JOSEF HAHN
Marketa a Mikoláš
Můj básníku, toť příběh sestavený málem zbůhdarma. Vždyť jej tak dobře znáš! Vypravoval jsem jej bez umění a stěží si zasloužím tvou chválu. Což naplat. Proutek proutkařův se stále ohýbá nad těmito spodními vodami. Nenalezl jsem pramen, vyhlub sám na popsaném místě jámu a vykruž cisternu, z níž pijí jehničky.
Tak znějí poslední slova románu Vladislava Vančury (1891-1942) Marketa Lazarová (1931), adresovaná zřejmě jako ta ze samého úvodu Jiřímu Mahenovi. Jde nyní o to, že ono "popsané místo" coby jakýsi "příkaz zatoulané ozvěny" Vančurova hlasu opravdu inspiruje i nadále další pokolení. Nacisty popravený autor vedl ruku nejen dnes asi světově nejproslulejšímu původně česky píšícímu "homme des lettres" Milanu Kunderovi v jeho Umění románu (1960), nýbrž i oči Františka Vláčila, který situoval místa natáčení největšího českého filmu všech dob, nesoucího totéž jméno jako Vančurův román, na Šumavu, s níž už tak zůstane i on, úžasná epická předloha, spjat už provždy. Nás nyní zajímá jméno překladatele té knihy do němčiny. Je jím podle krajanského měsíčníku Glaube und Heimat, věnujícího se uchování duchovního dědictví vyhnaných Šumavanů budějovické diecéze, Josef Hahn, v roce 2001 zemřelý význačný zjev německé slavistiky. Narodil se 28. října 1912 ve Starém Městě pod Landštejnem (Altstadt) nedaleko Nové Bystřice (Neubistritz). Studoval na jezuitském gymnáziu v Bohosudově (Mariaschein), pak na pražské německé univerzitě (Deutsche Universität) germanistiku a slavistiku. Své odborné znalosti rozhojnil studijními pobyty v Polsku a Jugoslávii. Brzy po promoci ve Vídni (1940) musel však narukovat do války. Až když skončila, přednášel opět slavistiku na univerzitách v Mnichově (München) a v Erlangen. Vedle toho, že působil jako volný spolupracovník bavorského rozhlasu (Bayerischer Rundfunk), stal se známým zejména skvělými překlady ze slovanských jazyků. To za ně mu byla v roce 1966 udělena Cena Andrease Gryphia (Andreas-Gryphius-Preis), kterou Künstlergilde v Esslingen odměňuje ty, kdo svou překladatelskou prací přispívají k porozumění Němců s jejich východními sousedy. Hahn pomohl učinit mezinárodně známým dílo polského židovského spisovatele Bruno Schulze (1892-1942, jeho "Skořicové krámy" vyšly podobně jako "Marketa Lazarová" i u nás v populární edici Světová četba). Z ruské literatury překládal práce Dostojevského a Gončarova (román "Oblomov"), z češtiny kromě už zmíněné "Markety Lazarové" (tento Vančurův román vyšel v němčině pod titulem "Marketa und Miklas") také romány Ladislava Fukse (1923-1994) "Pan Theodor Mundstock" a "Variace pro temnou strunu". Nejrozsáhlejším odkazem Hahnovým zůstane však už asi natrvalo jeho cyrilometodějská bibliografie ("Kyrillo-methodianische Bibliographie: 1471-1967"), ve dvou svých dílech zachycující vyčerpávajícím způsobem literaturu o slovanské misii soluňských bratrů a jejich žáků. Domnívám se, že i překladatelství je právě takovou misií, překračující netoliko hranice regionů, diecézí a států, nýbrž i lidských srdcí.
- - - - -
* Staré Město pod Landštejnem
