logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

OSKAR EPSTEIN

Z úvodu ke knize "Erziehung und Wirklichkeit : der Grundstein zu einer Führungslehre"

Myšlenky této knihy vznikaly ve svých prvých zárodcích už před čtvrtstoletím na březích vlnami šumící řeky Vltavy v jednom jihočeském maloměstě (v originále "an den Ufern der rauschenden Moldauwellen in einem südböhmischen Städtchen" - pozn. překl.). Česká a moravská krajina, židovská krev a německá kultura, především ale po celé desítky let shromažďovaná vychovatelská zkušenost spolupůsobily - tajuplně jako u všeho živoucího - na tomto díle.
Až do dokončení práce na knize její autor bez přerušení vyučoval po dvě desetiletí na reálkách, reálných gymnáziích a jednom reformním reálném gymnáziu téměř stejně dlouho německý jazyk a literaturu, moderní jazyky a literatury, latinu a filosofii. Věnoval se privátním kurzům a vyučování jednotlivých mladistvých jednotlivců, vedl tři výchovná zařízení a téměř tuctu dospělých osob uděloval rovněž soukromou domácí výuku. S rodiči svých žáků měl na tisíce rozhovorů, při nichž mu bylo dovoleno nahlédnout do domácího prostředí (v originále "in das häusliche Milieu" - pozn. překl.) těch, které učil. Také vztah typického politika k duchovním otázkám v zápasech, trvajících rovněž celá desetiletí, bolestně zakusil. Mohl si přednosti a nedostatky své vychovatelské práce mnohostranně ověřit už i na praktických úspěších a tím vším se mu literatura různých národů o otázkách výchovy stala natolik živoucí, že mohl pochopit nutnost ve veškerém tomto zápase o lepší výchovu a vzdělání učinit krok dál.
Autor věří, že by tento krok měl učinit v neposlední řadě jako občan Československé republiky, státu v samém srdci Evropy, jehož zakladatel a prezident mu vždy chtěl vědomě přisoudit roli aktivního spolutvůrce vyššího lidství. Prezident Masaryk sám jako průkopnický překonavatel osudové propasti mezi duchem a skutečností, jako kormidelník a tvůrce (v originále "Lenker und Gestalter" - pozn. překl.) osudů mého domova učinil tuto knihu také vůbec možnou.V tomto smyslu kéž je prezidentu Československé republiky vysloven zvláštní dík za to, že dal svolení k tomu, aby mu byla tato kniha věnována a autor splácí tím věnováním dluh vděčnosti (v originále "Dankesschuld" - pozn. překl.).
Kéž je tato kniha díkem všem těm, kdo autora jinak podporovali, kéž ve službách lidstva, které dnes tak zřetelně zápasí o nové formy bytí, nastoupí cestu k veřejnosti a podle svých sil přispěje k tomu, aby krize dneška byla jen úvodem nějaké lepší budoucnosti celého lidského světa (v originále "zum Auftakt einer besseren Zukunft der ganzen Menschheit" - pozn. překl.).

Brno, na jaře 1932


O. Epstein, Erziehung und Wirklichkeit : der Grundstein zu einer Führungslehre (1932)

P:S: Datace tohoto textu, který je úvodem ke knize s podtitulem za dvojtečkou ": základní kámen nauky o vedení!"(!), věnované výslovně Tomáši Garrigueovi Masarykovi (musíme si nutně připomenout titul "Vedem" terezínského časopisu židovské mládeže, určené nacizmem k fyzické likvidaci) skutečně dosud šálí jarem neskutečných předzvěstí. Psalo se Goethovo jubileum 1932 a jakýsi Adolf Hitler si 15. března ještě v zimě toho roku před vyšetřovacím výborem durynského zemského sněmu postěžoval, že "als einziger Deutscher in einer Zeit, in der 200.000 bis 300.000 ostgalizische Juden und Schieber eingebürgert worden sind, ausgerechnet nicht eingebürgert wurde" (tj. že "jako jediný Němec v době, kdy bylo dvěma až třem statisícům východohaličských Židů a šmelinářů přiznáno německé státní občanství, právě jemu přiznáno nebylo"). Od 30. dubna 1925 žil totiž v Německu beze státní příslušnosti po ztrátě té rakouské a teprve 25. února těsně před volbou říšského prezidenta (získal v ní 11 milionů hlasů oproti 15 milionům ve prospěch maršála von Hindenburga /Hindenburg, o 3 roky starší než Masaryk, také 3 roky před Masarykem zemřel/) jí nabyl. Dne 30. ledna 1933 už se stal německým říšským kancléřem a věci se začaly řítit den po dni k naprostému ovládnutí země a pak i téměř celé Evropy v roce 1940, kdy v září ještě v Brně začal už v tzv. Protektorátu Čechy a Morava poslední školní rok židovského reálného gymnázia, jehož ředitelem byl pisatel německého originálu naší textové ukázky Oskar Epstein.

Narodil se 5. dubna roku 1888 v Českém Krumlově, městě, jehož židovská matrika se nedochovala. Sdělení paní Ivy Čadkové z Národního archivu na překladatelův dotaz, datované 16. březnem 2023, budiž tu reprodukováno doslova:

Matriky židovské náboženské obce v Českém Krumlově se bohužel nedochovaly. Vzhledem k tomu, že samostatná židovská obec vznikla v Českém Krumlově až koncem 19. století, zkoušela jsem prohlédnout matriky z širokého okolí pro možnost, že by narození Oskara Epsteina bylo zapsáno jinde. S negativním výsledkem jsem prohlédla zápisy narozených v roce 1888 ŽNO České Budějovice, Čkyně, Jindřichův Hradec, Myslkovice, Neznašov, Radenín (místa, která obsahují jednotlivé zápisy z Č. K.). Další možné ŽNO - Kaplice a Rožmberk- nemají záznamy pro r. 1888.

V roce 1880 v Českém Krumlově bydlelo 103 Židů, roku 1900 pak 165, což byl nejvyšší počet Židů v historii města vůbec, a roku 1930 šlo už jen o 11 osob. Od školního roku 1922-1923 Oskar Epstein, o němž víme co do rodinného původu díky laskavosti PhDr. Jolande Minářové ze Státního okresního archivu Český Krumlov alespoň to, že byl synem Julia Epsteina (podle českokrumlovské policejní přihlášky *9. října roku 1861 v Hořepníku, okr. Pelhřimov, jako syn Simona Epsteina a Fanny, roz. Theinerové, podle českokrumlovské evidence obyvatel, †18. listopadu 1924 v Českém Krumlově, poslední adresa "vnitřní město čp. 11), českokrumlovského obchodníka kožemi, likéry a viktuáliemi (potravinami), který se zasloužil i o zbudování zdejší synagogy, a jeho manželky Therese (podle už zmíněné policejní přihlášky *20. dubna 1863 v Myslíně, okr. Písek, jako dcera Izáka Kohna a jeho ženy Lotte, roz. Luria, svatbu měla s Juliem Epsteinem 15. března 1887 v Táboře, †11. září 1934 v Českém Krumlově), jakož i to, že jeho bratr Ernst (*22. února 1891 v Českém Krumlově) padl 19. dubna 1915 u vsi Snowidów, což je dnes ukrajinská ves Snovidiv v bývalém polském tarnopolském vojvodství, jako voják 52. pluku c.k. rakouské armády. Díky záznamu v židovské oddací matrice víme už i to, že 5. července válečného roku 1917 se PhDr. Oskar Epstein v Českých Budějovicích oženil s Elsou Laschovou (*27. března 1890 v Českých Budějovicích), dcerou Hermanna Lasche a Anny, roz. Finkové, načež působil na židovském reálném gymnáziu v Brně (podle českokrumlovské evidence obyvatel měl ženu Else a podle několika snímků a seznamů jednotlivých tříd brněnského židovského gymnázia dceru jménem Mirjam Nina Epsteinová, *1921 v Praze), kam směřovali pro ojedinělost instituce žáci z celé tehdejší Československé republiky, tj. kromě českých zemí i ze Slovenska a Podkarpatské Rusi. Jeho žáky se tu stali mj. Koloman Gajan (1918 Brezovička - 2011 Praha) a František Graus (1921 Brno - 1989 Basilej), dva významní českoslovenští historici z let po druhé světové válce. Je doloženo (viz k tomu slovenský text diplomové práce Bc. Ivany Juričkové z Historického ústavu Filosofické fakulty brněnské Masarykovy univerzity "Osud jedného gymnázia" s podtitulem. "Spolkové židovské reformné reálne gymnázium v Brne (1920-1941)", že Oskar Epstein spolu s Maxem Brodem, jemuž mj. náleží zásluha o uchování díla Franze Kafky (oba mají i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže), navštívili prezidenta T.G. Masaryka (Epsteina označuje text, pod nímž je podepsán Stefan Strelecky /pův. Strelinger/ přímo za Masarykova přítele, Max Brod byl prezidentovým poradcem v otázkách, týkajících se židovství) s návrhem, aby se na brněnském židovském gymnáziu vyučovalo v novohebrejštině. On sám vystudoval německé gymnázium v Českém Krumlově, kde maturoval s vyznamenáním v srpnu roku 1908 (odevzdal tam i studentskou práci o výstavbě Schillerova "Wallensteina") následovala v letech 1908-1911 studia na filosofické fakultě Německé univerzity v Praze. Tam zřejmě jako člen spolku židovských vysokoškoláků "Bar Kochba" zažil přednášky Martina Bubera (1878-1965), které se staly základem proslulé knihy "Drei Reden über das Judentum", vyšlé roku 1911 ve Frankfurtu nad Mohanem. Praha se tím stala jedním z center středoevropské renesance židovství. Například kritik F.X. Šalda na podzim 1913 prezentoval sborník "Vom Judentum" Leipzig, Kurt Wolff Verlag 1913) jako komplementum ke svým kulturním touhám a snahám: "Znám od let sionistické snahy a od let si jich vážím, ale kdybych jich i dříve neznal a si jich nevážil, ctil bych je od této knihy" (Česká kultura 1, 1912/1913, č. 23, 12. 11. 1913, s. 731-732). Takovým "kulturním" či "pedagogickým" sionistou Oskar Epstein bezpochyby byl. Školství, a to i na "palestinské" půdě židovských novoosídlenců v "zemi zaslíbené" bylo tématem, k němuž se často vracel ve svých příspěvcích ze stran berlínského časopisu "Der Jude". Židovské školství v českých zemích má svůj počátek v tzv. První normální židovské škole v Praze - Josefově, která byla otevřena 2. května 1782. V letech 1790 až 1831 touto školou prošlo 17 836 dětí (10 420 chlapců a 7416 dívek). V roce 1886 bylo v Čechách 113 židovských normálních škol, které navštěvovalo celkem 4073 židovských, 192 katolických a 17 protestantských dětí. Většina německých židovských škol byla v Čechách zrušena na přelomu 19. a 20. století. V meziválečném Československu existovala vedle oddělené výuky judaismu na školách všeho druhu také řada samostatných židovských škol, jako bylo např. Reálné židovské gymnázium v Brně, jehož ředitelem byl právě Dr. Oskar Epstein, Židovské gymnázium v Mukačevu, vedené absolventem pražské filozofické fakulty Dr. Chaimem Kugelem, a obecná židovská škola v Jáchymově ulici v Praze, která vznikla v roce 1920. Po vyloučení židovských dětí ze škol v roce 1940 se stala vedle různých ilegálních studijních kroužků hlavním centrem vzdělávání židovské mládeže v Praze. Následkům tohoto sestupu do ilegality a zejména transportům do nacistických vyhlazovacích táborů Epstein ušel svým skonem roku 1941 v Brně, kde bydlel na adrese Augustinská čp. 23. Dostupné prameny se v přesném datu liší, nicméně matriční záznam hovoří jasně o úmrtí 1. prosince a pohřbu o dna dny později. Ještě v letech 1939-1940 se stal autorem zhruba třiceti hesel Pedagogické encyklopedie I-III., vydané v té době v už "protektorátní" Praze. Trochu bizarní je skutečnost, že byl za svého života místopředsedou německého sdružení "Ethische Gesellschaft". Dr. Oskar Epstein je pochován na židovském hřbitově v Brně, Nezamyslova 27/395, oddělení 34, řada 2, hrob č. 5. Je to všechno vůbec možné, Franzi Kafko?

- - - - -
* Český Krumlov / České Budějovice / † † † Brno

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Se studenty oktávy ve školním roce 1939/1940
Na půvabném snímku ze třídy to bez brýlí bude také on
Obálka jeho práce (Müller & I. Kiepenheuer G.M.B.H. Verlag, 1932)
Čp. 11 v českokrumlovském vnitřním městě má tento dům na Náměstí Svornosti

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist