JOSEF MARIA GRILL
Znovuvysvěcení kostela v Polné na Šumavě
Děkovné poutě k mariánskému kostelu do Kájova (v originále "nach Maria Gojau" - pozn. překl.) v sobotu 4. června roku 1994 a ke znovuvysvěcení kostela v Polné na Šumavě (v originále "Steiner Kirche" - pozn. překl.) v neděli 5. června 1994 se v obou případech účastnilo přibližně 300 až 350 osob. Někteří přijeli pouze na den, takže můžeme říci, že tu o tomto víkendu bylo na Šumavě 400 až 450 poutníků z někdejší farnosti Stein. Potěšitelná událost!
Hans Motzko (je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) sdělil všem, kdo přijeli, že v pátek od 15 hodin odpoledne mohou být navštíveny vsi v zapovězeném jinak vojenském prostoru (v originále "im Sperrgebiet" - pozn. překl.). To si nechtěl nikdo nechat ujít. Mnohý nalezl už jen zbytky zdí a ovocné stromy či keře šeříku z časů svého dětství. Někdo vyprávěl, že našel při kamenném ostění dveří, které se jinak dávno rozpadly, na jednom rezavém hřebíku starý klíč od domu - a vzal si ho s sebou jako upomínku.
Večer s českými muzikanty a německými domovskými písněmi
V pátek večer po jídle navodila jedna česká hudební kapela v přeplněném hotelu Swing (v osadě Radslav, patřící k obci Černá v Pošumaví - pozn. překl.) českými a německými lidovými nápěvy skutečně veselou a pohodovou atmosféru.
Několika slovy jsem mezitím poukázal na to, že k šumavskému domovu a ke vzpomínce na naše předky ty krásné písně patří. Na Šumavě se hodně zpívalo a jen tenkrát, když jsme zpívali, mohli jsme Šumavu celým srdcem prožít. Nato zazněla naše píseň o Vltavě zvaná Wuldalied (viz text Antona Wallnera Auf d' Wulda - pozn. překl.), Böhmerwaldlied (tj. šumavská "hymna" Andrease Hartauera, zastoupeného stejně jako Anton Wallner i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) a jiné krásné písně, které "Schuster Hans" (rozuměj Hans Motzko - pozn. překl.) doprovodil na svou citeru. A zbyl i čas na mnohá vyprávění. Mnozí z přítomných se viděli zase poprvé po 45 letech. Všechen ten čas vylíčit několika slovy je jistě téměř nemožné.
Pozdě večer sešel ještě leckdo dolů k Lipenskému přehradnímu jezeru (v originále "zum Böhmerwald-Stausee" - pozn. překl.), aby trochu zpracoval tu večerní náladu, jiní se už odebrali do svých pokojů, aby se zotavili z náročné cesty.
Druhá pěší pouť z Polné na Šumavě k Panně Marii Kájovské
V sobotu po snídani započala z kostela v Polné na Šumavě děkovná pouť do Kájova. Páter Chrysostomus (rozuměj Rudolf Chrysostomus Grill, která má rovněž samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) udal základní ladění a také pokyny na cestu. Bylo třeba děkovat Bohu Trojjedinému, Marii Matce a všem milým svatým v nebi za jejich pomoc při obnově kostela. Děkovat i za oživení silného náboženského citu v duších a srdcích mnoha obyvatel vyhnaných odtud (v originále "für den Aufbruch eines starkem religiösen Lebens in den Seelen und Herzen vieler Steiner" - pozn. překl.). Na pěší poutnické cestě zazněly s niternou účastí písně a modlitby - jako za někdejších časů. Při poutní mši svaté v Kájově, která začala kolem 11 hodiny dopolední a kterou sloužil pan prelát Eudenbach z Augsburgu a páter Chrysostomus Grill, rodák ze zdejší farnosti (v originále "gebürtiger 'Steiner'" - pozn. překl.), byla zpívána Schubertova mše. Páter Grill měl kázání.
Malá někdejší šumavská farnost prožívá velký den svěcení kostela
Po nedělní snídani se vyrazilo co možno nejrychleji do Polné na Šumavě, aby se v kostele našlo nějaké místo k sezení. V 10 hodin byl kostel 300 až 350 osobami skutečně zaplněn, a to až do posledního místa k stání. Někteří návštěvníci stáli dokonce za oltářem v prostoru kněžiště. Z celkového počtu tu bylo také asi 50 Čechů.
Následoval slavnostní vstup Jeho Excelence biskupa Antonína Lišky (má i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) z Českých Budějovic (v originále "aus Budweis" - pozn. překl.) s prelátem Eudenbachem a páterem Chrysostomem, jakož i s jedním diakonem a průvodcem biskupa (tím byl můj bratr Václav Mareš - pozn. překl.), a to hlavním vchodem do kostela, i dříve užívaným. Nejprve pozdravil páter Chrysostomus Jeho Excelenci biskupa a věřící. Vzpomněl zesnulého domovského farářa Franze Kitzhofera, který prosil o to, aby po dosažení svobody církve byl kostel znovuobnoven a jménem zdejších vyhnaných farníků (v originále "im Namen der Steiner Pfarrangehörigen" - pozn. překl.) požádal biskupa, aby znovu vysvětil a požehnal kostel a oltář, zvěstoval tím slovo Boží a udělil svátosti křtu, pokání, eucharistie a manželství.
Nato promluvil Hans Motzko a pozdravil nejprve pány z české armády (v originále "die Herren vom tschechischen Militär" - pozn. překl.) a zástupce firem. Předal pak velice slavnostně českobudějovickému biskupovi (v originále "Bischof von Budweis" - pozn. překl.) nový velký klíč od kostela, který konečně náleží k jeho diecézi. Bavorská televize pořizovala znovu a znovu záběry osob u oltáře a mezi lidmi, v kostele přítomnými.
Po slavnostním vysvěcení kostela stanuli ještě mnozí venku před ním a slavili okamžik s kávou a koláči. Trochu mrholilo - nikdo se tím však nejen nedal nijak rušit, nýbrž panovala všude kolem radost a vděčnost za tu krásnou chvíli (v originále "für diese schöne Stunde" - pozn. překl.) - ten jedinečně působivý zážitek. Kdo by si jen pomyslel, že jednou, téměř 50 let po vyhnání, dojde tento malý venkovský kostel tak významného znovuvysvěcení.
Kolem 15. hodiny odpolední nasedli mnozí do aut a odjížděli do svých osad a měst v Německu nazpět s myšlenkou, že tento víkend pro nás zůstane čímsi nezapomenutelným a že vejde do historie římskokatolické farnosti Polná na Šumavě (viz Wikipedia - pozn. překl.) jako význačná událost. Srdečný dík platí všem dárcům, kteří k dobrému výsledku přispěli.
Nerad bych opomněl ještě jednou opravdu ze srdce poděkovat všem za onu velkolepou i tady projevenou dárcovskou štědrost. Jen při kolektě (v originále "bei der Kollekte" - pozn. překl.) po mši svaté v Kájově bylo vybráno 2000,- DM. To však není všechno: při mši ke slavnostnímu vysvěcení kostela v Polné na Šumavě (v originále "bei der Einweihungsmesse in der Steiner Kirche" - pozn. překl.) vydala sbírka dalších 3000,- DM (tj. obě uvedené částky dohromady asi 66000,- Kč - pozn. překl.). K tomu třeba připočíst i mnoho darů, které byly předány v dopisních obálkách. Nad tou obrovskou ochotou něco obětovat ve prospěch obnovy kostela bychom měli cítit radost a vděčnost. Jsme dnes skutečně mladou a živoucí křesťanskou obcí, kruhem osob, které vydávají svědectví pro Krista a jeho pravdu v našich dnech. Ukazuje to, jak obnova kostela v Polné na Šumavě je srdeční záležitostí nás všech.
Kostel v Polné na Šumavě - symbol smíření a křesťanské víry
Při slavnosti vysvěcení kostela v Polné na Šumavě jsme se stali všichni svědky toho, že Němci a Češi prožívali tu chvíli společně. Byla to hodina smíření lidí obou národností, hodina porozumění i ze strany těch a s těmi, kdo nyní žijí v Polné na Šumavě a v jejím okolí. Jsme křesťané a jsme tudíž povoláni k tomu podat vždy ruku ke smíření a k nové vzájemnosti. Poněvadž víme, že jsme a vždy budeme lidmi chybujícími, chceme mít odvahu k pravdě a na základě pravdy, lásky a spravedlnosti chceme s Čechy nastoupit novou cestu.
Přestože náš farní kostel v Polné na Šumavě leží i nadále v nepřístupném vojenském prostoru (až k 1. lednu roku 2016 /tj. po téměř 22 letech od data publikování tohoto textu/ byl z něho vyňat jako součást nově vzniklé obce Polná na Šumavě s částmi Květušín, Otice a Olšina - pozn. překl.), lze ho v každý čas (v originále "doch jederzeit" - pozn. překl.) po cestě od Mokré (v originále "von Mugrau /Mokrá/" - pozn. překl.) navštívit. Klíč od kostela možno vyžádat u majora Bošnice (katolík). Také Franz Pany (dům Gisela v Horní Plané) má dostat jeden klíč.
Ti všichni z někdejší farnosti Stein a okolí, kdo by se rádi dověděli něco více o matce Aloisii, zakladatelce kláštera Karmel v Innsbrucku (rodačka z blízkého, dnes zcela zaniklého Jablonce /Ogfolderhaid/ je také samostatně zastoupena na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), mohou si objednat její životopis pod titulem "Leiden - Schweigen - Zeugnisgeben" v ceně 29,80 DM nabo videokazetu "Leben und Wirken der Mutter Maria Aloisia von Herzen Jesu", 48 minut, v ceně 35,70 DMna adrese: Karmel St. Josef, Adamgasse 25, Postfach 256, A-6010 Innsbruck. Krásný dárek k svátku či narozeninám!
Tato malá zpráva má všem, kteří u toho nemohli být, umožnit vděčný, byť i opožděný spoluprožitek a darovat jim tak něco málo radosti.
Se srdečnými pozdravy a s přáním pěkných a osvěžujících prázdnin Josef M. Grill.
Glaube und Heimat, 1994, č. 8, s. 82-84
Narodil se 23. prosince roku 1933, tedy na sám závěr adventu, v početné a zbožné selské rodině Franze a Hermine Grillových, jimž náležel rozlehlý statek "Boirhof" v Dětochově (Tichtihöfen) čp. 3, dnes zcela zaniklé osadě blízko Květušína, který je dnes částí obnovené obce Polná na Šumavě. Od 13. století žili v jejím okolí jejich předkové. (Otec Franz Grill je stejně jako bratr Rudolf a sestra Erna i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže.) Dne 5. října 1946 byla odtud celá rodina s dětmi násilně vysídlena do Německa, kde se ocitla ve württemberském městě Aalen-Wasseralfingen (od roku 1975 Aalen s největší svou městskou částí Wasseralfingen). Josef Maria Grill se vyučil truhlářem (jeho patron sv. Josef, snoubenec Panny Marie, byl jak známo povoláním tesař) s tím nejlepším závěrečným vysvědčením. Ve Wasseralfingen se stal farním vedoucím mládeže a v březnu 1954 vstoupil do Institutu Mariiných bratří v Schönstattu, kde 1. května téhož roku 1954 začal postulát. Dne 8. prosince 1954 ve svátek Neposkvrněné (Immaculata) přijal přijímací svěcení, kterým se uzavřel noviciát. Věčné sliby složil Josef M. Grill 31. října 1962. Téhož dne spojil svůj zbožný úmysl s poselstvím Mariánské hory a předal svou prosbu k tamnímu obrazu Matky Boží do Jejích rukou. Dnes stojí na tom místě namísto stromu s obrázkem svatyně Tabor. Dne 1. května roku 1957 se rodina Grillova, tj. rodiče s 10 svými dětmi, zasvětila Matce Boží ze Schönstattu. Po noviciátu vykonával Josef M. Grill pedagogické činnosti v sárském Neukirchenu, v Dortmundu a v Schönstattu. V roce 1958 složil misijní zkoušky způsobilosti k výuce náboženství a od roku 1960 v noviciátu jako katecheta učil dějinám Schönstattského hnutí, Institutu Mariiných bratří a církevním dějinám. Ke dni 1. ledna 1965 převzal Grill péči o schönstattský Jungmännerbund a Schönstattmannesjugend v diecézích Rottenburg-Stuttgart, Freiburg a Augsburg. Zejména o Männerbund si získal velké zásluhy už v počátečním období jeho obnovy. Od 1. července 1980 se pak ujal vedení Centra mezinárodního vzdělání a kulturní výměny (Zentrum für Internationale Bildung und Kulturaustausch) na návrší Kreuzberg v Bonnu. Intenzívní kurzy němčiny, především tzv. Römer-Kurs v Římě pro studující kněze a příslušníky řádů, jakož i další integrační kurzy byly rovněž svěřeny jeho vedoucí odpovědnosti. Maximum sil věnoval poutnickému kostelu na Kreuzbergu se Svatými schody (jejich předlohou byly římské Svaté schody /Scala santa/ jako nápodoba schodů u paláce Piláta Pontského, po nichž kdysi stoupal sám Kristus, viz k tomu i Wikipedia s připomínkou jejich obdob v českých zemích), klenotem Bonnu, a to jak v pastorálním, tak i kulturním ohledu. V parku kreuzberského centra byla roku 1986 vysvěcena i schönstattská kaple. Srdeční choroba donutila Grilla rok nato k delšímu pobytu v nemocnici a k následné rehabilitaci. Vrátil se pak sice k bonnským aktivitám, ale ve čtvrtek 23. března roku 2006 ho stihla ve věku 72 let smrt během ranní procházky kreuzberskou alejí. Pochován byl 30. března v Schönstattu, kam 24. března 1954 přišel, a nebyl sám, takříkajíc "ze Šumavy".
- - - - -
* Dětochov / Polná na Šumavě / † Bonn (NRW) / † † Schönstatt (RP)
