KARL HABLESREITER

O mém rodném Certlově

Náš rodný Certlov (v originále německy Zartlesdorf, dnes Rybník - pozn. překl.) měl v roce 1900 33 čísel popisných včetně dvou strážních domků na železniční trati z Lince do Českých Budějovic (Budweis). Dům čp. 1 byl vesnický kovář s výčepem piva a tabákovou trafikou mistra Martina Pilse (jde o děda vyšebrodského cisterciáka Dionysa Karla Pilse, samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.). Dům čp. 2 byl i hostincem a krámem, zčásti hospodářstvím. Dva koně sloužili hospodářově povoznictví se dřevem (viz o tom více v textu Ludwiga Alschingera na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.). "Richterovi", jimž usedlost patřila, byli tu už starým rodem. Dům čp. 3 náležel kdysi krejčímu příjmením Gubo. V čp. 4 točil jeden hrnčíř hrnčířským kruhem, odtud i staré usedlostní jméno "Hafner". Čp. 5, někdejší filiální kostel farnosti Rožmberk nad Vltavou, byl majetkem hraběcího rodu "rožmberských" (v originále "Eigentum des gräflichen Geschlechtes der 'Rosenberger'", rozuměj zřejmě rod Buquoyů jako vlastníků panství Rožmberk nad Vltavou - pozn. překl.). Kolem roku 1800 byl jako kostel opuštěn a přestavěn na byty. Jen věž a dva okrouhlé obrazy svatých na jižní straně vydávaly svědectví o někdejším domě Božím. Také vesnický zvon opatřoval ještě ve věži svůj vznešený úkol. Hospodářský dvůr na čp. 6 byl rovněž hraběcím statkem. Po vzniku Československé republiky 1918 se vyvlastněním šlechty (rozuměj tzv. pozemkovou reformou v roce 1925 - pozn. překl.) stal majetkem státním. Jako tzv. zbytkový statek byl propachtován Čechovi příjmením Laštovka i se zámečkem, jak se teď říkalo opuštěnému kostelu čp. 5. Na dvůr navazovala tři menší stavení čp. 7, 8 a 9. Na čp. 7 býval kdysi pekař. Dům čp 9 patřil cestáři Josefu Wukatschovi a jeho potomkům. Čp. 12, usedlostním jménem Gregernbauernhaus, obýval rod Lackingerových; Mathias Lackinger byl při vyhnání ten poslední tady. Čp. 13, dům řečený Baunhiasl-Bauernhaus, měl za posledního majitele Josefa Böhma, zakladatele místního skladu (v originále "Lagerhaus" - pozn. překl.). Na čp. 14 se říkalo "beim Steinmetz" a Josefa Wilhelmová tu převzala po matce krejčovskou živnost. V čp. 16 se provozovalo ševcovské řemeslo. Já, Karl Hablesreiter, tu byl třetím jeho pokračovatelem a jsem i pisatelem této zprávy. To příjmení odkazuje nazpět k certlovskému selskému stavení čp. 32. Bádání po mých předcích dává tento výsledek: pisatel zprávy Karl (1901-1988 - pozn. překl.), syn Adalbertův - Adalbert, syn Johannův - Johann, syn Sebastianův - Sebastian, syn Tobiasův. Bohužel dále už bádáno nebylo. Zmíněná usedlost stála asi 100 metrů na východ od hraběcího hospodářského dvora čp. 6 na parcele 6/1. Důvod, proč tento selský statek přešel na vrchnost, už nikdo nezná. Nesla na tom snad vinu předčasná smrt Sebastianova? Jisto je, že mu bylo, když skonal, pouhých 51 let. Stavení bylo strženo a pozemky přivtěleny k vedle stojícímu dvoru. Staré domovní popisné číslo dostal při stavbě železnice kolem roku 1870 traťový strážní domek. Část základové zdi byla, když Němci musili opustit ves, dosud k vidění. Dále k čp. 18 usedlostním jménem "Grill": jeden mistr zednický zbudoval tento patrový dům pro své potomky někdy kolem roku 1850. Na čp. 19 byl opět mistr ševcovský. Čp. 20 bývala hájovna. V čp. 21 bydlil zase jeden krejčí, jehož otec fungoval kdysi při hraběcím dvoře jako poklasný (v originále "als Tennenmeister fungierte" - pozn. překl.), když se ještě mlátilo starými dobrými cepy. Na čp. 23 se nacházela prodejna tabáku. Na západní straně 12 hektarů velkého rybníka (parcela 91/I) stával mlýn. Už postarší mlynář Josef Schoppl (v matrice psán "Schöpl" - pozn. překl.) churavěl a skonal v padesáti letech věku někdy kolem roku 1910. Dva jeho synové, Franz asi pětadvacetiletý, Karl 22 let starý, umřeli už v roce 1923 a 1924 na souchotiny. Mlýn doklapal a mlynářské dílo zaniklo. Obytnou část mlýna užívala ještě nějaký čas vdova a nejmladší syn, než bylo stavení po ženině smrti prodáno a užíváno pak jako hájovna. Čp. 27 byl Jandlhof, rozložitý statek o 42 hektarech pozemků, uprostřed nichž stál spolu s dvojdomem čp. 29, samota, ležící asi 1 kilometr od jižního okraje vsi. Manželský pár Josefa a Kathariny Bambergerových byl bezdětný a zralý na odpočinek. Tak byla usedlost prodána jednomu vzdálenému příbuznému, který přišel z Rakouska. Nový údajně šťastný majitel převzal Jandlhof někdy v roce 1938, jeho radost ovšem netrvala nijak dlouho. S násilným vysídlením Němců potkal stejný osud i jeho, a tak odešel v roce 1947 zpátky do Rakouska, odkud sem kdysi zavítal. Čp. 31 byla myslivna, obývaná někdejšími rodinami lesních. Jako poslední známý lesní tu působil Franz Pretschner. Poté, co byl založen samostatný československý stát (v originále "die Tschechei" - pozn. překl.), byla i myslivna přeložena do Českého Heršláku (v originále "nach Hörschlag" - pozn. překl.) a lesního rodina musela přesídlit do nově zbudované lesovny, téměř obklopené lesem. To všechno bylo ještě ve starých skromných časech. Domy, které tu nejsou uvedeny, obývali většinou zedníci, kteří v létě hledali možnost výdělku v různých částech Rakouska. Když však nastala pozdní jeseň a zima už vyslala své posly, dalo se čekat, že se ten či onen ukáže zase tady, aby si za pěkně mrazivých zimních večerů připravil teplé místečko (v originále "die Sitzweil wieder zu pflegen" - pozn. překl.). Takový navrátilec domů měl co vyprávět o tom, co zažil nebo co si uchoval v paměti z dob minulých. Nebylo tenkrát ani rádio ani televize, o to milejší a příjemnější bylo poslouchat povídání a vyprávění těch mužů, co už něco viděli a zažili.

Glaube und Heimat, 1978, č. 4, s. 27-29

Když dne 2. května roku 1988 autor německého originálu předchozí textové ukázky Karl Hablesreiter ve starobinci švábského města Wemding skonal a byl na městském hřbitově ve Wemdingu i pochován, připomněl Ludwig Alschinger ve zprávě o jeho úmrtí, že někdejší mistr ševcovský byl posledním ze čtyř sourozenců, kteří se, jak víme i z dolnodvořišťské křestní matriky, narodili v rodině certlovského chalupníka a ševce Adalberta Hablesreitera (ten přišel na svět 30. dubna 1858 jako syn chalupníka Johanna Hablesreitera /1824-1906/ a Marie, roz. Robitschko /1828-1907/, obou rovněž z Certlova) a jeho ženy Theresie, narozené 25. srpna 1867 jako dcera Andresa Bambergera a Josefy, roz. Pilsové z Nažidel (Einsiedl) čp. 3, ve dnes zaniklém Bludově (Bludau) čp. 1, kteří se brali 16. listopadu roku 1897. Karlův děd z otcovy strany, už zmíněný Johann, psaný v rodovém katastru dolnodvořišťské matriky ještě příjmením Hablesreither, byl synem Sebastiana Hablesreithera (1785-1837), chalupníka v Certlově čp. 16, a jeho první ženy Johanny (1792-1828), dcery mlynáře Alberta Prexla ze zaniklého dnes mlýna Stegmühle (neměl české jméno) u Horního Dvořiště (Oberhaid). Se svou druhou ženou Theresií, roz. Glaserovou (1801-1874), měl Sebastian vedle dvou synů ze svého prvního manželství ještě dva syny další. Sebastianův otec Tobias Hablesreither (†1818) z certlovského čp. 12 měl za ženu Marii, roz. Ellmannovou (†1826), s níž měl vedle syna ještě dceru Theresii (*1809). Dále ani my nepůjdeme. Jako bychom toho o dnešním Rybníku nepověděli dost.

- - - - -
* Rybník, Dolní Dvořiště / † † † Wemding (BY)