VINZENZ GROSS
Svatý Václave...
1.
"Heiliger Wenzeslaus,
erhalte uns der Väter frommen Glauben und edle Sitte.
Anläßlich des 250jährigen Kirchenjubiläums
weihte die Dankbare Liebe der Pfarrkinder
mich und meine drei Schwestern
Gott zur Ehre
und den 112 gefallenen Kriegern
des ersten Weltkrieges 1914-1918 zum Heile
im Jahre 1923.
Gegossen im Jahre des Herrn 1923
von Rudolf Perner in Budweis."
(tj. "Svatý Václave,
zachovej nám zbožnou víru a šlechetný mrav otců.
U příležitosti 250, jubilea kostela
vděčná láska farníků posvětila mne
a mé tři sestry /slovo "zvon" je v němčině rodu ženského - pozn. překl./
Bohu ke cti
a 112 padlýmvojákům
prvé světové války 1914-1918 ke spáse
v roce 1923.
Odlito léta Páně 1923
Rudolfem Pernerem v Budějovicích." - pozn. překl.)
2.
"Im Tode
erheb ich die klingende Stimm,
die Gnadenfeste läut' ich ein,
ermahne die Säumigen,
eifrig zu sein,
verjage die Stürme von Land und Meer
und stelle den Frieden gar oft wieder her.
Gegossen im Jahre des Herrn 1923
von Rudolf Perner in Budweis."
(tj. "O skonech
zvedám hlaholný hlas,
sváteční čas ohlásit vím,
horlivost dodám
váhavým,
zaháním bouře nad krajem
a mír přivádím opět sem.
Odlito léta Páně 1923
Rudolfem Pernerem v Budějovicích." - pozn. překl.)
3.
Heiliger Bernhard, Führer im Leben,
heiliger Florian, wackerer Held,
Euer Gebet mag Wohlfahrt uns geben,
schirmen das Haus und schützen das Feld.
Gegossen im Jahre des Herrn 1923
von Rudolf Perner in Budweis."
(tj. "Svatý Bernarde, příklade živý,
svatý Floriane, co rekem ses stal,
buďte v přímluvách trpěliví,
nám chraňte domy i pole vždy dál.
Odlito léta Páně 1923
Rudolfem Pernerem v Budějovicích." - pozn. překl.)
4.
"Heiliger Michael, Streiter des Herrn,
halte der Hölle Macht uns fern.
Gegossen im Jahre des Herrn 1923
von Rudolf Perner in Budweis."
(tj. "Svatý Michale, rytíři Páně,
moc pekla zadrž odhodlaně.
Odlito léta Páně 1923
Rudolfem Pernerem v Budějovicích." - pozn. překl.)
Nápisy na čtyřech zvonech kostela sv. Václava ve zcela dnes zaniklém Rychnůvku (dříve Německý Rychnov u Frymburka, německy Deutsch Reichenau bei Friedberg, za války v "Říši" Deutsch Reichenau bei Haslach), zaznamenané takto v době jejího mládí Marií "Jungwirthn", provd. Müllerovou (zastoupenou i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, léta Páně 1923 jí ovšem byl pouhý rok), očíslovávám se svými pokusy o překlad jejich místy i veršovaných textů takto: 1. velký zvon "sv. Václava", 2. "Zwölferglocke", tj. zvon "na dvanáctou (hodinu)", 3. "Elferglocke", tj. zvon "na jedenáctou (hodinu)" - viz pověsti o tom, proč se někde (třeba v Olomouci či v Brně) zvoní v jedenáct (obléhající vojska si slíbila odtáhnout, nedokončí-li obléhání v poledne a lest předčasného zvonění zachránila obležené místo od zkázy), 4. malý zvon sv. Michaela archanděla, vůdce archandělů. Podle svědectví vzpomínek Jana Ungera (viz příloha jeho samostatného zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže) "od pana děkana stanovené nápisy, data a věnování" byly dílem pamětihodného kněze Vinzenze Große (záměrně jeho jméno píšu německy tak, jak je uváděl v šumavských matrikách), který ze sbírek mezi farníky pořídil zvony pro zdejší kostel hned dvakrát, v roce 1913 a 1923. Narodil se 17. června roku 1866 v Jindřichově Hradci (Neuhaus) čp. 133 (dům pod tím číslem dosud stojí v dnešní Panské ulici) a jak se dočítáme v německy psané jindřichohradecké křestní matrice, byl jeho otcem pekařský mistr Josef Groß, syn řeznického mistra Mathiase Große v Jindřichově Hradci na Novém městě čp. 126 a jeho choti Marie, dcery Mathiase Matouška, řeznického mistra v Jindřichově Hradci, město čp. 45, matkou chlapcovou se pak stala Anna, dcera řeznického mistra v Jindřichově Hradci, město čp. 99 Andrease Matouška a jehochoti Veroniky, dcery Thomase Platzer, majitele dvora v Jindřichově Hradci, Vajgar (Weiher) čp. 79. Kmotry novorozence byli jindřichohradecký měšťan Alois Schaffer a Antonia, vdova po Mathiasi Hanusovi, mlynářském mistru z Blažejova (Blauenschlag). Poté, co mladý Vinzenz Groß přijal 17. července 1889 v Českých Budějovicích svá kněžská svěcení, působil jako kaplan v Dolní Vltavici (Untermoldau), kde pak setrval v kněžské službě po 11 let a byl zároveň i administrátorem ve Zvonkové (Glöckelberg). Na jaře roku 1901 byl pak povolán jako farář do Německého Rychnova u Frymburka. Působil tu 33 let a i jako česky myslící a cítící duchovní respektován zdejšími jazykově bez výjimky německými obyvateli. V roce 1913 chodil od domu k domu, aby shromáždil peníze na 4 nové zvony pro místní kostel, slavnostně pak v listopadu téhož roku i vysvěcené. Tři léta nato byly ovšem zrekvírovány pro válečné účely a odvezeny do Vídně a tam roztaveny. Přesto rakousky loajální farář agitoval mezi svými farníky o upisování válečných půjček natolik, že mnohé rodiny přivedl k bankrotu, zatímco své úpisy prý stačil včas odkoupit a své úspory tak zachránit. Pět let po skončení války podnikl sbírku mezi lidmi na 4 zvony znovu, po připojení Německého Rychnova a okolí ke "Třetí říši" však byly i ony roku 1941 odvezeny a jen malý umíráček "Wandlungsglöcklein" zahrabán kamsi tak, že už se ho dodnes nepodařilo nalézt. To se ovšem tentokrát starého kněze dotklo toliko na dálku. V listopadu 1933 musel Msgre Groß, čestný komoří, čestný konsistoriální rada a biskupský notář, ze zdravotních důvodů odejít na odpočinek. Sklonek života strávil se dvěma sestrami v kněžském domově v Kardašově Řečici, poslední čtyři roky po ztrátě zraku nemohl už ani sloužit mše svaté. Zemřel 24. října roku 1952 a byl pochován v rodném Jindřichově Hradci. Jakže to napsal ještě za Großova života na závěr svých vzpomínek jeho kněžský spolubratr Jan Unger?
"Zase jsem měl veliké štěstí. Dostal jsem opětně vzorného kněze za představeného, u něhož právě tak jako v Rychnově jsem nikdy ničeho neviděl, nad čím bych se mohl třeba jen málo pohoršovat. Ale pan děkan Gross to přece jen nebyl. Pan děkan Vincenc Gross byl a dosud, díky Bohu, dosud jest jen jediný na světě."
- - - - -
* Jindřichův Hradec / České Budějovice / Dolní Vltavice / Zvonková / Rychnůvek / † † † Jindřichův Hradec
