FRIEDRICH FENZL
Moje buddhistické mládí v Rakousku padesátých a šedesátých let
Malý ohmataný a zaprášený svazeček, který mi v raných padesátých letech padl do ruky v jedné salzburské studijní knihovně, určil mou další životní cestu. Bylo to jedno z vydání slavného Buddhistického katechismu, na němž je autor uveden jménem Subhadra Bhikshu (vl. jm. Friedrich Zimmermann). Ta knížka se objevila v roce 1888 a dnes se nedostane ani v antikvariátech. Začal jsem se tímto náboženstvím Dalekého Východu zaobírat. Brzy se ve mně probudilo i přání navázat s buddhisty osobní kontakt. Tehdy to byl záměr, jehož uskutečnění vyžadovalo mnoho úsilí a trpělivosti, poněvadž bylo třeba vyvinout téměř detektivní stopařský smysl ke zodpovězení otázky, zda vůbec něco takového jako buddhistické sdružení v Rakousku existuje. Celé týdny jsem se prohrabával adresáři a telefonními seznamy rakouských měst. Spíše náhodou jsem se nakonec dobral dvou buddhistických adres, jedné rakouské a jedné bavorské. Napsal jsem na ně, dostal odpověď a tím byly i učiněny první moje kroky na stezce dharmy.
Život rakouského buddhisty těch "prvních let" (v originále "der 'ersten Stunde'" - pozn. překl.) byl poznamenán samotou a osobní izolací. Nebuddhistickou většinou vysmíván jako výstředník a podivín, sotva nacházel přátele stejně smýšlející, s nimiž by si mohl promluvit a nabýt u nich odvahy a sebedůvěry k pokračování ve zvolené duchovní cestě. Žil jsem tehdy v malém, hluboce katolicky založeném městysi blízko Salzburgu. Na prosbu mé maminky, která měla strach ze společenského zavržení, jaké by nastalo, kdyby vešlo ve veřejnou známost, že její syn je "odpadlíkem", hlásícím se k nějaké "pohanské" víře, dal jsem si všechnu svou buddhistickou korespondenci zasílat na anonymní poštovní schránku v blízkém velkém městě. Je to něčím sotva představitelným pro mladého buddhistu současné doby, navíc vyrostlého v nějakém větším městě, jaké obludné náhledy panovaly tehdy mezi venkovským obyvatelstvem na buddhismus, zejména když bylo jeho učení směšováno či zaměňováno s hinduistickou, islámskou či jinou východní lidovou věroukou. Téměř stereotypně se v představách mnoha lidí, a to nejen těch méně vzdělaných, vynořovalo uctívání "posvátných krav", krvavé obětní ceremonie pohanských kněží, bajadéry tančící pod závoji či oplzlé harémové scény, jak je pomáhal šířit i bulvární tisk a krejcarové romány. Ochota objektivně a čestně se vyrovnat s opravdovým poselstvím východního náboženství byla velmi malá. V posledních desetiletích se jistě mnohé změnilo, včetně postoje samotné římskokatolické církve, který se stal po druhém vatikánském koncilu otevřenějším a liberálnějším.
www stránky Bibliothek der Universität Konstanz
Citován je tu v překladu pouhý úvod vzpomínky průkopníka evropského buddhismu, kterým se Friedrich Fenzl stal až poté, kdy v polovině padesátých let po životní krizi a setkání s berlínským buddhistou Harry Pieperem vědomě počal klást základy východního učení nejen v Rakousku, které se mu stalo druhým domovem, nýbrž na evropském kontinentu vůbec. Sám se narodil 4. listopadu 1932 v šumavských Loučovicích (Kienberg) v úřednické rodině (internetová "otevřená" encyklopedie Wikipedia ho v německé verzi hesla Loučovice uvádí dokonce jako jediného ze "Söhne und Tochter der Gemeinde!", tj. významných zdejších rodáků), přísně katolicky orientované. Ta se po válce ocitla v rakouském Salzburgu (v encyklopedii Wikipedia se píše, že šlo o "kriegsbedingter Übersiedlung") a tam došlo i k prvému zasvěcení Fenzlovu prostřednictvím jeho objevu svazku s titulem "Buddhistischer Katechismus" v jedné salzburské knihovně. Tady se ukazuje, co znamenalo "odsouzení ke svobodě" pro mnohé příslušníky poválečné generace západoevropské mládeže s krutou zkušeností totality a války. Možnost volně vyznávat východní učení byla na komunistickém východě právě tenkrát za "studené války" krutě zapovězena (v závěru svého textu Fenzl píše právě o pokusech kontaktovat v zemích "reálného socialismu" nějakého buddhistického souvěrce a polské zkušenosti jednoho z nich, jemuž bylo vydání slovníku náboženských termínů buddhismu zakázáno jen proto, že v předmluvě odmítl zdůraznit převahu marx-leninského učení nad náboženskou vírou). Fenzl se už roku 1962 stal zahraničním tajemníkem buddhistického společenství "Jodo-Shin-Europa" a vydavatelem časopisu "Mahayana", v roce 1968 získal stipendium na studium v Japonsku a po návratu vyučoval doma v Salzburgu, spolupůsobil při výstavbě rakouské Buddhistické unie a 1976 se stal viceprezidentem Evropské Buddhistické unie (EBU). Poté, co byl buddhismus v Rakousku uznán oficiálně za náboženské společenství, pomáhal při jeho dalším šíření i televizními pořady "Die Lehre des Buddha". Věnoval se především sociálně etickým otázkám a péči o migranty, kterých bylo malé Rakousko schopno už tolik hostit a přijmout. Byl jedním z nich. Myoshin Friedrich Fenzl zemřel v Salzburgu 14. prosince 2014.
- - - - -
* Loučovice / † † † Salzburg (A)
