logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

FRANZ JOSEF CZERNIN

"cz" v "gz" na internetových stránkách gezett.de

"cz" v "gz" na internetových stránkách gezett.de

Repro www stránky gezett.de a archív Kohoutího kříže

S Wernerem Fritschem v Jihočeské vědecké knihovně za oslav Stifterova roku 2005

S Wernerem Fritschem v Jihočeské vědecké knihovně za oslav Stifterova roku 2005

Repro archív Jihočeské vědecké knihovny

Pozvánka do rakouské literární kavárny v Praze (1997)

Pozvánka do rakouské literární kavárny v Praze (1997)

Jeho heslo na české Wikipedii (klikněte na náhled)

Jeho heslo na české Wikipedii (klikněte na náhled)

Repro Wikipedia

Jeho otec Felix Theobald Czernin na snímku z dětství spolu s bratrem Wolfgangem a sestrou, komtesou Annou

Jeho otec Felix Theobald Czernin na snímku z dětství spolu s bratrem Wolfgangem a sestrou, komtesou Annou

Repro www stránky Geni.com

Na genealogických stránkách rodu figuruje i s rodiči a sourozenci

Na genealogických stránkách rodu figuruje i s rodiči a sourozenci

Repro www stránky Genealogy.eu - Miroslav Marek

Rodištěm otcovým byl zámek ve Velkých Hlušicích, který postavil v roce 1852 Bernhard Grueber podle návrhu Eduarda Hally a z něhož byl roku 1942 za heydrichiády odvlečen Humprecht Otakar Czernin (1909-1944, na snímku vlevo), který po propuštění z koncentračního tábora zemřel na souchotinyRodištěm otcovým byl zámek ve Velkých Hlušicích, který postavil v roce 1852 Bernhard Grueber podle návrhu Eduarda Hally a z něhož byl roku 1942 za heydrichiády odvlečen Humprecht Otakar Czernin (1909-1944, na snímku vlevo), který po propuštění z koncentračního tábora zemřel na souchotiny

Rodištěm otcovým byl zámek ve Velkých Hlušicích, který postavil v roce 1852 Bernhard Grueber podle návrhu Eduarda Hally a z něhož byl roku 1942 za heydrichiády odvlečen Humprecht Otakar Czernin (1909-1944, na snímku vlevo), který po propuštění z koncentračního tábora zemřel na souchotiny

Repro P. Juřík, Czerninové : nezahyneš ani ohněm, ani mečem (2021), s. 94 a 145

Titulní listy prvního vydání Stifterova "Vítka" v Pešti (dnes Budapešť)

Titulní listy prvního vydání Stifterova "Vítka" v Pešti (dnes Budapešť)

Repro P. Kosatík, Menší knížka o německých spisovatelích z Čech a Moravy (2001), s. 50

Obálka (1953) jednoho z vydání Stifterova románu Witiko, zde v nakladatelství Adam Kraft péčí Maxe Stefla a Wissenschaftliche Buchgesellschaft, zdobená citací slov Ernsta Alkera: "Vítek" je jediný prozaický epos vysokého slohu v německé řeči, provedený s tak naprostou a neúprosnou důsledností

Obálka (1953) jednoho z vydání Stifterova románu Witiko, zde v nakladatelství Adam Kraft péčí Maxe Stefla a Wissenschaftliche Buchgesellschaft, zdobená citací slov Ernsta Alkera: "Vítek" je jediný prozaický epos vysokého slohu v německé řeči, provedený s tak naprostou a neúprosnou důsledností

České vydání Vítka z téhož roku v nakladatelství Vyšehrad a překladu Jitky Fučíkové

České vydání Vítka z téhož roku v nakladatelství Vyšehrad a překladu Jitky Fučíkové

Zabásnil si, ovšem zcela žertem, jeden z jeho příbuzných Ferdinand hrabě Czernin (*1903 v Heřmanově Městci, †1965 v New Yorku), jehož kniha (česky by se mohla jmenovat Myslivecký slabikář), vydaná v roce 1938, se k autorovi překladů Kohoutího kříže dostala z pozůstalosti Antonína Nikendeye

Zabásnil si, ovšem zcela žertem, jeden z jeho příbuzných Ferdinand hrabě Czernin (*1903 v Heřmanově Městci, †1965 v New Yorku), jehož kniha (česky by se mohla jmenovat Myslivecký slabikář), vydaná v roce 1938, se k autorovi překladů Kohoutího kříže dostala z pozůstalosti Antonína Nikendeye

Textová část:

zobrazit texty

TOPlist