FRANZ FRIDRICH

Z "Rundreise durch Böhmen (1887)"

K seznámení se všemi krásami Šumavy (v originále "mit allen Schönheiten des Böhmerwaldes bekannt zu werden" - pozn. překl.) se doporučuje nějaká vlastní cestovní túra (v originále "eine eigene Reisetour" - pozn. překl.).
Vynikajícími cíli jsou zejména Velký Javor, vodopád Bílá strž, hora Ostrý a zřícenina hradu Rabí (v originále "der grosse Arber, die Wasserfälle im Klammerloch, der Ohser, Ruine Rabi" - pozn. překl.).
Návrat ze Železné Rudy do Prahy (v originále "von Eisenstein nach Prag" - pozn. překl. se vyplatí v přebytečném čase vykonat:

po železnici (v originále "per Bahn" - pozn. překl.) via Plzeň - České Budějovice (v originále "via Pilsen nach Budweis" - pozn. překl.) s přespáním v hotelu U Zvonu (v originále "/Hôtel zur Glocke/" - pozn. překl.).
Dalšího dne z Českých Budějovic vozem (v originále "per Wagen" - pozn. překl.) do knížecího schwarzenberského zámku Hluboká nad Vltavou (v originále "nach dem fürstl. Schwarzenberg'schen Schloss Frauenberg" - pozn. překl.). Pro vstup třeba vyhledat kastelána (v originále "/Wegen Zutritt beim Castellan anzusuchen/" - pozn. překl.). Zpátky k železniční stanici Zámostí (v originále "nach der Bahnstation Zamost" - pozn. překl.). Odtud kolem jedné a čtvrt hodiny odpolední po železnici dále do stanice Čimelice (v originále "bis Station Čimelitz" - pozn. překl.) s knížecím zámkem (v originále "/fürstl. Schloss/" - pozn. překl.), z Čimelic dále vozem na romanticky položený hrad Zvíkov (v originále "nach Klingenberg romantisch gelegene Burg" - pozn. překl.), 2 hodiny.
Kdo je přítelem inspirující lodní plavby po divoké řece s romantickými břehy, ten ať si za 5 až 8 zl. (v originále "/5 bis 8 fl./" - pozn. překl.) najme loď a učiní vodní partii na zajímavý hrad I (v originále "bis Worlik, /interessante Burg/" - pozn. překl.), odtud pak se vrátí vozem do Čimelic a nočním vlakem dále do Příbrami (v originále "nach Přibram" - pozn. překl.).

Rundreise in Böhmen (1887)

P.S. Bez schwarzenberských zámků a dolního, nepřehrazeného ještě romantického dolního toku Otavy si prostě Šumavu nelze dopřát (natož se do té knížecí země dnes v čase vrátit).

Publikace, z níž je výše přeložena do češtiny závěrečná část, má pouhých 32 stran a je digitálně přístupná. Jako vydavatel je německy označen "Verlag des Vereins zur Hebung des Fremdenverkehrs in Prag und Umgebung". Autor na obálce uvedený, totiž Fridrich F., neuvádí své křestní jméno v plném znění, a to bývá na českých serverech psáno František. Wikipedia umožňuje nahlédnout i do křestní matriky fary v Mělníku, kde se podle německy psaného záznamu narodil 21. května roku 1829 v domě čp. 54 chlapec, pokřtěný, abychom matriku citovali přesně, "Franciscus Seraff. Josephus der Pflegvater und Ernestus", přičemž výraz "der Pflegvater" označuje pěstouna Ježíšova. Novorozencův otec Johann Melchior Fridrich, syn kupce Franze Alexe Fridricha a jeho ženy Elisabeth, roz. von Azzoni, byl od roku 1830 po 16 let purkmistrem královského věnného města Mělník, matka Magdalena byla dcerou Franze Eustacha Hennlicha, c.k. školního komisaře v jihočeské Blatné. V Praze rodině patřil dodnes stojící dům U zlatého říšského jablka v Michalské ulici č. 17 (čp. 438). Franzova matka zemřela, když byly synkovi 3 roky. V roce 1851 zanechal Fridrich už dvaadvacetiletý údajně pro oční nemoc pražského studia práv a začal se věnovat tehdy novému oboru fotografie (jak konstatuje Pavel Scheufler ve Fridrichově životopise nazvaném "Životní pouť Františka Fridricha", diagnóza jeho oční nemoci by se s nadsázkou dala označit právě slovem "fotografie"). Už v roce 1855 mu otec umožnil návštěvu pařížské Světové výstavy, což muselo mít na syna rozhodný vliv. Rok nato v Praze své stereoskopické fotografie z Paříže vystavil v tehdejším hotelu U arcivévody Štěpána na Václavském náměstí. Pokud byly snímky jeho dílem, šlo by o první autorskou fotografickou výstavu v Čechách vůbec. Skandál s výstavou spojený (za zástěnou tam bylys zvláštní vstupné k vidění i fotografie, označené soudem za "necudné". Fridrich byl odsouzen ke 48 hodinám žaláře (na odvolání byl přitom rozsudek zrušen) a pokud i v tomto případě byly snímky aktů jeho, měl by i v tom "u nás" zajištěno prvenství. Na jaře 1857 se nepohodl s otcem kvůli své vážné známosti s nemajetnou dvacetiletou tehdy židovskou dívkou Eleonorou Grögerovou a dvojice mladých lidí se rozhodla odjet do Ameriky. Přitom se rok nato v pražském adresáři objevil Fridrich s ohlášeným ateliérem v už zmíněném domě v Michalské ulici. Měl povoleno i fotografické kočování po venkově. V každém případě se pobyt v USA, kde měli ti dva i svatbu, protáhl na 3 roky a na zpáteční cestě se Eleonora dala v polském (tehdy rakouském) Krakově pokřtít. Vedlo to ke smíření s otcem a 11. června 1861 ke druhé svatbě v kostele sv. Jiljí na Starém Městě pražském (oddával je tam páter Guilielmus Kabesch, tj. tamní "generální kazatel", dominikán Vilém Kabeš /1807-1879/). V záznamu tamní oddací matriky se dovídáme, že rodiči nevěsty, o osm let mladší nežli ženich, byli obchodník uzeninami (Selchfleischhändler) Juda Gröger a Eva, roz. Popperová, oba mojžíšského vyznání (nevěstin rodný list pocházel z haličské osady Mogila /v matrice Mogilau/, dnešní části vsi Gostiv na západní Ukrajině). Jistou záhadou pro mě zůstává výrazný Fridrichův portrét s přítelem na webu (nikoli jediném) Heritage images, má-li (je ze sbírek newyorského Metropolitního muzea) ještě americký původ. O Fridrichově pražském působení existuje několik svědectví Jana Nerudy, velkého ctitele nového fotografického umění. Vítal Fridricha jako českého fotografa, dotyčný je však na pražské policejní přihlášce opětovně veden i se svou ženou Eleonorou pod jménem Franz Josef Friederich. Poněvadž mu zřejmě pro už zmíněný mravnostní prohřešek z roku 1856 (!), odepřen titul c.k. dvorního fotografa, užíval "náhradního" titulu "Königlich Preußischer Hofphotograph". Přesto mu císař František Josef v roce 1867 udělil v roce 1867 velkou zlatou medaili za umění a vědu (za album "Erinnerung an Prag"). Roku 1868 se manželům Fridrichovým narodila dcera Eleonora Klára. Pražský fotograf měl "kromě říše" filiálky v Německu a komisionáře či sklady v Paříži, Londýně, Turíně, New Yorku, Baltimore, San Francisku, Rio de Janeiru, Alžíru, Šanghaji, Sydney, Kapském Městě, v Japosku i Zadní Indii. Fridrich přestal fotografovat roku 1889, kdy dovršil věk šedesáti let. Zemřel v Praze 23. března 1892 v nedožitých 63 letech. Nás zajímají Fridrichovy osudy zejména proto, že spolu s Ignazem Kranzfelderem (*1849 v Chebu, †1930 v Horšovském Týně) vytvořil zřejmě první fotografie Šumavy ze svých pobytů v proslulém Prokopově penzionu na Špičáku (Dorf Eisenstein) někdy v sedmdesátých letech devatenáctého století, kdy byl asi (pro starou Prahu rozhodně) nejvýznamnějším fotografem v rámci celé monarchie. Jak patrno z textové ukázky, vzdal jí hold i "literární".

- - - - -
* Mělník / † † † Praha