HERBERT FOISSNER

Dnes je hned ve dvojím ohledu zcela výjimečný den...

Na úvod mše (rozuměj slavnostní mši ve Frymburku jako poděkování za opravu farního kostela sv. Bartoloměje, která byla v sobotu 1. června roku 2002 součástí 52. /!/ setkání vyhnaných frymburských farníků v rakouském Haslachu - pozn. překl.) jsem řekl: "Dnes je hned ve dvojím ohledu zcela výjimečný den (v originále "Heute ist in zweierlei Hinsicht ein ganz besonderer Tag." - pozn. překl.). Na den přesně před 56 lety, plni radosti a vděčnosti slavíme mši svatou u příležitosti ukončení venkovní renovace našeho farního kostela. Mnozí z nás přispěli svými peněžními dary k uskutečnění tohoto nesnadného počinu. Pro mnohé to představovalo oběť, kterou jsme z lásky k domovu rádi poskytli. Ukazuje to velikost a skutečné smýšlení vyhnanců. Jakkoli by je chladně uvažující politici - bez citu pro hodnotové společenství nové Evropy - falešnými a bludnými hesly chtěli vykreslit v nedůstojném světle."

Glaube und Heimat, 2002, č. 8, s. 75

P.S. Sbor Böhmerwaldjugend z Mnichova prý tehdy přezpíval "Waldler-Messe" (viz webové strany Kohoutího kříže u jména Eugen Hubrich) a obě šumavské "hymny", tu Hartauerovu i tu Wallnerovu (oba autoři i se svými písněmi jsou každý samostatně zastoupeni na webových stranách Kohoutího kříže). Nechyběly prý slzy v očích posluchačů. Pár měsíců nato překryla jakoukoli vzpomínku na události těsně předchozí "tisíciletá" voda, povodně roku 2002 (lipenská přehrada měla přítok 470 metrů krychlových, vynucený odtok 320 metrů krychlových, ačkoli průtok, který by nepůsobil problémy v Českém Krumlově, měl být nejvýš 90 metrů krychlových). Frymburk na břehu se však ocitl takříkajíc "za vodou".

K básni "Zmrzačený domov"

Chci upozornit na báseň "Zmrzačený domov" (v originále "Verstümmelte Heimat", psána v nářečí - pozn. překl.) v rubrice "Heimat einst und jetzt" (tj. "Domov kdysi a nyní" - pozn. překl.). Jak bolestně a truchlivě se tak mnozí vypořádávali se ztrátou domova, dokazují verše naší Gertrud Pachnerové (18. listopadu roku 2010 se "v cizině" dožila 80 let - pozn. překl.), "po chalupě" řečené "Wiplinger- Lejderer" (to proto, že se tam provozovalo koželužské řemeslo - pozn. překl.) z Frymburka, Baumühlgasse čp. 96.

Verstümmelte Heimat

Wos haums dejn mit dir mej Friewerg nea gmocht?
Woarst imma sou lusti und host sou ouft glocht.
Jetz bist entstölt, bist kaum zum da keinna,
dej Herz is sou trauri, du kaunnst nimma fleina,
denn die Tränen de du um uns host gwoant,
de san ollesamt in an Stausee beinoant.

Die Dörfer, dejs woarn dejni Hand, d'Fiaß und d'Glieda,
sej sa olle wejg, du siagst sie nie wieda.
De Kira woar dej Atem, der geht ziemli schwar,
es san koani Leit drin, si is ullwei laar.
Von Kumma und Sorg, von Leid und von Schmerz,
bist du gaunz entstöllt, doch du host nu dej Herz.

Und dejs san de Menschen, de in dia geborn,
de vou dia vertriebm san und vielleicht a schou gstorbm.
Und dejs Herz, dejs liab i mit oll meiner Kroft,
mit oll meinem Sehnen bei Tog und bei Nocht.
Du mogst nu sou ausschaun, bist ullwei de Gleichi,
für mi bist mej Lebm, mej Glück und mej Reichtum.

Zmrzačený domov

Co s tebou jen, můj Frymburku, se stalo?
Nad tebou se mý srdce často smálo.
Zvohaven si teď rovnou k nepoznání,
srdce máš smutný, však utýct kraj ti brání,
ty slze totiž, cos pro nás vyplakal,
se staly jezerem kol dokola a dál.

Ty vesnice, cos měl jak ruce, nohy, tělo,
sou všecky pryč, to dno je uvidělo.
Svym kostelem si dejchal, pusto je teď v něm,
kde sou ty lidi, co vzdělávali zem?
Starostma, žalem bez tváře se zdáváš,
svý srdce v prsou si však ponecháváš.

To sou lidi, co se tu narodili,
vyhnali je a voni kdes už jinde načas žili.
Milovat neustanu já tě ze všech sil,
ve dne i v noci, jakejkoli bys byl.
Ať jak chceš vypadáš, pro mně dál stojíš za to,
seš život můj, štěstí, nade vše zlato.

Glaube und Heimat, 2013, č. 1, s. 4 a 37

Slovníček: Wos haums dejn mit dir mej Friewerg nea gmocht?= Copak to s tebou, můj Fymburku, udělali?, host sou oft dlocht= tak často ses smál, entstöllt=zmrzačen, zohaven, kaum zum da keinna=sotva k poznání, du kaunnst nimma fleina= nemůžeš nikam utéct, de du um uns host grant=které jsi pro nás vyplakal, de san ollesamt in an Stausee beinoant= jsou dohromady něco jako přehradní jezero, dejni Hand, d'Fiaß und d'Glieda=tvé ruce, nohy, údy, san olle wejg, du siest si nie wieda= jsou všechny pryč, nikdy je nespatříš, de Kira woar dej Atem, der geht žemli schwarj=kostel byl tvým dechem, vede se mu docela těžko, koani Leit=žádní lidé, ullwei laar=pořád prázdný, Kumma=trýzeň, trápení, a schou gstorbm= někteří už umřeli, mit oll meiner Kroft=vší svou silou, du mogst nu sou ausschaun, bist ullwei de Gleichi= můžeš dál tak vyhlížet, jsi stejný, mej Lebm=můj život, mej Reichtum=moje bohatství

Texty Herberta Foißnera považuji za o to autentičtější, že je mohu doprovodit údaji, získanými od něho samého a marně hledanými na stránkách krajanských časopisů. Narodil se 31. ledna roku 1934 ve Frymburku čp. 16 (po chalupě je řečený "Moakschreiber"), tj. ve stavení, které tam v původní podobě nenajdeme. Jeho otec Johann (Hans) Foißner (*1. srpna 1901 ve Frymburku /pokřtěn "Johannes Deroll /von Roll/ Foißner"/, †24. září 1988 v bavorském městě /do roku 2011 bylo pouhou obcí asi 20 kilometrů západně od Mnichova/ Olching), syn (v matrice "Bürgerssohn", tj. "měšťanský" syn) Johanna Foißnera (*3. září 1870 ve Frymburku čp. 137, †1. ledna 1960) a jeho ženy Marie, roz. Tischlerové (*8. prosince 1877 ve Frymburku čp. 16, kam se tedy děd kdysi přiženil) se dne 12. května 1924 ve Frymburku oženil s Aloisií Woisetschlägerovou (*17. června 1898 ve Vyšším Brodě /Hohenfurth/, †26. května 1993 v bavorském Olchingu), dcerou hostinského ve Frymburku čp. 50 Aloise Woisetschlägera a jeho ženy Anny, roz. Gatscherové z Vyššího Brodu čp. 51. Jejich syn Herbert se 30. června 1961 už jako strojní inženýr (titul Dipl.-Ing. získal v roce 1955) oženil s Helgou, roz. Hofmannovou z Bochova (Buchau) na Chebsku a žijí spolu v bavorském městě Wolfratshausen (zemský okres Bad Tölz-Wolfratshausen). Za připomínku rozhodně stojí, že je rodáckým zpravodajem frymburskýcj vyhnanců v "diecézním" měsíčníku "Glaube und Heimat". Herbert Foißner si v rodném Frymburku získal po roce 1989 jméno i konáním pěších poutí odtud (s delší zastávkou ve Světlíku) do Kájova. Na mé dotazy poté, co se dověděl o Kohoutím kříži, odpověděl roku 2023 ve svých 89 letech velice, velice ochotně.

- - - - -
* Frymburk / Haslach (A) / Kájov