JOHANN FEYRER
Putujeme na Svatou Horu kvůli pokání a ne kvůli potěšení!
Glaube und Heimat, 1954, č. 6, s. 172-174
"Dafür hören wir dann wieder eine Weile auf, damit ihr euch ausreden könnt!"- tak to podle nepodepsané vzpomínky na předříkávače, jemuž přezdívali "der alte Gali", tj. "starej Gali", znívalo v originále a ačkoli by tu jako "literární" doprovod mohla posloužit nějaká mariánská litanie nebo píseň (obojí musel umět a tedy i mít zapsáno či vytištěno pro vlastní potřebu), nenechám si tu úvodem ujít "Galiho" repliku na jistě převážně ženské švitoření poutnic (přesto musíme pro i mužskou přítomnost ponechat měkké "i" v tom příčestí minulém) za svými zády při tolika procesích, které mu bylo dáno vést. Protože to nebyl toliko "Vorbeter", jakkoli to byla jistě úloha nejctihodnější, nýbrž rovnou "Wallfahrtsführer" či "Prozessionsführer", kdo tu kráčel v čele útvaru pro šumavský venkov tak typického, jak dokumentují mnohé snímky průvodů dlouhých takřka přes celou krajinu. Máme seznamy těch poutí i jejich obvyklá data, především ale víme, že skončily nejen ateistickým bojem komunistického režimu, ale i předešlou "nacistickou" válkou a odsunem veškerého vlastně německého obyvatelstva. Jeden čtyřdílný soubor, ilustrující poutní místa německojazyčných oblastí českých zemí, označuje Šumavu ještě před morovou ranou hnědé a po "odsunu" rudé diktatury za zemi mariánskou. S úctou k Matce Boží jako by odešlo i to, co doslova drželo tu zemi pohromadě. K římovské Loretě putovala i moje babička až z Košic u Soběslavi. Nikdy by jí asi nenapadlo, že nebesa drží ruku jen nad jedním národem, natož společenskou třídou. I národnostní rozhraní spojovala kdysi živá a naplňovaná víra v Pannu a Matku Ochranitelku. Do té země mariánské se 15. prosince roku 1865 ve vsi Rychtářov (Richterhäuser), která je dnes místní částí obce Brloh (německy Berlau), narodil chalupníku z tamního stavení čp. 2 Adalbertu Feurerovi (tak se příjmení v matrice tenkrát ještě psalo, česky by se dalo slovo "Feuerer" přeložit jako "ohnivec, ohnivák, palivec"; *29. března 1840, †1. září 1905 v obou případech v Rychtářově čp. 2) a jeho ženě Agnes, roz. Tanzerové (*2. ledna 1841 v Rychtářově čp. 5, †29. listopadu 1901 v Rychtářově čp. 2), syn Johann. V 18 letech byl spolu s kamarádem Franzem Kosakem z Kovářova (Schmiedhäuser) podroben výcviku v "oboru" předříkávače starým praktikem, tesařem Johannem Tanzerem z Rohů (Oberhäuser), poněvadž měl pěkný hlas a výrazný přednes pro zpěv i recitaci. Když Tanzer onemocněl a pouť k Panně Marii Utěšitelce na Dobrou Vodu u Nových Hradů (Brünnl) už byla kvůli tomu odřeknuta, musel Feyrer poprvé zaskočit jako učeň svého mistra v čele procesí. Tehdejší dobrovodský farář mu udělil poučení, že předříkávač je před Pánem Bohem odpovědný nejen za správnou reprodukci předepsaných modliteb, posvátného růžence a provedení jiných nezbytných úkonů, nýbrž i za to, že během procesí nedojde k ničemu nepatřičnému či dokonce pohoršujícímu. Prý si to Feyrer vzal k srdci po celý činný život a jeho poutníci mohli být přes povídavost ženského živlu ostatním procesím přímo vzorem. Byl prý naopak přístupný žertu a ochoten k leckterému šibalství. Když se někomu zdál po nějaké zastávce jeho raneček, po německu "Binkerl" nějak podivně těžký, mohlo se klidně stát, že při zastávce příští objevil na dně zavazadla kýmsi přidané docela objemné kamení namísto jídla. Než se "jeho" poutníci uložili v místě noclehu ke spánku, obešel světnice a vyzval všechny k bezpodmínečnému pořádku a klidu už tím, že usnutí všech i jeho předcházela společná modlitba, v kostelích věděl vždy, kdy a kam odkázat k možnosti zpovědi a svatého přijímáné, u kterého oltáře se bude konat poutnická mše. Na svátek sv. Víta chodíval s procesím každoročně do Kájova kvůli prosbě za odvrácení dobytčího moru, který v Brlohu kdysi téměř úplně vyhubil stavy zdejšího skotu. Měl rád delší poutní trasy, poněvadž Kájov byl pro mnohé pouhou "špacírkou". O svatodušních svátcích¨se konávala pouť na Svatou Horu u Příbrami, trvající 8 dnů, samozřejmě pěší (podle Feyrera totiž "eine Wallfahrt sei eine Bußreise und keine Lustreise", tj. "Putujeme na Svatou Horu kvůli pokání a ne pro potěšení!"), jakkoli už prvního dne už mnozí pro únavu odpadali a on železnici striktně odmítl. Hned po brložské slavnosti eucharistické úcty, zvaného "Anbetungstag", připadající na 12. září, se putovalo dvoudenním procesím 13. a 14. září do Římova ke cti svátku Povýšení Svatého Kříže. Svatý Kámen (Maria Schnee) byl poutním cílem většinou ve spojitosti s Feyrerem zvláště oblíbenou pěší poutí k Panně Marii Utěšitelce na Dobrou Vodu u Nových Hradů. Tam "Gali" vedl procesí nejméně pětadvacetkrát ve čtvrtek před nedělí na svátek Nejsvětější Trojice, když právě "vynechal" Svatou Horu u Příbrami. Snad mu byla ta dobrovodská pouť tak drahá, poněvadž ho při ní roku 1911, alespoň podle nepodepsaného textu v Glaube und Heimat, z něhož hojně čerpám, postihla těžká nehoda. Několik dnů před poutí tenkrát onemocněla jeho žena, nechtěla však, aby procesí nevedl. Prý by měla vinu na tom, že by tolik proseb přišlo vniveč. S těžkým srdcem se tedy na pouť vydal. Právě když se modlil se svými o žehnajícím propouštění před hlavním mariánským oltářem, přiběhl kostelník s telegramem, že se má rychle vrátit domů k ženě, která prý umírá. Dobrovodský farář mu hned poskytl své koně k odvozu na nádraží a procesí vedl pak na zpáteční cestě Feyrerův asistent, předříkávač Johann Matsche (Kristl) z Rychtářova (v matrikách i arších sčítání lidu i jako národností Němec psán s příjmením Máče). Podrobným srovnáním s brložskými matrikami ovšem vysvítá, že Feyrerova první žena Katharina, roz. Hoisová *20. listopadu 1876 v Graben /také Grabenhäuser, dnes Strouha, osada obce Janské Údolí/čp. 7, zemřela už 28. května roku 1910 ve 33 letech věku na zápal plic a 2. srpna téhož roku se čtyřiačtyřicetiletý čerstvý vdovec oženil znovu s třicetiletou Katharinou, roz. Stifterovou (*14. února 1881 v Grabenhäuser čp. 14), která pak figuruje i na archu sčítání lidu z roku 1921 (tam už je na rozdíl od příjmení Feurer z matrik psáno "Galiho" příjmení Feyrer) pro stavení čp. 2 v Rychtářově. Nemůže být tedy sporu, že řeč je o smrti první Feyrerovy ženy, s níž měl dceru Katharinu (*4. února 1906) a nemůže být řeč o roce 1911, kdy se 26. května narodil syn Johann, jenž musel být počat snad někdy v době Feyrerovy druhé svatby. K těžké nehodě došlo i při římovské pouti roku 1918. Při Podhradském mlýně (Podhradsky Mühle) pod Dívčím Kamenem (Maidstein) nastupovalo do převozníkova člunu jedenáct osob a přetížený člun se s nimi potopil. Jeden utonulý mladík ze Sedmi Chalup (Siebenhäuser) byl vyloven ze řeky teprve v Boršově nad Vltavou a tam i pochován. Náhodou bylo na místě nehody přítomno na cvičení 13 četníků, takže k jiným utonutím poutníků do Římova nedošlo. Říjnové "zlaté sobotní noci" byly Feyrerovi podnětem, aby byly znovu přineseny poutní korouhve a aby opět zazněla slova mariánské písně cestou do Kájova:
"Wir ziehen zur Mutter der Gnade,
zu ihrem hochheiligen Bild,
o lenke der Wanderer Pfade
und segne Maria uns mild!"
nebo ta z jeho zvláště oblíbené:
"Du hältst das Zepter in der Hand,
o Maria.
Du bist die Königin aller Land,
o Maria!"
Copak je snad nutno je překládat? Podle starého zvyku si dával předříkávač pivo a nocleh platit poutníky, které vedl; "Gali" si však prý nic z jimi darovaných peněz pro sebe neponechával. Co zbylo po zaplacení na poutním místě, bylo uloženo na spořitelní knížku raiffeisenky obce Janské Údolí (Johannesthal). Z ní pak bývalo uhrazeno vylepšení vzhledu poutních korouhví, které měli němečtí farníci příslušející k Brlohu tři: modrou s nápisem "Wallfahrtsfahne der Gemeinde Johannesthal und Jaronin", červenou "Schülerfahne" s obrazem mariánským a s Nejsvětější Trojicí, kterou darovala stará "Doumin" ze Strouhy, posléze druhou červenou od selky Matejkové ze Sedmi Chalup (Siebenhäuser) s obrazem Matky Boží z Dobré Vody u Nových Hradů. Německé nápisy na korouhvích vadily za první republiky stejně jako ty české za nacizmu (i brložská železniční zastávka byla v letech 1938-1945 za "protektorátu" označena na prvním místě "Bärenloch"). Johann Feyrer zemřel za války 18. března roku 1941 den před svátkem sv. Josefa a už mu z rychtářovské kaple nezazněl zvon, zabavený nacisty (Janské Údolí i Rychtářov se ocitly na samé hranici "říše"). Podle textu v "Glaube und Heimat" ho však v nebi vítala ozvěna mariánské písně, kterou rád zpívával:
O leite und führe uns,
Himmlischer Stern,
zum Himmel,
zur Heimat, zu Gott unserm Herrn!
Ave Maria!
Co dodat, když pochopíme, že se ta procesí "z Čech" kála kvůli daleké nebeské hvězdě?
- - - - -
* Rychtářov, Brloh / Jánské Údolí, Brloh / Dobrá Voda u Nových Hradů / Kájov / Římov / Svatý Kámen / † † † Brloh
