půlnoc"), které v originále odkazuje na knížete Clemense Wenzela Nepomuka Lothara hraběte von Metternich-Winneburg zu Beilstein (1773-1859), pána na Kynžvartu a od roku 1818 vévody z Portelly, právě 13. března 1848 donuceného ve Vídni se poděkovat a prchnout do Londýna, odkud se ovšem roku 1851, tj. v roce smrti Georga von Buquoye, vrátil jako uznávaný rádce císaře Františka Josefa I.. I on spí nakonec pochován v Čechách, ve zdevastované dosti hrobce v Plasích.

Interpretationsweise des Naturlebens Magisch fühlend, dichtend, denkend, dringe In des Daseyns Deutung. -- So gelinge Dass des Weltakkordes Schöne, Liebe, Wahrheit, dir ertöne.	Způsob interpretace života přírody Magickým citem, básní duch nechť proniká do smyslu Bytí. -- Potká básníka akordem Krásy svět. Ať zpívá Lásky a Pravdy píseň živá.
M. von Buquoy: Begegnungen in Böhmen (1987), s. 13

Zdá se mi náhle, jako bych ten tón slyšel od dětství tam v Nových Hradech a blízkém Terčině údolí, kde nám soběslavským žákům byl dopřán brzy po válce v tamní škole s dosud čerstvou stopou hákového kříže na zdi při vchodu do ní "ozdravný" pobyt. Netušil jsem tenkrát ani sebemíň, jak živoucí stopu tu zanechal muž, jenž čtyřverším podrobeným i mému neskromnému pokusu o překlad uvádí vyznání Meine philosophische Grundansicht (tj. Můj základní filosofický názor), pojaté do svazku Anregungen für philosophisch-wissenschaftliche Forschung und dichterische Begeisterung, v Lipsku (Leipzig) vydaného roku 1827. Georg Franz August de Longueval hrabě von Buquoy baron von Vaux se sice narodil 7. září 1781 v Bruselu, hlavním městě tehdy rakouského Nizozemí, jako syn jezdeckého plukovníka Leopolda hraběte Buquoye a jeho vlámské manželky Adelaide, roz. de Preud'homme d'Hailly, po strýci zdědil však rozsáhá lesnatá panství Nové Hrady (Gratzen) a Rožmberk nad Vltavou (Rosenberg), která mu spolu s majetky v severozápadních Čechách zajišťovala možnost věnovat se dosyta svým vědeckým a uměleckým vlohám. Studoval přírodní a společenské vědy ve Vídni i v Praze. Jeho hlavní matematickou prací zůstává "Analytische Bestimmung des Gesetzes der virtuellen Geschwindigkeiten in mechanischer und statistischer Hinsicht" (Lipsko 1812), z níž přednesl 1815 v pařížském Institut de France francouzský výtah "Exposition d'un nouveau principe général de Dynamique, dont le principe des vitesses virtuelles n'est qu'un cas particulier", k jejímuž skutečnému ocenění došlo však vlastně teprve až praktickým uplatněním teoretické fyziky v raketové dynamice ve dvacátém století. Zabýval se i praktickou mechanikou: na svém panství Červený Hrádek (Rothenhaus) dal už v letech 1811-1814 podle vlastních návrhů zbudovat a používat - v Čechách vůbec poprvé - dva dřevěné parní stroje. Na Novohradsku proslul svými výzkumy v oblasti sklářství: zmodernizoval výrobu křišťálového skla, vynalezl a vyráběl ve vlastních svých sklárnách černé hyalitové sklo, podobné obsidiánu, jehož tajemství dodnes zaměstnává znalce. Pěstoval styky s rytířem von Gerstner (1756-1832), prvním ředitelem pražského Polytechnického institutu, s nímž mimo jiné plánoval plavební propojení Vltavy (Moldau) a Dunaje (Donau). Věnoval se i ekonomické teorii v četných pracích, z nichž nejvýznamnější je "Die Theorie des Nationalwirthschaft" (Lipsko 1815), medicině, speciálně pak homeopatii, přírodní filosofii ("Skizzen zu einem Gesetzbuche der Natur", Lipsko 1817) a poezii. Vstoupil do ní didaktickou básní "Ideelle Verherrlichung des empirisch erfaßten Naturerlebens" (Leipzig 1822). Sám velký Goethe nazýval Buquoye "svým věrně spjatým přítelem a bratrem" ("seinen treu verbundenen Freund und Bruder", což lze přičíst i vzájemným vztahům zednářským, jak dokládá Johannes Urzidil v knize "Goethe in Böhmen" (1932); tam je citována i dedikace Goethova Buquoyovi k vlastnímu spisu "Zur Kenntnis der böhmischen Gebirge" z doby, kdy psal zároveň svůj Západovýchodní divan, čtyřverší odvolávající se na perského básníka Enveriho (†1152):

Enweri sagts, ein herrlicher der Männer,
Des tiefsten Herzens, höchsten Hauptes Kenner;
Dir frommt an jedem Ort, im jeder Zeit
Geradheit, Urtheil und Verträglichkeit.

Enveri dí, ten z nejmoudřejších lidí,
jenž v srdce hloub, do výšin mysli vidí:
všude a kdykoli ti prospět má
přímost, rozum a snášenlivost tvá.

V roce 1840 se článkem "Die ersten Blätter aus Gesprächen zu einem Idealstaat" v jenském časopise Isis vypořádal i s módními socialistickými utopiemi a odmítl státní zásahy do soukromého vlastnictví. Jako zemský vlastenec (Karel Sabina jej z českého hlediska charakterizuje v jedné větě svých Vzpomínek /vyšly až 1937!/ takto: "podivín a filosof, despota a republikán, matematik a básník, kosmopolita a vlastenec, Němec a přitom národovec, muž humanity a obětavosti, jakých málo, a přitom zase svéhlavec a sobec, někdy anděl, někdy démon - ale vždy geniální.") se stavěl proti vídeňskému centralismu a není divu, že za revoluce 1848 se ocitl v řadách Národního výboru vedle Palackého a Riegra, Deyma a Eberta. V karlovarském týdeníku Wochenblätter für Freiheit und Gesetz se tehdy (29. června) dokonce objevila zpráva, že cílem povstání je prý samostatné České království s Buquoyem jako panovníkem. Stačí ovšem citovat slova Friedricha Deyma, jeho zetě, která zřejmě osvětlují i vlastní postoje Buquoyovy, abychom správně pochopili: "Ich kenne nur ein Vaterland, es heißt Böhmen, dort nur ein Volk, es heißt das böhmische, nur einen Staat, er heißt Österreich." (tj. "Znám jen jedinou vlast, která se jmenuje Čechy, v ní jen jediný národ, zvoucí se českým /bez ohledu na jazyk, dodejme - pozn. překl./, jen jeden stát, který se zve Rakousko") a "Wer vor allem Deutscher ist, wer vor allem Čeche oder Slave ist, ist kein Böhme." (tj. "Ten, kdo je především Němcem, ten, kdo je především Čechem či Slovanem, ten není zemským Čechem /v originále 'Böhme', tj. právě 'zemský Čech' bez ohledu na jazyk/"). Dva a půl roku nato umírá hrabě von Buquoy 19. dubna 1851 ve svém pražském paláci na malostranském Velkopřevorském náměstí (dnešní francouzské velvyslanectví), kam jej alespoň podle Jakuba Arbese v jedné scéně jeho romaneta Poslední dnové lidstva (1895) přišly pozdravit tři roky předtím zástupy pražského obyvatelstva jako budoucího českého krále.

- - - - -
* Brusel (B) / Nové Hrady / † Praha