IGNÁC BOLESLAV DUŠEK
Úvodní text ke spisku o barvířském rdesnu a o možnosti jeho pěstování ve střední Evropě za účelem přípravy indiga
Ignaz Duschek, tehdejší učitel přírodních věd a technologie na tamním schwarzenberském hospodářském institutu (v originále "am Krumauer ökonomischen Institute" - pozn. překl.) provedl na jeho pokyn s touto rostlinou potřebné zkoušky. Ty byly mým otcem vytrvale prováděny ve velkém rozsahu a během mnoha let a vykázaly úspěchy, které stojí za to, aby byly v zájmu zemědělského hospodářství a chemické technologie zveřejněny.
Poté, co jsem byl ještě jako chlapec poučen o pěstování barvířského rdesna a o metodě, jak z něho získávat indigo, rozhodl jsem se, maje k dispozici písemná sdělení svého otce (v originále "an der Hand schriftlicher Mittheilungen meines Vaters" - pozn. překl.), k vydání tohoto spisku, který má v úmyslu především vyrvat zapomnění uznaně dobrou věc; ve druhé řadě bych rád dal prostor přesvědčení, že nejistá doba zralosti semen rdesna barvířského, která všeobecně platí za důvod, proč se v severní Francii s pěstováním zmíněné rostliny poměrně brzy přestalo, neměla by vést ke zřeknutí se čehosi, co poskytuje tak bezvadný barevný produkt, a tím i znemožnit zrod nové technické živnosti tady u nás (v originále "die Entstehung eines neuen technischen Gewerbes hierzulande" - pozn. překl.).
Zůstává v každém případě nepopiratelnou skutečností, že by doma provozované získávání indiga rakouskému státu ušetřilo ročně 4 až 5 milionů zlatých, které nyní vydává za indigo v zahraničí.
Podle úředních výkazů činil v roce 1861 objem dovozu indiga do rakouských zemí 12.403 celních centů (v originále "Zoll-Ctr.", přičemž celní cent = 50 kg - pozn. překl.) a představoval tak hodnotu 4,961.200 zlatých, tj. sumu, která si z národohospodářského ohledu jistě zasluhuje pozornosti, zatímco celní výnos 9922 zlatých v porovnání s touto sumou může být sotva označen za nějak příliš významný.
Jako doklad svých tvrzení chci tu ocitovat jednotlivá místa dopisu, který svého času adresoval mému otci z Petrohradu (v originále "aus St. Petersburg" - pozn. překl.) státní rada pan Gustav von Schwerin, člen tamní carské hospodářské společnosti (v originále "Mitglied der kaiserlichen ökonomischen Gesellschaft" - pozn. překl.) takto doslovně (v originále ovšem německy):
St. Petersburg, 13. listopadu 1846.
Velevážený pane doktore!
Jedny moskevské noviny informují o úspěšných pokusech, které jste od roku 1839 prováděl s pěstováním rdesna barvířského a se získáváním indiga. Poněvadž nyní tento předmět vzbudil u nás o to větší zájem, že semena této rostliny byly naším zesnulým ministrem financí objednány v Číně a převezeny pak do Paříže, odkud byly pravděpodobně Jeho Jasností panem hrabětem Adolfem von Schwarzenberg odeslány do Krumlova (v originále "nach Crumau" - pozn. překl.), osměluji se, velevážený pane doktore, co nejpokorněji požádat, zda byste, pokud Vás to nebude obtěžovat, nesdělil popis Vašich pokusů jak s pěstováním Polygonum tinctorium, tak s procesem přípravy indiga; pokud by mohlo být přiloženo i určité množství semen Polygonum tinctorium, stala by se Vaše laskavost ještě více zavazující.
Jakkoli neskromnou se má prosba může jevit, rozhoduji se k ní s předpokladem Vaší benevolence a s přihlédnutím k obecnému dobru, které mám při tomto rozhodnutí na mysli.
Podepsán von Schwerin.
I. Duschek, Anleitung zur Kultur des Färberknöterichs (Polygonum tinctorum) in Mittel-Europa und zur hierländischen Indigobereitung (1872), s. I-IV
Všechno vlastně podnítilo objevení citované práce ve fondu Rakouské národní knihovny, na které upozornila s ohledem na schwarzenberskou konotaci kolegyně Tamara Pršínová a které spolehlivě doplnil Dr. Raimund Paleczek, nepřekonatelný znalec knížecího personálu jak co se týče otce, tak syna Duschekových. Ignác Dušek starší (v křestní matrice "Ignatz Dussek") se narodil 13. července roku 1806 v Újezdě, farnost Chelčice (dnes spadá Újezd pod Vodňany). Jeho otec Jan Dušek (v matrice "Jan Dušsek"), syn Ondřeje Duška (1719-1787), rodáka ze Záblatí (dnes osada obce Dříteň), farnost Bílá Hůrka) a Evy Mertlíkové (1716-1795), rodem z Truskovic (dnes část Vodňan), farnost Chelčice, byl v Újezdě "Podruch zdegssj", matka Anna byla dcerou "po † Jakubowy Webrowy Chalupnjkowy zdegssjm". Jan Dušek (*27. ledna 1759 v Újezdě, †4. února 1824 tamtéž) a Anna Weberová (*24. srpna 1771 v Libějovicích čp. 27) byli oddáni v chelčickém kostele sv. Martina dne 25. února 1794. Jejich syn Ignác se oženil 24. června 1835 v Praze na Starém Městě s Josefou Mourkovou (*27. listopadu 1808 v Radnicích čp. 129 na Rokycansku, †19. listopadu 1878 v Českém Krumlově, Latrán čp. 1). Radnická křestní matrika ji uvádí jménem "Jozeffa" (pokřtil ji tak tehdy v Radnicích působící Antonín Jaroslav Puchmajer, zakladatel novodobého českého básnictví) jako dceru ševce Antonína Mourka (syna Martina Mourka a Benygny /Benigny/, roz. Ritterové) a Marye (tak psáno v matrice), dcery "Kiliana Sswenlayna a Worssily Urgrychtowý". Měli spolu 13 dětí, z nichž ovšem raný věk přežilo jen 7, z nichž byl jedním i Ignaz Boleslav, tj. tento "náš" autor, narozený 13. ledna 1847 jako jedno z dvojčat vedle mrtvě narozeného bratra, který nebyl vůbec pokřtěn. Syn slovutného schwarzenberského lékaře a učitele na českokrumlovském hospodářském institutu studoval podle laskavého Raimundova sdělení v letech 1865-1866 na zemědělském učilišti v Uherských Starých Hradech (dnes Mosonmagyaróvár), kde se zřejmě seznámil se svou budoucí ženou Helenou, roz. Kratzertovou (*12. ledna 1850 ve vsi Wilfleinsdorf u Brucku nad Litavou /Bruck an der Leitha/ jako dcera c.k. "berního" v Uherských Starých Hradech a Rosy Anny, roz. Heidrichové z Vídně, na archu sčítání lidu z roku 1890 pro Staré Kestřany čp. 1 je uvedena pro její rodiště Wilfleinsdorf zemská příslušnost Uhry a politický okres "Přes/p/urk", tj. dnešní Bratislava!, †13. září 1917 v Českém Krumlově, Nové město /Neustadt/ čp. 27, v úmrtní matrice "aus Altenburg in Ungarn", což je právě dnešní Mosonmagyaróvár, kdysi německy zvaný Ungarisch-Altenburg), poté v letech 1866-1867 na pražské polytechnice a v letech 1871-1872 byl mimořádným posluchačem na české technice v Praze. Do schwarzenberských služeb vstoupil 1. října 1868 a od 1. září 1878 byl ustanoven hospodářským správcem ve Starých Kestřanech (Alt-Kestrzan) u Písku. Poněvadž zemřel v Písku 26. března 1892 (v úmrtní matrice je psán v českém záznamu Hynek Dušek /už předtím je v Kestřanech na archu sčítání lidu on národnosti české, žena německé/ a jako příčina smrti je uvedeno "ochrnutí srdce", nemohl 1. dubna 1892 nastoupit jako hospodářský správce (Hofverwalter) na ředitelství třeboňského panství (Herrschaftsdirektion) v Třeboni (Wittingau). Podle kestřanského archu sčítání lidu z roku 1890 měli spolu manželé Duškovi syna Jana Václava (*4. dubna 1879 ve Starých Kestřanech, oženil se podle německého záznamu jako "Johann Wenzl Dušek" 5. srpna roku 1911 v Českém Krumlově s košíkářovou dcerou Katharinou Theklou, roz. Brabez) a tři dcery: Idu Annu Josefu (*17. prosince 1875 v Libějovicích /dříve spíše Libějice, německy Libějitz/), Eleonoru Marii Františku Josefu (*2. prosince 1877 v Libějovicích) a Josefinu Marii Johannu (*29. ledna 1888 ve Starých Kestřanech). A pak je tu to hluboce modré indigo pracovních zástěr a také modrotisk, "der Blaudruck", kdopak by to všechno i ze Šumavy neznal...
- - - - -
* Český Krumlov / † † † Písek
