JOSEF CHWALA
Město Prachatice je odcizeno až podnes
B. Ždichynec- Vl. Novotný, Jihočeské osobnosti známé i méně známé - Oživování kulturní historie (2022), s. 268
"IST PRACHATITZ GESTOHLEN BIS HEUTE" - na tom řádku z Chwalovy kolorované dřevořezby "Soumaři před kostelem sv. Jakuba v Prachaticích" lze sotva co změnit. Dílo je datováno někam do sedmdesátých let minulého století, jak vidno, "normalizace" dokázala vyvolat i odpor. Naivnímu umělci táhlo už tehdy na sedmdesátku a neměl zřejmě co ztratit. Přesto předesílá citované větě i řádek "PRACHATITZ VON WITIGONEN GEGRÜNDET", v obou řádcích má litera "G" navíc provokativní podobu tabuizovaného kosočtverce. Komu je tedy vlastně to město odcizeno? Asi všem, řekli bychom. Jen na doklad pár faktů z rodokmenu autorova: česky psaný záznam prachatické křestní matriky vypovídá o jeho narození dne 15. března roku 1906 (v den vyhlášení "Protektorátu Čechy a Morava", když už byly Prachatice jako "hraniční město" ("Grenzstadt") po mnichovské "dohodě" součástí nacistické "Třetí říše", mu tedy bylo 33 let, měl by tedy sloužit ve wehrmachtu, pokud nebyl uznán nemocným /v československé armádě sloužil/). Křtil ho ve staroslavném chrámu sv. Jakuba kaplan Jan Timr (†4. dubna 1950, byl i kaplanem v zaniklém Ondřejově /Andreasberg/, byl farářem v Dobrši a na Podsrpu u Strakonic a dosáhl titulu Msgr., je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže). Otec Josef Chvála (*21. listopadu 1871 ve Starých Prachaticích čp. 9) byl nemanželským synem Marie Šaškové, legitimizovaným až jejím sňatkem s Josefem Chválou dne 11. února 1873, matka Anna (*2. května 1874 v Jelemku /v křestní matrice i česky "Jelenko"!/ čp. 6) byla dcerou Jana Toncara, "nájemníka" (výraz odpovídá německému "Inwohner") ve Zdenicích čp. 2 a Terezie, roz. Koubové z Nebahov čp. 1. Rodiče se brali v Prachaticích 27. června 1899 a oddával je kaplan Štěpán Sponar (i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže). Na archu sčítání lidu z roku 1910 pro dům čp. 52 v tehdejší "Dechantengasse" (dnes Věžní ulice), kdy byl malý Josef čtyřletý, je rodina Chwalova uvedena v rubrice "Umgangssprache /Řeč obcovací" výrazem "deutsch" (rubrika "Národnost" neexistovala). Syn Josef navštěvoval zřejmě německou obecnou školu a i v dospělosti ovládal prý němčinu lépe nežli "mateřskou" češtinu. Vychodil čtyři školní třídy a vyššího vzdělání nenabyl. Otec by jedním ze čtyř městských ponocných a chudé poměry rodiny, obdařené 9 dětmi, z nichž byl Josef přostřední (starší než on byli Marie /*1895/, Václav /*1899/, Kateřina /*1901/ a Mathilda /*1904/, mladší Felix /*1908/, Anna /*1910/, Paula /*1912/ a Františka /*1919/), nedovolily mu vyučit se nějakému řemeslu. Na archu sčítání lidu z roku 1921 jsou už všichni sourozenci označeni jako příslušníci národnosti české. Poté, co absolvoval vojenskou službu v Písku, odešel s cirkusem Sarassani do západní Evropy a prošel později řadou zaměstnání, ať už jako dělník v zahradnictví či v továrně na knoflíky, naposledy jako dělník v lese. Teprve kolem třicítky si uvědomil své umělecké vlohy, soustavně se však řezbářství začal věnovat až po padesátce. Nikdy se neoženil a celý dospělý život trávil v přízemním prachatickém domku o jedné místnosti, která mu sloužila jako dílna. Byl okolím považován za podivína, ba spíše za blázna. V roce 1967 ovšem vzbudily jeho práce zaslouženou pozornost na Světové výstavě v kanadském Montrealu. Na konci života se uchýlil do domova důchodců v šumavském Kůsově u Stach, kde 16. června 1985 i skonal. Je snad odcizení nemocí či spíše stavem ducha většiny z nás? Že by však slovy naivního umělce (i na dokladu o ohledání mrtvého má uvedenu národnost německou) odcizením trpěla i celá města?
- - - - -
* Prachatice / † Kůsov, Stachy / † † Staré Prachatice, Prachatice
