RUDOLF DOLZER
Mezinárodní spolupráce
Zcela obecně jedním z vrcholů budoucí mezinárodní politiky na podporu biologických věd a omezování jejich rizik bude, že výlučně národně zaměřená politika, třeba i velmocí, může při prosazování hodnotových představ na jedné straně a odvracení nebezpečí na druhé straně zaručit střednědobě z věci samé jen omezený úspěch, protože nebezpečí v technické oblasti a v prvé řadě pro obranu hodnot mohou vycházet také z území třetích států. Zde stejně jako v ostatních oblastech mezinárodní politiky se ukazuje, že dnes obranu národních hodnot a priorit nelze efektivně dosáhnout trváním na vlastní suverenitě, nýbrž jen účastí na mezinárodním managementu. Tato metamorfóza národní suverenity v kontextu s rostoucí mezinárodní závislostí se může na první pohled jevit jako paradox, ale právě v politice biologických věd bude stát stále více v popředí.
Když se bilancuje otázka možností nové mezinárodní regulace genové techniky a její žádoucnosti, ukazují se zcela protikladné vývojové linie. Proti silným argumentům pro zachování národní svobody jednání stojí úvahy, jejichž cílem je plynulá mezinárodní kooperace. Otázka budoucího zajišťování přiměřené výživy stále rostoucího počtu obyvatel ve třetím světě by mohla střednědobě přinést silněji než dnes na mezinárodní pořad dne politický význam genové techniky. Ale mnohé zřejmě mluví pro to, že se střednědobě ani možnosti, ani nebezpečí genové technologie nebudou moci dostatečně kontrolovat bez mezinárodní regulace, i když se s ní budou paralelně uskutečňovat i bilaterální úmluvy.
Střední Evropa, 2007, č. 127, s. 94
Jde o jednu kapitolu stati Celosvětová regulace biologických věd (tématický blok Politika, ekonomika a ideje), kterou přebírám v překladu Milana Churaně z "revue pro středoevropskou kulturu a politiku" Střední Evropa (SE), vydávané Institutem pro středoevropskou kulturu a politiku (ISE). V originále vyšel text s platností značně obecnější, než by se mohlo zdát a než je pro "šumavského" čtenáře obvyklé, téhož roku 2007 jako jeho český překlad ve 447. čísle politického měsíčníku Die politische Meinung, jehož vydavatelem je Nadace Konrada Adenauera (Konrad-Adenauer-Stiftung). Autorem textu je uznávaný odborník v oboru mezinárodního práva (Němci označují ten obor výrazem "Völkerrecht") Rudolf Dolzer, rodák ze zaniklých šumavských Jasánek (Asang). Narodil se tam v čp. 20 dne 20. března 1944. Jako zemi svého zrodu také uvádí "Německo" a ve svém dobrozdání k otázce Benešových dekretů pro sudetoněmecké krajanské sdružení, které vypracoval roku 2002 spolu s Dieterem Blumenwitzem a Martinem Nettesheimem, označuje vyhnání (odsun) německého obyvatelstva jako "válečný zločin" československého státu proti "cizím státním příslušníkům". Dlužno dodat, že Dolzer kromě výuky mezinárodního práva (od roku 1989 až do roku 1996 o něm přednášel na univerzitě v Mannheimu a v letech 1996-2009 byl ředitelem Institutu mezinárodního práva na Rýnské univerzitě Friedricha Wilhelma v Bonnu) působil v letech 1992-1996 jako "ministerský dirigent" (Ministerialdirigent) úřadu německého spolkového kancléře Helmuta Kohla. Maturoval po válce v bádensko-württemberském městě Waiblingen, vystudoval sociologii, politickou vědu a právo na univerzitě v Tübingen, účastnil se Fulbrightova výměnného studijního programu (Fulbright Scholarship), doktorátu práv dosáhl na univerzitě v Heidelbergu, pokračoval v právních studiích na Harvardu, vyučoval po dosažení tamního doktorského titulu právo na Michigan Law School a Cornell Law School v Ithace, na Massachusetts Institute of Technology, po návratu do Německa byl jako člen Spolkového sněmu mj. i členem komise pro ochranu ovzduší a členem direktoria Německé společnosti pro zahraniční politiku. Na jaře 2005 přednášel na pařížské Sorbonně, rok nato v texaském Dallasu, 2007 v Madridu. Od roku 2008 byl členem řídící skupiny Německo-ruského surovinového fóra. V září roku 2010 byl vyznamenán křížem německého Spolkového řádu za zásluhy (Spolkovým křížem za zásluhy). K otázce vyhnání se vzhledem k osudu své vlastní rodiny opakovaně vracel. V jedné přednášce ze září roku 2011 zdůraznil, že "nemůže být čímsi trvalým, že Němci a Češi potlačují osudové problémy a vyjednávají v Evropské unii o lýkožroutu smrkovém". "Celá území, mírně řečeno, se nacházejí ve špatném stavu. Chceme, aby se země v srdci Evropy zotavila a otevřela se Němcům, i těm sudetským", prohlásil velmi zřetelně. Vyhnanecké spolky by podle něho neměly být spolkovou vládou považovány za "věčně včerejší pleticháře". Sám se prohlásil za "nadšeného Evropana", věřícího, že "Evropská unie, která zatím vyšla z každé krize jen posílena, zvládne i tu nynější". Varoval v tom smyslu před "agresívními tóny politické vřavy". Pojem domova je třeba "utvářet pozitivně, i v rámci ochrany životního prostředí, s respektem a tolerancí k názorům jiných". Najde jednou, ptejme se s rodilým Šumavanem, střední Evropa společnou řeč i za příklad jiným zeměpásům? Je vůbec v budoucnu jiná cesta pro celý svět? Prof. Dr. Dr. Rudolf Dolzer zemřel dne 3. dubna roku 2020 v Heidelbergu ve věku 76 let na rakovinu. Tou dobou se už i ve střední Evropě nemluvilo málem o ničem jiném než o hrozící pandemii koronaviru (11. března ji vyhlásila Světová zdravotnická organizace).
- - - - -
* Jasánky / † † † Heidelberg