HANS FOSCHUM

Farní kostel sv. Jana Nepomuckého ve Větřní

(...)
Na jaře 1938 počaly nyní konečné úpravy, úprava okolí a těsně před vysvěcením 3. července je všechno hotovo k převzetí, technicky i co do materiálu náležitě provedeno a vybaveno bohatě vnitřním zařízením. Tak byla stavba dokončena podle původního záměru, jak bylo rozhodnuto a jak stojí psáno na votivním okně kostela: V Roce spásy 1936 byla zesnulým panem velkoprůmyslníkem Hansem Spiro (†1931, na internetových stránkách Kohoutího kříže je o tom i o stavbě kostela řeč v textu Josefa Berause - pozn. překl.) iniciovaná stavba započata zastupitelstvem obce a jejím obyvatelstvem, ochotným pro to přinést oběti, s Boží pomocí pak v roce 1938 završena. Deo gratias! (v německém originále zní nápis takto: Im Jahre des Heils 1936 wurde der von dem † Großindustriellen Hans Spiro angeregte Kirchenbau von der Gemeindevertretung und von der opferbereiten Bevölkerung begonnen und mit Gottes Hilfe im Jahre 1938 vollendet. Deo gratias! - pozn. překl.)

Technická data:
Stavební a technické práce provedla stavební společnost Ing. Karl Fischer, stavitel Johann Stepan.
Návrh a stavební dohled Ing.arch. Hans Foschum, Český Krumlov (i v originále "Böhm.-Krumau" - pozn. překl.).
Speciálními pracemi bylo začištění fasády nátěrovými tmely, římsy z hrubě raženého betonu.
Střešní krytiny: (firma) Slawik - bechyňské vlnové tašky (v originále "Bechiner Dachpfanne - pozn. překl.).
Klempířské práce: vesměs v měděném plechu firmou Johann Ziehfreund, Český Krumlov, Široká ulice (v originále Breite Gasse - pozn. překl.).
Zámečnické práce v budově fary: (firma) Anton Irro, Český Krumlov, Latrán (v originále Latron - pozn. překl.); v kostele: Anton Lorenz, Český Krumlov.
Kamenické práce: (firma) Südböhmische Granitwerke Otto Wiltschko, Český Krumlov; křtitelnice: Anton Schuster, Český Krumlov.
Podlahy: Terazzo desky od firmy Wunderlich u. Co. (tj. a spol.), Žatec (v originále Saaz - pozn. překl.).
Sgrafita: zedník Johann Slabschy.
Dlažební a lomový kámen: (firma) Richard Klissenbauer, Větřní (v originále Wettern - pozn. překl.)
Instalace: (firma) Anton Müller, Český Krumlov.
Elektrické instalace: (firma) Anton Lappert, Český Krumlov.
Truhlářské práce: (firma) Schinko u. Co., Český Krumlov zařídila faru, dodala kostelní lavice, sedadla vůbec, zpovědnice, vybavení sakristie, komory na mešní roucha, haly; Hans Voitl se postaral o oltáře, kostelní vrata, kazatelnu.
Osvětlovací tělesa: (firma) Philips a.s., Praha.
Vsazení malovaných oken v kostele: Emil Höpfler, Český Krumlov; Sklenářské práce na faře: (firma) Karl Khemeter vdova (v originále "Wtw." - pozn. překl.), Český Krumlov.
Malovaná kostelní okna: Franz Tschörner, Česká Kamenice (v originále "Böhm. Kamnitz" - pozn. překl.)
Sochy a řezbářské práce: Franz Pasche, Frymburk (Friedberg).
Víko křtitelnice cizeloval Anton Tausch, Český Krumlov.
Kovová zařízení a kostelní roucha: (firma) Seidenweberei (tj. tkalcovna hedvábí - pozn. překl.) A. Flemmich a synové (v originále "u. Söhne" - pozn. překl.), Rýmařov.
5 zvonů E, Fis, Gis, H, Cis, zvonová stolice a automatické zvonění: (firma) Rudolf Perner, Dobrá Voda u Českých Budějovic (i v originále "Gutwasser b. B. Budweis" - pozn. překl.).
Varhany, 27 znějících rejstříků (v originále "klingende Stimmen" - pozn. překl.) a 3 manuály: firma Rieger, Krnov (Jägerndorf).
Hodiny: Turmuhrfabrik (tj. továrna na věžní hodiny - pozn. překl.) F. Thöndl, Kraslice (Graslitz).
Dispozice zvonů: Max Tremel, Passau (Pasov).
Dispozice varhan: Isidor Stögbauer, Český Krumlov.

Die Pfarrkirche St. Johannes Nepomuk Wettern - Erbaut i .J. 1936-1938

Nápadně velký podíl českokrumlovských firem i jednotlivců (z nich varhaník a hudební skladatel Isidor Stögbauer je rovněž samostatně zastoupen na internetových stranách Kohoutího kříže) na dodnes tak krajinně dominantní stavbě větřenského farního kostela se dá bezpochyby přičíst postavení autora samotného textu jako architekta v městských službách. Vstoupil do nich v roce 1933 jako sedmadvacetiletý mladík. Český Krumlov, jemuž tolik dal (viz k tomu jeho souhrnná zpráva Český Krumlov a jeho stavební ruch v letech 1918-1938, přeložená z němčiny do sborníku Jihočeská technická práce SIA v posledním roce republiky), nebyl však jeho rodištěm. Hans Foschum spatřil světlo světa 20. května 1906 jako syn učitele (Hansova sestra Klara, provdaná Dierlová, působila jako učitelka na Šumavě a má rovněž některé své texty přeloženy na těchto internetových stranách) v šumavské vsi Krejčovice (Schneiderschlag), dnes ovšem značně sešlé a opuštěné pod sedlem masívu Boubína (Kubany). Na brněnské německé technice (Deutsche technische Hochschule Brünn) získal titul inženýra architekta. V Českém Krumlově působil do roku 1938, kdy odešel na zemskou stavební správu (Landesbaudirektion) do Lince (Linz), v roce 1937 se tu oženil s Melitou Putschöglovou. Kromě kostela ve Větřní stačil těsně před výbuchem druhé světové války vypracovat plány tří schwarzenberských úředních domů na Chvalšinské silnici v Krumlově, který měl být po záboru pohraničních území (a pak i schwarzenberského majetku) přejmenován na Krummau an der Moldau a pro válku v něm nedošlo ani k uskutečnění Foschumových plánů na tolik žádoucí dopravní obchvat historického centra města (ke zbudování objížďkové komunikace došlo především prokopáním tzv. Havraní skály /Rabenstein/ až v letech 1959-1964, dlouho po vyhnání německého obyvatelstva). Pracoval před válkou také na záměru rozšíření Šumavského muzea (Böhmerwaldmuseum) v Horní Plané (Oberplan), rovněž překaženém dalším vývojem událostí. V Linci se stal posléze po válce vrchním stavebním radou hornorakouské zemské vlády a mj. projektantem linecké zemské dětské nemocnice, přestavby zemského divadla, nové budovy zemského soudu a nespočetných civilních staveb dalších, na dohled od rodné Šumavy např. tkalcovské školy v Haslachu. Od roku 1946 byl v Linci členem diecézní kulturní rady a stavitelem mnoha rakouských kostelů (Innerbreitenau bei Molln, Klaffer, Schardenbereg, Scharnstein, Rosenau bei Windischgarsten, Urfahr, Untergeng, Brunbach). Volný čas tohoto neúnavného muže, dá-li se o něčem takovém u něho vůbec hovořit, patřil hledání motivů lidové architektury (především dřevěné domy a staré sýpky), která mu byla ostatně trvalou inspirací a východiskem. Pokoušel se i o vlastní výtvarnou práci malířskou a grafickou, jak o tom svědčí i už mezi válkami vydaný soubor dřevorytů na šumavské motivy. Zemřel nečekaně v nedožitých 51 letech věku 19. listopadu 1956 v Linci a je tam i pochován.

Nenahraditelný

Rudolf Grohmann

Když se donesla smutná zpráva, že Dipl.-Ing. architekt Hans Foschum v Linci náhle zesnul, působilo to jako zákeřný zásah kulí ze zálohy (v originále "wie ein Keulenschlag aus tückischem Hinterhalt" - pozn. překl.). Museli jsme se vyrovnat s nezměnitelným osudem, jsme však svému domovu dlužni ohlédnutí nazpět, abychom se ujistili, jaké hodnoty byly se životem toho muže spojeny.
Nad vůči světu tak vnímavým, radostně tvořivým Hansem Foschumem se vznášely od počátku až do konce tragické stíny. Jako malý chlapec spatřil světlo světa pouhý den poté, co zemřel jeho otec, učitel z blízkého okolí Prachatic. Už od dob svých středoškolských studií se jinoch se zkoumavýma očima, jimž neunikla nijaká zdánlivě nepatrná maličkost, vydával rád z Krumlova (v originále "von Krummau" - pozn. překl.) na toulky krajinou do všech světa stran. Vštěpoval si přitom do mysli nejen snad její povšechnou tvář, nýbrž pídil se všude po osobitosti staveb a uměleckých památek, které tu vytvořila lidská ruka. Výtěžky těchto putování tvořily základ bohaté Hansovy ilustrační a fotografické dokumentace. Když po dlouhém, často trpkém čekání mohl konečně zasáhnout do krajinotvorby a památkové péče své milované lesní domoviny, zatarasila mu cestu jako nepřehlédnutelná překážka druhá světová válka a rok 1945 mu vyrval z rukou všechno, na čem až dosud pracoval. Ocitl se v Horním Rakousku, musel jako my všichni začínat znovu a když se konečně znovu dokázal prosadit a měl možnost pracovat ve velkém a dosáhnout nových úspěchů, vzala si ho smrt vprostřed nedokončeného díla.
Nakolik Foschum už jako gymnazista sledoval svůj budoucí životní úkol, věděli a mohli ocenit jeho věkoví vrstevníci v širokém okruhu. Ta generace se vůbec podstatně lišila od svých předchůdců, kteří vyrostli ještě ve značně poklidnějších rakouských časech. Když byl náš domov včleněn do ČSR a tím odkázán zcela sám na sebe, prožili jsme i my na Šumavě duchovní přerod, z něhož se draly do života nové nečekané hodnoty. Náhle byl domov se všemi svými neopakovatelnými rysy základem nových poznání a snah. Vlastivěda, národopis, zkoumání historie a prehistorie Šumavy, zvláštností jejího nářečí, studium písemných pramenů, to vše bylo pěstováno v dosud nevídaném rozsahu. Mladí lidé se stali hnací silou takových aktivit prostřednictvím spolkové činnosti v organizacích jako byla sdružení Wandervogel, Staffelstein či Adler und Falken. Gymnazista Foschum byl v katolickém sdružení pověřen funkcí zvanou "Wegweiser" (doslova "cestovní ukazatel" - pozn. překl.) a na společných výpravách se od něho ostatní dovídali, k jakému hradu či zámku, kostelu či klášteru vlastně došli, měli možnost uslyšet celou historii podobné stavby a pochopit tak její význam. Vedl je ovšem také k tomu, aby vždy a všude s otevřenýma očima vnímali zejména i krásu památníků zašlých dob a uchovali ji v sobě. On sám si přinášel z každé takové výpravy bohatý užitek a kořist.
Jeho badatelská vášeň mu dala nacházet věci, které by jiní přešli bez povšimnutí. Jeho ilustrované záznamy dokumentovaly šumavská umrlčí prkna, kamenná boží muka a votivní kaple, kamenické značky i staré cechovní pečetě. Všechny stavební památky Šumavy, i ty nejskromnější, tu našly své místo, ať už máme na mysli stavební slohy, sídelní typy šumavských vsí a měst, vše v čistém náčrtníkovém podání. Když mu tento názorný materiál dovoloval jistý celkový nadhled, dal se do práce na své zamýšlené šumavské vlastivědě, jejíž celé části měl už hotovy.
To, co v těch letech nalezl a shromáždil, uměl i představit veřejnosti prostřednictvím výstav v krumlovské chlapecké škole. Už tehdy na sebe obrátil pozornost širokého okruhu zájemců a dokázal zároveň vstoupit mezi uznávané vlastivědné odborníky. Vyzbrojen ze šumavského domova takovými speciálními znalostmi, odešel na vysokoškolská studia do Brna, kde se na německé technice věnoval oboru pozemního stavitelství a architektury. Absolvoval tu všechny zkoušky s vyznamenáním a získal inženýrský diplom.
Ve svém prvním zaměstnání v oboru vedl při jedné českobudějovické stavební firmě výstavbu krumlovské nemocnice a byl na základě toho povolán ke spolupráci na zdejším městském stavebním úřadu. Tady byl mužem na svém místě, neboť právě Krumlov a uchování jeho vzácné tváře vždy činily přímo rodičovskou starost památkové péči (v originále "Stadtbild war ein Sorgenkind des Denkmalschutzes" - pozn. překl.), která byla Foschumovou láskou. Jeho vlastní stavební projekty v té době také harmonicky propojovaly nové budovy se starým sousedstvím. Když se mu poštěstilo vyhrát konkurs na realizaci kostela ve Větřní, který byl pak proveden celý podle jeho návrhu, byl to průlom k uznání v těch nejširších kruzích. Tady se poprvé osvědčily nové stavební formy, začleňující nenapodobitelně dům Boží do okolní krajiny. Pražský památkový úřad ho ustanovil svým pověřencem pro toto území a Foschum se stal poradním architektem schwarzenberského panství.
Když v roce 1938 padly hranice mezi jižní částí Šumavy a Mühlviertelem, byl architekt Foschum povolán do služeb zemské stavební správy v Linci a na základě svých znalostí šumavského stavebního a krajového svérázu byl jmenován i vedoucím na podzim téhož roku nově při linecké správě zřízené pobočky v Krumlově. Nyní mohl Foschum jít s plnou vervou a talentem za uskutečněním svého zamilovaného plánu, totiž učinit šumavskou domovinu pokud možno ještě krásnější.
S úctou musí každý, kdo mohl jen nahlédnout do Foschumových uměleckých záměrů oněch několik málo let, dosvědčit odvahu jeho tvořivé vůle. Jenom nepatrná část z toho všeho došla uskutečnění. Jak krásně položil do stínu krumlovského hradu a zámku v Jelení zahradě (Hirschgarten) velký dům schwarzenberských úředníků s oběma rodinnými vilami po křídlech! Přestavba městského mlýna "am Wirtel" (dnes "Na Ostrově", prý podle původního označení ze 16.-17. století - pozn. překl.) nalezla přes dodržení všech technických požadavků mlynářského provozu řešení, které směřuje výhled od vltavské vody k Plášťovému mostu (Mantelbrücke) a stala se tak šťastným a nenásilným Foschumovým zapojením do starého stavebního rozvrhu města. Mohl po sobě zanechat dovršené mistrovské dílo, kdyby došly realizace jeho velké projekty úprav na krumlovském zámku, odvážný silniční obchvat historického jádra města (nevíme, nakolik se pozdější jeho uskutečnění opíralo o starší návrhy - pozn. překl.) či přestavba a rozšíření budovy Šumavského muzea v Horní Plané (Oberplan), z něhož chtěl Foschum vytvořit rovnou kulturní centrum celé oblasti.
Válka učinila to všechno nemožným.
V těch několika málo letech, předcházejících jeho povolání k wehrmachtu, založil Foschum ještě další dokumentační kolekci. Hledal po celé Šumavě a v jejím sousedství repertoár domovních dveří a vrat, dveřních klepadel, střech a krovů šumavských obytných stavení a stodol, které pak zachycoval kresebnými skicami. Shromáždil tak obsáhlý materiál, vyčerpávající všechny typy našeho selského a dřevorubeckého domu. Na pouti za původními formami obilné truhly (v češtině se pro ni setkáváme s výrazy "skřich, škřich, štrych, súsek, súska, suška, sousška" a násypného koše (v originále "zu bodenständigen Formen des 'Getreidekastens' oder 'Schüttkastens'" - pozn. překl.) nalezl jako jejich nejstarší příklad mezi dřevěnými objekty dvora při Smědči zcela z kamene vytesanou zásobnici (v originále "zwischen den Holzbauten des Hofes ein ganz in Stein aufgerichteter Kasten bei Großzmietsch" - pozn. překl.).
Stačil založit v těch letech i filmový archiv takových zvláštností našeho domova. Sebraný materiál z té doby byl přepraven do Horního Rakouska a zčásti i do Mnichova, zachoval se však stejně nepatrnou měrou jako Foschumova dokumentace vlastní.
Když byl Foschum v roce 1948 povolán k hornorakouské zemské stavební správě, navázal na to všechno, čím se zabýval doma. Znovuzaložil sbírku kulturní písemné a kresebné dokumentace, filmový archiv, tentokrát zpracovávající materiál ze značně nedotčené dosud krajiny Mühlviertelu. Hlavní oblastí jeho aktivit byla však výstavba kostelů. Svědčí o tom jeho uskutečněné projekty v místech jako Innerbreitenau u Molln, Scharnstein, Rosenau u Windischgarsten, Schardenberg (tzv. "Fatima-Kirche") a další přestavby a přístavby kostelů už existujících. Foschumovo zaujetí pro sakrální architekturu odpovídalo niterné osobní potřebě, v něm docházelo výrazu jeho hluboké náboženské založení.
O tom, co spolková země Horní Rakousko v zesnulém ztrácí, vypovídá dojemný projev, pronesený nad hrobem Hanse Foschuma ústy zemského hejtmana Dr. Gleißnera (o něm viz forum oö geschichte - pozn. překl.).
Ztráta, kterou jsme utrpěli my Šumavané, je skutečně nenahraditelná. Pokud bychom chtěli životní dílo Foschumovo snad s někým srovnávat, vynoří se nám v mysli Dr. Rudolf Kubitschek, který nás opustil už dříve. To, čeho Kubitschek dosáhl na poli šumavské jazykovědy, to se podařilo Foschumovi dosíci v oblasti nauky o krajině, zvané "Landschaftskunde". Oba byli hledači pokladů našeho domova, oba byli předčasně vyrváni svému bádání. Poté, co jsme ztratili rodný kout, zasahuje nás ztráta takových mužů dvojnásob těžce.