ALBERT EILERS
O sobě
Z Městského divadla (v originále "Vom Stadttheater" - pozn. překl.). Na sezónu 1908/9 jmenovaný ředitel Albert Eilers se narodil v Praze a je mu 47 let. Svou divadelní kariéru započal před 27 lety ve dvorním divadle v Koburgu, kde byl jeho otec komorním pěvcem a založil tam sdružení Schlaraffia (ovšem až 22 let poté, co vznikla právě zásluhou Alberta Eilerse "staršího" v Praze, nazývané odtud "Allmutter", tj. "matka všech", a to roku 1859, kdy se Albert "mladší" narodil - pozn. překl.). V následujících letech působil ředitel Eilers v Detmoldu, Sankt Gallen, Chebu, Plzni, Salzburgu, Innsbrucku, Teplicích, Halle an der Saale a posléze jako režisér sedm let v Řezně (v originále "in Regensburg" - pozn. překl.); byl tu zároveň po pět let ředitelem městského divadla a vedl v posledních letech opakovaně innsbruckou "Monatsoper", jakož i "Bellevue-Theater" ve Štětíně (v originále "in Stettin", což je dnes polský Szczeczin - pozn. překl.). kde se pěstovala zejména opereta. Ředitel Eilers disponuje znamenitými vysvědčeními jak ohledně svého pěveckého a hereckého působení, tak ohledně svého působení ve funkci divadelního ředitele. Jeho žena je dcerou vyššího generála, narodila se ve Vídni a je toho času angažována jako operní pěvkyně v Žitavě (v originále "in Zittau" - pozn. překl.).
Budweiser Zeitung, 1908, č. 32, s. 4
Česká Divadelní encyklopedie ví jenom, že existoval nějaký "pan Eilers" bez křestního jména i životopisu. A přece byl Albert Eilers starší, otec "našeho" divadelního ředitele, nejen zakladatelem proslulého sdružení "Schlaraffia", jehož budějovická "pobočka" byla sice jednačtyřicátá co do data svého založení 7. února 1882 celkově, v Čechách však třetí v pořadí, nýbrž i prvořadým wagnerovským pěvcem, známým jako "Vojtěch" Eilers i v Čechách (aby ne, když "Schlaraffia" měla i mnoho českých členů). První ze dvou synů se mu, jak už zmíněno, narodil v Praze, a to 23. srpna roku 1859. Otec (*21. prosince 1830 v městě Köthen /v dnešní německé spolkové zemi Sasko-Anhaltsko/) tu v letech 1858-1865 působil jako pěvec basového oboru v pražském Německém divadle. Učinil tu výjimečný dojem zejména v roli krále Heinricha ve Wagnerově opeře Lohengrin, jako Kaspar ve Weberově Čarostřelci a jako Lysiart v opeře Euryanthe od téhož autora. Byl pozván samotným Richardem Wagnerem k prvnímu ročníku Festspiele v Bayreuthu a zpíval tam 13. srpna 1876 v inscenaci Zlata Rýna pěvecký part Fasolta. V roce 1882 hostoval v londýnském Her Majesty's Theatre v prvním úplném uvedení Prstenu Nibelungů v Londýně. V letech 1882-1883 se zúčastnil velkého turné putovního Wagnerova divadla pod vedením Angelo Neumanna (1838-1910) evropskými zeměmi. Albert Eilers starší byl i hudebním skladatelem. Také jeho synové Albert a Franz (ten se narodil v Praze 26. května 1861) byli operními pěvci, Albert "mladší" v oboru baryton. Albert Eilers junior byl poprvé ženat se sopranistkou Eugenií Eilers-Herholdovou (*9. února 1854 v Sankt Petěrburgu), zemřelou 22. dubna 1883 v Hildesheimu, po jejímž skonu v pouhých 29 letech věku se znovu oženil a jeho druhou ženou se stala Valerie von Linten-Eilersová (*8. ledna 1869 v Žitavě, †13. listopadu 1931 tamtéž). Ta už 19. prosince 1908 zpívala jak ve vaudevillu "Die süßen Grisetten" na budějovické divadelní scéně, tak na rodinném večeru zdejšího židovského sdružení "Chanukaverein" v Německém domě. To byly časy! I její manžel "s mírnou indispozicí" vystoupil v březnu 1910 vlastně jakoby na rozloučenou v opeře Konradina Kreutzera "Nocleh v Granadě" asi jako Vasco (Valerie zpívala Gabrielu a sklidila potlesk na otevřené scéně). V budějovickém divadle, na jehož jevišti odeznělo za dvou Eilersových sezón neuvěřitelné bohatství operního i operetního repertoáru, stejně jako tudy prošla nepřehledná řada klasických i novějších dramat i lidových veseloher, si musel ovšem divadelní ředitel zvykat a přizpůsobovat se místnímu "venkovskému" vkusu, který ho ovšem třeba ještě v prvé půli března 1910 v šumavském Vimperku, kde 14 dnů hostoval s "lehčím" repertoárem operet, veseloher a i hrubozrnnějších "švanků", měl zřejmě finančně pozvednout. V září téhož roku 1910 ovšem už nastupoval jako nový divadelní ředitel v Budějovicích pan Carl Door, působící předtím v Linci. Eilers "junior" přežil v Žitavě svou druhou ženu o necelých osm let. Zemřel tam v roce 1939, kdy už "hornolužická" Žitava neležela tak neskutečně blízko severočeské hranice a kdy se rozhořela ne tak daleko odtud strašlivá druhá světová válka. Jakže to řekl Woody Allen? Když slyším Wagnerovu hudbu, chce se mi vstoupit do Polska!
- - - - -
* Praha / České Budějovice / Vimperk / † † † Žitava (SA)
