JOHANN GRILL
Všechno ti teď vyprávět nemohu...
"Všechno ti teď vyprávět nemohu, teprve až budu doma, řeknu ti to celé, raději ale umřu, než bych se měl do vězení vrátit.
Dojedu pak za naším otcem do Táflovy Huti (Tafelhütte, dnes zaniklá Huť pod Boubínem - pozn. překl.) a napiju se hodně zhluboka z Javoří studánky (v originále "beim Ahornbrünnl" - pozn. překl.)".
Glaube und Heimat, 1976, č. 4, s. 102-103
Tu poslední větu řekl Johann Grill své sestře Emmě nejspíš už v horečkách, které mu přivozovaly velkou žízeň. Podle svědectví Richarda Ackermanna (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) si mu mladý, sotva pětatřicetiletý kněz už někdy na přelomu válečných let 1942 a 1943 na konferenci děkanátu v Nýrsku stěžoval, že má nejspíš tuberkulózou napadenou jednu plíci. Na to ovšem čeští věznitelé nebrali nijaký ohled. Na falešné udání Grilla zatkli hned 13. července roku 1945 a po důkladné domovní prohlídce ho dopravili do klatovské vazby. Ve vězení nestála strava za mnoho: ráno a večer vlažná voda, nazývaná kávou, v poledne kapalina šedé barvy, nazývaná polévkou a 100 gramů chleba denně najisto nemohly stačit vzhledem k činnostem, které byli zadržení nuceni vykonávat, ať už to bylo přehazování uhlí lopatou, ruční vyhrabávání brambor či pomocné práce v autoopravárenské dílně. Grillovo už tak chatrné zdraví se prudce zhoršilo a o nějakých nutně potřebných lécích nemohla být ani řeč. Teprve když se 3. ledna 1946 nemocný mladý farář zhroutil, byl dopraven do nemocnice, kde ovšem vrchní lékař konstatoval, že je na záchranu pozdě a že mu není nijaké pomoci. Sestře Emmě, která mu na děpoltické faře vedla domácnost a bylo jí dovoleno ho v nemocnici navštívit, stačil vedle jí doslova zaznamenaných slov, přeložených v textové ukázce, sdělit jen opravdu málo. Vyprávěl jí, jak se němečtí vězňové každý večer chvějí hrůzou cestou do sklepa, kde je Češi krvavě mlátí až k nepoznání, plné ran bezmocné pak odvlečou zpátky na cely a druhý den ženou opět do práce. Utrpení Grillovo naštěstí netrvalo dlouho. Dne 25. února 1946 klidně dodýchal navždy, načež byl převezen zpátky do Děpoltic (v originále "nach Depoldowitz"), kde byl 1. března i pochován. V kapse mu prý sestra našla růženec, který si pro sebe a své spoluvězně zrobil z tenké šňůrky. Johann Grill se narodil 4. prosince roku 1908 ve dnes zaniklé vsi Veselka (Wessele) blízko Včelné pod Boubínem (Kellne). Dne 31. března 1935 byl v Českých Budějovicích (Budweis) vysvěcen na kněze a čtyři roky nato už po odstoupení ćeskoslovenských pohraničních území přišel ze Srní (Rehberg) jako farář do Děpoltic. U zdejších farníků si získal oblibu pro svou horlivost v duchovní péči, takže ho na jednom veřejném shromáždění ubránili proti útokům nacistického "Kreisleitera" z Chamu. Mučednickému osudu však mu ujít nebylo souzeno. Grillův nekrolog v krajanském diecézním měsíčníku končí větou, která se odvolává k jeho přání setkat se s otcem a napít se ze šumavského pramene na Boubíně: "Nun ist er daheim beim Vater und darf beim Ewigbrünnl sehr, sehr viel lebendiges Wasser trinken." (tj. "Teď je doma u Otce v nebesích a smí se tam z věčného pramene napít, opravdu hodně napít živé vody.").
- - - - -
* Veselka / České Budějovice / Srní / Děpoltice / Nýrsko / † Klatovy / † † Děpoltice
