RICHARD GRILL

Úvod ke knize "Mnichovská dohoda a osud sudetských Němců"

"Německo, Spojené království, Francie a Itálie se s ohledem na smlouvu, jejíž cíle týkající se odstoupení sudetoněmeckých oblastí byly v podstatě dosaženy, usnesly se na následujících podmínkách a modalitách tohoto odstoupení a na opatřeních, která mají být provedena po odstoupení, a touto smlouvou na sebe jednotlivě převzaly odpovědnost za kroky, které mají zajistit naplnění této smlouvy."

Tímto ujednáním v počáteční větě Mnichovské dohody ze dne 29. září 1938 se tato dohoda označuje za dohodu následnou. Tato dohoda není tedy pro postoupení území ČSR, většinově obydlené sudetskými Němci, původně určující. Určující dohodou je vzetí na vědomí postoupení, jež bylo dne 21. září vyřčeno československou vládou a které bylo v nótě Anglie a Francie ze dne 19. září považováno za možné řešení konfliktu v Československu. Jednajícími jsou jmenované garanční mocnosti, které poskytly garance a dále Českosloslovenská republika jako příjemce garancí, obsažených v ujednání z pařížských předměstí (smlouvy z Versaillles a Saint-Germain), která se už nepovažovala za nadále únosná. To je také vyřčené doznání Československé republiky, která tímto upouští od válečného konfliktu k záchraně svých přehnaných požadavků, třebaže držela ve zbrani relativně největší vojenskou sílu mezi evropskými státy.
Věcně chybný výklad "Mnichovské dohody" po 30. září 1938 má, jako jistá forma nekontrolovaného vyhrocení celé situace, následující původce a důvody:

Československá republika se chtěla vyvinit z odpovědnosti a hrát roli oběti, třebaže byla od počátku původcem a jednajícím hráčem.
Anglie a Francie se zpočátku stavěly do role zachránkyň míru a dále doufaly, že počáteční odpovědnost z roku 1919 a (roků) následujících - ke které se přece 19. září postavily (čelem) - bude zamaskována.
SSSR a USA, jako nezúčastněné mocnosti, nafoukly "Mnichov" na jakéhosi strašáka, aby tak zdůraznily svoji politicko-morální kvalitu.

Těmito důvody živená mediální a mocenská plomba téměř zcela zasahuje vědeckou diskusi v Německu po roce 1945, což s velkou intenzitou vedlo při zveřejňování dokumentů dokonce k tomu, že odůvodňující úvodní ustanovení dohody bylo po jmenování zúčastněných mocností vypuštěno. Nehorázné to falšování dokumentů, které účinkuje dodnes, a to i ve školních učebnicích. Pojem "Mnichovská dohoda" byl coby titul vložen do uvozovek, aby k celé věci získali přístup i ti, kdo ji z výše uvedených důvodů neznají.

Mnichovská dohoda a osud sudetských Němců (2012)

Text předchozího úvodu, přeložený z německého originálu, ponechávám ve znění, do něhož byl přetlumočen Pavlem Kamasem (v knize za ním následuje zajímavá Kamasova Poznámka překladatelova). Knihu o mnichovské dohodě vydalo v roce 2012 stejně jako projevy Adolfa Hitlera kontroverzní brněnské nakladatelství guidemedia etc, jehož jednatelem je právě Pavel Kamas. Přiznám se, že mám problém se samotným přívlastkem sudetský či sudetoněmecký, pokud má mít politický obsah. Zajímá mne však osoba autora originálu, jímž je historik Dr. Richard Grill, Šumavan rodem. Spatřil světlo světa dne 13. února roku 1931 v selské rodině Grillových v Milné (Mühlnöd), dnes části městyse Frymburka, vsi, připomínané už k roku 1373. Po vyhnání získal doktorát ve Spolkové republice Německo, působil v bavorské metropoli Mnichově jako ředitel jednoho z tamních gymnázií, stal se ministerským radou v bavorském ministerstvu kultu (Kultusministerium) a významně se věnoval tzv. "Ostkunde", tj. nauce o (i německých kdysi) východních územích. Právě při zmíněném ministerstvu byl zodpovědný za vyučovací plány na středo-, východo- a jihoevropská témata v rámci výuky dějepisu na bavorských školách. V letech 2000-2006 byl jmenován do neplacené funkce předsedy Sudetoněmeckého archivu v Mnichově, kde byl jedním z předchůdců Dr. Raimunda Paleczeka, který je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže a poskytl mi přátelsky data narození Grillova. Richard Grill je mj. i autorem knih Die Folgen der bedingungslosen Kapitulation (tj. Následky bezpodmínečné kapitulace) z roku 1994 a Es begann in Prag - Die Wurzeln der Vertreibung (tj. Začalo to v Praze - Kořeny vyhnání). Zabývá se i osobnostmi prvých dvou prezidentů Československé republiky (o T.G. Masarykovi mj. tvrdí v "sudetoněmecké" a také antisemitské tradici, že byl nemanželským synem židovského obchodníka Nathana Redlicha, podle Willyho Lorenze rovněž ostatně nemanželského nalezence, jehož syn Josef Redlich a tedy údajný Masarykův bratr byl ministrem poslední rakousko-uherské vlády - viz k tomu Wikipedia, o Edvardu Benešovi pak, že je jak "viníkem Mnichova", tak tvůrcem "mýtu Mnichov", majícího z něho tuto vinu sejmout). Jméno Adolfa Hitlera (ve svých monolozích z února 1945, zapsaných Martinem Bormannem, Hitler tvrdí, že chtěl začít válku už na podzim 1938, ale Chamberlain a Daladier /a 21. září 1938 i československá vláda/ mu to svým souhlasem s jeho tehdejšími požadavky znemožnili - viz k tomu hned dvakrát Wikipedia: Bormann-Diktate a také Fall Grün - pozn. překl.) v Grillově textu o Mnichově nepadne ovšem ani jednou, ačkoli já jeho stín a stín hákového kříže vidím bohužel na někdejším (nikoli dnešním evropském) šumavském a "mnichovském" obzoru takřka neustále. Richard Grill zemřel v Mnichově 23. září 2021.

- - - - -
* Milná, Frymburk / † † † Mnichov (BY)