HERMANN ERTL
Je jen jeden domov...
"Es gibt nur eine Heimat, und aus dieser wurde ich vertrieben." (tj. "Je toliko jeden domov a z toho jsem byl vyhnán." - pozn. překl.)
Tuto větu jednoho z příslušníků tzv. "Erlebnisgeneration", tj. "generace svědků", cituje jeho životopis, zveřejněný roku 2007 v krajanském měsíčníku pověřenkyní budějovické rodácké rubriky Margarete Hampelovou, i samostatně zastoupenou na webových stranách Kohoutího kříže, a to u příležitosti pozdravu k osmdesátinám autora věty na stránkách krajanského měsíčníku "Hoam!". Hermann Ertl se totiž v Českých Budějovicích narodil 27. listopadu 1927 v učitelské rodině. Nevím, zda je to jen shoda jmen (jiného učitele Ertla, navíc Hermanna, jsem v oddací matrice po bedlivém průzkumu nenašel), ale 6. října toho roku, tedy necelé dva měsíce předtím, oddával kaplan Jan Klimeš, jak praví jinak německý matriční záznam, v katedrále sv. Mikuláše učitele Hermanna Ertla, narozeného v Kašperských Horách (Bergreichenstein) 27. dubna 1905, nemanželského syna Elisabeth Ertlové, dcery kašperskohorského hajného Wenzela Ertla a Franzisky, roz. Hableové z Kašperských Hor, s Julií Pichovou, narozenou 17. ledna 1905 ve Vídni, dcerou Felixe Pichy, železničního strojvedoucího v Českých Budějovicích (Böhmisch Budweis) a Marie, roz. Píchové z Políkna, dnes městské části Jindřichova Hradce (Neuhaus). Českobudějovická adresa nevěsty zní na záznamu "Družstevní ul. Nr. 712. Rané mládí strávil sice Hermann Ertl, ten "náš", v Červené (Rothsaifen) u Kašperských Hor. Do školy pak chodil v Českých Budějovicích, a to do té cvičné při německém učitelském ústavu a pak do zdejší reálky. Jako čtrnáctiletý byl v roce 1942 přijat na odbornou kartografickou školu vojenského kartografického a zeměměřičského úřadu (v originále "in die Kartentechnische Fachschule des Kriegskarten- und Vermessungsamtes") v Praze, po dvou letech ovšem následovalo povolání k Říšské pracovní službě (Reichsarbeitsdienst /RAD/) a pak k těžkému motorizovanému dělostřelectvu. V březnu 1945 byl těžce raněn při obranných bojích o Aschaffenburg v obci Leidersbach ve Spessartu. Čekaly ho vojenské lazarety v Bad Kissingen a v Bad Brückenau. Po propuštění byl v prvých měsících míru pacholkem u jednoho sedláka v Suzthalu u Bad Kissingen. Náhoda tomu chtěla, že Hermannova matka a bratr se po vyhnání z Českých Budějovic ocitli v květnu roku 1946 z uprchlického tábora Fürstenhof v Bad Kissingen. Ještě téhož dne, kdy sem dorazili, se p téměř dvouleté vzájemné nejistotě, zda jsou vůbec naživu, znovu shledali. Otec padl v Rusku už v roce 1941. Dvacetiletý Hermann Ertl započal roku 1947 studia na učitelském ústavu ve Würzburgu, která úspěšně završil čtyři léta nato. Působil pak na různých školách v regionu Rhön (jméno má podle středohoří s nejvyšším vrcholem Wasserkuppe /950 m/), mj. v Bad Kissingena a v letech 1953-1956 na jednotřídní škole uprchlického tábora Einraffshof. Poté, co roku 1955 složil druhou zkoušku učitelské způsobilosti, byl přeložen rok nato na obecnou školu v Johannesbergu (zemský okres Aschaffenburg v bavorských Dolních Frankách), odkud v roce 1968 přešel na obecnou a měšťanskou školu (Grund- und Hauptschule) v obci Mainaschaff, jejímž se stal ředitelem, pak v letech 1976-1991, tj. až do penze na Schönbergschule ve městě Aschaffenburg, které je komunálním správním celkem, zvaným "kreisfreie Stadt" mimo zemský okres, nesoucí jeho jméno). Po smrti své první ženy Anny, roz. Würfelové původem z Chebska, se Hermann Ertl oženil podruhé s učitelkou Anitou Westenriderovou, roz. Diederichsovou, která odcházela do penze jako ředitelka školského úřadu. Syn Hermann z jeho prvního manželství se stal rovněž učitelem, z druhého manželství má dceru Barbaru, působící jako cizojazyčná korespondentka. Velice živě je Ertl činný v krajanském hnutí. Od prosince roku 1953 je členem Sudetoněmeckého krajanského sdružení, dlouhá léta zasedá v představenstvu domovské skupiny Aschaffenburg sdružení Deutscher Böhmerwaldbund, vzniklého v roce 1884 v jeho rodných Budějovicích a obnoveného 1954 v Mnichově, od roku 1961 je i členem sdružení Verein der heimattreuen Böhmerwäldler. Po mnoho let byl referentem a řečníkem ke "dni práva na sebeurčení" (Tag des Selbstbestimmungsrecht) a ke "dni domova" (Tag der Heimat). Stejně čile se podílel i na práci profesní organizace Bayerischer Lehrer- und Lehrerinnenverband (BLLV), jehož byl deset let okresním předsedou a více než čtvrt století členem předsednictva. Jako dobrovolník bundeswehru byl z aktivní služby propuštěn v hodnosti podplukovníka v záloze (Oberstleutnant der Reserve) a nadále se aktivně angažoval ve sdružení Verband der Reservisten. Jako zakládající člen Vlastivědného a historického sdružení v Johannesbergu, kde byl i obecním radním, podílel se na vydání dvou obrazových publikací "Bäuerliches Leben im Jahreslauf", tj. "Selský život v průběhu roku" a "Ein Blick in die Vergangenheit", tj. "Pohled do minulosti". V roce 2017 oslavil v Johannesbergu devadesáté narozeniny. Zemřel podle kusé zprávy v krajanském měsíčníku v srpnu roku 2018 v nedožitých 91 letech. A přece je domov jen jeden, víme to každý i za sebe.
- - - - -
* České Budějovice / Červená / † † † Johannesberg (BY)
