logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

FRIEDRICH FEYRER

O poutním místě u sv. matky Anny na Tanaberku


Ten, kdo jednou putoval po silnici vedoucí z Furth im Walde (česky Brod nad Lesy - pozn. překl.) přes Všeruby do Kdyně (v originále "über Neumark nach Neugedein" - pozn. překl.), tomu musí být nápadnou osamělá věž, tyčící se na pozadí temné zeleně vrchů mezi Hájkem a Brůdkem (v originále "zwischen Donau und Fürthel" - pozn. překl.). Každé úterý se rozhlaholily zvony, ohlašující mši svatou, která se tam v kostele sv. Anny sloužívala. Na vlastní anenský svátek 26. července nepřicházeli sem toliko jednotliví poutníci, nýbrž celá velká poutnická procesí ze všech obcí a osad široko daleko kolem Tanaberku (v originále "rund um den Tannaberg" - pozn. překl.). Od jara až do podzimu byla v dřívějších letech ta svatyně matky Anny z nejoblíbenějších poutních míst střední Šumavy. Místo samo je snad nejmenší farností všeho křesťanstva (v originále "ist wohl die kleinste Pfarre der Christenheit" - pozn. překl.). Čítá toliko tři budovy: kostel, faru a hostinec. V roce 1839 tu žilo dvanáct obyvatel. A přece tu kdysi byli zapotřebí dokonce dva duchovní, aby stačili všem nárokům tolika poutníků z Čech i Bavor. Za svůj vznik děkuje to poutní místo kantoru a varhaníkovi Franzi Bayerovi ze Všerub. Tento muž byl choromyslný (v originále "gemütskrank" - pozn. překl.). "V předvečer svátku sv. Anny roku 1703 ho to táhlo na osamělý Tanaberk. Náhle spatřil divukrásně oblak, zářící tak, jako by v něm samo slunce mělo své místo. Zároveň cítil takovou radost, že nevěděl, co se s ním děje. Když se trochu vzchopil, bylo mu jasno, že s veškerou těžkomyslností a malomyslností je náhle konec. Padl na kolena, vyslovil Bohu vroucí dík a slíbil v slzách, že ke cti svaté matky Anny, které se velice kořil, dá na tomto místě zbudovat malou kapli." Tak alespoň referuje (v originále ovšem německy - pozn. překl.) ve své roku 1715 vydané knížečce "Annaeischer Gnadenfund" někdejší všerubský farář Johann Josef Schübel. Za pomoci mnoha dobrodinců byla opravdu zbudována dřevěná kaple a pod patronací obce Všeruby (v originále "von der Neumarker Gemeinde als Patron" - pozn. překl.) zařízena pro konání mše svaté. Dne 20. července 1706 byla vysvěcena domažlickým děkanem (v originále "Dechant von Taus" - pozn. překl.) P. Johannem Steyerem. Četní poutníci se brzy dostavili a zmíněný už všerubský farář Johann josef Schübel zaznamenal celou řadu zázračného vyslyšení jejich modliteb (v originále "eine ganze Reihe von wunderbaren Gebetserhörungen" - pozn. překl.) ke svaté Anně, které byly zázraky připisovány. Malá kaple později už přestala stačit a proto bylo roku 1712 započato s pomocí milodarů se stavbou dnešního kostela, která byla dokončena po pěti letech v roce 1717. Později přenechala obec Všeruby patronátní právo nad kostelem sv. Anny hraběti Johannu Philippu von Stadion, který tam ustanoveného kněze dotoval z vlastní renty. Roku 1747 byla na Tanaberku zřízena reálná farní administratura a vedle faráře tu byl ustanoven i jeden kaplan, pro které byla v roce 1748 zbudována vlastní farní budova. Hrabata Stadionové z Koutu na Šumavě (v originále "Grafen Stadion von Kauth" - pozn. překl.) si pod kostelem dali zřídit rodovou hrobku. Kostel sám byl zbudován italským stavitelem Marcantoniem Gilmettim (viz Wikipedia - pozn. překl.), který byl tehdy nýrským měšťanem (v originále "der damals Bürger in Neuern war" - pozn. překl.). Je to kruhová budova, která měla původně při hlavním vchodu dvě věže a byla korunována mohutnou kupolí. Úderem blesku došlo dne 6. ledna roku 1883 ke zničení kupole i věží. Později byla při sakristii vztyčena jen jedna věž a kostel byl opatřen plochou kupolovitou klenbou. Mohutný náhrobek před oltářem byl roku 1940 odstraněn, takže krásný oltář teprve došel opravdového uplatnění. Interiér kostela je obklopen kruhovou chodbou. Ze zásahu bleskem se kostel už nikdy zcela nevzpamatoval. První i druhá světová válka nejen že zabránily jeho obnově, nýbrž způsobily i rozličné škody. V roce 1945 byl kostel dokonce ostřelován Američany, čímž došlo ke zničení věžní helmice. Jak lze však ze snímků pořízených v poslední době, byla věž opravena a opatřena novou krytinou.
Jak horlivě dívky a ženy ze Všerub, Hájku a Brůdku před anenským svátkem kostel čistily a krášlily! Roku 1946 jsme už s bílými páskami na rukávech stoupali na Tanaberk, abychom tam svátek naposledy slavili. Kéž nám svatá matka Anna poskytne tu milost smět ho doma opět světit! Rádi bychom její svatyni vzali znovu do své ochrany a péče (v originále "in unsere Obhut" - pozn. překl.). Farář Schübel uzavírá svůj výčet zdejších zázraků tímto napomenutím:

"Wer dankbar mit off'nen Munde
Treu Sankt Annam benedeyt,
Der wird Jesum alle Stunde
Haben gütig an der Seit.
Wer Sankt Annae Ehr wird mehren
Und sie lieben jederzeit,
den wird Gott im Himmel ehren
mit der Kron der Seligkeit."
(tj. "Svými rty kdo odevzdaně
svatou Annu velebí,
má Ježíše na své straně,
vždycky, když je potřebí.
Ten, kdo Její slávu množí
a ctí s láskou den co den,
dlít má na věčnosti Boží
nebesy blahoslaven." - pozn. překl.)

Glaube und Heimat, 1950, č. 7, s. 8-9

V pátek dne 6. září roku 1968, jak se dočítáme v nekrologu na stránkách diecézního časopisu vyhnaných krajanů "Glaube und Heimat", zemřel po dlouhé nemoci, přece však následkem náhlého srdečního infarktu na svou pozici faráře v bavorském Eschlkamu rok předtím dobrovolně rezignovavší páter Friedrich Feyrer, žijící poté jako "Kommorant", tj. duchovní, nevykonávající už v tom místě kněžskou službu, ve Strahlfeldu, dnes jedné z mnoha místních částí hornofalckého města Roding. V úterý 10. září byl na své přání ve Strahlfeldu i pochován. Narodil se 16. července roku 1907 ve Vimperku (Winterberg), Mariahilf čp. 151, v rodině knihvazače Franze Feyrera (*17. ledna 1877 v Horních Lažanech /Oberlosau/ čp. 333, okr. Cheb /Eger/), syna železničního hlídače v Horních Lažanech Leopolda Feyrera a jeho ženy Theresie, roz. Hanyové z Michlovy Hutě (Helmbach) u Vimperka, jehož manželka a Friedrichova matka Marie (*8. dubna 1881 ve Smrčné čp. 1, dnes osadě obce Svatá Maří) dcerou hajného Jana Myslivce ve Smrčné nedaleko Vimperka a Marie, roz. Kubíkové z Běšin na Klatovsku. Gymnazijní studia absolvoval Friedrich Feyrer v rakouském Linci a v Českém Krumlově, kde v roce 1927 maturoval. V Českých Budějovicích byl pak pětadvacetiletý bohoslovec zdejšího semináře dne 5. června 1932 vysvěcen na kněze a stal se téhož roku kaplanem v šumavských Kašperských Horách (Bergreichenstein). V letech 1933-1937 byl pak ustanoven kaplanem v Horšovském Týně (Bischofteinitz). Roku 1937 se stal farním administrátorem v Mělnici (Melmitz), dnešní části města Hostouň v okrese Domažlice, v roce 1940 se ocitl v téže funkci ve Všerubech, tehdy už jen pod jménem Neumark připojených k nacistické říši. Dne 15. března 1942 byl Feyrer zatčen gestapem a převezen do lágru nucených prací na regulaci řeky Labe (Elbe) ve městě Coswig na území snešní spolkové země Sasko-Anhaltsko. Jako vězeň byl vystaven stálému ohrožení života při odklízení ruin po bombových náletech. Dne 19. dubna 1945 byl z lágru před blížícími se Američany propuštěn a vrátil se zpátky do Všerub, které ovšem musel už 1. listopadu 1946 jako vyhnanec z obnoveného Československa opustit. Stal se pomocným knězem v Eschlkamu takřka na hranici proti Všerubům, od 1. srpna 1949 do 31. března 1956 sloužil jako expozita v blízkém Warzenriedu. K 1. červnu 1956 byl jmenován v Eschlkamu farářem. Ze zdravotních důvodů musel 1. dubna roku 1967 odejít do předčasného důchodu. Jeho působení v městysi Eschlkam bylo spojeno s renovací tamního kostela sv. Jakuba, pořízením nových varhan a instalací chrámového vytápění. Dne 29. září 1963 vysvětil na návrší blízko Eschlkamu kapli sv. archanděla Michaela, postavenou z darů někdejších Feyrerových farníků, vyhnaných ze Všerub. V Eschlkamu poskytl na pozemcích fary i místo pro důstojný památník padlým. Do časopisu "Glaube und Heimat" nejen přispíval svými texty, ale byl v letech 1964-1967 i předsedou stejnojmenného vydavatelského sdružení. Víra a domov, tomu se říká šumavská věrnost.

- - - - -
* Vimperk / Český Krumlov / České Budějovice / Kašperské Hory / Horšovský Týn / Mělnice / Všeruby / Eschlkam (BY) / † † † Strahlfeld, Roding (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Oznámení o jeho jmenování farářem v Eschlkamu
Zpráva o matčině skonu v krajanském časopisu
Arch sčítání lidu z roku 1900 pro stavení čp. 1 ve Smrčné s rodinou Myslivcovou včetně jeho matky Marie

zobrazit všechny přílohy

TOPlist