logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

LEOPOLD FREY

O Terčí Vsi

Terčí Ves (v originále "Theresiendorf" - pozn. překl.) sestává z malé kostelní a školní osady o devíti domech a ze široce roztroušených domů dalších, mezi nimi ležící osady Pivonice (v originále "dem dazwischen liegenden Orte Piberschlagl" - pozn. překl.), dále pak z osad Terčí Dvůr a Terčí Huť (v originále "aus den Orten Theresienhof und Theresienhütte" - pozn. překl.). Kostelní a školní osada byla dříve ještě menší, měla toliko dva domy. Teprve když byla za císaře Josefa II. zřízena v roce 1786 lokálie, zajišťující duchovní péči (v originále "die Localseelsorge" - pozn. překl.), rok nato 1787 pak zbudován kostel a ve starém malém domku otevřena škola (školní budova byla postavena až po dalších dvou letech), panství Nové Hrady (v originále "die Herrschaft Gratzen" - pozn. překl.) zajistilo i zbudování hospody. Následně tu vyrostla i další obytná stavení. Zdejší duchovní péči a škole byly svěřeny také vsi Lužnice a Rapotice (v originále "die Dörfer Luschnitz und Rappotitz" - pozn. překl.). Lužnice patřila dříve k Německému Benešovu (v originále "zu Beneschau", rozuměj dnešní /od roku 1948/ Benešov nad Černou - pozn. překl.) a Rapotice byly přifařeny k Malontům (v originále "zu Meinetschlag" - pozn. překl.). Roztroušená stavení Terčí Vsi byly pravděpodobně vykoupeny od hospodářských dvorů (v originále "von den Meierhöfen" - pozn. překl.) Terčí Dvůr a Pivonice. Pivonice (jejich německé jméno Piberschlagl mohlo vzniknout na základě lidové etymologie, ztotožňujíci "bájného" pivoně /viz Wikipedia či třeba "cimrmanovský" odkaz Pivoň domácí v tomto případě s bobrem /der Biber/, takže by ono toponymum mělo fiktivní ovšem českou obdobu "Bobří Lhotka" - pozn. překl.) jsou mnohem starší a náležely ke sklářské Terčině Huti (dnes zcela zaniklé, o její někdejší existenci svědčí blízký Huťský rybník (jeho německé jméno Gereuther Teich ovšem odkazuje k rovněž zcela zaniklé vsi Jitronice /Gereuthern, česky též Křoviště/ - pozn. překl.). V době založení lokálie bydlel duchovní v Terčím Dvoře a konal bohoslužbu v kapli, zřízené provizorně v myslivně (v originále "im Jägerhause eingerichteten Kapelle" - pozn. překl.). V Terčí Vsi na Pohořském potoce (v originále "am Bucherser Bache" - pozn. překl.) bylo novohradským panstvím zřízeno složiště dřeva k plavení stavebního dřeva (v originále "Holzablagerungsplatz zur Verflößung des Bauholzes" - pozn. překl.) s vazištěm vorů na tak řečeném Migalově jezu (v originále "an der sogenannten Migalwehr" - pozn. překl.), kde byly polena vázána na tak řečené "prámy" (v originále "die Bramen /Tramen" - pozn. překl.), tj. vory schopné plavby. Druhé vaziště je v Leopoldově (v originále "in Leopoldsdorf" - pozn. překl.) a třetí v Unterzeughütten (viz webové stránky Zaniklé obce, kde nacházíme český výraz "strojivá bouda", určená "k uložení nářadí a noclehu dělníků, vázajících vory" - pozn. překl.) za Leopoldovem. Zatímco na Pohořském potoce se dala provozovat voroplavba, na potoce zvaném Kräuterbach (české jméno "Bylinný potok" asi nikdy neměl a na mapě je opravdu bezejmenný - pozn. překl.) za Ahornhütte (zanikla pod českým místním jménem Javory - pozn. překl.) a na říčce Černá u Zlaté Ktiše (v originále "dienen /.../ nur zum Holzschwemmen" - pozn. překl.) se plavila toliko polena sama. Vodu zajišťují Uhlišťský rybník (v originále Kohlstätter-Teich - pozn. překl.), rybník zvaný Kräuter-Teich (ani on české jméno asi nikdy neměl a na mapě ho dnes pod nijakým označením nenajdeme - pozn. překl.) a nádrž Zlatá Ktiš (v originále "Goldentischer-Teich" - pozn. překl.). Plavením dřeva došlo ovšem ve zmíněných tocích k téměř úplnému vyhubení v nich žijících pstruhů. Terčí Huť byla často nazývána i Fillingerova Huť (v originále "Fillingerhütte oder Fillingerhäuseln" - pozn. překl.), poněvadž sklářský mistr se jmenoval Fillinger. Farní a školní obvod (v originále "Pfarr- und Schulsprengel" - pozn. překl.) sestával v roce 1786 z Terčí Vsi, Lužnice, Rapotic, dvou domů v Horním Příbrání (v originále "aus /.../ zwei Häusern in Obersinnetschlag" - pozn. překl.), Tonihäuseln (osada zaniklá pod českým místním jménem Jednoty - pozn. překl.), Terči Huti a Uhliště (v originále "und Kohlstätten" - pozn. překl.). V letech 1790 až 1794 byly vrchností k provozování dřevoplavby založeny nové osady, a sice Leopoldsdorf, Gereuthern, Schwarzthal, Goldentisch a Ahornhütte (z nich zůstaly zčásti dodnes zachovány jen Leopoldov a Černé Údolí, tj. někdejší Schwarzthal - pozn. překl.). V Leopoldově zůstaly (rozuměj koncem 19. století - pozn. překl.) zůstaly kromě čtyř vykoupených domků jen dřevorubecké chatrče. Jitronice (dnes ovšem pod tím českým jménem zcela zaniklé - pozn. překl.) jsou zcela od panství vykoupeny a zůstali tam jen majitelé pozemků a stavení. stejně tak v Černém Údolí. V poslední době byla v Černém Údolí zřízena panská sklárna s brusírnou skla. Vyrábí se tu a brousí tabulové a duté sklo. Ve Zlaté Ktiši a v Javorech (tj. v osadách pod těmi českými jmény zcela dnes zaniklými - pozn. překl.) bydlí dnes jen dřevorubci ve službách panství. V Javorech stojí z větší části dřevěný lovecký zámeček, nesoucí jméno Sophienschloss uprostřed velké obory (rozuměj na konci komunistické totality až zbořený zámeček Žofín na kraji dnes nepřístupné přírodní rezervace - pozn. překl.). Revírníci sídlí ve Starých Hutích (v originále "in Althütten" - pozn. překl.), v Lužnici a v myslivně v Bělé (v originále "im Zirnetschläger Forsthause" - pozn. překl.), která je ještě přifařena k Terčí Vsi. V Terčí Vsi bydlí podlesní (v originále "Unterförster" - pozn. překl.). Každoročně se tu konají velké hony na jeleny.
Obecná škola byla až do roku 1885 dvojtřídní. V roce 1886 byla dokončena rozšiřující stavba školní budovy, takže stanuly k dispozici tři vyučovací místnosti, z nichž mohly být zpočátku k dispozici jen dvě, poněvadž chyběla třetí učitelská síla. Roku 1885 byla také zřízena k Terčí Vsi příslušná jednotřídní expozitura Černé Údolí (v originále "einclassige Schulexpositur Schwarzthal" - pozn. překl.) a jí přiřčena tamní stavení čp. 1,2, 3, 5, 17a i 17b, 18, 19, 20, pak 38 až konečně 50 včetně (v originále "bis einschließlich 50" - pozn. překl.). Terčí Ves má 185 německých a až na jednu židovskou rodinu římskokatolických obyvatel (v originále "und bis auf eine israelitische Familie christkatholische Einwohner" - pozn. překl.). Náleží k politické obci Lužnice.


J. Märten, Heimatkunde des Bezirkes Kaplitz (1894), s. 198-199

Celý předchozí text svědčí o tom, že ho, jak ostatně dosvědčuje úvod sestavovatele vlastivědné knihy Johanna Märtena (ten má na webových stranách Kohoutího kříže své samostatné zastoupení), psali jak v případě ostatních popisů stavu v době vydání publikace místní učitelé. O Terčí Vsi se tak podle Märtena měli rozepsat Josef Liebl (o tom jsem se až v prosinci roku 2020 za koronavirové pandemie dočetl v Budweiser Zeitung, že zemřel 18. listopadu roku 1918 v Terčí Vsi zřejmě na španělskou chřipku) a Leopold Frey. Poněvadž o Lieblovi se mi nepodařilo objevit ničehož nic (školní kronika není k mání), zbývá mi ten druhý. Leopold Frey působil na škole v dnešní Pohorské Vsi od dostavby nové školní budovy, tj. od roku 1886. Nevím, kdy a kde se narodil a zemřel, ale zjistil jsem, že v letech 1874-1877 působil na německé obecné škole v Brloze (Berlau) a poté v letech 1878-1886 na škole v Německém Benešově, tj. dnešním Benešově nad Černou. Když se v červenci 1919 s Terčí Vsí loučil, jak dokládá noticka listu "Budweiser Zeitung" z 11. 7. téhož roku, měl tedy za sebou 45 let pedagogické praxe, z toho 33 let tady ve "farní a školní osadě", kterou čekal ve dvacátém století pohnutý osud. Vypůjčuji si z publikace "Průvodce po ČSR", svazek 1 (Naše pohraničí 1) z roku 1948 beze změny (jen četné zkratky většinou rozvádím) pasáž o obcích Lužnice a Rapotice, souvisejících úzce s Terčí Vsí, která ilustruje stav před komunistickou "úpravou" i tak bezradných "rekreačních" poměrů po druhé světové válce a "odsunu" německy hovořících obyvatel (nahradili je povícero rumunští Slováci a Romové), za nichž bylo kdysi na novohradském panství jinak, byť nijak lehce živo. Nevysvětlitelným mi z nezcela spolehlivého a místy zmateného průvodce zůstává nárůst počtu domů v letech 1930-1948 ze 46 na 150 (to snad ty zcela dnes zaniklé Rapotice s prý 85 obytnými staveními v roce 1930!). Proti padesátým létům dvacátého století, kterých se Leopold Frey sotva mohl dožít, všechno ještě pouhá předehra.

LUŽNICE 850 m, pošta Terčí Ves, ONV Kaplice, leží jižně 6 km od Benešova nad Černou na západním okraji nesmírných lesů. Je jimi obklopena s tří stran a jen na západě, směrem k Radčicům a Malontům, je otevřena náhorní pláň s krásnými rozhledy, obhospodařovaná zemědělci. V lesích 4 km východně od obce je v krásném lesním zátiší osada Žofín s loveckým zámečkem, oborou a velkou reservací a o 3 km výše je velká vodní nádrž na plavení dříví v dřevorubské osadě Zlaté Ktiši, která není dosud osídlena. Pro svou krásnou polohu na náhorní pláni, vyúsťující zde širokým chobotem do rozsáhlých, desítky km k východu, k severu a k jihu rozprostírajících se lesů a jiné významné rekreační podmínky, je Lužnice přímo předurčena pro rekreační středisko a jde jen o to, aby se někdo našel, kdo by se tohoto úkolu ujal a uplatnil jej. Prostředky místních lidí a MNV na to nestačí. V obci je škola, kostel, ubytovací hostinec v národní správě pana J. Zíky a letní byty v neosídlených domcích i v soukromí. V hostinci lze se stravovat. V obci bylo roku 1930 243 obyvatel, z toho 5 Čechů, 213 Němců, 5 cizinců a 46 domů, roku 1947 250 českých obyvatel a 160 domů. Hospodářství: malozemědělské a lesní; buduje se velký dřevařský podnik s pilou. V zemědělství a na pile pracují též rumunští Slováci. Kultura: loutkové divadlo, dětské besídky, v plánu je vybudovat opatrovnu pro děti. V obci je elektrické osvětlení (jednosměrný proud), výborná pitná voda (pumpy, vodovod) a koupaliště. Turistické noclehy v hostinci a v soukromí. Letos (1947) se budou obnovovat značky na turistických cestách. Nejjbližší autobusová zastávka v Benešově nad Černou 6 km. Vede tam pěkná silnice k severu.
K Lužnici patří tyto osady: Terčí Ves, ležící jižně 1,5 km v okruhu lesů, která jejiž téměř úplně osídlena zemědělci a lesními dělníky. Je tam pošta, škola, hostinec, obchod. Při druhém, dosud (1947) nezadaném hostinci jsou dva velké sály a a sedm pokojů. Bylo by tam lze zříditi i turistickou noclehárnu, není však na to prozatím dostatek peněz. Pivonice, ležící 0,8 km jižně od Terčí Vsi na okraji lesů, jsou jen částečně osídleny lesními dělníky. Terčí Dvůr, ležící jižně 0,5 km od Pivonic v okruhu lesů, je jen částečně osídlen lesními dělníky a dělníky pracujícími na pile. Postrádají se zemědělci. V osadě Uhlíře jižně 0,5 km od Tečího Dvora, vznikají velké pily firmy Hřib. Osada Terčí Huť, ležící 3 km východně od Terčího Dvora v lesích u velké vodní nádrže, je neosídlena. Osada Žofín, ležící 3 km východně od Terčí Vsi v lesích, je osídlena. Lovecký zámeček je nezužitkován. Je to prostá dřevěná stavba, podobná vile. V zámečku jsou bohaté sbírky vzácného porcelánu, obrazů, rytin a starého slohového nábytku. Před hlavním průčelím jsou dva kovoví jeleni. Byl zbudován roku 1855. Při zámečku je obora a velká lesní reservace, v níž dorůstá prales. Je to nádherné zátiší. Osada Zlatá Ktiš, kde je u velké vodní nádrže v lesích několik dřevěných domků, v nichž bydleli před válkou dřevorubci a kde byl i primitivní hostinec, je neosídlena.
(Účel vodních nádrží v tomto kraji v průvodci jinde popsán takto:
Jihozápadně 2 km od Hojné Vody je v lesích osada Mühlberg, kde je vodní nádrž, kterou protéká Luggavský potok, a o 1 km dále je obec Černé údolí, kde se Luggavský potok vlévá do řeky Černé, která výše v horách protéká pod názvem Černý potok nádrží ve Zlaté Ktiši nad loveckým zámečkem Žofínem. Pod zámečkem se spojuje Černý potok s potokem Gereutherem a s potokem Eiben, Všechny tyto horské potoky mají vodní nádrže a dohromady tvoří řeku Černou (na mapě Švarcava), která protéká Benešovem nad Černou a pod Kaplicemi se vlévá do Malše. Kdybyste sem přišli v dubnu, byli byste svědky zajímavé dopravy polenového dříví po vodě. Do všech těchto potoků v okolí se hází polenové dříví, pak se vypustí nádrže a dříví se plaví po Černé do Malše. U Plavu před Českými Budějovicemi se polena brlením zadržují a pozvolna propouštějí k Českým Budějovicům. Od Ličova za Benešovem nad Černou se plaví již vory a plavba se reguluje vypouštěním vody z horských nádrží na výše uvedených potocích. Při dopravě vorů se spolupracuje s nádržemi na Pohořském potoce a jeho přítocích, Celkem se řídí plavba vorů vypouštěním sedmi vodních nádrží, neboť jen tak se dají překonat nebezpečné peřeje na Černé a na Malši.)
Osada Černé Údolí, ležící 3,5 km severovýchodně od obce Lužnice, je jen nepatrně osídlena; cybí lesní a zemědělští dělníci, respektive zemědělští osídlenci. Je tam jeden obchod. Osada Jitronice, ležící 2 km severně od Lužnice v okruhu lesů, je neosídlena. Osada Kempná, ležící v lesích 1 km od Jitronic, je také neosídlena. Osada Polžov, ležící 1 km východně od Jitronic na náhorní pláni na okraji lesů, je osídlena jen částečně. Osada má dobrou půdu, chybějí však zemědělci.
RAPOTICE 850 m, pošta Terčí Ves, ONV Kaplice. Roku 1930 377 obyvatel, z toho 9 Čechů, 367 Němců, 1 cizinec, 85 domů, roku 1947 je obec úplně vysídlena. Je tam škola, 2 mlýny, 1 pila se ruší, 1 přijde do provozu. Hostinec roku 1945 vyhořel. Obec leží na náhorní kopcovité pláni v okruhu rozsáhlých lesů. Železniční stanice v Kaplicích 19 km, autobusová zastávka v Kaplicích 15 km, pošta Terčí Ves 4 km, Benešov nad Černou 9 km.


- - - - -
Brloh / Benešov nad Černou / Pohorská Ves

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Referát o výročním zasedání spořitelního a úvěrového spolku v Terčině Vsi za jeho předsednictví
Zpráva o jeho vyznamenání čestnou medailí za 40 let učitelské služby
Zpráva o jeho odchodu do důchodu v českobudějovickém německém listu
Pohlednice vídeňského fotografa Franze Mörtla, zachycující Pohorskou Ves, vpravo uprostřed před kostelem škola

zobrazit všechny přílohy

TOPlist