ANGELA GRÄFOVÁ

Všechno bylo v roce 1958 srovnáno se zemí...

Ta slova řekla nad knihou "Adlerhütte - ein Dorf im Böhmerwald" žena, která se ve vsi, o níž ta kniha vznikla z jejího vyprávění, 2. června 1930 narodila. Prý jí tekly slzy po tvářích, když v roce 1991 po otevření hranic spatřila místa, kde rodná ves, jejíž bývalá poloha při Žlíbském vrchu (německy se nazýval Röhrenberg) je na mapách označována Samoty, kdysi stála. Adlerhütte se právě podle blízké hory nazývala i Röhrenbergerhütte, česky se tomu místu říká někdy i Orlovka. Před odsunem tu žilo kolem dvou set lidí, těch zhruba devadesát, co z nich jsou ještě naživu a každoročně se scházejí na svátek Nanebevzetí Panny Marie o "stožecké pouti" ve Philippsreutu, odkud je vidět rodný kout v Čechách (a naopak) dosáhli alespoň toho, že bývalou osadu bude připomínat pamětní kámen.

"Svolení obcí Horní Vltavice a Strážný už jsou k dispozici, takže náš požadavek snad brzy dojde svého naplnění,"

řekla v rozhovoru pro list Passauer Neue Presse z 21. srpna 2008 Angela Gräfová, roz. Plöchlová. Spolu se sedmi svými sourozenci vyrůstala na Šumavě a už ve 14 letech musila za války nastoupit v rámci akce zvané "Landjahr" k pracovní službě v lese. Lesní pracovní "brigáda" ji čekala i po skončení války už v očekávání další nucené práce či odsunu. Otec Plöchl dalšímu vývoji věcí předešel tím, že 3. února 1946 za hluboké zimy s celou rodinou přešel hranici blízko bavorských Firmiansreutů. 1. dubna po několika zastávkách dorazili posléze do Ottendorfu, kde je nejprve ubytovali ve staré škole. V Dolních Frankách pracovala mladá Angela v pekárně, továrně na obuv a u jedné firmy ve Schweinfurtu. V roce 1952 se provdala za Hermanna Gräfa a stala se matkou dvou dětí. To její muž, který o svém domovském Ottendorfu vydal už několik knih, z vyprávění o jejím osudu sepsal knihu. Učinil tak ve svých 78 letech poté, co se přestal věnovat jako mnoho roků předtím komunální politice. Jeho práce má více než sto položek obrazového doprovodu na více než 250 stranách textu. Začíná dějinami Čech od nejstarších dob a končí v roce 2008 příslibem pamětního kamene osady, srovnané v míru "železné opony" bez lítosti s povrchem zemským, který ovšem s lidskými hraničními čarami nemá zhola nic společného.

...vztyčili jsme tam však alespoň pamětní kámen

Sešlo se nás na parkovišti ve Strážném (v originále "in Kuschwarda", kdysi i česky "v Kunžvartu" - pozn. překl.) dne 13. srpna 2010 o půl třetí toho pátečního odpůldne kolem pětadvaceti osob. Vedle obyvatel někdejší vsi Adlerhütte a jejich rodinných příslušníků tu byli i účastníci z někdejších osad okolních. Při příjezdu do Strážného lilo sice jako z konve a bylo třeba nejprve zůstat v autě, zakrátko však dešťové mraky odtáhly a my se vydali s radostnou myslí po osychajícím náměstí k obecnímu úřadu v přestavěné budově někdejšího hotelu Paulik. Starosta Strážného Jiří Fastner, hornovltavická místostarostka Vlasta Sombatiová pozdravili spolu s Alfredem Schramlem a Christianem Weißhäuplem, starostou a místostarostou partnerské bavorské obce Philippsreut nás příchozí. Poněvadž předpokládaný hromadný odvoz autobusem nahoru k Samotám selhal, sdělil starosta Fastner, že se tam vydáme vlastními auty.
Pozdravného projevu u pamětního kamene se ujal pan starosta Schraml z Philippsreutu. Poděkoval všem, kdo se o zřízení pietního místa zasloužili, zejména iniciátorům celého projektu a zástupcům obce Strážný a Horní Vltavice (v originále "Obermoldau" - pozn. překl.), bez jejichž aktivní a příkladné pomoci by ovšem k jeho uskutečnění nikdy nemohlo dojít. "Dies zeuge vom Willen auf beiden Seiten, die Zusammenarbeit zu intensivieren und zu verbessern. Nicht zuletzt würde Böhmen und Bayern davon profitieren und die Vergangenheit bekäme ein Gesicht und würde stets lebendig bleiben - auch wenn es im Großen und Ganzen betrachtet - nur ein Mosaikstein sei (tj.: "Svědčí to o oboustranné dobré vůli po zintenzívnění a zlepšení vzájemné spolupráce, z níž Čechy i Bavorsko mohou mít jen společný prospěch a v neposlední řadě minulost může získat tvář a zůstat živá, i kdyby to - vcelku vzato - měl být jen kamínek v mozaice." - pozn. překl.)."
Poté se chopil slova pan starosta Fastner. I on poděkoval těm, kdo jsou zodpovědni za podnět k provedení akce a pozdravil výslovně i jejich angažovanost ve věci ztraceného domova (v originále "begrüßte explicit den Einsatz um die verlorene Heimat" - pozn. překl.) Vyjádřil radost, že i on mohl přispět svým dílem ke vztyčení pamětního kamene. Ve své krátké řeči vyzdvihl, jak je dobré, že národy a národnosti i po tom všem, co se stalo, dokázaly k sobě najít cestu. Zaměstnanci hornovltavické obce převezli kámen, který je skutečně velice krásný, z tamních pozemků sem do Samot a pevně ukotvili v půdě někdejší vesnické cesty, upravili okolí a zbudovali lavičku k posezení.
Předseda sdružení Böhmerwald-Heimatkreis Rudolf Paulik připomněl ve svém proslovu těžký čas útěku a vyhnání. Poděkoval zejména Angele Gräfové (roz. Plöchlové z někdejší Adlerhütte) a jejímu manželu Hermannu Gräfovi, že se podjali iniciativy zřízení pamětního kamene.
Krásným gestem byla účast katolického duchovního z Vimperka (v originále "aus Winterberg" - pozn. překl.) a katolického diakona z Lenory (v originále "aus Eleonorenhain - pozn. překl.), které jsme mohli pozdravit. Pan farář Richtsfeld pro nemoc bohužel přijet nemohl a my mu tady odtud poslali přání brzkého uzdravení. Kámen požehnal vimperský farář a svou modlitbu pronesl jak česky, tak i německy.
Franz Haselberger, domovský pověřenec někdejších obyvatel Adlerhütte, proslovil pak závěrečnou řeč. Vzpomněl dávno uplynulých dnů zaniklé vsi, lidí, kteří v ní měli svůj domov a pokusil se překlenout oblouk od minulosti k dnešku.
Všechny projevy tlumočil pan Dušan Campach. Na závěr jsme společně zanotovali píseň "Af d' Wulda". Na památku a jako výraz díků (v originále "als Dankeschön" - pozn. překl.) předal pak Hermann Gräf starostům malý dárek. Panu starostovi Fastnerovi a tlumočníku Dušanovi udělala kniha "Adlerhütte - ein Dorf im Böhmerwald" obzvláštní radost.
Po skutečně krásném aktu posvěcení pamětního kamene se Adlerhüttští a další hosté ještě vypravili k posezení v hostinci Zum Pfennig-Geiger ve Philippsreutu, kde společně strávený den příjemně dozněl.
Na tomto místě ještě jednou opravdu srdečný dík všem, kdo se vysvěcení kamene zúčastnili. Bylo to dobré znamení času a - jak chceme věřit - významný a dojemný zážitek.

P.S. Na úplný závěr sděluje Angela Gräfová své telefonní číslo těm, kdo by měli zájem o upomínkový snímek ze slavnostního aktu. Už jí nezavoláme. 10. února 2011 ve Schweinfurtu osmdesátiletá zemřela, jak odtud s bolestí "in Liebe", tj. "v lásce" oznamuje manžel Hermann, dcera Gabriele a dcera Anita, provdaná Albertová, s rodinou.

- - - - -
* Samoty / Philippsreut (BY) / † † † Schweinfurt (BY)