KARL FORSTER

Veni Creator Spiritus

Komm, Heiliger Geist, du Schaffender,
Komm, Deine Seelen suche heim;
Mit Gnadenfülle segne sie,
Die Brust, die du geschaffen hast!

Du heißest Tröster, Paraklet,
Des höchsten Gottes Hochgeschenk,
Lebend'ger Quell und Liebesglut
Und Salbung heiliger Geisteskraft.

Du siebenfaltiger Gabenschatz,
Du Finger Gottes rechter Hand,
Von ihm versprochen und geschickt,
Der Kehle Stimm' und Rede gibst.

Den Sinnen zünde Lichter an,
Dem Herzen frohe Mutigkeit,
Dass wir im Körper Wandelnden,
Bereit zum Handeln sei'n, zum Kampf!

Den Feind bedränge, treib ihn fort,
Dass uns des Friedens wir erfreu'n,
Und so an deiner Führerhand
Dem Schaden überall entgeh'n!

Vom Vater uns Erkenntnis gib,
Erkenntnis auch vom Sohn zugleich,
Uns, die dem beiderseit'gen Geist
Zu allen Zeiten gläubig fleh'n!

Darum sei Gott dem Vater Preis,
Dem Sohne, der vom Tod erstand,
Dem Paraklet, dem wirkenden,
Von Ewigkeit zu Ewigkeit.

Veni Creator Spiritus

Duchu Tvůrce, přijď, navštiv nás,
přijď do srdce všech věrných svých
a naplň je svou milostí,
vždyť ty sám jsi nás utvořil.

Ty se nazýváš Těšitel,
Bůh nejvyšší nám tebe dal,
tys pramen živý, lásky žár,
pomazání jsi duchovní.

Dárce darů jsi sedmera,
prst pravice jsi Otcovy,
ty jsi ten Otcem slíbený,
správně dáváš nám promlouvat.

V duši světlo nám rozžehni
a do srdce nám lásku vlej
a naše tělo ubohé
stále silou svou posiluj.

Nepřítele pryč odežeň
a ve světě svůj nastol mír,
nás cestou správnou vždycky veď,
ať nás mine vše škodlivé.

Boha Otce nás nauč znát,
dej vyznávat nám Ježíše
a tobě, Otci i Synu
vírou se vždy víc otvírat.

Bohu Otci budiž chvála
i Synu, který z mrtvých vstal,
i Duchu Utěšiteli
až na věky věkův. Amen.

P.S. Původní latinský text tohoto hymnu (pochází z roku 1031 od fuldského opata a pozdějšího arcibiskupa v Mohuči jménem Rabanus (Hrabanus) Maurus (žil v letech 780-856) se prý i se starším českým překladem vyskytoval hned v úvodu všech učebnic latiny, vyšlých před rokem 1918. Naše textová ukázka uvádí německý překlad latinského originálu, který nepořídil nikdo jiný než Johann Wolfgang Goethe, vedle něho pak ekumenický překlad český (jen poslední sloka kurzívou je můj vlastní pokus), poněvadž na Wikipedii chybí).

Proč tento hymnus uvádí následující životní příběh P. Dr. Dr. Karla Forstera, hned vysvětlím. Když slavil v roce 1934, na den přesně to bylo 29. července, svou kněžskou primici v rodné obci, zazněla tu právě ona skladba, pro katolickou církev a její liturgii tak dalekosáhle významná. Nelze lépe vyjádřit sílu, plynoucí z Ducha těm, kdo se rozhodli jít "cestou správnou" jako on, rodák ze dnes téměř zašlé Železné (dříve Eisendorf). Spatřil tu světlo světa dne 22. března 1906 ve stavení čp. 48, které kupodivu byť v pozměněné podobě dosud stojí a v němž novorozencův otec Anton Forster provozoval své kovářské řemeslo. Stojí kupodivu i dům s čp. 51, na kterém se Karlův otec narodil a odkud pocházel i Karlův děd z otcovy strany Georg Josef Forster, než se přiženil na čp. 48, odkud byla jeho choť Margaretha, roz. Gallasiková. Karlova matka Catharina, narozená v městysi Eslarn čp. 17 kus odtud už na bavorské straně, byla dcerou tamního řezníka Mathiase Forstera a jeho ženy Magdaleny, roz. Pirnerové, pekařovy dcery z bavorského městyse Tännesberg, dnes stejně jako Eslarn součásti zemského okresu Neustadt an der Waldnaab. Karl Forster chodil v rodné obci Eisendorf až do roku 1918 do obecné školy, odešel pak ale na biskupské gymnázium až v dalekém Bohosudově (Mariaschein) u Teplic (Teplitz), kde pak v roce 1927 i maturoval. Už pět let předtím, tj. roku 1922 vstoupil šestnáctiletý jinoch do Tovaryšstva Ježíšova, jinými slovy stal se jezuitou. Léta noviciátu strávil v korutanském Sankt Andrä a ve slovenské Trnavě. V letech 1927-1930 se věnoval studiu filosofie v Pullachu u bavorské metropole Mnichov, působil pak jako prefekt v bohosudovském chlapeckém semináři a počal roku 1931 v tyrolském Innsbrucku se studiem bohosloví. V roce 1934 slavil, jak už zmíněno, svou kněžskou primici v rodném Eisendorfu. Dva roky povinné vojenské služby absolvoval v letech 1935-1936 na důstojnické škole československé armády pro vojenské duchovní v Praze. Po studiu historie a zeměpisu na pražské německé univerzitě složil tam pro tyto obory první a v roce 1940 i druhou státní zkoušku. Doktorát přírodních věd a zeměpisu získal už v roce 1939. V tzv. "třetí říši" byla ovšem Karlu Forsterovi jakákoli učitelská činnost zapovězena. Byl dokonce obžalován z nepřátelského postoje vůči nacizmu, odsouzen k smrti a až do konce války na ni čekal v koncentračních táborech. Jak o tom svědčí text v časopise Jezuité z roku 2007, nezahálel. Po roce 1989 došlo k nálezu rukopisu třetího dílu práce Geschichte der Böhmischen Provinz, tj. německy psaných dějiny české provincie Tovaryšstva Ježíšova od rakouského jezuity Aloise Kroesse (1856-1928), který přepisoval právě P. Karl Forster a vložil do něho lístek s větou znějící česky takto:

"Dokončeno Ad maiorem Dei Gloriam (tj. "k větší slávě Boží" - pozn. překl.) v květnu 1945. Doufám, že tentokrát konečně vyjde..."

Nevyšel ovšem, píše se na zmíněné webové adrese ještě v roce 2007 s nadějí na brzké dokončení elektronické podoby rukopisu, ani v roce 1945, ani v letech dalších zejména s ohledem na vývoj událostí v poválečném Československu. Karl Forster byl povolán po zhroucení nacizmu do Rakouska, kde už roku 1946 nostrifikovala filosofická fakulta vídeňské univerzity jeho "protektorátní" doktorát. Ve vídeňském nakladatelství Herold vyšla jeho kniha "Friede und Gemeinschaft" (tj. "Mír a společenství" - pozn. překl.). Poté, co Rudá armáda v letech 1946-1947 vyklidila Kollegium Kalksburg (v letech 1948-1951 ho ovšem obsadila znovu), katolické školní centrum na jižním okraji Vídně, byl Forster jmenován jeho rektorem. Vedle svého učitelského působení redigoval i školní časopis Kalksburger Korrespondenz (poprvé vyšel už v roce 1886), který si vytkl za úkol spojovat kolej a její někdejší žáky po celém světě. Podle krajanského měsíčníku "Glaube und Heimat" zemřel Karl Forster v srpnu roku 1975 v Karlsburgu (má být ovšem "v Kalksburgu") u Vídně, podle rodácké pamětní knihy "Bezirk Hostau - Heimat zwischen Böhmerwald und Egerland" (1977) se tak ovšem stalo v bavorském Tutzingu na západním břehu Starnberského jezera na den přesně 18. srpna 1975. Chtělo by se říci: Pán Bůh ví...

- - - - -
* Železná / † † † Kalksburg, Vídeň (A)