IGNAZ FRANZ CASTELLI
|
Das Echo Herzliebe, gute Mutter, o grolle nicht mit mir; Du sahst den Hans mich küssen, doch ich kann nichts dafür; Ich will dir alles sagen, doch habe nur Geduld: Das Echo drauß am Hügel, Beim Bügel, Das ist an allem Schuld. Ich sass dort auf der Wiese, da hat er mich gesehn, Doch blieb er ehrenbietig, hübsch in der Ferne stehn und sprach: "Gern trät ich näher, nämst du's nicht übel auf: Sag, bin ich dir willkommen?" "Kommen!" Rief schnell das Echo drauf. Dann kam er auf die Wiese, Zu mir hin setz' er sich, Hieß mich die schöne Liese Und schlang den Arm um mich. Und bat, ich möcht ihm sagen, ob ich ihm gut kann sein? Das wär ihm sehr erfreulich; "Freilich, " rief schnell das Echo drein. Dies hört' er und hat näher zu rücken mir gewagt, Er glaubte wohl, ich hätte das alles ihm gesagt; "Erlaubst du," sprach er zärtlich, "Dass ich als meine Braut Dich recht von Herzen küsse?" "Küsse!" Schrie jetzt das Echo laut. Nun sieh, so ist 's gekommen, daß Hans mir gab den Kuss, Das böse, böse Echo, es macht mir viel Verdruss; Und jetzo wird er kommen, wirst sehen sicherlich, Und wird von dir begehren In Ehren Zu seinem Weibe mich. Ist dir der Hans, lieb Mutter, nicht recht zu meinem Mann, So sag, dass ihm das Echo den bösen Streich getan; Doch glaubst du, dass wir passen zu einem Ehrepaar, Dann musst du ihn nicht kränken, Magst denken, Dass ich das Echo war. |
Ozvěna Matičko milovaná, nezlob se se mnou víc; vidělas, Hans mě líbal, nemůžu za to nic; chci povědět ti všecho, strpení jenom měj: ozvěna, co vod kopce s lesem se nese, vinu má, čaroděj. Sedim tam na tej louce, viděl mě a byl rád, zvostal ale pěkně slušně kus vopodál přece stát, pak řek': "Nic ve zlym, chtěl bych bejt Tobě vo kus blíž, řekni, byl bych Ti vítán?" "Vítán!" ozvěnu hnedka slyš! Tak přišel zčistajasna, do trávy přisedal, řikal mně: "Bětko krásná!" a kol ramen mě vzal. a prosil, ať mu povim, zda naň budu hodná teď, to že že těšilo by ho jistě; "Jistě," zní ozvěna v "odpověď "! Jak uslyšel to, vsedě dostal víc kuráže, myslil snad, že co slyšel, děvče říct dokáže; "Dovolíš," ptal se něžně, " že co nevěstu svou Tě zlíbat je mi dáno?" "Ano!" zahřmí to ozvěnou. Tak se to, vidíš, stalo, že Hans mě zlíbat měl, ozvěna potměšilá je všeho činitel; a teďka sem k nám příde, uhlídáš brzičko, bude tě žádat hlavně a mravně, zda budu mu ženičkou. Není-li Hans ti, máti, co muž můj po chuti, pověz: "Ozvěna klame!", ať už tě nenutí, věříš-li ale, že bude z nás dvou přec pěknej pár, pak přestaň zlym mu měřit, smíš věřit, já že byla tou ozvěnou. |
P.S. Mám důkaz, že ty verše figurovaly na webových stranách Deutsche Liebeslyrik, která se stále mění, především je ovšem učinil známými Franz Schubert svým zhudebněním a já nakonec Castelliho báseň našel i v knize Franz Schubert - Die Texte seiner einstimmig komponierten Lieder und ihre Dichter, jak literární podklady všech skladatelových písní v úplnosti shromáždil a kriticky vydal pár Maximilian a Lilly Schochowých v nakladatelství Georg Olms Verlag Hildesheim-New York roku 1974.
|
A Wandasman geh A Wåndasmån gehd duarch an Wåld, Es is eam entrisch, is eam kåld, Es duad eam g'wåldi bånga Fuar Rauwarn und fuar Schlånga, Wal umadum is finsdri Nåchd -- Af oanmåhl au 'm Bearg'l låchd Dö Sun eam zua, dö guadi, Und waida gehd a muadi. |
Poutník jde lesem Poutník jde lesem, napořád hrůza ho svírá, cejtí chlad, Až ouzko je mu silně tady před loupežníkama a hady, jak všady jenom noc a tma -- Na vršku ale zasmát má se slunko vstříc mu, dobré celé, a dále zase jde se směle. |
Slovníček: is eam entrisch = je mu děsivě, g'waldi banga = mocně úzko, umadum = kolem dokola, af oanmal = najednou, lachd dö Sun eam zua = směje se mu slunce vstříc, dö guadi = to dobrotivé, waida gehd = dále jde, muadi = odvážně. směle.
Na webu Google Books najdete jako jednu z 1000 nejdůležitějších knih rakouské literatury, zadáte-li ovšem celý její titul, tj. Gedichte in niederösterreichischer Mundart. Poprvé vyšla roku 1828 a nářeční poezii podnítila základním způsobem. Ignaz Franz Castelli byl v letech 1811-1814 dvorním dramatikem vídeňského divadla U Korutanské brány (Kärntnertortheater), ale z jeho 199 dramat a veseloher se už dávno nijaká nehraje (snad nejznámější je roku 1800 v Thater an der Wien /Castellimu bylo tenkrát 20 let/ uvedený melodram "Mlýn v Ardennách" /"Mühle am Ardennenfelsen"/ podle Pirérécourtova francouzského originálu "Carline"). Jako nářečního klasika ho však uctívá Rakousko dodnes. Svědčí o tom mj. výrazný velký nápis I.F.CASTELLI. na západní straně vrcholového skaliska hory Mandelstein (874 m) na temeni s výhledem obráceným do Čech. V nedaleké dolnorakouské Vitorazi (Weitra) na řece Lužnici (Lainsitz), tekoucí i mou rodnou Soběslaví, existoval totiž po léta tzv. Castelli-Verein a blízko městského kostela stojí tak řečený Castellihaus (na náměstíčku Kirchenplatz čp. 117), v němž zásluhou zdejšího faráře Föderla po přestavbě někdejší kostnice našel na penzi sídlo jeho přítel, Castelliho otec. Syn Ignaz se ovšem narodil 6. března 1781 ve Vídni v někdejším Hornmacherhaus. Mladý Ignaz se zdržoval ve Weitře a okolí za studentských let a postavil městečku i faráři pomník ve svých čtyřdílných memoárech (Memoiren meines Lebens) vyšlých rok před smrtí v Koberově a Markgrafově nakladatelství, sídlícím i v Praze. Ignaz Franz Castelli zemřel 5. února roku 1862 v Heiligenkreuzer Hof ve Vídni, byl pochován na hřbitově Hütteldorfer Ortsfriedhof, od roku 1895 má čestný hrob na vídeňském Centrálním hřbitově. Byl věrným Rakušanem už v mladých svých letech, kdy svou Kriegslied für die österreichische Armee dal ve velkém nákladu rozšiřovat mezi vojáky za osvobozeneckých válek proti Napoleonovi a musil být poté vládou vyslán do bezpečí před Francouzi, jimiž byl stíhán, do Uher. Byl mj. přítelem židovského rodáka z Lovasbéreny u Székesfehervaru Moritze Gottlieba Saphira (vl.jm. Moses Saphir), význačného rakouského žurnalisty, zvoleného v revolučním roce 1848 do čela spisovatelského sdružení, odkud se později stáhl do Badenu u Vídně a byl pro svůj zdrženlivý postoj vůči společenským změnám mladšími označován za "reakcionáře". To všechno bylo staré Rakousko. Dlužno asi dodat, že Castelli byl průkopníkem ochrany zvířat a už roku 1846 spoluzaložil Wiener Tierschutzverein. To jméno na skále Mandelsteinu ani v tom ohledu není nijakou náhodou.
- - - - -
* Vídeň (A) / hora Mandelstein / † † † Vídeň (A)
