ALFRED FREISLEBEN
Vzpomínka na domov
Poutníku, který přicházíš z českého vnitrozemí na Šumavu a do Českého lesa (v originále "aus dem Inneren des Böhmerlandes in den Böhmerwald" - pozn. překl.) a hledáš tu svou cestu z okresního města Tachova (v originále "von der Kreisstadt Tachau" - pozn. překl.) ke hranici, pak v půli cesty tím směrem narazíš na někdejší osadu Pořejov (v originále "auf die Ortschaft Purschau" - pozn. překl.). Pravděpodobně dnes tam, kde se ta ves kdysi rozkládala, najdeš jen moře trosek, zarostlých kopřivami a divokým křovím.
Já však, milý poutníku, chci tě zavést nazpět do jiného času, kde ještě větší část vsi neklesla v sutiny účinkem nepřátelské dělostřelby, kde její obyvatelé nebyli ještě vydáni napospas zániku. Řekněme do roku 1943 (autorovi textu bylo tehdy 13 let - pozn. překl.)...
Překlad pořizuji přímo z citace německého textu originálu v diplomové práci Bc. Michelle Tesařové "Die sudetendeutschen Heimatbücher aus den ehemaligen Bezirk Tachau", vypracované roku 2017 na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. Nedatovaný strojopis Alfreda Freislebena z Norimberka pod titulem "Erinnerung an Daheim. Purschau und seine Umgebung" je součástí fondů krajanské instituce Tachauer Heimatmuseum ve městě Weiden v bavorské Horní Falci (Oberpfalz). Autorka práce se domnívá, že úvodní slova Freislebenova textu volí rok 1943 asi nikoli proto, že se tehdy u Stalingradu rozhodlo o porážce Německa, nýbrž proto, že autor tehdy prožíval šťastná mladá léta. O existenci Alfreda Freislebena jsem se vlastně dověděl díky cyklu článků, publikovaných díky Wolfu-Dietrichu Hamperlovi (ten má i své samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže) je na stránkách pravidelné "tachovské" přílohy ústředního krajanského listu Sudetendeutsche Zeitung na jaře roku 2018. Hamperl tam uvádí, že někdy koncem devadesátých let minulého století mu "mittlerweile verstorbene Purschauer Heimatforscher", tj. "mezitím zemřelý pořejovský domovský badatel" Alfred Freisleben, tehdy podle toho dosud žijící, předal tlustou obálku ("ein dickes Kuvert") s fotografiemi a dopisy. Ty dopisy dokumentují cesty Alfredova bratra Reinholda, který se ocitl po vyhnání v durynském, Goetheovými pobyty proslaveném městě Ilmenau, tedy na východě Německa v někdejší sovětské okupační zóně, odkud podnikl v sedmdesátých letech dvacátého století, kdy už bylo sovětskou armádou okupováno i "socialistické" Československo, několik cest do rodných míst. Tak jsem se na dostal i k parte Alfreda Freislebena, kde se mezi pozůstalými vedle vdovy Marianne objevuje i bratr Reinhold s rodinou. Z parte se dovídám i data narození a úmrtí autora originálu mnou přeložené textové ukázky, totiž 10. říjen roku 1930 a 9. září roku 2013, kdy Alfred Freisleben po krátké těžké nemoci v bavorském Norimberku (Nürnberg) skonal a byl zpopelněn 13. září v krematoriu norimberského hřbitova Westfriedhof. Nemohu pominout, že v někdejším Pořejově žila kdysi i početná židovská komunita, v níž bychom nalezli i příjmení Freisleben, která však Pořejov opustila už předtím, než i tu mohly zavládnout rasové zákony (v roce 1937 tu už zůstal obchodník Julius Löwy jako poslední ze Židů, z nichž mnozí odešli až do USA). Freislebenův strojopis končí zvoláním, které lze vztáhnout opravdu na všechny, kdo chtějí pochopit:
"Wie glücklich bist du, lieber Wanderer, wenn du noch eine Heimat hast!" (tj. "Jak šťasten jsi, milý poutníku, máš-li ještě nějaký domov!"
- - - - -
* Pořejov / † † † Norimberk (BY)
