JOSEF DIETRICH
"... tak velký kus kamene, jaký by potřeboval, se mu najít nepodařilo..."
"že na tom místě tak velký kus kamene, jaký by potřeboval, se mu najít nepodařilo a k tomu by byla cesta tam velice zlá."" (v originále "dass er daselbst so große Stuck Stein, alss er brauchet, nit findet und zudem wäre der Weg dahin sehr schlimm." - pozn. překl.)
V originále, alespoň podle citace Reinholda Huyera (je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) v jeho textu "Der Samsonbrunnen"(1898) z většího cyklu "Aus Alt-Budweis" zní to svědectví velice autenticky, poněvadž bylo zřejmě vypsáno ihned po návratu sochaře Josefa Dietricha z plzeňského kamenolomu, kde hledal materiál pro výzdobu Samsonovy kašny na českobudějovickém náměstí. Podobná zpráva následovala později z Horních Rakous. Nakonec mušli pro kašnu prý vytesal kameník Zacharias Horn přímo v lomu u Besednice (Bessenitz) blízko Trhových Svinů (Schweinitz). Trhové Sviny nebo nějaké místo v jejich okolí jsou také nejspíš rodištěm sochaře Dietricha. Spatřil tam světlo světa v roce 1677, přesné datum neznáme. Vyučil se sochařině někdy kolem roku 1700 v některé z pražských dílen, zřejmě u socahře Mathiase Wenzela Jäckela (rodáka z lužickosrbského Kulowa /německy Wittichenau/, žil v letech 1655-1738, zemřel v Praze, je mj. /kromě několika soch na pražském Karlově mostě/ autorem interiéru a oltáře poutního kostela Nejsvětější Trojice u Trhových Svinů a mariánského sloupu na českokrumlovském náměstí, blíže viz Wikipedia - pozn. překl.). V červnu 1710 se přistěhoval do Českých Budějovic a koupil si dům v Krajinské ulici (Landstraße) čp. 115 (dnes č. 243/19). Dne 20. září 1732 mu zemřela manželka Franziska Theresia (pochována byla tehdy ještě na hřbitově u kostela sv. Mikuláše) a on se už 3. února následujícího roku 1733 oženil znovu s vdovou po sládkovi v Trhových Svinech Justinou Riedlovou, se kterou žil 13 let v manželství bez dětí. Poté, co 3. dubna 1746 Justina zemřela a byla pochována rovněž při sv. Mikuláši, kde měli svatbu, oženil se téměř sedmdesátiletý Dietrich potřetí s mnohem mladší Marií Magdalenou (*8. července 1715, po Dietrichově smrti se ještě provdala jednou za sochaře Leopolda Huebera), dcerou pekaře Laurentia Jeneho z Chrobol, se kterou se mu narodili 4 synové, ze kterých však zůstal naživu toliko jediný. Dne 12. května 1753 sochař Josef Dietrich zemřel ve věku 75 let. Mladé vdově se hned druhý den předčasně narodil pohrobek, hned ale zemřel a tříletý bratr ho následoval dne následujícího. Třeba říci, že Josef Dietrich byl svého času jediným sochařem ve městě a Leopold Hueber, který se oženil se vdovou po něm, byl jeho žákem (stal se mj. autorem sochy sv. Jana Nepomuckého u dnešního studentského kostela Svaté Rodiny při českobudějovickém Senovážném náměstí) a vyučil sochařině Magdalenina syna Mathiase z jejího prvního manželství. Za 40 let svého působení zanechal rozsáhlé dílo. Jeho první českobudějovická práce, ozdoby oltáře kostela na Starém Městě, se bohužel nedochovaly. Na Mariánském náměstí bylo začátkem devadesátých let dvacátého století znovu instalováno jeho rozměrné sousoší (tesal ho spolu s kameníkem Kristianem Hornem), které dalo prostoru jméno, plastiky světců, ohrožené vlivem ovzduší, však nahrazují kopie. V letech 1721-1727 mu byla zadána výzdoba Samsonovy kašny (kamenické práce provedl bratr Kristiana Horna Zacharias), které vévodí zápas židovského hrdiny se lvem (jak asi musel působit na zdejší nacisty vprostřed náměstí Adolfa Hitlera, ale i na české antisemitské "vlastence" pozdějších dob?) nad mušlí nesenou čtyřmi atlanty a čtyřmi maskaróny chrlícími vodu. V následujícím období (1727-1730) pracoval Dietrich na plastikách 4 měšťanských ctností (Moudrost, Opatrnost, Statečnost a Spravedlnost /Weisheit, Vorsicht, Mut und Ehre/) pro atiku nově přestavované radnice. Na průčelí poutního kostela na Dobré Vodě u Českých Budějovic vytesal sochu Panny Marie a dvou andělů s nástroji umučení Páně. Pro bývalý hřbitov před dominikánským klášterním chrámem Obětování Panny Marie vytvořil korintský sloup s plastikou Nejsvětější Trojice, který stával v centru někdejšího Božího pole, jakož i sousoší Krista na kříži před vchodem do areálu kláštera (lebka pod krucifixem byla dotýkána studenty školy v České ulici /kde jsem kdysi učil a kde maturovala moje dcera/, pro štěstí u zkoušek). Cesta ke klášternímu chrámu byla lemována pěti plastikami světců z let 1734-1746, dnes stojícími v parčíku před klášterní Bílou věží. Vytvořil i sochy Marie jako ochranitelky bran (zejména před morem) při Krumlovské (1715) a Svinenské bráně (1746) a dnes už neexistující sochy sv. Jana Nepomuckého před Pražskou (1724) a Svinenskou branou (1745). Od Dietricha pochází i osm soch na oltáři kostela v Malontech (Meinetschlag), socha sv. Jana Nepomuckého na sloupu, zdobícím náměstí v Trhových Svinech, plastiky sv. Jana Nepomuckého a sv. Anny ve Vyšším Brodě na mostě přes Vltavu (z let 1723 a 1724). Právě podobnost svatoanenské sochy s tou, kterou Mathias Wenzel Jäckel vytvořil pro pražský Karlův most, by mohla dosvědčovat, odkud Dietrich čerpal svou ranou uměleckou invenci. Kolem roku 1725 vytvořil krucifix pro kostel v Dobrši na šumavském podlesí a tři roky nato vytesal sochy do výklenků zámku na Hluboké, tehdy ještě v jeho barokní podobě (v tamní zámecké kapli se dochovala pravděpodobně jediná z nich. Dietrich po sobě zanechal dílo, z něhož podle Karla Pletzera, znalce jeho osudů, zůstává ještě mnohé nepoznáno. Je to věru velký kus kamene, co opracoval pro budoucí.
- - - - -
* Trhové Sviny / Malonty / Vyšší Brod / † † † České Budějovice
