MARITA HALLEROVÁ
Katynka Moserová ze Šumavy, zwieselský originál
Katharina Moserová, řečená "Moser Kath'l" (česky by se řeklo "Katynka" - pozn. překl.), zemřela před 43 lety (publikováno 2021 - pozn. překl.), není však zapomenuta dodnes. Dosáhla věku 91 let. Narodila se vlastně 30. dubna 1885 (v křestní matrice šumavské farní obce Srní, kde se tak mělo stát, bychom ovšem záznam k tomu datu marně hledali! - pozn. překl.), chtěla však své narozeniny slavit na 1. máje. Komentovala to slovy: "Am Dog der Oabat bin i gebor'n und oabat'n hob i miass'n gnua mei Lebda." (tj. "Na svátek práce sem se narodila a pracovat sem mušela po celičký svoje živobytí." - pozn. překl.) Časem upadlo pravé datum jejího příchodu na svět v zapomnění natolik, že na jejím úmrtním obrázku stojí jako den Katynčina narození 1. máj.
Jmenovala se původně Katharina Schmid a narodila se v šumavské obci Rehberg (dnešní Srní, až 1924 byla česká poštovní adresa "Reberky na Šumavě" změněna na "Srní", německá adresa "Rehberg im Böhmerwalde" ovšem ponechána!). Když jí bylo půl roku, přestěhovala se její rodina do dolnobavorské vsi Rohrstetten (dnes je součástí obce Hunding - pozn. překl.) a později do Zwieselu.
Její matka Maria Schmidová, provdaná Brunnerová († v roce 1948), byla profesí "Rohproduktenhändlerin", tj. "obchodnice polotovary" a po ní se tomu zaměstnání věnovaly i její děti Katharina a Hans Brunner. Kath'l zůstávala se svým manželem Josefem Moserem († v roce 1945) a se dvěma svými dětmi, jedním chlapcem a jedním děvčetem, ve Zwieselu. Její pozdější dům s obchodem použitým zbožím (dnes se používá anglického výrazu "second hand", tj. prodej "z druhé ruky" - pozn. překl.), zvaný předtím "Roßberger Haus", stojí přestavěný a zbavený chlévů i dřevěných kůlen stále ještě na zwieselském náměstí Angerplatz.
Ti starší se ještě rozpomenou, jak Katynka se svým mužem a šimlem Peterem nebo i poté, co zrovna tenhle kůň pošel, táhli se žebřiňákem od místa k místu, a to až do Čech, aby sbírali staré železo a staré hadry. Dostala se i k Poschingerových zámku v Oberfrauenau, kde bylo nakvartýrováno množství vyhnanců z domova, se kterými se tam dělila o vzpomínky na rodnou končinu.
Když jí lidé něco dali, obdarovala jejich děti lacinými prstýnky, náramky, také s imitovanými "hodinkami", jak jsme je znali ze "štěstíčka" z poutě, či kornouty se sladkostmi, kterým se říkalo "Wundertüte". Nejenže byli za to s manželem velice oblíbeni, ale z dětí se stali doslova ochránci životního prostředí. Hledaly po lesích a po lukách odhozené předměty, nakládaly je na ruční vozíky a když zaznělo ulicemi Katynčino hlasité "vijé" (v originále "Wiah" - pozn. překl.), letěly jí s nasbíranými nálezy jako vítr naproti. Obchodu to ovšem šlo k duhu a děti bývaly obdarovávany docela velkoryse. Katynka měla na skladě i nitě, knoflíky a zdrhovadla (zipy), jejichž odbyt reaizovala podomním prodejem.
Uměla být i pěkně energická. Když její muž porušil v roce 1945 zavírací hodinu, aby svému bratru, rolníku Heinrichu Moserovi, pomohl v hospodářství, které vedli spolu, byl zadžen americkou okupační mocí a držen ve vazbě v hostinci u mostu. Katynce se odtud podařilo muže dostat, aniž by zaplatila příslušný trest. Američané mohli být rádi, když s mužem konečně odešla a zbavili se jí.
Poněvadž pocházela ze Šumavy, cítila s uprchlíky a vyhnanci odtud. Brala je k sobě domů, i když se nedostávalo postelí ani volných prostor. Schovávala ve stáji i jejich majetek, který před svým vyhnáním stačili podloudně přepravit přes hranici.
Moserovi byli i oravdu věřící lidé. Katynčina sestra byla řeholnicí v Pasově (v originále "in Passau" - pozn. překl.) a Katynčin syn se měl stát farářem. Tomu plánu zabránila jeho předčasná smrt.
Když "Moser Kath'l v 91 letech zemřela v domově seniorů U Svaté Heleny (v originále "im Altenheim St. Helena" - pozn. překl.), po té čilé paní truchlilo půl Zwieselu.
Der Böhmerwald, 2021. č. 7, s. 36-37
Marita Hallerová se narodila dne 9. prosince roku 1951 v osadě Regenhütte, která je od roku 1978 místní částí Bavorské Železné Rudy (Bayerisch Eisenstein). Předtím osada náležela k obci Rabenstein, vzniklé v roce 1866. Po základní škole (roku 1970 byla v Regenhütte zrušena) navštěvovala Marita gymnázium ve Zwieselu a od roku 1969 se stala zaměstnankyní obchodního oddělění sklářské firmy Vereinigte Farbenglaswerke Zwiesel, odkud po dvou letech zakotvila v Kristallglasfabrik Spiegelau jako korespondentka v cizojazyčném obchodním styku, později jako exportní referentka (Export-Sachbearbeiterin). V letech 1981-1984 působila jako podniková referentka (Vertriebs-Sachbearbeiterin firemní skupiny Forma, Kutzscher (Maschinen und Formenbau für die Glasindustrie) a Inn Crystal v rakouském Braunau, v letech 1984-1991 jako zplnomocněná zastupující vedoucí exportu pro velkoobchodní značku Klingenbrunn Kristallglas ve zmíněné už Kristallglasfabrik Spiegelau. Od roku 1995 byla po čtyři sezóny činná v lázeňské a turistické informační kanceláři Kur- und Touristik Information) ve Zwieselu a poté už jen ve svobodném povolání jako korespondentka v oboru turistiky a regionálních dějin pro zwieselskou lokální redakci Passauer Neue Presse, tj. list Bayerwald-Bote, zejména pak pro časopis Schöner Bayerischer Wald, vydávaný původně záslužným nakladatelstvím Morsak, později sdružením Verein der Freunde des Ersten Deutschen Nationalparks. Je aktivní členkou zwieselské sekce sdružení Wald-Verein a autorkou několika knih. zejména průvodců, a mnoha článků na téma Bavorského lesa a Šumavy. V několika vydáních např. vyšel i v češtině titul Šumavská NEJ... v plzeňském nakladatelství Starý most. I proto byla v roce 2011 spolu s Václavem Sklenářem, předsedou a zakládajícím členem spolku Karel Klostermann - spisovatel Šumavy, vyznamenána cenou Baumsteftenlenz-Heimatpreis, kterou uděluje Heimatverein d' Ohetaler. Je to takříkajíc "náš člověk".
- - - - -
* Regenhütte, Bayerisch Eisenstein (BY) / Zwiesel (BY)
