FRANZ ENGEL
Ze školní kroniky
Něco z dějin (v originále "Geschichtliches" - pozn. překl.)
(Převzato z vlastivědy /vyšla pod titulem "Der politische Bezirk Tachau", přetisk i s dodatkem "Supplement zur Heimatkunde des politischen Bezirks Tachau" /1895/ publikován o 861 stranách /!/ znovu v roce 1985 zásluhou nakladatelství Lewke v Gerechtsriedu - pozn. překl./, vydané za spolupráce učitelstva okresu tachovským učitelem Josefem Köferlem /ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl./ v roce 1890)
O obci Sorghof
Podle tachovského městského urbáře z roku 1552 byly klučenina na Sorghofu a oba Hollinghofy u Milířů při Mýtě (v originále "das Gereute auf dem Sorghof und die beiden Holllinghöfe bei Brand gegen Mauthdorf" - česká místní jména Milíře a Mýto jsou až později přijatá přejmenování obcí Brand a Mauthdorf - pozn. překl.) učiněny poplatnými (v originále "zinspflichtig" - pozn. překl.) tachovské radnici. Zmíněná klučenina byla pojmenována po tachovském majiteli Feierabendovi "Feierabendhof". V roce 1532 byla v tachovské městské knize přiznána do vlastnictví (v originále "einverleiben" - pozn. překl.) Lorenzi Teufelovi. Po jeho smrti přešla pak dědictvím na jeho syna Hanse Teufela a synova zetě Stephana Rohrbacha. Ti pak roku 1542 majetek prodali Hansi Sorgerovi, po němž klučenina dostala jméno Sorghof.
Kronika obecné školy Lučina 1892-1919
Předchozí úryvek z úvodu školní kroniky zaniklé obce Sorghof (obci bylo dáno zaniknout pod českým jménem Lučina u Tachova /už podle vyhlášky ministerstva vnitra z 25. ledna 1949 byly ustanoveny pro obec Sorghof a pro osadu Steinhof téže obce úřední názvy Lučina a Kamenička/ i v souvislosti s výstavbou vodní nádrže Lučina v letech 1970-1975 jako zdroj pitné vody pro okolí Tachova a pro úpravnu vody ve Stříbře) je podepsán už na titulním listě svazku jménem Franz Engel. Narodil se podle vlastního životopisu na stránkách téže kroniky v severočeské Chrastavě (Kratzau) 21. února 1866 a po vychození 5 tříd obecné a 3 tříd měšťanské školy ve svém rodišti absolvoval německý učitelský ústav v Litoměřicích (Leitmeritz), na kterém 15. července roku 1885 i maturoval. Školní službu nastoupil jako provizorní podučitel v Nové Vsi (německy Neundorf) v okrese Liberec (Reichenberg), v Zálezlech (Salesel) a ve Větrově (Streckenwald) v okrese Ústí nad Labem (Aussig). V listopadu 1887 se v Chomutově (Komotau) podrobil zkoušce učitelské způsobilosti pro obecnou školu a od 1. září 1888 se ujal řízení školy v už zmíněném Mýtě (je dnes jen osadou města Tachov a má pouhých 20 obyvatel, tj. méně než desetinu původního počtu), kde setrval do 1. ledna 1892. Roku 1890 složil v Chebu (Eger) zkoušku učitelské způsobilosti pro měšťanskou školu. Tři roky nato (1893) složil v Praze i vojenskou důstojnickou zkoušku a byl k 1. lednu 1894 jmenován poručíkem (v originále "zum Leieutenant"). Od 3. ledna 1892 byl v Sorghofu ustanoven ředitelem tamní školy. Byl odtud přeložen do Nového Města pod Smrkem (tehdy ještě německy "Neustadtl, Bez. Friedland", později však od roku 1901 "Neustadt an der Tafelfichte"), dnes okres Liberec, kam přesídlil 6. srpna roku 1896. Z dalších působišť na Liberecku jmenujme Ruprechtice, kde učil do roku 1925. Tam pro nás zatím jeho stopa končí, i když z přípisu v křestní matrice ještě víme, že roku 1941 vystoupil z katolické církve. Založením školní kroniky v zaniklé Lučině se však trvale "zapsal" do "šumavských" dějin, byť nejednou skrytých pod hladinou přehradních jezer.
- - - - -
* Chrastava / Lučina u Tachova
