WILLI GABRIEL
Průvodní slovo, věnované domovu v pravdě, úctě, lásce a věrnosti
Po více než třiceti letech od vyhnání (publikováno v roce 1977 - pozn. překl.) platí dosud zásada: Das Erbe erhalten - die Zukunft gestalten (tj. "Dědictví uchovat - příští svět budovat" - pozn. překl.). Ryze lidské city a pohnutky to jsou, zrozené z velkého utrpení nad ztrátou domova, jež udávají ráz této pamětní domovské knize o soudním okrese Hostouň v politickém okrese Horšovský Týn (v originále "über den Gerichtsbezirk Hostau im Kreis Bischofteinitz", výraz "Kreis /Landkreis/" pro dosavadní okres je ovšem pojmem zavedeným nacistickou správou v letech 1938-1945 po záboru do té doby okrajových území Československé republiky a předtím Koruny české - pozn. překl.). Uchovat informaci o tom, jaký kdysi byl, znamená právě tolik: ono zděděné uchovat pro budoucí a utvářet tak i jeho příští podobu.
Muži a ženy se tu shledali, aby slovem a obrazem stvrdili to, co nám zprostředkovává onen německý výraz: "Heimat" (tj. "domov", také "vlast" - pozn. překl.). Je tu zaznamenáno nejen utrpení tohoto těžce zkoušeného hraničního lidu (v originále "das Leid dieses schwergeprüften Grenzlandvolkes", z čehož jasně nevyplývá, které hranice má tu autor na mysli: zemské, republikánské či nacistické - pozn. překl.), nýbrž také historie, kultura a výdobytky pracovitého a křesťansky založeného národního kmene je tu předána příštímu světu a potomstvu (v originále "und Leistung eines arbeitsamen, christlichen Volksstammes der Nachwelt überliefert"; s křesťanstvím neměl národní socialismus "naštěstí" nic společného - pozn. překl.). Možná jednou historici, kteří budou psát dějiny našeho ztraceného domova, budou své vědomosti čerpat i z této knihy a dojdou k závěru, že vyhnáním bylo spácháno bezpráví, které nemůže nikdy přinést dobré plody.
Tato kniha vznikla za velkých obětí krajanů a jako dokumentace vchází do historie. Její hodnotu změří teprve budoucnost, až tu my, kdo jsme museli domov opustit, už nebudeme. Nyní by však měla vstoupit do obydlí a srdcí našich krajanů a přátel, ale měla by se dostat i do rukou politiků všech odstínů a jejich pomocníků v boji za právo, mír a svobodu. Všem spolupracovníkům na tomto díle vyslovuji srdečný dík.
Mnichov, květen 1977
Willi Gabriel,
okresní pověřenec domovského okresu Horšovský Týn
(v originále "Kreisbetreuer des Heimatkreises Bischofteinitz" - pozn. překl.)
Bezirk Hostau : Heimat zwischen Böhmerwald und Egerland (1977), s. 6
Willi Gabriel se narodil 5. června 1911 v Horšovském Týně. Po vychození měšťanské školy se vyučil řemeslu svého otce, tj. klempířství, elektro- a vodoinstalatérství a ve svých tovaryšských letech 1929-1939 působil v různých libereckých podnicích (Liberec se stal už v roce 1938 správním sídlem tzv. "Sudetengau"). Pak byl ovšem povolán do války už na jejím začátku (sloužil u "Luftwaffe" zřejmě v řadách pomocného letištního perzonálu, jak uvádí ve své diplomové práci na fakultě humanitních studií Jana Thomayerová /2007/, podle níž bylo za války po odchodu a deportaci českých a židovských obyvatel "Horšovskotýnsko zcela německým", účastnil se bojů ve Stalingradu, ocitl se už v roce 1943 v ruském zajetí, kam byl po válce opětovně vydán Američany a ze kterého byl propuštěn teprve roku 1950. V Mnichově se stal dílovedoucím v jedné instalatérské firmě, do penze tam odešel v roce 1974. Už od roku 1965 zastával funkci zvanou "Kreisbetreuer des Heimatkreises Bischofteinitz", jak to je uvedeno i na konci naší textové ukázky. Domovský okres reprezentovalo po vyhnání více než 30 tisíc lidí (počet německého obyvatelstva okresu byl podle už zmíněné diplomové práce k 1. lednu 1945 stanoven zhruba na 35 168 osob /z toho bylo 7 769 mužů, 17 857 žen a 9 632 dětí/, o rok později, v lednu roku 1946, kdy začaly být realizovány první přípravy vysídlení, byl počet německého obyvatelstva cca 32 700 /z toho 7 000 mužů, 15 390 žen a 9710 dětí/). Město Furth im Wald, které nad nimi převzalo v srpnu 1957 patronát, učinilo v roce 1979 Gabriela svým čestným občanem. V roce 1969 byl tu vsazen pamětní kámen vyhnání, 1973 založeno vyhnanecké muzeum, 1975 zřízena pamětní kašna domovského okresu ("die Heimatkreisbrunnen") a čtyři roky poté zvonkohra při arkýři městské radnice. Kostel "Kreuzkirche" se pod označením "Herrgott auf der Rast" stal, vybaven 1969 oltářem a dva roky nato varhany, jakýmsi poutním místem vyhnanců. Všechno to se i Gabrielovou zásluhou událo formou bezplatného daru postiženým. Roku 1977 byl Willi Gabriel vyznamenán rozhodnutím prezidenta SRN medailí německého spolkového Řádu za zásluhy, šest let poté Spolkovým záslužným křížem I. třídy. Zemřel 19. února roku 1987 na klinice ve Wartenbergu, pochován je zřejmě v Mnichově, kde žil.
- - - - -
* Horšovský Týn / † Wartenberg (BY) / † † Mnichov (BY)
