LUDWIG CIGALLE
Z dějin firmy L.&C. Hardtmuth
Přenesme se nazpět do oné doby na počátku druhého roku sedmileté války. Z těžké nouze se pruský král Bedřich Veliký (v originále "Friedrich der Grosse", blíže o něm viz Wikipedia - pozn. překl.) zachránil dvěma vítězstvími u Rossbachu a Leuthenu (obojí v roce 1757 - pozn. překl.) a získal Slezsko znovu až ke Svídnici (v originále "Schweidnitz", dnes polské město Świdnica - pozn. překl.). Naproti tomu je nálada v rakouských zemích stísněná. Císařovna (rozuměj Marie Terezie, blíže o ní viz Wikipedia - pozn. překl.) musí seznat, že její zdánlivě dostačující přípravy k válce a opětovnému nabytí Slezska nezabránily tomu, aby protivník formátu pruského krále přese všechny začátkem války příznivé vyhlídky situaci rychle a rozhodně zvládl. Hluboká sklíčenost se všude zmocnila rakouského obyvatelstva. Bylo cítit, že s ukončením nepřátelských vztahů se nedá nijak brzy počítat a bylo lze tušit oběti, které tato velká válka uloží ještě navíc každému jednotlivci.
Tehdy, dne 13. února 1758 se narodil Josef Hardtmuth v městysi Aspang an der Zaya v Dolních Rakousích. Dům truhlářského mistra Hardtmutha je náhle málem příliš těsný pro osm dětí, které ho postupně jedno za druhým oživují. Josef, čtvrtý v pořadí těch osmi, se učí od časného mládí poznávat radosti i strasti malé měšťanské domácnosti. Tereziánským reformám se už podařilo mnohé zlepšit na postavení řemeslnického stavu těch dnů a ještě mnohé zamýšlí v tom směru učinit. Vysoké zátěže způsobené válkou a také ovšem chybějící porozumění nižších vládních úředníků stojí v cestě příkladným reformním náhledům ministrů Haugwitze a Chotka, snahám, z nichž leckterým není dáno dozrát a uniknout tak tísnivé nouzi, která svírá monarchii.
P.S. Ztrátu Slezska vydává jeden z učitelů mého vnuka na katedře germanistiky Filosofické fakulty Univerzity Karlovy za zisk pro české země, které se díky tomu staly hospodářskou základnou habsburské říše a nebyly rozděleny mezi okolní německé panovníky (bavorské Čechy, saská Morava a pruský zbytek Slezska), takže nedošlo ani k tomu, že by v Čechách a na Moravě usedlý český živel podlehl převaze Němců z právě ztraceného Slezska. Zázračné národní obrození − tak o něm později mluvil Tomáš G. Masaryk − by se asi nekonalo a český jazyk by zřejmě zanikl. Ten úvod a závěr Cigalleho textu z válečného roku 1943 je zřejmou úlitbou velkoněmecké Hitlerově ideologii, jejímž předchůdcem bylo válečnické Prusko.
Z textu práce"Aus der Geschichte der Firma L. & C. Hardtmuth" (1943), která je uložena v SOA Třeboň, oddělení České Budějovice, fond Koh-i-noor, inv. č. 216, sign. II/47, kart. 23, (L. Cigalle, Z dějin Fy L.&C. Hardtmuth), citujeme pouze tuto úvodní pasáž. Jde podle slov Davida Bohdálka, autora cenné diplomové práce "Podnikatelské strategie manažerů českobudějovických tužkáren na cestě ke znárodnění 1945-1948", podané na Historickém ústavu Filosofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích z roku 2015 "o faktograficky cenné dílo, které shrnuje dějiny podniku od založení do počátku první světové války. V díle je patrná oslava zakladatele Josefa Hardtmutha a jeho následovníků. Velmi důležitý je samotný závěr, ve kterém Cigalle vyzdvihuje roli Hardtmuthova koncernu v nové nacistické Evropě. Tato úlitba režimu mohla mít rovněž vliv na setrvání Cigalleho na místě hlavního exportního referenta pod ochranou Friedricha von Herring-Frankensdorfa". Friedrich von Herring-Frankensdorf je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže, příběh Ludwiga Cigalleho zní však přímo neuvěřitelně. Narodil se dne 15. prosince roku 1903 v rakouském městě Krems (adresa Missongasse čp. 4), kterému se tehdy i česky říkalo Kremže, pokřtěn byl až 6. ledna následujícího roku 1904. Možná, že jedním z důvodů byl i nedostatek údajů ohledně původu otcova, který je zde vyjádřen v závorce křestního záznamu synova i slovy: (weitere Angaben fehlen), tj. "další údaje chybějí". Otec Dionysius Gustav Cigalle je tu charakterizován toliko titulem "k.k. Steuerinspector", tj. c.k. berní inspektor. Věc se "vyjasnila" až "díky" nacistickým rasovým zákonům, jejichž následkem Ludwigův otec zahynul v roce 1942 v koncentračním táboře Mauthausen (v databázi "Holocaust Survivors and Victims Database" /United States Holocaust Museum/ a následným anglickým podtitulem "List of arrivals on November 6, 1942" najdeme i tuto anglicky přetlumočenou poznámku: "One prisoner arrived deceased. Handwritten addendum gives details of 28th prisoner, who died en route, a Jew from Tarnopol (not entirely legible), Dionys Cigale." Zemřel tedy při transportu, na rodinném hrobě ve Vídni je uveden datum 6. listopadu. Ludwigovou "katolickou", jak je v matrice výslovně uvedeno, matkou se stala Emma Rosa Maria Ida, dcera hospodářského správce (Ökonomieverwalter) Stefana Ämiliana a jeho ženy Pauline, roz. Laufkeové, obou katolíků. Po ukončení základní školy podle zmíněné Bohdálkovy diplomové práce navštěvoval reálku a následně prošel obchodním a bankovním kurzem. V letech 1921-1925 pracoval u dvou vídeňských firem, zabývajících se výrobou železných plechů a tyčí. V roce 1925 nastoupil pak do Hardtmuthovy firmy, kde setrval až do roku 1949. Jeho jazykové vybavení bylo skutečně nevšední: kromě rodné němčiny ovládal plynule francouzštinu a češtinu, dále dánštinu a angličtinu. Působil u Hardtmuthů nejprve v prodeji kosmetiky, jako obchodní cestující v Německu a poté jako hlavní exportní referent i v době, kdy z rasových důvodů musela firmu opustit řada lidí. Zřejmě by se to neobešlo od nějakého stupně ochrany od generálního ředitele Ing. Heinricha Czecha (*17. února 1885 ve Vídni, vedl firmu od roku 1919, po válce sepsal paměti, uložené jako rukopis v SOA Třeboň, oddělení České Budějovice, fond Koh-i-noor, inv. č. 302, sign. IV/I/5, kart. 73, poskytl bez nátlaku své vědomosti nové správě podniku a po uvolnění ze sběrného tábora pro Němce v Českých Budějovicích odešel do francouzské zóny okupovaného Rakouska) a už zmíněného Dr. Friedricha von Herring-Frankensdorfa. Nedosti na tom. Ludwig Cigalle setrval v podniku i po roce 1945 a významně přispěl k obnovení styků se zahraničními odběratelí, zejména v Dánsku, Švédsku, Norsku, Nizozemí, Švýcarsku, Rakousku a také ve Velké Británii. Jeho roli (byl přitom stále rakouským státním příslušníkem a musel získat k cestám a pobytům v délce od čtyř do šesti týdnů v každém z případů svolení od ministerstva zahraničního obchodu, někdy i od ministerstva průmyslu, od ředitelství národní bezpečnosti a třeba v případě rychlíku Praha-Vídeň i od československé armády!) nelze v tom ohledu ani docenit. Na jaře roku 1949 se Ludwig Cigalle vrátil do rodného Rakouska, kde podle přípisu ke zmíněnému už křestnímu záznamu zemřel 29. prosince roku 1965 ve Vídni. Těsně před Vánocemi roku 1959 se v 56 letech stačil podle téhož pramene ještě podruhé oženit. Kdo o něm v Českých Budějovicích vůbec něco tuší?
- - - - -
* Krems (A) / České Budějovice / † † † Vídeň (A)
