Rena Dumont
Mlýn v šumavském Podlesí
"Ten mlýn platí za prahorninu (v originále "als Urgestein" - pozn. překl.) minulosti. Za poslední zkamenělinu (v originále "das letzte Fossil der Gegend" - pozn. překl.) té krajiny."
L. Dumont, Die durstigen Wurzeln der Heimat
Citace z německy psaného románu "Die Mühle" (KLAK Verlag, Berlín 2022, 394 s.) je převzata z jeho prezentace v renomovaném bavorském deníku "Süddeutsche Zeitung", která se věnuje i autorce románu, která se narodila 15. června 1969 v moravském Prostějově. V roce 1986 emigrovala do západního Německa a žije dnes v Mnichově jako herečka, divadelní i filmová režisérka a také spisovatelka. Po politické změně roku 1989 zakoupila v pošumavské osadě Lhota pod Kůstrým (Kůstrá Lhota, také jen Lhůta) čp. 11, nynější části obce Nová Ves (dříve byla Lhota pod Kůstrým osadou obce Strašice), rekreační chalupu. Vrch Kůstrý (845 m) je třetím nejvyšším vrcholem okresu Strakonice (skoro tutéž výšku má Zahájený, nejvyšší vrchol okresu /845,6 m/) a je součástí Mladotické vrchoviny, resp. jejího podokrsku, jímž je Drážovská vrchovina. Na základě rešerší v kronikách obce Hoslovice získala jakési faktické podloží románového příběhu (hned připomeňme, že historie majitelů mlýna se stala i námětem česky psaného románu Václava Matějky "Ďábel se neptá" /2020/) sourozenců, kteří uchovali v původní podobě místní mlýn, který je dnes významným a hojně navštěvovaným památkovým objektem. Podle nakladatelské anonce ovšem došlo k jisté fiktivní proměně jmen hlavních aktérů, stojících tváří v tvář hned dvěma násilným totalitám minulého století. Svědčí o tom už samo znění nakladatelské anonce a doporučení knihy, jak je lze uvést v českém překladu (román sám zatím česky nevyšel):
"Praha 1939 za německé okupace. Marie působí jako začínající služebná síla u jedné pražské židovské rodiny. Nebezpečná situace, které je ve velkoměstě vystavena, končí nenadálou zprávou o úmrtí obou jejích rodičů v rodném šumavském mlýně, kde ji bratři Anton a Otto potřebují, aby mohli pokračovat v tradičním provozu. Ocitají se ovšem všichni tři za nacistické okupace a pak za komunistického panství v konfliktu nejen s politikou totalitních režimů, ale i s obyvateli vsi. Za svůj odmítavý vzdor platí vysokou cenu. Pohnutý příběh tří sourozenců, které spojuje tragické intimní tajemství, vznikl na základě inspirace Reny Dumont, jejíž román čtenáře lokálním koloritem, sociální kritičností a hlubokým citovým zaujetím (v originále "mit viel Herzblut") hned tak neopouští."
Podle archu sčítání lidu z roku 1921 žila na mlýně v Hoslovicích čp. 36 početná mlynářská rodina Harantova (rod ho vlastnil od roku 1829, celá historie mlýna viz gymnaziální studentská práce) Hany Gabrielové. Otec František (*22. ledna 1876 v Hoslovicích, †4. ledna 1944 tamtéž), podle matriky farní obce Čestice (křestní záznam obsahuje i pozdější přípis s datem úmrtí za druhé světové války) byl synem Tomáše Haranta (jeho otec Jakub hospodařil na mlýně už předtím se svou ženou Annou, roz. Drabš /tak psáno v matrice/ ze Zálesí iu Lčovic /v matrice "ze Zales u Eltšovic"!/ a Marie, dcery Josefa Pašavy, sedláka z Hoslovic čp. 54, a Josefy, roz. Cuhra /tak psáno v matrice/ z Hoslovic čp. 21, "okres Volin /rozuměj Volyně/, kraj Písecký". Matka Marie, roz. Bečvářová (*2. listopadu 1878 v Zálesí čp. 15, podle matriky farní obce Dobrš /svazek "pro wes Zalezla k statku Přečinskému poddanau"/ jako jedno z dvojčat, z nichž druhé, pokřtěné jménem Rozalie, zemřelo 13. bezna 1879), byla dcerou chalupníka "ze Záles č. 15"Matěje Bečváře (jeho otec Tomáš Bečvář byl sedlákem "ze Záles č. 9", odkud pocházela i jeho žena Kateřina, "roz. Roučka ze Záles č. 9) a jeho ženy Rozalie, dcery sedláka z Dřešína čp. 23 Antonína Nováka a Kateřiny, "roz. Zabranský ze Zechovic č. 8". Zechovice jsou dnes částí města Volyně. Františkovi a Marii Harantovým se postupně narodilo 7 dětí: dcera Marie (*12. listopadu 1899), syn František (*28. dubna 1903), syn Václav (*23. srpna 1907), dcera Růžena (*27. května 1909), dcera Terezie (*2. srpna 1911), dcera Kateřina (*25. dubna 1915) a syn Karel (*13. května 1917). Na mlýně zůstali za druhé světové války opravdu jen dva bratři František a Karel, jimž po úmrtí rodičů vypomáhala sestra Anna. František a Anna zemřeli rok po sobě v letech 1982 a 1983, poslední majitel mlýna (naposledy se v něm mlelo v roce 1983) Karel až v lednu roku 2004 (prý ho našli na posteli ve svátečních černých šatech a s kloboukem /myslím, že s cylindrem!/ na hlavě), načež byla usedlost synovcem sourozenců Vojtěchem Pavlovcem prodána Jihočeskému kraji, díky němuž došlo za spolupráce s Evropskou unií k nákladné rekonstrukci sice zchátralého, ale v podstatě ojediněle zachovalého objektu nejstaršího mlýna na Šumavě široko daleko. Jak ten mlýn nazval český filmový dokument: "skanzen lidského ducha". Existuje o něm nyní i německy psaný román.
- - - - -
* Prostějov / Lhota pod Kůstrým / Hoslovice
