WALTER EDER

Turistické zpřístupnění ruin města Milétu

Účelem zpřístupnění, průběžně pokračujícího od roku 1996, je:

ochrana památek před poškozením a opotřebením návštěvníky,
zviditelnění urbanistických základních struktur, resp. infrasruktur (tj. toho, "co je pod stavbami" - pozn. překl.) antického Milétu.

Měly by tak být sladěny požadavky archeologické památkové péče i zájmy turistických návštěvníků.
Výchozími body plánu zpřístupnění jsou:

osobitost Milétu jako příkladu jednotně plánovaného antického (velko)města s ortogonální uliční sítí (tzv. "hippodamický systém" /tj. šachovnickové uspořádání ulic, navzájem na sebe kolmých - pozn. překl./; moderní jeho ukázkou může být newyorský Manhattan) a modularizované využití plochy (bloky),
současná nepřehlednost městských ruin, způsobená jejich velkou rozlohou, především však rušivé deformace povrchu (vykopávkové profily vedle vykopávkových hald), vegetační porost, vyšlapané pěšiny,
segmentace (rozčlenění) celé městské ruiny do jednotlivých celků budov a skupin budov, jejichž vřazení do urbánní struktury není návštěvníkovi zřejmé.

Cílem zpřístupnění je při největším možném uchování stavu existujících památek učinit opět zřejmou základní urbanistickou strukturu ve prospěch jejího prožívání každým z návštěvníků.

http://www.ruhr-uni-bochum.de/milet/in/wege/wege-top.htm

Jde o úvodní pasáž výkladu, podepsaného prof.Dr. Walterem Ederem z fakulty historických věd na Ruhrské univerzitě v Bochumu (byl tam od roku 1992 profesorem dějin starověku), který byl pověřen úkolem turisticky zpřístupnit vykopávky, prováděné tu od roku 1988 právě zmíněnou univerzitou. Starořecký Milét leží v dnešním Turecku, rodným městem Ederovým byl však 2. dubna válečného roku 1941 šumavský Vimperk (Winterberg), kde se v domě čp. 38 na zdejším náměstí narodil Emanuelu Ederovi a jeho žemě Anně, roz. Sykorové (po chalupě se u nich říkalo Wostaler), z blízkého Pravětína (Gansau). V červenci 1946 musel tehdy pětiletý Walter spolu s rodiči, starším bratrem Wolfgangem a 9. dubna toho roku ještě právě "do odsunu" narozenou sestrou Annemarií domov opustit. Rodina byla vysídlena do Bavorska a dostala se po přechodném pobytu v Anzenkirchen bei Pfarrkirchen do Rottalu, už v létě 1951 však přesídlila do Pasova (Passau), kde otec působil jako korektor nejprve v nakladatelství Passavia a pak při vydavatelství listu Passauer Neue Presse (tato firma vlastní dnes mimochodem značnou část regionálního tisku v České republice). Walter navštěvoval pasovské humanistické gymnázium, kde vzbudilo jeho zájem zejména studium latiny a staré řečtiny a jejich prostřednictvím pak antické Středomoří a jeho svět. Na univerzitě v Mnichově věnoval se pak oboru dějin starověku už plnou silou a po promoci 1969 (tématem jeho závěrečné práce "Das vorsullanische Repetundenverfahren" bylo zneužívání veřejných úřadů ve starém Římě před Sullovou diktaturou /82-79 př.Kr./) a habilitaci 1978 (habilitoval se prací "Servitus publica. Untersuchungen zur Entstehung, Entwicklung und Funktion der öffentlichen Sklaverei in Rom", tj. "zkoumání vzniku, vývoje a funkce veřejného otroctví ve starém Římě") byl činný jako profesor na Svobodné univerzitě v Západním Berlíně (Freie Universität Berlin), nežli byl, jak už zmíněno, povolán roku 1992 do Bochumu. Tam byl také roku 2006 emeritován. V roce 1968 se oženil s Gabriele Dunstovou z Berlína. Z jejich manželství vzešly děti Philipp, Sarah a Manuel. 1996 získala rodina v Kleinmachnow blízko Postupimi (Potsdam) dům, který Walter s manuální zručností a pílí renovoval a dobudoval. Začátkem roku 2009 se projevily u významného vědce na odpočinku zdravotní potíže a on se na naléhání dcery Sarah, která je lékařkou, podrobil zevrubnému vyšetření. To odhalilo plicní karcinom, který se přes nejlepší možnosti mediciny nedal už zadržet ve smrtelném díle. Otec stačil ještě začátkem června dovést dceru k oltáři o její svatbě, 16. července 2009 však skonal uprostřed svých blízkých na lůžku jedné z berlínských nemocnic. Jeho ostatky spočinuly na lesním hřbitově v Kleinmachnow. Nad hrobem, jak stojí psáno v nekrologu na stránkách krajanského měsíčníku Böhmerwäldler Heimatbrief, nešumí mu smrky a jedle rodné Šumavy, ale bizarní tvary sosen Braniborské marky. Trosky šumavských vsí a antických měst zarůstají sice nezdolnou travou, my však o nich chceme vědět alespoň to nejzřejmější. On by to chápal jako jeden z prvých.

- - - - -
* Vimperk / † Berlín (BE) / † † Kleinmachnow (BB)