HUGO PETER CZASTKA
Z kroniky hornovltavické školy
Dne 13. února (rozuměj roku 1889 - pozn. překl.) byl sdružením Deutscher Böhmerwaldbund (v originále "vom Deutschen Böhmerwaldbund" /DBB/ - pozn. překl.) také pro zdejší chudé školní děti, které přes poledne zůstávají ve škole pro velkou vzdálenost od svého bydliště, zřízen polévkový ústav (v originále "eine Suppenanstalt" - pozn. překl.) pro 35 z nich. Pomocná komise zmíněného sdružení zaslala prostřednictvím pana předsedy Langhanse, ředitele měšťanské školy ve Vimperku (v originále "in Winterberg" - pozn. překl.), nezbytné nářadí jako jídelní misky a lžíce, jakož i potřebné množství potravin jako chléb, mouka, rýže, sůl, tuk a koření.
Přípravu a rozdělování polévky si vzala prozatím na starost choť řídícího učitele (rozuměj pisatele těchto řádků - pozn. překl.), aniž by si dala své namáhavé přičinění nějak odměnit. Zařízení mohly chudé děti ihned využít (v průměru bylo denně rozděleno přes 30 porcí polévky s chlebem), mnoho dětí, které bydlí blíže, muselo být však odmítnuto.
Jak příznivý vliv mělo toto zařízení na školní docházku, je patrné z toho, že žádné z dětí polévkou podílených od té doby nezameškalo ani jediný den školy, a to ani za špatného počasí. Neméně blahodárný je účinek na úspěšnost odpoledních vyučovacích hodin a stejně tak ovšem na tělesné zdraví žáků.
Dne 26. března 1889 daroval tomuto polévkovému ústavu pan Johann Adolf Czastka, správce a vedoucí V. vídeňského městského sirotčince v Klosterneuburgu (bratr řídícího učitele) částka 7 zlatých (v originále "den Betrag von 7 Fl.", což je třeba asi stodvacetkrát násobit, abychom došli hodnoty dnešní české měny, přičemž i za dnešní českou korunu bylo tehdy možno získat mnohonásobně víc nežli dnes - pozn. překl.), za což mu byl ze strany obce vysloven dík. -
Dne 30. dubna byl školní rok zakončen děkovnou bohoslužbou. Po ní byly rozděleny školní zprávy (ještě generace našich prarodičů používala pro školní vysvědčení výraz "zpráva" docela běžně - pozn. překl.).
Horní Vltavice (v originále "Obermoldau" - pozn. překl.) dne 30. dubna 1889.
Hugo Czastka,
řídící učitel.
Chronik der Volkschule in Obermoldau 1873-1942
Z našeho dnešního hlediska je pozoruhodná sama datace úryvku ze školní kroniky, totiž konec dubna jako závěr školního roku. Na další straně se ostatně dočítáme informaci o zahájení školního roku následujícího dne 1. května děkovnou školní bohoslužbou . "Hlavní" prázdniny v jeho rámci trvaly od 19. srpna do 1. října, aby se 4. října mohly slavit opět i s bohoslužbou panovníkovy jmeniny. Vždyť hlavní byly samozřejmě žně a požehnání Boží. S příjmením Czastka jsem se poprvé setkal při hledání původu autorky docela slušné řádky básní v proslulém českobudějovickém měsíčníku "Waldheimat", jejíž jméno Mila Czastka se objevilo zprvu až jako dodatečná oprava mylného označení jedné její básně jako výtvor Oswalda Peterlika z Horní Vltavice. Mezi značným počtem zdejších Pauliků se tam při sčítání lidu z roku 1921 nacházejí na čp. 24 hned dva muži tak řečení, totiž otec a syn. Zapisovatelem (sčítacím komisařem) nebyl v Horní Vltavici nikdo jiný než místní řídící učitel Hugo Czastka, jehož dceru Emilii (*6. dubna 1898 v Horní Vltavici, datum úmrtí neznámé, svatba rodičů 26. dubna 1881 viz Záblatí, kn. 13, sn. 135) jsem nějaký čas mylně považoval za hledanou básnířku. Ve mnou vlastněné příručce "Hans und Grete" (9. vydání z roku 1939) je ostatně Mila či Milka jednou z možných domáckých podob křestního jména Emilie, i když by jistě připadala v úvahu i česká křestní jména Ludmila, Jarmila či Bohumila. To jsem tenkrát ještě neměl tušení, jak podrobně se rodu Czastků bude věnovat dlouhým textem v Rodopisné revui (on-line, roč. 17) roku 2015 význačný prachatický genealog MUDr. Jan Antonín Mager (*9. června 1941 v Plzni). Rod podle jeho zkoumání pochází ze Strunkovic nad Blanicí, kde se i podle mých dotvrzení objevuje zprvu s později opraveným příjmením Šťástka. Je tam s ním v matrikách zapsán 16. prosince roku 1746 skon jisté Zuzanny Czastka vulgo Stiastka, 1779 pak tu spatřil světlo světa ve strunkovickém domě čp. 42 chlapec pokřtěný jménem Simeon. Obě křestní jména jsou takříkajíc starozákonní, i když jejich nositele najdeme rovněž mezi křesťanskými světci. Simeon se 13. února 1804 v Prachaticích oženil s Josefou Annou, roz. Suchánkovou, dcerou zdejšího perníkáře a stal se poté učitelem nejprve v Horních Světlých Horách (Oberlichtbuchet), dále ve Vlčích Jamách /Wolfsgrub/, ještě později (od roku 1819) v už zmíněné Horní Vltavici. Založil tu učitelskou dynastii, působící tu téměř jedno sto let až do zdejšího skonu Hugona Czastky 7. dubna 1913, zaznamenaného i ve školní kronice, kterou předtím dlouho vedl. Přestože se uchovala značně potrhaná a neúplná, je díky třeboňskému archivu digitálně přístupná jako cenný historický i literární pramen. Hugo Peter Czastka, jak byl pokřtěn 23. prosince roku 1855 v kostele Svaté rodiny a sv. Jana Nepomuckého v Horní Vltavici, se narodil ve zdejším čp. 40 jako syn učitele Johanna Czastky (*24. prosince 1817 /o půlnoci!/ ve Vlčích Jamách jako syn zde tehdy působícího Simeona Czastky /v křestní matrice je jeho příjmení na rozdíl od synova psáno s čárkou/, †28. ledna 1874 v Horní Vltavici) a Marianny, roz. Brödlové (*26. ledna 1829 v Zátoni /Schattawa/ čp. 15 jako dcera Josefa Brödla /při jejím narození je otec psán příjmením Joseph Pretl!, o svatbě už jako chalupník a "Armenvater", tj. otec chudých, v Horní Vltavici čp. 13 Josef Brödl!/, a Rosalie, roz. Ilgové /v oddací matrice je příjmení psáno Ilk a původ z už bavorského Sundorfu!/, obou podle křestní matriky ze dnes zcela zaniklých Samot /Röhrenberghütte. také Adlerhütte, česky Orlovka/). Rodiče se brali 16. července 1849 v Horní Vltavici, úmrtí matčino se zřejmě nepodařilo dohledat ani MUDr. Magerovi. Hugo Peter Czastka se oženil, jak už zmíněno u jeho dcery Emili, dne 26. dubna 1881 v Záblatí (Sablat) s Johannou Fiedlerovou (*18. dubna 1862 v Lažišti /Laschitz/), dcerou mlynáře v Dobišově mlýně čp. 13 u Řepešína (v matrice "Tobischmühle" a "Repesching", z mlýna na soutoku Cikánského a Boubínského potoka v katastrálním území Včelné pod Boubínem (německy Kellne) zbyly dodnes pouze zbytky stájí a stodoly, viz web Vodní mlýny). Podle Magerova textu v Rodopisné revui měli spolu 10 dětí, jež bez výjimky přišly na svět v Horní Vltavici. Kromě 3 z nich, zemřelých v letech 1882-1884 brzy po narození, zbývalo 7 jmen, které by souhlasily s archem sčítání lidu pro dům čp. 40, až na záhadnou absenci právě "naší" Emilie, která na archu figuruje se správným, byť neúplným datem narození, v Magerově textu ovšem chybí, a také u "posledního", tj. nejmladšího z dohromady 11 dětí, Adolfa, podle archu sčítání lidu *11. ledna 1900, podle Magera však narozeného roku 1896, tedy ještě před Emilií, a v roce 1900 zemřelého. I tak jsme rodopiscovu podání velice vděčni za množství informací, týkajících se zejména hornovltavického školního kronikáře a posledního reprezentanta téměř století zde na Šumavě souvisle působící učitelské dynastie.
- - - - -
* Horní Vltavice / † † † Horní Vltavice
