ERNST ELLGAARD
Stavení čp. 15 v Kuklově
Ke stavení čp. 15, řečenému usedlostním jménem "Hulka" (v originále "Hausname: 'Hulka'" - pozn. překl.), jsem na základě dlouholetých rešerší dokázal shromáždit data, která chci následně prezentovat i s ohledem na osobnosti jeho majitelů. Úvodem budiž zmíněn Johann Hulka, o němž se dá předpokládat, že dům, který nestojí v samém jádru osady Kuklov (v originále "Kugelweit", ta dnes spadá pod katastrální území Jaronín-Kuklov, náležející k obci Brloh - pozn. překl.), nejspíš zbudoval. To by se mohlo stát někdy v prvé půli devatenáctého století (1800-1850). Poté je zmiňován manželský pár Wenzela a Marie Wawruschkové (*18. dubna 1838). Zda existuje příbuzenská vazba mezi Johannem Hulkou a rodinou Wawruschkovou (Vavruškovou), není známo. Snad rodina Wawruschkova od Johanna Hulky dům koupila nebo zdědila. V rodině Wawruschkově přišlo později na svět pět dětí: Franz (/František/, *3. prosince 1870, - pozn. překl.), Johann (v matričním indexu Ján Vavruška, *20. února 1869, †1900 a pochován v Brloze - pozn. překl.), Lorenz (Vavřinec), Maria (v matričním indexu "Maria Carmel. Wawruschka", *1. srpna 1873 - pozn. překl.) a Josef (podle matričního indexu *1878 - pozn. překl.). Franz Wawruschka se oženil s Annou Jungwirthovou ze Smědče (v originále "Groß-Zmietsch", v archu sčítání lidu z roku 1921, což ovšem není u tohoto dokumentu nijak neobvyklé, je jiný údaj o datu narození manželově, tj. 31. prosinec 1871, u nevěsty je uvedeno *21, srpna 1866 ve Smědči, ačkoli oddací matrika v záznamu o oné svatbě, konané církevně ve Ktiši /Tisch/ 7. února 1910 uvádí datum *23. května 1866 ve Smědči čp. 17 - pozn. překl.). Anna zemřela v roce 1934 a je pochována v Brloze. Manželský pár zůstal bezdětný. Dá se předpokládat, že za vedení usedlosti byla po Annině smrti odpovědná také Franzova sestra Maria. K jejich úmrtí, resp. k úmrtí Laurenze a Josefa se bohužel nijaké údaje nalézt nepodařio. Mezi lety 1920 a 1925 vstoupila pak jako děvečka do služby u rodiny Wawruschkových Maria Geyerová z Kuklova čp. 16. Ta měla následně dvě děti, v obou případech to byly dcery: Agnes (*22. června 1924 v Kuklově, †29. září 1987 ve Forchheimu v bavorských Horních Frankách, kde je i pochována) a Maria (*3. března 1928, provd. Bauernfeindová, †14. března 1995, pochována v hornobavorském Traunsteinu). Agnes byla vzata do výchovy manželským párem Zwiefelhoferových ze stavení čp. 16 v Kuklově, poněvadž Maria Zwiefelhoferová (*7. prosince 1877 v Ovesném /Haberles/, dnes část obce Chroboly) byla tetou Marie Geyerové, provd. Kollerové. V roce 1934 se totiž matka obou těchto dětí, tj. Agnes a Marie, provdala za Karla Kollera z Křížovic (Kshischowitz), "po chalupě" řečeného "Tischler" a rodina se rozrostla o syna Rudolfa (*1935) a dcery Hilde (*1937), Emmu (1943) a Gertrud (1945). Ti dosud žijící 4 sourozemci žijí dnes v Traunsteinu a okolí. V letech 1940-1945 Maria Kollerová stavení čp. 15 i s příslušejícími pozemky (v originále "mit Grund und Boden" - pozn. překl.) o rozloze 6, 46 ha zdědila a obhospodařovala. Spřízněny obě rodiny nebyly. Dne 26. září roku 1946 došlo pak k vysídlení. Maria Kollerová s rodinou a rodina Zwiefelhoferova byly usídleny ve Forchheimu v bavorských Horních Frankách, Karl Koller v okolí Traunsteinu. Ve Forchheimu byly obě zde usídlené rodiny znovu odloučeny navzájem. Maria Kolllerová s pěti dětmi se odstěhovaly do Buchteln u Traunsteinu a rodina Zwiefelhoferova s Agnes Geyerovou, dcerou Marie Kollerové, do Gaiganz v zemském okrese Forchheim. Sourozenci Franz (†28. srpna 1952) a Maria (†23. března 1953) Wawruschkovi se dostali do Horního Bavorska a dožili nakonec chudobní (v originále "wohnten zuletzt ärmlich" - pozn. překl.) ve starobinci v Laufen an der Salzach. Neleží ani ve společném hrobě. Oba jednotlivé hroby, zarostlé travou, mi byly ukázány. Od obecní správy jsem obdržel úmrtní listy a také hrobová čísla.
Maria Kollerová, roz. Geyerová, (*8. března 1904 v zaniklé dnes Ostré Hoře /Scharfberg/ čp. 4, †25. listopadu 1956) a její manžel Karl Koller (*9. září 1909 v rovněž zcela zaniklých Cudrovicích /Zuderschlag/, †27. srpna 1995) jsou oba pochováni (v originále "beide ruhen" - pozn. překl.) na hřbitově v Haslachu u Traunsteinu.
Já jsem synem Agnes Geyerové a vnukem Marie Kollerové, roz. Geyerové. Zajímají mne životní příběhy mých předků a chtěl jsem dosud žijícím někdejším (a také dnešním - pozn. překl.) obyvatelům Kuklova podat tuto zprávu tím, že ji publikuji v krajanském časopisu. Pokud existují v mých údajích nějaké chyby, prosím o korekturu.
Glaube und Heimat, 2010, č. 5, s. 79-80
Hoam!, 2010, č. 6, s. 64-65
S. Vzhledem k tomu, že křestní matrika pro osadu Kuklov z let 1851-1938 bude digitálně vystavena až v roce 2038, nevíme, kde a za jakých podmínek vznikaly autorovy rešerše, když sčítání lidu pro stavení čp. 15 uvádí jen jména bratří Franze Wawruschky staršího (*31. prosince 1871 v Kuklově) a mladšího (*10. února 1875 v Kuklově), jakož Anny Wawruschkové, roz. Jungwirthové, kterážto jména zase nelze najít v brložském farním indexu zde, tedy v Kuklově, narozených 1784-1892. V každém případě lze i z naší zkušenosti potvrdit, že takové pátrání není jednoduché. Díky i za dílčí pokusy.
V bouřlivých časech hned dvakrát zničený kuklovský kostel a klášter
Výstavba
V roce 1340 dal Petr z rodu Vítkovců (v originále "aus dem Haus der Wittigonen", rozuměl Petr z Rožmberka - pozn. překl.), zesnulý roku 1347, zbudovat farní kostel v Kuklově. Brloh (v originále "Perlau /Berlau/" - pozn. překl.) náležel od časů listinně doložitelných (v originále "seit urkundlichen Zeiten" - pozn. překl.) Vítkovcům. Dne 5. dubna 1495 dovolili bratři Petr (jako Peter IV. von Rosenberg zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) a Oldřich z Rožmberka (v originále "Ulrich von Rosenberg" - pozn. překl.), aby se na samotě Kuklov (v originále "in der Einöde von Kugelweit" - pozn. překl.) usadili mniši františkánského řádu de Paula, tj. pauláni z Pasova (v originále "Mönche des Franziskanerordens de Paula /Paulaner aus Passau/" - pozn. překl.) a darovali jim kromě několika pozemků a lesů i místo určené k tomu, aby zde byl zbudován poustevnický klášter při už stojícím, ale zpustlém kostele, zasvěceném sv. Ondřeji (v originále "sowie die bereits aufgebaute, aber öde stehende Kirche zum Heiligen Andreas" - pozn. překl.). Se stavbou samotného kláštera bylo započato v roce 1509 a stavební práce skončily roku 1514. Přibližně v téže době vznikly, kuklovskému klášteru ovšem podřízeny, klášter a kostel v Nové Bystřici (v originále "das Kloster und die Kirche in Neubistritz", rozuměj paulánský Klášter u Nové Bystřice /německy "Kloster bei Neubistritz" a tamní monumentální kostel Nejsvětější Trojice - pozn. překl.). Poté, co byl klášter v Kuklově poprvé zničen, byl podřízen tomu novobystřickému.
Prvé zničení
Novému klášteru doba reformace nijak nepřála. Zdejším řádovým kněžím se dostávalo jen skrovné finanční podpory a byli začasté vystaveni té nejvyšší nouzi. Dokonce i zakladatelé kláštera naň zcela zapomněli. Smutný osud naplno dostihl klášter v roce 1533, kdy přívrženci reformace kostel i klášter vypálili a ponechali v troskách. Mniši byli nelítostně oběšeni na lípě, stojící na klášterní louce (zdá se, že jde spíše o legendu, poněvadž zde mniši už být vlastně neměli, ze zbylých pak jeden z nich - bratr Erazim - si v hlubinách Blanského lesa prý v klidu poustevničil, než ho po několika letech v zimě roztrhala divá zvěř - pozn. překl.).
Částečná znovuvýstavba
O nějaký čas později pokryli řádoví bratři pro nedostatek finančních prostředků svatyni i klášter provizorní dřevěnou střechou a trávili zde svou nuznou existenci.
Opětovné zničení
I během třicetileté války, která tak těžce postihla celou zemi, stal se pak kuklovský klášter opětovnou obětí zkázy, když byl v roce 1648 přepaden oddílem švédského vojska, který sem zamířil od Smědečka (v originále "von Klein-Zmietsch" - pozn. překl.). Poněvadž zde Švédové očekávali nález značně velkého pokladu, rozkotali úplně i tak sešlé budovy kláštera, který byli řeholníci nuceni nadobro opustit.
Snaha o obnovu
Ještě v 18. století zamýšleli novobystřičtí pauláni klášter v Kuklově obnovit. Z tohoto důvodu vyslali do Kuklova novicmistra v Klášteře u Nové Bystřice a autora rukopisu "Institutio novitiorum" P. Markuse Suppauera, který ovšem už nepovažoval obnovu kostela a kláštera za smysluplnou (Josef Mrštík /*17. dubna 1854 v Závratech na Českobudějovicku, †5. září 1914 v Poděbradech/, který byl v 19. století v Klášteře u Nové Bystřice farářem, přeložil ze zmíněného Suppauerova latinského rukopisu pasáž, v níž novicmistr o stavu kláštera zaznamenal:
"Viděl jsem chrám posud stojící, avšak beze střechy i klenby. V chrámu, kterýž měl dlažbu z čtyřhranných kamenů, nalezl jsem spoustu kamenů, z nichž klenba dříve záležela, mezi nimiž křoví všelijaké vyrůstalo. Na levo od kostela spatřil jsem zeď zpustošeného kláštera, v níž posud osmnáct oken bylo lze viděti. Před hlavní branou kostela stojí jiné stavení čtyřhranné mající kolkolem okna, avšak rovněž beze střechy a krytby. Soudím, že to byla vnější nemocnice, leč, že není tak vzdálená od klášterní budovy, jak řehole přikazuje... Ostatní vše nalezl jsem v troskách, louku spustlou, kteráž za konventem po levé straně kostela leží, jest dosti velká a poněkud nakloněná k potůčku okolo tekoucímu. Z pravé strany kostela dole byla sakristie a poněkud výše repozitoř /úschovna/ sakristie, nyní v místě tom obývá lesník panský. Nedaleko od tohoto místa stojí hlavní brána polooblá ze čtyřhranných kamenů, kterouž se do kláštera vcházelo, na jejíž vrchní straně vyryt jest letopočet 1514. Nedaleko odtud vzadu k pravé straně jest dvorec vystavěný z kamene zbořeného konventu. Z pravé strany kostela směrem k vrchu rovněž viděti lze základy zdí a nejzaději stála poustevna..." (viz Josef Mrštík: Česko-německá provincie řádu paulánského. Blahověst XXXIV., 1884, s. 292. Latinsky i česky viz i textová ukázka Franze Mardetschlägera na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.).
Pozoruhodné také je, že v roce 1408 byl pro farní kostel ulit velký zvon, který byl později zavěšen do věže zámku v Českém Krumlově. V lidovém podání byl označován jako "Stierglocke", tj. "býčí zvon", poněvadž byl údajně vyhrabán jedním býkem poblíž Kuklova. Ten zvon nesl i nápis následujícího znění:
"Im Jahre des Herrn MCCCC sechsten, Monat Mai, wurde diese Glocke vom Herrn Heinrich von Rosenberg, Ulrichs Sohn, zur Ehre des Allmächtigen Herrn und der unbefleckten Jungfrau Maria gewidmet. Königin des Himmels freue dich; Alleluja." (tj. "V měsíci máji roku Páně 1406 byl tento zvon darován panem Jindřichem z Rožmberka, synem Oldřichovým, ke cti Pána všemohoucího a Neposkvrněné Marie Panny. Raduj se, Královno nebes, aleluja." - pozn. překl.)
Menší zvon z farního kostela sv. Ondřeje v Kuklově byl přenesen do brložského farního kostela sv. Šimona a Judy.
Zda se oba tyto zvony nacházejí na zmíněných místech, není mi známo.
Dnešním obyvatelům Kuklova je zachována jen zřícenina farního kostela, která by měla být odpovědným památkovým úřadem ušetřena před úplným zánikem.
Zpracováno podle brožury Johanna Nováka, děkana v Brloze.
Glaube und Heimat, 1988, č. 6, s. 10-11
Hoam!, 1990, s. 150-151
P.S. Jan Novák (*31. prosince 1866 v Čichticích, vsi která je dnes jen částí města Bavorov, vysvěcen na kněze v Českých Budějovicích 21. července 1889, †10. května 1944 jako děkan v Brloze /viz nekrolog v listě "Jihočeská jednota", 1944, č. 20, s. 3!/), podle zprávy v "Jihočeských listech", 1940, č. 95, s. 2 o jeho odchodu na odpočinek po 51 letech kněžské služby po studiu na gymnáziích v Písku a v Plzni, jakož nato i bohosloví v Českých Budějovicích působil nejprve jako kaplan v šumavském Novém Světě (Neugebäu), pak ve Volyni, v Paračově, v Písku a v Rychnově nad Malší, jako farář poté už u sv. Vintíře v Dobré Vodě (Gutwasser) u Hartmanic, ve Svérazi (Tweras), než se posléze stal osobním děkanem v Brloze, kde působil i jako konzistorní rada a biskupský notář téměř 40 let. Sám titul "Die Burg- und Klosterruine Kugelweit" (Verlag Ed.Tilp, Prachatitz) mezi novými knihami uvádí časopis "Mein Böhmerwald" č. 5, květen 1935!
Ernst Ellgaard (*5. ledna roku 1947) o sobě a svých předcích vypověděl sdostatek v té první z obou textových ukázek. Můžeme dodat, že s manželkou Klarou žijí bavorském městě Forchheim. Je až neuvěřitelné, že podobenku jeho matky Agnes Geyerové můžeme spatřit nejen na jejím parte v krajanském časopisu "Glaube und Heimat", nýbrž s datem pořízení 22. února válečného roku 1943 a adresou objednavatelky "Kugelweit 14, Post Tisch" (bylo jí tehdy necelých 19 let, syn se jí narodil 4 roky nato) zůstává uchována i ve fondech fantastické českokrumlovské instituce "Museum Fotoateliér Seidel". Nezůstaly toliko ruiny kostelů a hradů, ale i tváře kdysi tak živoucích lidí.
- - - - -
Kuklov / Nová Bystřice
