ELIS GOTZOVÁ
Moji milí!
Přeju Vám všem dny velikonočních svátků opravdu ve štěstí a ve zdraví (v originále "recht glückliche und gesunde Osterfeiertage" - pozn. překl.). Můj zdravotní stav se nelepší. Cítím se stále slabší. Srdečné pozdravy Vám a všem příbuzným
Lisl.
Kolik jen takových velikonočních pohlednic se zajíčky a rozkvetlými petrklíči a narcisy jako tento někdy z doby kolem roku 1960 (toho letopočtu měla být vyhlášena Československá socialistická republika, po Sovětském svazu prvý socialistický stát na světě, nepočítáme-li ten "národně socialistický", po jehož pádu musila pisatelka toho pozdravu odejít ze svého šumavského domova) kolovalo i v dobách nejhorších mezi lidmi, rozdělenými politickou hranicí, neřku-li železnou oponou! O tolika věcech se psát nesmělo, ty ustálené odvěké formule a svátky pevně ukotvené v běhu času jako by dopovídaly vše ostatní jménem jistot, které přetrvaly. I roku 1959 putoval z bavorského Spaltu u Norimberka do jihočeského Protivína vánoční pozdrav s ojíněnou smrkovou snítkou, na rubu s německým textem česky znějícím takto:
Milá Marie a Antone!
Prožijte vánoční dny opravdu ve štěstí a ve zdraví, také v Novém roce mnoho štěstí, požehnání a zdraví, to je to nejlepší pro nás staré. Také Martě (v originále "auch der Martha" - pozn. překl.) s rodinou vše dobré. Srdečný pozdrav
Elis.
A rok nato:
Milá Marie! Přeji Tobě a Tvým blízkým (v originále "Dir und Deinen Angehörigen" - pozn. překl.) vánoční svátky ve štěstí a ve zdraví (v originále "ein gesundes und frö/h/liches Weihnachtsfest" - pozn. překl.), v Novém roce vše dobré, hlavně zdraví. Doufám, že jste všichni zdrávi. Srdečné pozdravy
Lis.
Pisatelčin bratr Anton (narodil se v roce 1883 a zemřel 23. srpna 1960, jeho žena Marie Gotzová se narodila 13. listopadu roku 1890 a zemřela 17. ledna 1968) tu více oslovován není, ani od Elis (Lis) už v následujícím roce jejích osmdesátin nemáme už další pozdrav dochován. Hovořím tu o malém souboru rodinných dokumentů, poskytnutých mi dcerou v jednom z vánočních pozdravů zmíněné Marty, roz. Gotzové (sdělila mi poté i data maminčina narození a úmrtí, tj. 10. září 1916 a 5. prosinec 1995). Blanka Marešová o svých předcích zanechala ve 40. čísle časopisu Obnovená Tradice velmi cenné svědectví, z něhož tu čerpám, psané rukou jejího muže, malíře Štěpána Mikuláše Mareše, mého vzácného přítele. Elis Gotzová, která nás z hloubi času a prostoru oslovuje tím velikonočním "Moji milí!", narodila se v šumavské Dlouhé Vsi (Langendorf) dne 7. května roku 1881 jako jedno z osmi dětí Aloise Gotze (1841-1924), vyučeného sládka, jenž v roce 1889 převzal nájem pivovaru v Prášilech (Stubenbach) jako švagr Friedricha a Josefa Pauli, spolunájemců téhož pivovaru předtím. Byli jimi po své matce Sibyle Pauli, spolunájemkyní pivovaru v Železné Rudě (Eisenstein) vedle svého muže Josefa Pauliho, nájemce železnorudského pivovaru už někdy od poloviny 19. století, kromě starosti o najatý podnik také železnorudské poštmistrové. Tato žena se stala v roce 1867 už jako vdova také prvou nájemkyní schwarzenberského pivovaru v Prášilech (Stubenbach), v roce 1872 i nájemkyní dalšího schwarzenberského pivovaru v Dlouhé Vsi. Roku 1873 povolila vrchnost převedení prášilského pivovaru na jejího syna Friedricha Pauliho (deset let nato se stal také už zmíněný jeho bratr Josef spolunájemcem). Alois Gotz, jejich švagr a od roku 1889 v Prášilech i jejich nástupce, byl vyučeným sládkem a v pivovarských kalendářích byl hodnocen jako muž pracovitý, klidný a rozvážný. Od roku 1907 převzal nájem pivovaru jeho syn Fritz Gotz, v dochovaných dokumentech je podle Blanky Marešové uváděn však jako sládek a nájemce i nadále výhradně Alois Gotz. V naději na rostoucí turistický ruch postavili Gotzovi v Prášilech velký hotel (ještě v Körberově průvodci Šumavou z roku 1921 "doporučuje se co nejlépe nový hostinec u Gotze"), který Alois Gotz provozoval společně se svou dcerou Elis, pisatelkou svátečních pozdravů protivínské rodině svého bratra. Anton (Antonín) Gotz po studiích vstoupil do schwarzenberských služeb jako lesník a poněvadž si vzal Češku a hlásil se vždy k české národnosti, nebyl na rozdíl od svých sourozenců Aloise, Josefa, Fritze a Elis po druhé světové válce odsunut. Dnes kromě několika řádků nikdy neprovdané krásné paní hoteliérové zůstala v Prášilech budova "jejího" hotelu, zachovaná paradoxně "díky československé armádě", která tam sídlila v letech studené války a zkázy všeho lidského díla tady až do devadesátých let minulého století, z místního pivovaru, už mezi dvěma světovými válkami přeměněného na chatu Klubu českých turistů, pak zbyly vlastně jen prostory sklepení, která před zánikem zachránil architekt Ivan Adam, dnešní majitel pozemku. Na poničeném prášilském hřbitově se mezi jmény kdysi zde pochovaných obyvatel najde i to Elisina otce Aloise. Slečna Elisabeth Gotzová zemřela v bavorském městě Spalt nedaleko Norimberka 27. dubna 1962 a v poslední dubnový den tu byla i pochována. Daleko od starého Stubenbachu, pivovarsky pohostinných Prášil.
- - - - -
* Dlouhá Ves / Železná Ruda / Prášily / † † † Spalt (BY)
