HEINRICH ECKERT
Upomínka na Šumavu
Ačkoli je fotografické album se snímky Jindřicha Eckerta opakovaně nazýváno "Upomínka na Šumavu", dočítáme se ve zprávě deníku "Prager Tagblatt" z 29. listopadu roku 1885 na straně 6 pod titulkem "Böhmerwald-Album" o dokonalém souboru pod tímto názvem předaném korunnímu princi Rudolfovi, který nad ním vyjádřil, samozřejmě že německy, "nejplnější uspokojení a vděčné uznání". Kníže von Hohenzollern propůjči autorovi snímků velkou zlatou medaili "bene merenti" za zvlášť vynikající výkony ve vědě a umění (mladá dosud fotografická tvorba byla tehdy zřejmě řazena pod obojí). Jednotlivé pohledy se údajně vyznačují "ostrostí provedení a uměleckým využitím všech efektů, přednostmi, které při technických obtížích, jimž je fotograf vystaven zejména při dalekých výhledech a v lesním přítmí s kontrastem bělostných vodopádů v něm skrytých třeba zvlášť vyzdvihnout a ocenit". Heinrich Eckert, jak je německy, stejně jako jeho otec a jmenovec, zapsán v pražské policejní přihlášce, se narodil v Praze 22. dubna roku 1833. Otec (*1800, †1892). pocházející ze saského města Crimmitschu (česky se mu prý říkalo Křemeničov), byl evangelického vyznání a pracoval v Portheimově kartounce na tehdy dosud samostatném Smíchově. Na policejní přihlášce je jako jeho žena uvedena Maria, roz. Melicharová (*1814, †1862) z Mladé Vožice na Táborsku, doma (rodina bydlela na Malé Straně v domě U zlatého šneka) se však mluvilo jen německy, ačkoli se syn Jindřich později hlásil k češství. Za českou stranu zasedal v radě obecních starších a významně se angažoval ve vytváření systému památkové péče v Čechách, kam asi počítal i péči o původní krajinu. Absolvoval pražský Stavovský polytechnický institut Království českého, působil pak nějaký čas jako celní úředník pražské Finanz-Landesdirektion, než si v roce 1863 pod označením "Heinrich Eckert" otevřel na pražském Újezdě (čp. 412) vlastní fotografický ateliér. Věnoval se zprvu zejména portrétní fotografii, roku 1876 přesídlil pak do Novodvorské ulice čp. 464 v malostranských Chotkových sadech. V sousedním Chotkově paláci čp. 458 si Eckert později zakoupil byt. Osud k němu v osobním životě nešetřil ranami. Manželka Henriette, roz. Müllerová (*1833, †1874) skonala mu v 41 letech věku, ze dvou dcer Henriette (*1859, †1866) zemřela v dětském věku, zbyla mu alespoň druhá z nich jménem Ludmilla (*1865), provd. Pávková, narozená rok před smrtí sestřinou a po otcově smrti vedoucí tři roky, tj. do roku 1908, jeho ateliér (roku 1948 byla firma po druhé světové válce zlikvidována tak jako tak). V roce 1879 byl Eckert jmenován c.k. dvorním fotografem, rok nato komorním fotografem korunního prince Rudolfa, později následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda. Z let 1881-1882 se datuje jeho dvojdílný soubor "Upomínka na Šumavu" z cest, které mohl konat už jako nositel Zlatého záslužného kříže (později i "s korunou"). V roce 1901 byl za pobytu císařova v Praze jmenován císařským radou. Jindřich Eckert zemřel dne 28. února roku 1905 ve svém bytě v Chotkově paláci a i nekrolog v listu "Photographische Korrespondenz" konstatuje německy, že zesnulý "navzdory svému německému jménu přináležel k české straně". V době jeho skonu bylo prý v jeho ateliéru uchováváno na 150 tisíc fotografických desek. Pro českou zemi mohl sotva vykonat něco víc, nežli se zachytil jako jeden z prvních místy nedotčenou krásu jejích hraničních končin. U jedné z popisek k Eckertovým snímkům žádá zasloužilý historik fotografie Pavel Scheufler případné zájemce, zda by nevěděli, kdeže se nacházel mlýn označený tu jménem "Fuchsmühle". To kdybychom věděli! Boží mlýny však melou bezpochyby poněkud volně, ale stále.
- - - - -
* Praha / † † † Praha
