UBALD MATHÄUS RUDOLF FELBINGER

Cesta na Roklan

Jedna epizoda mé šumavské výpravy, kterou jsem podnikl pozdního léta roku 1885 veskrze pěšky (v originále "durchwegs zu Fuss" - pozn. překl.) s výchozím bodem ve Furth am Cham (rozuměj Furth im Wald - pozn. překl.) a cílem ve Vyšším Brodě na řece Vltavě v rozmezí téměř 24 dnů (v originále "Hohenfurth an der Moldau in fast 24 Tagen" - pozn. překl.), při čemž jsem zdolal všechny význačné šumavské vrcholy, tj. Javor, Roklan, Luzný, Boubín atd. (v originále "Arber, Rachel, Lusen, Kubany etc. von mir erstiegen" - pozn. překl.) a shlédl všechny proslulé vodní nádrže, tj. Černé a Čertovo jezero i obě Javorská jezera (v originále "Eisensteiner See, Teufelssee, Arbersee etc," - pozn. překl.), by nemusela být nezajímavá pro čtenáře tohoto časopisu o to víc, že utvořením sekce "Böhmerwald" v Prachaticích (v originále "in Prachatitz" - pozn. překl.), resp. přetvořením tamního turistického spolku v sekci našeho velkého klubu (rozuměj "Oesterreichischer Touristen-Club"/"Ö.T.-C.", tj. vydavatel časopisu, z něhož je tato textová ukázka přeložena - pozn. překl.) a vznikem sekce "Schwarzer See" v Železné Rudě (v originále "in Eisenstein" - pozn. překl.) by mohla být i nádherná Šumava (v originále "auch der herrliche Böhmerwald" - pozn. překl.) vtažena do kruhu působnosti Ö.T.-C.. Přes relativně malou nadmořskou výšku šumavského pohoří - nepřibližuje se nikde ani svými nejvznosnějšími vrcholy výškových rozměrů výrazných dominant třeba takových Vídeňských Alp (v originále "zu den höheren Warten der niederösterreichischen Alpen" - pozn. překl.) a přes prospěšné aktivity jak zmíněné turistické sekce prachatické, českobudějovického sdružení "Deutscher Böhmerwaldbund" a železnorudského sdružení "Böhmisch-bayerischer Waldverein", z nichž ono vposled uvedené si zaslouží zvláštního vděku všech přátel přírody za zřízení dřevěné útulny na českém vrcholu Ostrého (v originále "durch die Aufrichtung der Windschutzhütte am böhmischen Osser" - pozn. překl.) v nadmořské výši 1283 metrů a za zbudovaní horské chaty na Velkém Javoru (v originále "und durch die Erbauung des Schutzhauses am Gr. Arber" - pozn. překl.), není zdolání těchto lesy pokrytých hor nijakou lehkou záležitostí, poněvadž turista chtivý dobrodružství musí tu překonat ne-li zrovna ledovcové pukliny a firnová pole, pak o to hojnější zrádné a nekonečné povrchy slatí a pralesních porostů s kolem dokola poházenými ztrouchnivělými kmeny stromových lesních velikánů.
Vedle ve velké míře dnes navštěvovaného Javoru, jehož nejvyšší skalní kupa dosahuje výše 1458 metrů, je Roklan nejvýznačnější vrcholem česko-bavorského lesního pohoří. Roklan a sousední Luzný, tyto horské kolosy, dělící země a vody, tyčí se coby dvě strážní věže nad mohutnou hradbou hraničního hřebene, tou podnebeskou, zdáli sytě modrou stěnou (v originále "die blaue Wand" - pozn. překl.), vzhůru k oblakům. Impozantní pyramida, v jejíž dvouhrbé podobě se Roklan jeví, nadchla dokonce k básnickému výrazu i sedláka z Bavorského lesa natolik, že ve své nenasytné vášni pro šňupavý "brisil" (směs brazilského tabáku se sádlem, žíravým vápnem a skelným práškem) stačil hoře složit hold veršováním:

I wollt', i war am Rachel
und der Berg war von Brisil,
daneb'n s Forell'n-Bach'l,
kunnt' mi gern hab'n, wer mi will.
(tj. asi jako "Mít, to by mně šlo k duhu,
brisilu jak ty kopce
a potok plnej pstruhů,
já nevím, víc už kdo chce." – pozn. překl.)

Daleké výhledy ze všech šumavských horských vrcholů, ležících bezprostředně na hranici, se ve svých hlavních rysech navzájem podobají. Nejkrásnější z nich však měl nabízet mezi nimi všemi právě Roklan, poněvadž se tu před zrakem rozprostírá skvostný obraz šumavského hřebene v celé jeho rozloze od Ostrého až k Třístoličníku (v originále "vom Osser bis zum Dreisesselberg" - pozn. překl.). Nemálo turistů obrací proto své kroky z české Modravy (v originále "vom böhmischen Mader" - pozn. překl.) či z bavorského Sankt Oswaldu a z Frauenau (v originále "und von Ober-Frauenau" - pozn. překl.) k Roklanu a k jeho Roklanskému jezeru.
Také já jsem se po jednom putování, ztíženém nepřízní počasí na levobřežném svahu skalnatého údolí řeky Vydry (v originále "am linkseitigen Hange des felsigen Klärchentales /Widraschlucht/" - pozn. překl.) kolem desáté hodiny ranní jednoho zářijového dne poprvé ocitl v Modravě (v originále "in Mader" - pozn. překl.), abych odtud nedaleko se tyčícího horského velikána poctil svou návštěvou. Vesnička leží kolem 1000 metrů vysoko v údolní kotlině, tvořeného horskými výběžky Roklanu, Luzného, Sokola a Jezerního hřbetu (v originále "von den Ausläufern des Rachel-, Lusen-, Antigel- und Seerückenberges gebildeten Thalkessel" - pozn. překl.) na soutoku Modravského a Roklanského potoka s Vydrou a tak i s mladou Otavou (v originále /podle starších pojmenování Roklanského potoka jako Velkého Mlynářského potoka živeného Javořím potokem a Malým Mlynářským potokem / "an der Vereinigung des Maderbaches und des durch die Gewässer des Ahorn- und Kl. Müllerbaches genährten Gr. Müllerbaches zum Widrafluss /Wotawa/" - pozn. překl.). Modrava je co do uspokojení svých duchovních i fyzických potřeb plně odkázána na hodinu a půl vzdálenou Kvildu (v originále "auf das 11/2 Std. entfernte Aussergefild" - pozn. překl.) a není schopna kromě knížecí schwarzenberské továrny na ozvučné dřevo, založené Franzem Bienertem (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), zvaným "Der Alte aus dem Böhmerwalde" (/žil v letech 1788-1866/, po jeho smrti Schwarzenbergové přenesli roku 1880 celou výrobu do Stožce /Tusset/ - pozn. překl.) a nyní postavené mimo provoz, upoutat cizince ničím navzdory prostému, ale výtečnému Brabcovu hostinci "Zu den zwei Schnepfen" (v originále "trotz des einfachen, aber trefflichen Brabec'schen Gasthauses" /jeho český název by zněl "U Dvou sluk"/ - pozn. překl.), kde unavený poutník nalezne alespoň šest čistých postelí a dobrou kuchyni, navzdory přátelskému lesnickému personálu a počestným místním obyvatelům, pravým to "zálesákům" (v originále "Hinterwäldler" - pozn. překl.). Nedocenitelným východiskem je ovšem Modrava jako ubytovací možnost (v originále "als Standquartier" - pozn. překl.) k výletům do divoce romantického okolí, které se může vykázat nejen všemi zvláštnostmi ostatních šumavských končin, ať už jde o vysoko se tyčící skalní hradby, temná jezera, prales, slatě, vodní zdrže a plavební kanály, nýbrž jako specialitu i dřevorubecká osadní stanoviště (v originále "als Specialität sogenannte Holzhauerstädte" - pozn. překl.). Ačkoli se kolem poledne podařilo slunečním paprskům nakrátko prorazit hradby mračen, odložil jsem pro nestálost počasí pro tentokrát výstup na Roklan a podnikl jsem téměř šestihodinovou procházku lesní divočinou na Černé hoře (v originále "am Schwarzberg" - pozn. překl.) k prameni Vltavy (v originále "zur Moldauquelle" - pozn. překl.) v nadmořské výši 1172 metrů, odkud jsem se vrátil přes Kvildu nazpět do Modravy.
Skutečně oživujícím způsobem mi vlil krev do žil prvý sluneční úsvit (v originále "das Tagesgestirn" - pozn. překl.), který provázel mou pouť vzhůru k Roklanu po ojíněných lukách následujícího jitra kolem osmé hodiny lesy lemovaným údolím Mlynářského potoka (dnes na mapách hromadné označení "Roklanský potok" - pozn. překl.). Asi deset minut poté, co jsem opustil Modravu, usedl jsem na mostě přes zmíněný potok a lesní cestou přes severní svah hory Blahouš (v originále "über die nördliche Abdachung des Plohausenberges /1154 m/ - pozn. překl.), která dosahuje výše 1154 metrů, k Malému mlynářskému potoku (stále jde o Roklanský potok - pozn. překl.), jehož tok jsem překročil vysoko (v originále "hoch über ihm" - pozn. překl.) na levobřežním svahu. Náčrt Malého a Velkého Roklanu, jehož obrysy se mi zjevily nad nízkým lesním hřbetem přede mnou, mne přiměl k malé zastávce. Na této cestě jsem měl příležitost bez velké časové ztráty studovat slatinnou flóru na rašeliništích při hoře Blahouš, na dlouze protáhlé Mlynářské slati při Malém mlynářském potoce (v originále "in den langgestrecktem Müllerschachtel-Filz am Kl. Müllerbach" - pozn. překl.) a na rozlehlé hrůzostrašně divoké Rokytské slati (v originále "in den ausgedehnten schaurigwilden Weitfäller Filz" - pozn. překl.), k níž jsem také pronikl.
Slatě jsou vodou přesycená vrchoviště či mírně zvlněné plochy lesnatého pohoří (v originále "vom Wasser übersättigte Hochmulden oder sanft geneigte Flächen der Waldberge" - pozn. překl.), které většinou porůstá kleč, vlochyně bahenní a rudohnědý mech rašeliník (v originále "Zwergkiefern /Pinus montana var. uncinata/, Sumpfheidelbeeren und rothbraunen Torfmoosen" - pozn. překl.), mezi nimiž se šíří bahnité tůně a hnědavá rašelinná jezírka (v originále "Tümpel von Schlamm und braunem Moorwasser" - pozn. překl.). Na Šumavě zastupují roli ledovců, poněvadž v období tání sněhu nebo hojných dešťů nasávají přebytečnou vodu, v období letního sucha toutéž vodou pak sytí vyprahlé potoky.
Přes most nad soutokem Roklanského potoka a z Rokytské slatě vyvěrajícího stejnojmenného potoka (viz blíže Wikipedia, kde je řeč i o zde nezmíněné Rokytce a Javořím potoce - pozn. překl.), zvaného pak dále Malým mlynářským potokem (v originále "unterhalb der Vereinigung des Rachelbaches und des dem Weitfäller Filz entquellenden, gleichnamigen Baches zum Kl. Müllerbach" - pozn. překl.), vede cesta k několika z neotesaných stromových kmenů zbudovaným dřevorubeckým chatám, jejichž okna a dveře jsou vyměřeny velice spoře. Stojíme tu před jedním z mnoha po modravském a březnickém revíru (v originále "über das Maderer und Pürstlinger Revier" - pozn. překl.) rozptýlených dřevorubeckých stanovišť, z nichž největší je tak řečený "Josefstadt" u Březníku (v originále "die Josefstadt bei Pürstling": osada Josefstadt s 13 nejprostšími dřevěnými domky vznikla pravděpodobně někdy kolem roku 1800 poté, co kníže Schwarzenberg získal obrovské zdejší lesy, zmizela pak někdy koncem osmdesátých let devatenáctého století, tj. v době vzniku tohoto textu - pozn. překl.). Když bychom nahlédli do nyní v září neobydlených a neuzamčených lesních chýší, spatřili bychom jen pryčny při stěnách, hrubě stesaný stůl uprostřed a hromadu kamenů na způsob jakési jeskyňky, naznačující pec. Prkenná či dlážděná podlaha, skleněná okna kamna a komín značí pro obyvatele pravý luxus. Tady tráví dřevorubci z podhůří se svými rodinami a také svým dobytkem léto při skrovné stravě a těžké práci (hotovení polen a špalků). Na podzim a v zimě jsou tyto chýše až do Vánoc opuštěné a prázdné, pak se ale mužská část obyvatel vrací, aby dopravila dřevo na saních k zamrzlým potokům a navršila je tam až do doby, než začne sníh tát. Tak připomíná ten pohyb obyvatel živě provoz na alpských salaších (v originále "an die Sennhütten der Alpen" - pozn. překl.).
Brzy po desáté hodině jsem stanul u Roklanské nádrže (v originále "an der Rachelschwelle", česky bývala označována i Rokelská nádrž stejně jako Rokelský potok a Rokelská hájenka! - pozn. překl.), založené uměle pro plavení dřeva a zadržující vodu z Roklanského potoka a blízkých slatí. Tady v Roklanské hájence v nadmořské výšce 1173 metrů (v originále "im Rachelhaus /1173 m/" - pozn. překl.) bydlí po celý rok knížecí schwarzenberský hajný se svou rodinou, odloučen od všeho světa běhu (v originále "von allem Weltverkehr" - pozn. překl.). Tato samota a lesovna v Březníku při Luzném jsou ve velké pramenné oblasti řeky Otavy (v originále "im großen Quellgebiete der Wotawa" - pozn. překl.) na mnoho kilometrů kolem jedinými stálými lidskými sídly. V Roklanské hájence lze občas dojít občerstvení a pokud je přítomen někdo z mužů, také průvodce na Roklan, nikoli ovšem možnosti přespat.
Poněvadž mi osud odepřel strážného ducha v podobě průvodcově, putoval jsem sám a opuštěn od Roklanské hájenky po bahnité, jen místy řídce klacky pokrytí lesní stezce vzhůru k hranici, které jsem dosáhl u hraničního kamene s písmeny CB v nadmořské výšce 1238 metrů. Lezem proraženou říšskou hranici (v originále "durch einen Aufhieb kenntlich gemachten Reichsgrenze" - pozn. překl.) jsem nenásledoval, nýbrž po pečlivé rekognoskaci v rukou s kompasem a mapou jsem se vydal lesním průsekem vlevo a klesající hraniční cestou už v Bavořích přes zpuchřelé kmeny porostlé bujnou vegetací mechů, kapradí a podbělů přes rulové balvany a rašelinnou půdu k Roklanu. Při nalevo odbočující pěší stezce na Sankt Oswald začíná vlastní výstup. S obludnostmi horského klimatu úporně zápasící les postupně řídne a brzy nás obklopují jen shluky kosodřeviny (Pinus montana var.Pumilio Haenke), zakrslého smrčí, jeřabin, borůvčí a kamenných srostlin (v originále "und Steinknollen" - pozn. překl.).
Ve tři čtvrtě na dvanáct jsem vstoupil na vrcholy za zčásti podmračného nebe a prudkého západního větru, jehož účinkem klesla rtuť mého cestovního teploměru na +8° Celsia. Roklan je ve směru hraničního hřebene vystouplý rulový skalní vrchol (samo německé označení hory se údajně odvozuje od keltského výrazu "rachia" ve významu "drsný, holý, skalnatý" - pozn. překl.), vybíhající na temeni v rozeklanou hradbu nesoucí signální stožár (v originále "eine Signalstange" - pozn. překl.). Mapa bavorského generálního štábu s měřítkem 1:50.000 udává výšku vrcholu Velkého Roklanu (v originále "Gr. Rachel" - pozn. překl.) číslem 1454.1 metrům rakouská speciální mapa číslem 1450 metrů. Výška blízkého Malého Roklanu (v originále "Kl. Rachel" - pozn. překl.), který je zalesněn a jehož návštěva se proto nijak nevyplatí, obnáší podle obou těchto map 1401 metrů. Ačkoli bavorská rovina a dokonce ani jednotlivé část Šumavy a Bavorského lesa byly mému zraku skryty hustou mlhou, odškodnil mne za všechny štrapáce posledních dnů přece jen tento výhled z místa vystaveného často zuřícím bouřím (v originále "auf diesem sturmumtobten Luginsland" - pozn. překl.) v jiném směru velkolepým překvapením. Jako obrovitá hradba se přede mnou totiž zjevily věčným sněhem pokryté Alpy od západu k východu. Z jejich vrcholů se na obzoru tyčila Zugspitze, tyrolské Kaisergebirge, Breithorn v pohoří Loferer Steinberge, Hochkalter a Watzmann v Berchtesgadener Land, Ewiger Schneeberg, Tennengebirge, mohutná skupina Dachsteinu s jejími ledovcovými poli, oba Priely a Sengsengebirge v hornorakouských Vápencových Alpách z obzvláštní blízkosti. V Pascherově výhledovém panoramatu z Velkého Javoru (jde o odkaz na knižního průvodce "Panorama vom Arber und Führer auf den Arber", vydaného roku 1883 v Plzni železnorudskou sekcí sdružení "Böhmisch-bayerischer Waldverein", jehož autor Karl Pascher je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) jsem mezi Hochkalterem a Breithornem nalezl zakreslen Grossglockner, mezi Breithornem a Kaisergebirge pak Grossvenediger, a teď jsem tady na Roklanu bledé kontury obou vrcholů rozeznal dalekohledem. Tito lední velikáni se zjevují obvykle na dálném obzoru někdy na podzim a v zimě toliko za toho nejčistšího vzduchu. Vůbec bývá tady odtud výhled k jihu daleko obšírnější nežli k severu, poněvadž opravdové moře lesnatých vrcholů zabraňuje hlubšímu průniku pozorovatelova zraku dál do Čech (v originále "in 's Böhmerland" - pozn. překl.). Z vrcholů samotné Šumavy jsem spatřil mnohé více či méně známé velkány, jako Ostrý, Jezerní stěnu (v originále "die Seewand" - pozn. překl.), Javor, Falkenstein, Plesnou a Poledník (v originále "Laka- und Mittagsberg" - pozn. překl.), Luzný, Boubín a Třístoličník.
Stranou malebného Bavorského lesa se za příznivého osvětlení dokonce místy zableskne Dunaj, obepínající Rakousko stříbrným pásem (v originále "die Donau, Austria's Silbergürtel" - pozn. překl.). Nesmazatelné jsou dojmy, které daleké Alpy a obrovské hraniční lesy nablízku zanechávají v mysli počasím zvýhodněného návštěvníka Roklanu. Celé okolí bavorského městečka Grafenau až po Rehberk (v originále "bis gegen Rehberg", rozuměj dnešní Srní" - pozn. překl.) nedaleko toku řeky Otavy v Čechách se z Roklanu jeví jako jediný obrovitý les, v němž se snad jen Roklanská hájenka dá nad lesním hřbetem rozeznat jako osamělé lidské sídlo. Roklanské jezero (v originále "der Rachelsee" - pozn. překl.) není z místa, kde stojíme, nijak vidět. Asi po sto krocích východním směrem sestoupíme ke kameni, od něhož 300 metrů pod námi vyvstane našemu pohledu jako bez záhybů napjatý zelený šátek, prostřený v dolině zarostlé buky a javory mezi hnědými útesy (metaforu napjatého sukna bez jediného záhybu si tu autor textu vypůjčuje od Adalberta Stiftera, zastoupeného i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, z jeho povídky "Hvozd" /"Hochwald"/, kde je užita při líčení Plešného jezera - pozn. překl.).
Kolem půl jedné po poledni jsem vyslal ještě jeden pohled na rozloučenou zubatému pásu skal obrácenému k jihu a opustil jsem vrchol stejnou cestou, kterou jsem přišel. Následovav ukazatel cesty na Sankt Oswald, dosáhl jsem z horské pyramidy klikatou cestou po skalnatém srázu, který je zároveň jezerní stěnou Roklanského jezera, málem pralesním porostem při sestupu dolů pavilonu s pěkným výhledem na vodní hladinu před sebou, abych pak za necelou hodinu opustil u tak řečeného "Schleusenhäuschen" (česky by se řeklo "domek při propusti" - pozn. překl.) v nadmořské výši 1057 metrů i jezero samo, z něhož Jezerní potok (v originále "der Seebach" - pozn. překl.) šumí kamenným korytem a s jinými přítoky míří jako Grosse Ohe k řece Ilz a jejím prostřednictvím spolunapájí Dunaj. Nevelké Roklanské jezero už ovšem náleží Bavorsku a jako o většině šumavských jezer o něm panuje pověst, že je v něm pohroužen ďábel (v originále "dass in ihm der Teufel versenkt sei" - pozn. překl.), nabízí se svým temným, nepohnutým vodním zrcadlem a nad ním se tyčící horou okouzlující scenerii, kterou by si měl dopřát každý přítel divokých krajinných krás (v originále " ist für jeden Freund wildschöner Landschaft sehenswerth" - pozn. překl.). Od jezera mne dobře udržované cesty dovedly po asi hodinové jídelní pauze v královské bavorské lesní chatě (v originále "in der königl. Bayerischen Forstdiensthütte" - pozn. překl.) blízko klauzy v Markungsgraben jsem nádherně obhospodařovaným smíšeným lesem, hvozdem složeným ze smrků, jedlí a buků, dorazil jižním směrem přes Guglöd a Siebenellen ještě před šestou hodinou do Sankt Oswaldu, resp. do Drachselschlagu, kde jsem v pohostinném pivovaře Schreiner'sche Bräuhaus (i dnes tam figuruje "Gästehaus Schreiner", místní jméno "Drachselschlag" však už nelze dohledat, ačkoli ve starých místopisech "Drachselschlag bei St. Oswald" figuruje - pozn. překl.) našel úkryt a pohodu před nastupujícím deštěm.
V těchto lesních končinách jsem na mnoha rozcestnících vždycky spatřil i údaj o nadmořské výšce v metrech.
Se zbožným přáním, aby toto praktické opatření nalezlo místo i na rakouských rozcestnících, uzavírám líčení své výpravy na Roklan v naději, že má prostá slova splní svůj účel povzbudit alespoň několik málo turistů (v originále "bei einigen Wenigen" - pozn. překl.) k návštěvě divoce krásné přírody jihozápadních Čech.

Oesterreichische Touristen Zeitung, 1887, s. 89-91

Nejen "přítel divokých krajinných krás", nýbrž rovnou horolezec, alpinista a znalec rakouských i "uherských hor" (Tatra - Matra - Fatra, tj. "uherské" a také "slovenské" trojvrší ovšem nic nemění na skutečnosti, že i po přijetí "dualismu" připadlo tzv. Podhalí v polské části Tater s celým knížectvín Haličským jako korunní zemí monarchie rakouské části soustátí), v naší textové ukázce i těch "jihozápadočeských" (zemské cítění bylo v mocnářství čímsi téměř posvátným a tady je nám Roklan málem přivlastněn), augustiniánský kanovník Ubald Mathäus Rudolf Felbinger (řádové jméno Ubald přijal po světci, který se stal patronem dětí, nervově nemocných a lidí, stižených posedlostí), se narodil ve Vídni 24. července roku 1862. Vstoupil do kláštera Klosteneuburg u Vídně, kde se 7. října 1883 konala řádová obláčka, 9. října 1887 profes (věčný slib) a 22. ledna 1888 vysvěcení na kněze. Šumavskou cestu konal tedy ještě jako novic (tím se stává právě obláčkou). Figuruje i na stránkách polského tatranského internetového portálu "z-ne.pl", vydávaného v Zakopanem. Psal o Kriváni, Lomnickém a Ľadovém štítě, o jezerech zvaných tu "mořská oka". Zemřel ve Vídni 7. listopadu roku 1930 ve věku 68 let a ušel tak jako věru zdatný chodec nacistické "předválečné" zkáze Rakouska i české "očistě" poválečné Šumavy.

- - - - -
* Vídeň (A) / Modrava / hora Roklan /Roklanské jezero / † † † Vídeň (A)