JOSEF HAUSER
... dát pozor, aby to neklouzalo
Glaube und Heimat, 1966, s. 448
"Nix, aber passens auf, dass nit ausrutschen", zněla prý odpověď, kterou dostal farář Josef Hauser na dotaz, co je dlužen mistru kolářskému Hofhanslovi z frymburského Turmbergu za posyp cesty z jeho obydlí v tamním stavení zvaném "Stöckl", tj. "Špalíček" dolů z vršku. Tím by mohlo vysvětlení zdejšího pobytu penzionovaného kněze, ostatně rodem z blízkého Posudova (Stüblern), ležícího dnes poblíž tzv. Černé zátoky Lipenského přehradního jezera (tj. zátoky Černého potoka, obtékajícího Frymburk ze severu, vlastně "literárně" končit. Věnoval se prý, alespoň podle nekrologu v "Mühlviertler Nachrichten" ze 4. srpna 1917, i spolkové činnosti a byl zakladatelem spolkové divadelní scény mladých farníků, než mu oční neduh neumožnil v aktivitě pokračovat. Byl prý i dobrým kazatelem a hráčem na citeru, jak se o tom rozepisuje vzpomínka (věnující se dost široce donášce piva panu faráři místními chlapci) v krajanském časopise "Glaube und Heimat" z roku 1966, kdy uplynulo už 110 let od Hauserova narození. Přišel na svět dne 31. května 1856 v Posudově čp. 12 a 1. června téhož roku byl ve Frymburku pokřtěn kooperátorem Bernardem Fürlingerem. Chlapcův otec Andreas Hauser (*1832 v Posudově čp. 12, po chalupě "Hoga", synovi se proto říkalo i "Hogapfarrer") byl synem Mathiase Hausera, podle křestního záznamu výminkáře na Náhlovském mlýně (Nachlesmühle) a Elisabeth, roz. Stifterové z Horní Plané (Oberplan). Náhlovský mlýn, také "Payrův mlýn" zvaný, ležel s pilou při Náhlovském potoce. Z osady Náhlov (Nachles) dnes trvale osídlen je pouze jeden velký statek. Josefova matka Anna (*1832 v Posudově čp. 12) byla dcerou Josefa Watzla, podle zmíněného už křestního záznamu výměnkáře z Posudova čp. 12 a Kathariny, roz. Friedlové z Posudova čp. 11. Avšak zpět ke trochu záhadnému frymburskému Turmbergu, kde to z kopečka klouže. Někdejší strážná tvrz (i místní jméno Frymburk ostatně má německé místní jméno s významem "ochranný vrch") nad vltavským brodem s boční ochranou Černého potoka (Schwarzbach) je zmiňována už v roce 1354 a strážný hrad Friedland z doby, kdy bylo místo přiřčeno podobně jako nejstarší kostel široko daleko v Zátoni (Ottau) klášteru ostrovského blízko dnešní Davle, je jistě data staršího. Už roku 1270 je tu zmiňována i kaple v ostrovském majetku. František Schusser (1938-2010) klade ve svém příspěvku do Frynburského zpravodaje někdejší tvrz do místního čp. 71 či 73, snad i do pozemku při kostele sv. Bartoloměje. Co jen je tu všechno zapomenuto! I blízká, dnes zaniklá Vřesná (Haidberg) patřila se svou "lesovnou" k buquoyskému revíru Posudov a vymykala se tak trochu schwarzenberskému okolí, stejně jako frymburský kostel sv. Bartoloměje náležel drkolenskému, tj. schläglskému klášteru v blízkém rakouském Mühlviertelu. Není proto divu, že Josef Hauser, vysvěcený na kněze 25. července 1880, měl sice v srpnu téhož roku primici ve Frymburku, ale kněžskou praxi vykonával povětšinou v linecké diecézi, nejprve v Sankt Georgen am Wald, od roku 1883 v Pichlu, od roku 1886 v Saxen a rok nato jako farní provizor v Arbingu. Odtud se vydal jako kooperátor a posléze farář do Pergu (v "Glaube und Heimat "mylně "nach Prag"!), kde setrval (v tamní matrice najdeme množství záznamů jím jako místním farářem podepsaných) až do roku 1900, kdy se vrátil už natrvalo do rodných končin. Zemřel na skrofulózu krčních žláz (tzv. krtice) a cukrovku 30. července 1917 v 61 letech věku ve Frymburku čp. 61 (ten dům už v původní podobě nestojí) a byl tu i pochován na dnes už díky Lipnu také už neexistujícím hřbitově. Dějiny kloužou směrem dolů navzdory jakémukoli "ochrannému" posypu.
- - - - -
* Posudov / † † † Frymburk
