ERNA HABERZETTLOVÁ

Ersterbende Glut Der Tag versinkt. Ersterbende Glut flackert noch trunken im müden Gelände. Spiel noch - aber in allen Dingen ruht schwer der Traum von Dunkel und Ende. Über die Felder weht noch Gesang, scheu und verloren wie Tränen im Winde. Gib mir die Hand jetzt, mein Herz schlägt so bang, als ob kein Anfang mehr am Ende stünde.	Hasnoucí záře Den odchází. Hasnoucí záře těká jak opilá v krajině znavené. Hrej dál - ale už ve všech věcech čeká těžký sen tmy: tón jen a více ne. Nad poli věje dosud píseň plachá a sama jak ve větru pláč. Svou ruku dej mi, mé srdce utiší se, jako by na konci nebylo čekat nač.
Sudetenjahrbuch 1995, s. 58
Das Neue lebt! Und immer wieder hör' ich eine Klage Durch Euren Tag und Eure Lieder tönen - Als ob das laute Werden unserer Zeit Ein Sterben wäre alles Erdenschönen. Als ob der Tag für immer sich jetzt neige Und mit ihm still der Menschheit Glück entschwinde Und immermehr des Lichtes Strahlenreinheit Den Weg in Euer dunkles Leben finde. Ihr seht nur Nacht? Ahnt Ihr denn nicht den Morgen, der goldigrot sich aus den Trümmern hebt? Hört Ihr denn nicht das junge Leben rauschen, das tausendfach sich über Euch schon regt? Aufschwingt ein Hymnus, der aus trotzigen Herzen Sich durch die Nacht zum Morgenhimmel ringt! Hohn Eurer Klage! Botschaft Eurem Zagen! Das Neue lebt! Die alte Welt versinkt!	Vždy znova Slyším ze zloby dne ty tóny zase, jsou plné stesků, slyším znít v nich temně tušení, že ta vřava naší doby znamená zánik. Krásná byla Země, teď jakby den se provždy nachýlil a radost navěky už zajít měla - a přece vím, že světlý paprsek zas projde tmou a zjasní Vaše čela. Noc jenom že tu je? Což netušíte ráno, zlatistě rudé i nad žněmi zkázy? Což neslyšíte šumět nové jaro, tisíckrát znovu jak si cestu razí? Ze vzdoru srdcí vzejde nová píseň, k jitřnímu nebi dá nám uslyšet poselství víry těm, kdo slábli žalem, že zašel starý a je tu nový svět.
Sudetenjahrbuch 1993, s. 39

Sudetenjahrbuch o ní uvádí, že se narodila na Šumavě, víme, že to bylo pravděpodobně 29. dubna 1901 v Horšovském Týně (Bischofteinitz) v domě číslo 57. Byla nemanželskou dcerou české matky a rok po jejím narození se za jejího otce přihlásil horšovskotýnský panský lesmistr Eduard Haberzettl. Příběh jejího narození stojí i za nožnou nejasností v datu a místě narození, na rozdíl od dalších sourozenců není zapsána v evangelické křestní matrice, nenacházíme ji ani v té katolické. Vystudovala učitelský ústav ve Stříbře (Mies) a pak se nešťastně vdala. Před válkou už pracovala jako ošetřovatelka, za války i ve vojenském lazaretu. Pro ilegální protinacistickou činnost byla zatčena, uvězněna v koncentračním táboře a po podmínečném propuštění dále přísně sledována. V knize Opfergang (Obětování), z níž je převzata i ukázka jejích veršů, píše Ernst Paul: "Když jsme domů (rozuměj ze západního protinacistického exilu) posílali vzkazy, abychom sudetské Němce informovali o hrozícím vyhnání, a když Albert Exler potřeboval úkryt (byl vyslán jako parašutista z Anglie a seskočil v severních Čechách), vzala ho Erna do Vídně a poskytla mu ubytování. 3. března 1945 unikla hrozícímu zatčení gestapem dobrovolnou smrtí."

In memoriam - Erna Haberzettlová

Josef Bernklau

Ačkoli mi knihu "Dokumente zur Sudetendeutsche Frage 1916-1967", vydanou Ernstem Nittnerem z pověření Ackermann Gemeinde, daroval náš letitý horšovskotýnský pivovarník Rudolf Hild už před hodnou řádkou let a já si v ní už po mnohokrát čítával, narazil jsem teprve na jaře 1977 mezi ostatními jejími texty na příspěvek Wenzela Jaksche, datovaný rokem 1955 a nadepsaný titulem "Sudetendeutsche Sozialisten in der Emigration", v něm pak na jméno "dělnické básnířky" (Arbeiterdichterin) Erny Haberzettlové z Horšovského Týna.
Kdo byla Erna Haberzettlová, co psala, pro co vlastně obětovala svůj život (výbor z jejího díla vyšel roku 1973 pod názvem "Opfergang" - pozn. překl.)? Seligerův archiv (Seliger-Archiv) ve Stuttgartu a vydavatelství "Die Brücke" v Mnichově mi s díkuhodnou ochotou zaslaly cenné podklady, na základě nichž bylo možno důstojným způsobem uctít památku této naší zaloužilé spolurodačky (v originále "Landsmännin" - pozn. překl.) jak v krajanském listě "Bischofteinitzer Heimatbote", tak v domovském muzeu vyhnanců z Horšovskotýnska (Bischofteinitzer Heimatkreismuseum) ve Furth im Wald. Sdružení Seliger-Gemeinde vyslovilo své a naší Erně Haberzettlové lásku a dík zejména dvěma brožurami, ze kterých svazeček "Opfergang" obsahuje vedle řady básní i dva její prozaické pokusy a také náčrt života a díla "obětované" v předmluvě, jejímž autorem je Ernst Paul. Druhá z brožur nese název "Der große Wagnis" (tj. "Veliká odvaha" - pozn. překl.) a Albert Exler (parašutista odbojář, shozený anglickým letadlem v Protektorátě, aby varoval Němce před poválečným odsunem - pozn. překl.) v ní líčí Ernu Haberzettlovou nejen jako ženu "ke slunci obrácenou" (v originále "der Sonne zugewandt" - pozn. překl.), nýbrž podává také zdrcující obraz posledních dnů jejího života - její "obětování" sebe samé. Narodila se podle Ernsta Paula 19. dubna 1901 na jedné šumavské myslivně ("in einem Försterhaus im nördlichen Böhmerwald"), patřící k Horšovskému Týnu. Podle jiného pramene (na webových stránkách Horšovský Týn) nacházíme jako den jejího narození datum 29. duben 1901 a nadto i podrobnější údaje o rodičích: matka Erna Witteková pocházela prý ze starého selského rodu, otec Eduard Haberzettl, který byl horšovskotýnským lesmistrem na hájence v Peřině /městskému lesu Peřina se německy říkalo Perschinawald/ a snad jediným evangelíkem ve městě Horšovský Týn, dceru po roce uznal za vlastní a vzal si její matku za ženu, později se pak rodina přestěhovala do Horšovského Týna, do domu čp. 57 "s brankou" - pozn. překl.) žila předtím, než se "vypravila do světa", u svých rodičů v Horšovském Týně, v domě Sidonie Schüblové na rohu náměstí (Ringplatz) a Pivovarské ulice (Bräuhausgasse) naproti místní "Bierhalle". Jako "Dopis matce" ("Brief der Mutter") zůstal zachován také její vlastní životopis, který mj. zpravuje o tom, že Erna po vychození obecné a měšťanské školy odešla nejprve do Uher, kde se naučila i maďarštině, v květnu 1920 se pak vrací zpátky domů a přináší už s sebou i své první básně. Následují stáže v nemocnici v Nejdku (Neudek), kde se stává i členkou Německé sociálně demokratické strany v Československu (DSAP), pracuje pak jako dělnice v továrně. Roku 1924 ji strana povolává jako dětskou ošetřovatelku (Kinderpflegerin) do Bratislavy (v originále "Preßburg" - pozn. překl.). Tam se dále zdokonaluje v těsnopise a psaní na stroji, své básně posílá do bratislavského listu "Volksstimme", pak do vídeňského "Arbeiterzeitung" a rovněž ve Vídni vycházejícícho ženského časopisu "Die Unzufriedene". Poté co se stává v roce 1929 pracovnicí stranického sekretariátu v Trutnově (Trautenau), putuje z jedné schůze do druhé po celém pohraničním německém jazykovém území, je delegátkou četných stranických sjezdů a věnuje své síly především práci mezi ženami. Od roku 1936 je vedoucí jednoho lázeňského domu v Karlových Varech (Karlsbad), město však musí po záboru Sudet opustit a prchnout do Prahy. Zatímco mnozí z Němců v někdejším Československu oslavují připojení k nacistické Říši ("Anschluss ans Reich") jako své osvobození, tisíce sociálních demokratů pykají za své demokratické ideály v koncentračních lágrech národněsocialistického režimu, zejména v Dachau. Erna Haberzettlová a Marie Günzlová jsou převezeny do koncentračního tábora Ravensbrück. Jejich vzájemné přátelství se tím však ještě prohlubuje - a nemá také už nikdy vyhasnout. Po propuštění z lágru nachází Erna Haberzettlová místo zdravotní asistentky při lazaretu luftwaffe v Praze, od března 1944 přechází ve stejné funkci do služebny luftwaffe v 18. vídeňském okrsku. Bydlila u rodiny Schallauerovy ve Vídni XVII, Berlingstraße 17, kde také přijala dne 4. května 1944 k pobytu už zmíněného Alberta Exlera, anglickým letounem na území Protektorátu shozeného zvláštního "posla" ("Sendbote") Wenzela Jaksche, ukrývala ho a opatřovala jídlem. Dne 21. července 1944 zatlačila oči 23 zastřeleným důstojníkům a vojákům. Byly to oběti rozsudku, obviňujícího je buď z aktivní účasti na pokusu o atentát na Hitlera 20. července či jen z toho, že slovy litovali nezdaru akce. Podle písemného vyjádření Ženského ústředního výboru rakouské sociální demokracie (Frauen-Zentralkomitee der SPÖ) ze dne 4. června 1949 se Erna Haberzettlová vyhnula svému zatčení gestapem tím, že 5. března 1945 skousla kapsli cyankali ve vídeňském parku Na tureckých šancích (Türkenschanzpark). Je pochována na Ústředním hřbitově ve Vídni (poněvadž údajně leží v hromadném hrobě 400 obětí spojeneckého náletu na město, z nichž ten největší se uskutečnil přesně týden po její sebevraždě, přešla vlastně z ilegality protinacistického odboje přímo do anonymity obětí rovněž protinacistického bombardování (!) - pozn. překl.), její oběť se naplnila. "Für Freiheit und Recht haben Männer und Frauen der Sudetendeutschen Sozialdemokratie alles gewagt. Unter denen, die mit Einsatz ihres Lebens die Brücke zwischen den Kämpfern der Heimat und der Emigration bauten, war Genossin Erna Haberzettl. Wir ehren diese grenzenlose Opferbereitschaft, aus der neue Freiheit blühen wird." (tj.: "Pro svobodu a právo se odvážili muži a ženy sudetoněmecké sociální demokracie všech obětí. Mezi těmi, kdo s nasazením vlastního života stavěli mosty mezi bojovníky domova a exilu, byla i soudružka Erna Haberzettlová. Skláníme se před tímto bezmezným sebeobětováním, z něhož jednou vzkvete nová svoboda." - pozn. překl.) Tak alespoň zní provolání stranické exekutivy k jejímu skonu.
"Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele." Ta slova Bible (Jan 15, 13) nechť jsou Erně Haberzettlové připsána jménem jejích krajanů z Horšovského Týna i okolí, poněvadž právě ona zvěsti evangelia dostála svou obětí.
Úkolem vděčného domova musí být, aby ti nejlepší a nejvěrnější jeho synové a dcery nedošli nikdy zapomenutí. Naše krajanské sdružení Heimatkreis Bischofteinitz uchovává na Ernu Haberzettlové důstojnou vzpomínku v prostorách muzea U Zemské brány (Landestormuseum) na adrese Schlossplatz 4, 93437 Furth im Wald. V jedné ze svých básní, psaných v červenci 1944 Marii Günzlové, nám odkázala pro život tato slova:

Nichts ist Vollkommen

Was immer Dir das Leben bringt,
Was immer Dich zum Murren zwingt,
ertrage es!
Was immer unklar in Dir ist,
was immer mit Moral Du misst,
beachte dies:
Nichts ist vollkommen,
auch Du bist benommen
von Ur-Urväter Art.
Drum sei nicht hart
im Urteil und Gehaben.
Denk immer und in allen Fragen
frei von allen Illusionen,
in großen Dimensionen,
und such' die Zusammenhänge
aus der Seele dunklen Gänge
Denn Leben ist felsig Gelände,
Leben heißt Lernen ohn' Ende!"

Život není nic dokonalého

Životu pranic nebrání,
provokovat tě k reptání,
ty to však snes!
Co v sobě za nejasné máš,
co morálkou jen měřit znáš,
tomu rci dnes:
Ne, nic dokonalého není,
sotva se na tom něco změní,
vždy bylo tak.
Nač soudit pak
přísně a zcela?
Tvá mysl by naopak měla
všech iluzí zbavena být,
své dimenze rozšířit
a vyjít jednoduše
z úzkých chodeb své duše.
Život je podoben skále,
zdolávat uč se ho stále!

Böhmerwäldler Jahrbuch 2008, s. 154-156

- - - - -
* Horšovský Týn / † † † Vídeň (A)