logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

EMILIE EHRENTHALEROVÁ

Advent*


Feld und Flur liegen verlassen,
in Schnee gehüllt die Erd'
die Kerzen am Kranze verblassen
Dezembersturm schürt die Flammen im Herd.

Advent, wir wollen suchend gehen,
wollen das Licht der Weihnacht sehen.
Möge zur Wahrheit uns werden,
die Botschaft vom Frieden auf Erden.

Das Licht der Liebe soll nun glänzen,
in dieser kommenden Zeit
und alle Herzen bekränzen
die zu Taten und Hilfe bereit.

Advent


Pole ulehají, spící
zemi halí sníh,
ve chvění adventních svící
teď prosinec do ohně v krbu dých'.

Advente, na cestu se dáme,
ať světlo Vánoc uhlídáme.
Kéž v čin mění naši víru
jejich zvěst pokoje a míru.

Hvězdný jas na cestu nám svítí
a zlatí všechen tento čas;
kéž i srdce láskou sytí
a k dobru vždy povzbuzuje nás.

Volksschule Ruderting

Heimat


Wo rauschen die hohen Bäume
wo rascheln die Blätter im Wind
begleiten mich sanfte Träume
das ist der Heimat Lied.

Dort stand auch das Haus am Raine
das einst meine Eltern gebaut
ein Haus aus Ziegel und Steinen
grüßt mich nimmer vertraut.

Aus der Welt aus der Fremden
zieht es oft mich zurück
man kann es drehen und wenden
Heimat du warst mein Glück.

Domov


Kde šumí vysoké stromy
a šelestí každičký list
větrem, jak tón povědomý
jde píseň rodných hnízd.

Při mezi dům tam stával
mí rodiče měli žít v něm,
času marně odolával,
až zcela zpustla ta zem.

Odjinud dál mě vábí
a táhne mě nazpátek tam
domov. Hlas místy i slabý
o štěstí, jež v paměti mám.

Böhmerwäldler Heimatbrief, 2003, č. 6, s. 9

P.S. Jako autorka je na konci básně označena "Emilie Ehrenthaler aus Buchwald (b. Markusn)". U "Markusů" se v Bučině říkalo stavení čp. 9 a jeho posledním majitelem byl v roce 1945 Josef Plechinger.

Wolkenspiel


Weiße Wolke
dort am Himmel,
reitet aufrecht
wie ein Schimmel.

Deine Flügel
sind die Zügel,
breit und lang
ziehen über Meer und Land.

Ich schau den weißen Wolken nach
und fange an zu tlumen
Könnte ich nur mit euch ziehn,
ich würde nichts versäumen.

Hra oblaků


Světlý oblak
na obloze,
bělouš v cvalu
je z něj zrozen.

Okřídlen si běží
nebem bez otěží,
nad zemí i vodou
opojen svobodou.

Dívám se za tím oblakem
jak ve snu bych tu stála..
Kdybych s ním mohla tak výš a dál,
chvíli bych nemeškala.

Böhmerwäldler Heimatbrief, 2013, č. 8, s. 10

P.S. Při časopiseckém otištění je text básně doprovázen snímkem oblaku v sugestivním tvaru přední půle pádícího bělouše.

Sommerwiese


Der Duft von frischem Heu,
Sauerampfer und Salbei.
Hahnenfuß am hohen Stiel,
Bärenklau und Petersil.
Thymian und Wiesenknopf,
Kümmelkraut und Natterkopf.
Ehrenpreis und Rittersporn,
Frauenmantel, roter Mohn.
Teufelskralle -- Nachtkerze,
Schafgarbe und Pechnelke.
Würzig fein Lavendelduft,
Berauschend wogt die Sommerluft.

Letní louka


Vstříc nám dechne z čerstvých sen
šťovíkem a šalvějem.
Pryskyřník tam místo měl,
paznehtník i petržel,
toten, také tymián,
hadinec a kmínů lán,
kontryhel a rozrazil,
straček, vlčích máků díl,
zvonečník i řebříček,
houšť pupalek, smolniček.
Levandulově vonný dech
z luk opájí tě v letních dnech.

Böhmerwäldler Heimatbrief, 2006, č. 7, s. 9

Die Eisblume


Kommt heran die Winterzeit,
trägt sie nur einen Hauch von Kleid.
Sie duftet und sie zittert nicht,
der Frost tut ihr nicht weh,
malt Blumen an die Fenster dicht,
nährt sich von Eis und Schnee.

Sie, die kalte Winterblume,
hat keiner noch gepflückt,
kein Mensch zu seinem Ruhme,
sich je mit ihr geschmückt.

Doch weh, wenn sich die Sonne regt,
Ihr weißer Zauber schnell vergeht.

Mrazné květy


Zas nadešel zimní čas,
naze dechl holomráz.
Nechvěje se, cítit není
a mlčky nese chlad,
na skla oken v okamžení
jak umí malovat!

Ty ledové květy zimy
se trhat nedají,
jsou krásné. Nevadí mi,
že nevytrvají.

Jen slunko na nich spočine,
běda! Bělostný div mine.

Volksschule Ruderting

Der Mistelzweig*


Schon längst ein alter Brauch
zu Weihnachten ein Mistelstrauch.
Seine Zweige sich zum Himmel strecken
als müssten sie die Sonne wecken.
In ihren Blättern stecken Säfte -
ungeahnte Lebenskräfte.

Gold schimmernder Reis
blüht nur in Schnee und Eis
im winterlichen Wald
der Vögel liebster Aufenthalt.
Bezaubernd in der Weihnachtzeit
gibt Hoffnung und Besinnlichkeit.

Snítka jmelí


K svátkům bychom měli
vzít z lesa trochu jmelí.
Ve vršcích stromů se k nebi vzpíná,
nutí slunce, ať neusíná.
A podivuhodné má šťávy --
lecčíms umí prospět zdraví.

Až zlatě zná se skvět,
byť všude sníh a led,
k jeho plodům se vrací
tam do korun stromů ptáci.
O Vánocích zvlášť se divy dějí
a jmelí skví se po naději.

Volksschule Ruderting

Tam, kde stávala ves zvaná Scheurek

K setkání šumavských krajanů ve Finsterau přijeli z Hesenska také letos naši staří přátelé Hermann (78) a Josef (72), původem z někdejší vsi Scheurek (česky dříve zvané Stodůlky, dnes mylně Žďárek - pozn. překl.).
Na závěr setkání projevili oba přání, podívat se také znovu na svůj někdejší domov. Byl slunný červnový den, když jsme se vydali přes hranice tím směrem. Ve Strážném (v originále Kuschwarda - pozn. překl.) jsme zašli na pobočku Správy Národního parku Šumava a dostali jsme povolení k šestihodinovému pobytu.
Nemohli jsme ani pochopit, jaké štěstí máme, když před námi český úředník zvedl závoru. Na své výzkumné cestě dorazili jsme nejprve asi po dvaceti minutách ke Žďáreckému jezírku (v originále "Scheureker-Schwelle" - pozn. překl.), které mělo kdysi velký význam pro místní plavbu dřeva. Lidé tu dokázali využít vodní síly k dopravě poražených kmenů k dřevozpracujícím podnikům níž v údolí. Obklopovalo nás podivné ticho. Jen vítr lehce pohyboval větvemi keřů a lodyhami travin, které lemovaly břeh.
Hermann však spěchal, abychom pokračovali v cestě. Těšil se na místa, kde býval jeho někdejší domov a kde stával kdysi i jeho rodný dům. Kolem přímo bujelo spousta jinde vzácného suchopýru a mezi kmeny stromů zářivě prosvítaly zlatě kvetoucí arniky. Po deseti minutách jsme došli k někdejšímu Scheureku.
Luka byla poseta květy kopretin, zvonků na vysokých stoncích, pryskyřníků a červeného jetele. Pochopili jsme, že příroda se nedá zmýlit v ročním koloběhu času a nehledí přitom na nijaké hranice. Putovali jsme ještě kus dál po venkovské cestě a užívali si výhledu skutečně "bezhraničného".
Rovnou nám naproti ležely bavorské vsi Hinterfirmiansreut (autorčino rodiště - pozn. překl.) a Mitterfirmiansreut. Dobře byl vidět i nově rozestavěný hotel na Bučině (v originále "Buchwald" - pozn. překl.). Náhle jsme uviděli, jak Hermann zrychlil krok směrem ke svahu vrchu, jemuž se říkávalo "Richardn-Berg".
Prodírali jsme se za ním vysokou travou. Díval se přes zalesněný vrchol tam dolů, kde někdy býval otcovský dům. Pro něho bylo to životní ohlédnutí něčím jako modlitbou, kterou sem přišel v duchu vyslovit. Znal tu zřejmě každý kousek země, každou stopu po někdejší nádrži na vodu, po stáji či zahradě, ačkoli bylo to všechno dávno zarostlé a zmizelé až na kus staré kamenné zdi.
V pohnutých myšlenkách jsme se vraceli zpět. Oba bratři se opět nadlouho loučili s místy, kde měli tak jako tak trvale své kořeny.


Böhmerwäldler Heimatbrief, 2005, č. 10, s. 16

Waldweihnacht


Weg und Steigal sand heit leer,
siagst koan oanzign Menschen mehr.
Da Vodda trogt a Hoiz im Oam,
Stubn die is heit bachalwoarm.

Kinder stehn am Fenster,
schaun voi Neigir aus
tuat da Schlittn a gwiss hoitn,
vom Christkind hint am Haus?

In da Stubn drin do is stad,
Kinda warn hart und brav.
Vom Himmi do foin d' Flockn,
von da Weit'n hört ma Weihnachtsglockn.

Da Poldi schaut durchs Schlüsselloch,
dös is do gwiss koa Traum,
do drin, do brennand Kerzl scha
af an wunderschöna Baum.

Goidlicht steht die Stern
über Berg und Tal
und am hohen Himmi
fliegt des Christkind hoam ins All.

Vánoce u nás v lesích


Prázdno na cestách je dnes,
ztich bez lidí kraj i les.
Táta votep dříví nese,
kolem kamen hřejeme se.

Děcka porád při vokně
zvědavostí nemaj stání:
tušej dneska za humny
cinkot Ježíškovejch sání.

Jaký doma ticho tu,
všickni sekaj dobrotu,
Z nebe sníh se chumelí,
zvony zdá se zdálejc zazněly.

Kouká krz klíčovou dirku
Poldi tajně u dveří,
vidí strom svicema zářit,
stát jak v zlatym pápěří.

Hvězdy stojej ve vysoku,
nad horama, nad lesy
letí Ježíšek k nám dolu,
k všechněm cestu najde si.

Böhmerwäldler Heimatbrief, 2007, č. 12, s.6

Slovníček: Steigal = stezička, sand = jsou, heit = dnes, siagst koan oanzign = nevidíš jediného, Vodda = táta, Hoiz im Oam = dřevo v náruči, Stubn = světnice, bachalwoarm = horko, voi Neigir = pln zvědavosti, tuat a gwiß hoitn = určitě hlídají, hint am = vzadu, stad = ticho, Himmi = nebe, foin d' Flockn = padají vločky, goidlicht =zlatojasně, hoam = domů.

Der Winter


Der Winter ist ein großer Künstler
und auch ein strenger Mann,
sein allerliebstes Schauspiel
fängt er mit Schneegestöber an.

Er läßt die Stubn heizen,
Mit Licht und Sonne tut er geizen,
läßt klirren unsere Tritte,
bei ihm ist das so Sitte.

Lange Nächte, kurze Tage,
Kälte und Frost sin seine Plage
jeden Baum und jedes Haus,
schmückt er mit Schneegirlanden aus.

Zima


Jak zima jen čarovat umí,
ač přísná umí být,
divadlo ráda zahrá,
když začne chumelit.

Jak je pak doma milo,
i když se venku sešeřilo
a mrazem tam vržou kroky.
Tak končívají roky:

krátké dny a dlouhé noci,
zimě se nedá odpomoci --
zato dům i les v ty doby
sníh či jíní něžně zdobí.

Volksschule Ruderting

Žebřiňákem na útěku přes hranice

I po téměř šesti desetiletích mě podivně tísní ten příběh, který jsem tak dlouho nosila vepsán do vlastní paměti.
I my na "bavorské" straně jsme zažili v plné míře všechnu podobu a detaily vyhnání německých obyvatel ze Šumavy. Stále více lidí tam na druhé straně hranice opouštělo své domovy a také zvony už odtud přestalo být slyšet.
Jedné noci nás vzbudil ohlušující rachot. Někdo hlasitě bušil na okno. Tatínek otevřel dveře a ze tmy proti němu stál Anton, jeden z příbuzných z maminčiny strany. Rodiče vyšli ven a uviděli před naším domem stát žebřiňák na seno (v originále "Heuwagen" - pozn. překl.).
Co jen to muselo toho zoufalého člověka pohnout, aby se vydal přes hranici zapřažen sám do povozu, který táhl obvykle párek krav či volů?
Na voze ležely vrchovatě poskládány pytle a bedny. Než budou muset opustit své stavení, chtěl převézt do bezpečí to, co mu bylo milé a drahé. Jeho záměr se zdařil, aniž by se mu kdo postavil do cesty. Hned za domovskou vsí se totiž stočil s vozem ke stezkám a pěšinám, které tu znali jen dřevorubci a lesní hajní (v originále "Waldhüter" - pozn. překl.). Až k domu mých rodičů to šlo lehce z vrchu, takže stačil zvládnout cestu vlastními silami.
Ten žebřiňák prodal jednomu sedláku na bavorské straně, který byl jeho známý. Anton a jeho osud nám utkvěl už navždycky v paměti. Nikdy už nedokážeme zapomenout.


Böhmerwäldler Heimatbrief, 2005, č. 7, s. 10

P.S. Text je doprovozen nejen jménem autorky, ale i její adresou: Oberkaining 2, 94113 Tiefenbach.

Narodila se, psal se tenkrát letopočet 1929, jako Emilie Gaisbauerová v "zadním" Firmiansreutu, jedné ze tří vsí, připomínajících už svými jmény (Vorder-, Mitter- a Hinterfirmiansreut) hned při bavorské hranici s Čechami kolonizační úsilí pasovského "knížete biskupa" (Fürstbischof) Firmiana, který je tu na odlehlém pomezí založil v roce 1764. Jak sama řekla v rozhovoru pro list Passauer Neue Presse 5. srpna 2000: "Každý zná Bavorský les, kterým šumí divoké vody, jeho mocný klid, pradávnou sílu, nedovolující jej opustit a zapomenout." To, co dnes lidé tolik postrádají, dává její "Woid", jak se tu nářečím i naší Šumavě říká, ve vrchovaté plnosti. Roku 1936 se rodina Gaisbauerova přestěhovala do nově založené lesní osady Spicking při obci Mauth blízko rodných koutů. Od malička rostla ve styku s přírodou, se živým venkovským společenstvím v koloběhu roku, jak se to zračí i ve verších, které v roce 2000 už půl století vdaná Emilie Ehrenthalerová, žijící v té době už třináct let v Oberkainingu u Tiefenbachu, vydala vlastním nákladem a pod titulem "Am Wegrand gepflückt". Ilustrátorem knihy se stal Josef Schneck z Riedlhütte, vyučený malíř skla, narozený roku 1947 ve sklářském Spiegelau pod šumavským Roklanem (Rachel). Ty hory a ten les je jen jedna zem, byla a bude: lidé na tom kdy sotva co změní. Emilie Ehrenthalerová zemřela v požehnaných dvaadevadesáti letech věku dne 3. srpna roku 2021 a na úmrtním oznámení lze číst kromě místního určení "aus Tiefenbach" i přesné datum jejího narození 18. května 1929.

- - - - -
* Hinterfirmiansreut (BY) / Finsterau / Žďárek / Žďárecké jezírko / † † † Tiefenbach (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Parte
Narodila se v "zadním" Firmiansreutu, tento snímek však zachycuje tzv. "Meisl-Haus" v tom "předním" ze tří vsí na dohled z Čech
Jeden z domů v "jejím" Hinterfirmiansreut dnes
Polohu někdejšího Scheureku dobře vystihuje tajná panoramatická fotografie nacistického wehrmachtu z roku 1938, zabírající odleva Bučinu, dole vpravo část Světlých Hor a nahoře Scheurek - snímek objevil v jednom německém antikvariátě Reinhold Fink

zobrazit všechny přílohy

TOPlist